hlavy „zámožné šlechty“ – šlechtici, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (z českých rodů např.Kinští,Kolovratové,Šlikové,Žerotínové neboChotkové).
Kupříkladu v roce1911 se Panská sněmovna skládala ze 14 arcivévodů, 18 arcibiskupů, 90 členů zámožné šlechty a 169 občanů jmenovaných za zásluhy.
Předsedu a místopředsedy Panské sněmovny jmenoval císař na dobu zasedání, ostatní funkcionáře si volila sama. Dlouhodobým předsedou bylAlfred August Windischgrätz, který předsedal sněmovně v letech 1897 až 1918.
Dědiční členové měli mezi sebou pořadí dlešlechtického titulu, který nosili a „uvnitř“ svého ranku měli pořadí od nejstarší rodiny k nejmladší. členy tedy byly hlavy následujících rodin:
1912: Windischgrätzové-Weriandova větev, Wurmbrand-Stuppach, Colloredo-Mannsfeldové-hraběcí větev, Czerninové-Morzin,Serényiové, Dobřenští z Dobřenic, Sedlničtí z Choltic, Kocové z Dobrše a Locatelli (26. února)
1917: Lichtenštejnové-větevNeulengbach, Attemsové-Gilleis, Des Fours, Lambergové-Pöllau-Feistritz-hraběcí větev, a Widmannové-Sedlnitzky (19. května), Wassilko von Serecki (1. srpna)
Sedm rodů náleželo mezi šlechtuBenátského království a bylo v roce 1866 oficiálně vyškrtnuto, v předchozím období se však zasedání neúčastnili:
markýzové Canossa, Cavriani a Guidi, hrabata Venier, Colleoni, Miniscalchi a Papafava (v předchozím období se však zasedání vůbec neúčastnili)
vlastnictví majetku v Benátsku byl též důvod zániku dědičného členství knížat Collalto (vlastnili majetky v Benátsku i na Moravě). Do Panské sněmovny byl povolánEduard, který se jednání neúčastnil z důvody stáří a nemoci a nedlouho po povolání zemřel († 1862). Syn a dědicEmanuel (1854–1924) nebyl ještě v roce 1866 zletilý, ale ani po dosažení zletilosti nebyl do Panské sněmovny povolán, což považoval za křivdu. Cítil se být zástupcemMoravy, kde ležel i jehofideikomisBrtnice.
Pět rodů za dobu existence panské sněmovny vymřelo:
Dva rody nedodržely ustanovení zakladatele fideikomisu, na který se mnohdy vázal hlas v panské sněmovně (hlavy rodů uzavřelymorganatické sňatky) a proto o členství přišly:
↑ŽUPANIČ, Jan.Nová šlechta Rakouského císařství. 1. vyd. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s.ISBN80-86781-08-9. S. 265 (pozn. č. 113).
↑Jejich hodnost se počítala podle data získání virilního hlasu naříšském sněmu, pokud jej nezískali, pak podle stáří knížecího titulu, ovšem s tím, že i kníže s nejstarším titulem stál až za posledním knížetem, který získal virilní hlas.
↑Poslední Ditrichštejn navíc nepřijal ani knížecí titul, fakticky tedy již ani nešlo o knížecí rod.
↑Žlebští Auerspergové získali knížecí titul teprve roku 1746, virilního hlasu tato samostatná větev nedosáhla.
↑abcdTěmto rodům nebyl z různých důvodů uznán rank podle data jejich prvního povýšení do hraběcího nebo knížecího stavu. Czartoryští byli na říšská knížata povýšeni r. 1623, což nebylo kvůli nedochovaným listinám uznáno (rank dle haličského knížecího titulu r. 1785), ze stejného důvodu nebyl uznán říšský hraběcí titul Lanckorońských (1355, rank dle haličského povýšení r. 1783). Rodu Thurn und Valsassina nebyla uznána hodnost dle prokazatelného povýšení do říšského hraběcího stavu (1541) ani dle jeho prvního potvrzení v Rakousku (1543), ale až dle posledního potvrzení titulu v Rakousku (1572), což rod zařadilo až za Tarnowské (říšská hrabata 1547). Hrabata z Brandisu byla povýšena říšská hrabata r. 1641, ovšem toto povýšení nebylo platné, neboť tito si nenechali vystavit nobilitační diplom a nezaplatili za něj. Proto se jejich hraběcí hodnost datuje od nového povýšení r. 1654.
↑Tato rodová větev sice přímo pochází z vládnoucího rodu, není ale považována za samostatnou mediatizovanou linii a její hlava nemá nárok na titulOsvícenost. Naopak v Rakousku usazená mediatizovaná větev rodu s velkým fideikomisem členství v panské sněmovně nezískala.
↑V případě více větví stejného rodu (a tedy stejně starého hraběcího titulu), jsou větve řazeny podle stáří dědičného členství v panské sněmovně.
↑abTyto rodové větve se oddělily ještě dříve, než jejich příbuzní získali vříši vlastníbezprostřední panství a vládnoucí postavení spolu sestavovstvím. Nejde tedy v žádném smyslu o dříve panující rody.
↑Planskou větev Nosticů tvořily de facto větve dvě, z nichž druhá nastoupila r. 1890 po vymření předchozí a zdědila i její místo v panské sněmovně. K panstvíPlaná u Tachova přišli Nosticové díky dědictví po knížatech zeSinzendorfu.
↑abPrimogeniturní petronellská větev vymřela již r. 1869, dědicem majetku i hlasu ve sněmovně se stal hrabě Otto z linie Traun-Meißau. Musel se ovšem vzdát vlastního fideikomisu a hlasu na sněmu. Svůj původní majetek odevzdal příbuzným, kteří mohli pokračovat v členství za Meißau byli do sněmovny přijati 5. září 1871.
↑Tato větev sice pochází z dříve vládnoucí rodiny, oddělila se ale ještě předmediatizací a není tedymediatizovaným rodem. V roce 1843 získali v Rakousku titulOsvícenost jako zvláštní milost.
LANJUS, FriedrichGraf,Die erbliche Reichsratswürde in Österreich,Selbstverlag: Schloß Haindorf am Kamp,Langenlois,Niederdonau, 1939, 214 s. (německy)
PAVLÍČEK, Tomáš W.Zákonodárcem na doživotí! Čeští členové Panské sněmovny Říšské rady mezi politikou a reprezentací (1879–1918), nevydáno. vyd. [s.l.] : [s.n.], 2008. 134 s. Magisterská diplomová práceFF UK, vedoucí PhDr. Luboš Velek, PhD.dostupné online
.JPG)
Obrázky, zvuky či videa k tématuPanská sněmovna na Wikimedia Commons