Pareidolie (z řeckéhopara,παρά – postranní, falešný,eidolon,είδωλονzdrobnělina odeidos – vzhled, tvar, podoba) jepsychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomocifantazie[1]. Typickým příkladem je rozeznávání tváří, zvířat a jiných objektů ve tvaru oblaků. Kromě těchto vizuálních pareidolií existují také pareidolie akustické, kdy je zvukovému podnětu (zvuky zvířat a předmětů) přisouzeno specifickécitoslovce nebo konkrétní význam.
Vytváření pareidolií úzce souvisí spředstavivostí každého jedince. Centrem, které pareidolie vytváří, je spánkový lalokkoncového mozku.
Pareidolie je podobnáiluzi, nicméně při iluzi člověk (dočasně nebo trvale) podlehne mylnému dojmu (například má dojem, že v davu lidí spatřil svého známého), zatímco u pareidolie si je vědom, že jde jen o vnější podobnost vjemu (například spatří tvář v textuře dřeva).
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématupareidolie na Wikimedia Commons