Výraz legát je odvozen odřímského titululegatus (lat. „[z moci úřadu] vyslanec“). Vestředověku papežští legáti hájili u královských dvorů zájmy papeže a měli také pravomocexkomunikovat či rozhodovat o organizačních záležitostech uvnitř církve (např. zřizovatbiskupství a arcibiskupství apod.). Přímý zmocněnec papeže je označován jakolegatus a latere.
Římštíbiskupové se od 4. století nechávali zastupovat apoštolským legátem nebo vyslancem se zvláštním pověřením při místních a všeobecnýchkoncilech, jako např. v roce 314 nakoncilu v Arles. Mezi 4. až 8. stoletím papežové delegovali stálé legáty, jednoho tzv.apokrisiáře, při císařském dvoře vKonstantinopoli.
Kromě diplomatických legátů byli jmenováni takéapoštolští vikáři, kteří vykonávali správu ve zvláštníchcírkevních provinciích s výjimečným papežským zplnomocněním. Z těch se později vyvinula funkceprimase, jenž stál v hierarchii hned zapatriarchou. Další důležitou roli hráli misijní legáti, kteří byli určeni pro konkrétní zemi se zcela konkrétním pověřením. V tomto ohledu byli významníAugustin z Canterbury proAnglosasko aBonifatius proGermánii.
Výše jmenovaní legáti byli ze svého titulu oprávněni nosit „legátský purpur“ (ovšem pouze v rámci své domácí arcidiecéze/diecéze), i v případě, že nebyli kardinály. Pouze arcibiskup salcburský smí díky své hodnostiPrimas Germaniae legátský purpur nosit i mimo svou diecézi. Podobnou výsadu má opět nově takéarcibiskup hnězdenský, jenž je zároveňLegatus natus aPrimas Poloniae. Tzv. „legátský purpur“ je v pozdější době shodný s barvami užívanými kardinályšarlatová červeň úřední oděv přirozeného legáta. Původně bylpurpur tmavě fialové barvy, lehce do červena byl zabarven služební oděv.
legatus a latere – nejvyšší druh legáta, jenž musí být kardinálem (na úrovni velvyslance zvláštní mise, jenž má za úkol splnit konkrétní úkol, např. být prostředníkem ve vyjednávání mezi státy či účast na protokolárních akcích jako korunovace, pohřeb, slavnostní bohoslužby atd.). Tento legát má být jakýmsi "alter ego" (druhým já) papeže.
Kalous Antonín,Plenitudo Potestatis in Partibus ? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno, Matice moravská 2010,ISBN978-80-86488-75-2.
I - ZÁKONY CÍRKVE(7-22) • II - PRÁVNÍ OBYČEJ(23-28) • III - OBECNĚ ZÁVAZNÁ NAŘÍZENÍ A INSTRUKCE(29-34) • IV - INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVNÍ AKTY(35-93) • V - STANOVY A JEDNACÍ ŘÁD(94-95) • VI - FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY(96-123) • VII - PRÁVNÍ JEDNÁNÍ(124-128) • VIII - MOC ŘÍDÍCÍ(129-144) • IX - CÍRKEVNÍ ÚŘADY(145-196) • X - VYDRŽENÍ A PROMLČENÍ(197-199) • XI -POČÍTÁNÍ(200-203)
KNIHA II / BOŽÍ LID(204-746)
Č. 1
KŘESŤANÉ (204-329)
St.
