Palladium (chemická značkaPd,latinskyPalladium) je drahýkov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalézá uplatnění především při výrobě průmyslovýchkatalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití.
Palladium izoloval v roce1803 anglický chemikWilliam Hyde Wollaston. V roce1804 jej pojmenoval podle planetkyPallas objevené roku1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov,elektricky itepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem arutheniem patří do triády lehkýchplatinových kovů. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí, i když téměř vždy ve směsi s jinými drahými kovy.
Odhad průměrného obsahu palladia v zemské kůře činí přibližně 0,0075–0,01 ppm (mg/kg). Údaje o koncentraci v mořské vodě nejsou dostupné, protože tato hodnota leží pod mezí detekce i těch nejcitlivějších analytických technik. Předpokládaný výskyt palladia v okolním vesmíru je uváděn přibližně jako 1 atom Pd na 30 miliard atomů vodíku.
Snadno se rozpouští v lučavce královské i koncentrovanékyselině dusičné. Zajímavá je schopnost palladia pohlcovat značné objemy plynnéhovodíku. Palladium vykazuje také dobrékatalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovové.
Zásadní využití má palladium v chemickém průmyslu, kde se v nejrůznějších podobách používá jako velmi účinnýkatalyzátor v řadě organických syntéz. Nejčastěji se přitom uplatňuje přihydrogenacích organických sloučenin, kdy je do molekuly zaváděn atomvodíku. Společně splatinou se využívá i v katalyzátorech výfukových plynů, které slouží k odstranění nežádoucích látek jako nespálených uhlovodíků aoxidu uhelnatého z výfukových plynů.[2][3]
V omezené míře se palladium používá jako součást slitin provýrobu šperků, především tzv.bílého zlata, kde slouží jako náhrada levnějšího avšak potenciálně toxickéhoniklu. Poměrně rozšířené jsoudentální slitiny na bázi palladia astříbra, které slouží jako náhrada dražších slitin na bázizlata.
Palladium je sice drahým kovem, kujným, vhodným pro ražbu, ale pro ražbu mincí nebyl a ani není moc oblíbený, pro svoji spíše šedou barvu. V současné době se používají platinové a palladiové mince spíše jako sběratelské, či investiční mince. Mince z palladia se razí spíše v malých rozměrech.Cenu palladia tak z velké části určuje nedostatek kovu díky poptávce automobilového průmyslu způsobené přísnějšími ekologickými normami a na druhé straně omezený objem těžby.
Vyskytuje se ryzí a bývá v určitém procentu vždy přítomno v horninách obsahujícíchplatinu arhodium. Suverénněnejvětším dodavatelem palladia na světový trh jeRusko, které těží naSibiři 44 % světové produkce palladia. Za ním následuje Jižní Afrika se 40 %, Kanada s 6 % a USA s 5 %. Jde o jediné velké producenty tohoto prvku[5][6]
Poměrně často doprovází palladium v malém procentu rudy niklu a mědi a je při metalurgickém zpracování těchto rud také získáváno. Několik ložisek tohoto typu je vytěžováno především v Kanadě.
↑GAO, Chuan; WANG, Houlin; ZHOU, Bin. Palladium-assisted NOx storage and release on CexZr1-xO2 for passive NOx adsorber in diesel exhaust aftertreatment.Communications Engineering. 2024-11-11, roč. 3, čís. 1.Dostupné online [cit. 2025-04-02].ISSN2731-3395.doi:10.1038/s44172-024-00311-3.PMID39528686. (anglicky)
↑MYERS, Andrew. Q&A: How the catalytic converters in cars go bad and why it matters | Stanford Doerr School of Sustainability.sustainability.stanford.edu [online]. 2019-08-12 [cit. 2025-04-02].Dostupné online. (anglicky)
.PNG)