I - POVINNOSTI A PRÁVA VŠECH KŘESŤANŮ(208-223) • II - POVINNOSTI A PRÁVA LAIKŮ(224-231) • III -POSVÁTNÍ SLUŽEBNÍCI ČILI DUCHOVNÍ(232-293) • IV -OSOBNÍ PRELATURY(294-297) • V - SDRUŽENÍ KŘESŤANŮ(298-322)
Hl. 1 -Řeholní domy, jejich zřízení a zrušení(608-616) • Hl. 2 -Řízení řeholních společností(617-640) • Hl. 3 -Přijímání uchazečů a vzdělávání členů(641-661) • Hl. 4 -Povinnosti a práva řeholních společností a jejich členů(662-672) • Hl. 5 -Apoštolát řeholních společností(673-683) • Hl. 6 -Odchod členů z řeholní společnosti(684-704) • Hl. 7 -Řeholníci, kteří se stali biskupy(705-707) • Hl. 8 -Konference vyšších představených(708-709)
St. I - TRESTNÍ POSTIH ZLOČINCŮ – OBECNÉ NORMY(1311-1312) St. II TRESTNÍ ZÁKON A TRESTNÍ PŘÍKAZ (1313-1320) St. III - OSOBY PODLÉHAJÍCÍ TRESTŮM (1312-1330) St. VI - TRESTY A TRESTÁNÍ(1331-1340) St. V - UKLÁDÁNÍ TRESTŮ(1341-1353) St. VI - ZÁNIK TRESTŮ(1354-1363)
Č. 2
TRESTY ZA JEDNOTLIVÉ ZLOČINY (1364-1399)
St. I - ZLOČINY PROTI NÁBOŽENSTVÍ A JEDNOTĚ CÍRKVE(1364-1369) St. II - ZLOČINY PROTI CÍRKEVNÍM PŘEDSTAVENÝM A SVOBODĚ CÍRKVE(1370-1377) St. III - UCHVÁCENÍ CÍRKEVNÍCH ÚŘADŮ A ZLOČINY SPOJENÉ S JEJICH VÝKONEM(1378-1389) St. IV - NEPRAVDIVÉ UDÁNÍ A PADĚLÁNÍ LISTIN(1390-1391) St. V - ZLOČINY PROTI ZVLÁŠTNÍM POVINNOSTEM(1392-1396) St. VI - ZLOČINY PROTI LIDSKÉMU ŽIVOTU A SVOBODĚ(1397-1398) St. VII - OBECNÁ NORMA(1399)
St. I - PŘÍSLUŠNOST SOUDU(1404-1416) • St. II - STUPNĚ A DRUHY SOUDŮ(1417-1445) • St. III - KÁZEŇ U SOUDU(1446-1475) • St. IV - PROCESNÍ STRANY(1476-1490) • St. V - ŽALOBY A NÁMITKY(1491-1500)
Č. 2
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SPORNÉ (1501-1690)
Oddíl 1 ŘÁDNÉ SPORNÉ ŘÍZENÍ (1501-1690)
St. I - ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ(1501-1512) • St. II - ZJIŠTĚNÍ PŘEDMĚTU SPORU(1513-1516) • St. III - STAV SPORU(1517-1525) • St. IV – DŮKAZY(1526-1586) • St. V - NAHODILÉ ZÁLEŽITOSTI(1587-1597) • St. VI - ZVEŘEJNĚNÍ OBSAHU SOUDNÍHO SPISU, UZAVŘENÍ ZÁLEŽITOSTI A PORADA O ZÁLEŽITOSTI(1598-1606) • St. VII - SOUDNÍ ROZHODNUTÍ(1607-1618) • St. VIII - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY(1619-1640) • St. IX - PRÁVNÍ MOC ROZHODNUTÍ A NÁVRAT DO PRÁVNĚ PŮVODNÍHO STAVU(1641-1648) • St. X - SOUDNÍ VÝLOHY A BEZPLATNÁ PRÁVNÍ POMOC(1649) • St. XI - VÝKON ROZSUDKU(1650-1655)
Oddíl 2 SPORNÉ ŘÍZENÍ ÚSTNÍ
(1656-1670)
Č. 3 / NĚKTERÁ ZVLÁŠTNÍ ŘÍZENÍ(1671-1716) • St. I - ŘÍZENÍ VE VĚCECH MANŽELSKÝCH(1671-1707) • St. II - ZÁLEŽITOSTI O PROHLÁŠENÍ NEPLATNOSTI SVÁTOSTI SVĚCENÍ(1708-1712) • St. III - PŘEDCHÁZENÍ SOUDNÍM SPORŮM(1713-1716) // Č. 4 / TRESTNÍ ŘÍZENÍ(1717-1731) // Č. 5 / ŘÍZENÍ O SPRÁVNÍM ODVOLÁNÍ ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ(1732-1752) / Oddíl 1 / ODVOLÁNÍ PROTI SPRÁVNÍMU ROZHODNUTÍ(1732-1739) / Oddíl 2 / ZBAVENÍ FARÁŘŮ ÚŘADU A JEJICH PŘELOŽENÍ(1740-1752)
Čísla v exponentu v závorkách označujíkánony vCIC. / (Podtečkování) / Hl. = Hlava, St. = Stať, Č. = Část
Obrázky, zvuky či videa k tématupapežský legát na Wikimedia Commons