Paleontologie (řecky: παλαιόςpalaios stáří) jevěda o životě v minulýchgeologických obdobích. Jejím účelem je studie vývoježivota na Zemi, pravěkýchrostlin aživočichů na základěfosilních záznamů, které se dochovaly vhorninách, ale například také včerném uhlí, jakozkameněliny. Tento vědní obor zkoumá život a jeho vývoj od nejstarších počátků, sahajících až do doby kolem 4 miliard let před současností.[1][2]
Moderní paleontologie zasazuje starodávný život do svého kontextu tím, že studuje dlouhodobé fyzikální změny geografie („paleogeografie“) a klimatu („paleoklimatologie“) naevoluci života. Tedy, jak ekosystémy reagovaly na tyto změny a jak poté změnily své prostředí a také jak tyto vzájemné odezvy jednoho na druhé změnily dnešní vzorkybiodiverzity. Tedy paleontologie se překrývá sgeologií, studující horniny a geologické formace, ale také sbotanikou,biologií,zoologií aekologií. U těchto oborů se překrývá především studiemi života dávných tvorů a studií jejich vzájemného chování.
Vyvíjí se také mnoho specializovaných oborů, jako napříkladpaleohistologie,paleoekologie,paleobotanika,ichnologie (studuje stopy a doupata) atafonomie, která zkoumá, co se děje s organismem, jakmile zemře. Výzkum fosilních stop vyhynulých organismů může prozradit množství informací o jejich sociálním životě a způsobech chování.[3]
Paleontologický výzkum na lokalitě – fosilní kosti velkého kachnozobého dinosaura edmontosaura, objevené ve východní Montaně (souvrstvíHell Creek)
Většina studií zahrnuje porovnávánízemského vrásnění s jehogeologickým stářím a studiievoluce živočichů. Paleontologie využívá to samébiologické názvosloví, které již zavedl v18. stoletíŠvédský vědecCarl Linné a zařazuje tyto vymřelé druhy do genealogických rámců, které ukazují jejich stupně provázanosti. Některá vědecká jména vyhynulých skupin organismů se časem dostala i do populární kultury, ať už se jedná o trilobity, amonity, mamuty nebo dinosaury.[4]
Hlavní ekonomická úloha paleontologie je v použití fosílií zejménavůdčích, aby bylo možné určit stáří a povahu hornin, které je obsahují, nebo stáří vrstev hornin nad nebo pod těmito zkamenělinami. Tato informace je důležitá pro těžařské společnosti, obzvláště pak pro naftařský průmysl. Jednoduchý pohled na zkamenělinu v hornině je jeden z nejrychlejších a nejjednodušších způsobů, jak určit stáří dané horniny. V některých případech jsou horniny lehce radioaktivní, což může představovat způsob, jak některé fosilie lokalizovat (například nodosauridAnimantarx ramaljonesi)[5].
Oborem, který se díky paleontologickému výzkumu značně rozvinul, je tzv.paleoart, neboli paleo-umění. Jedná se o oblast výtvarné činnosti, zaměřené na rekonstrukci podoby pravěkých ekosystémů a tehdejších organismů. Z významných osobností tohoto oboru lze jmenovat například i českého výtvarníkaZdeňka Buriana.[6]
Fosilie znal a aktivně vyhledával užpračlověk a občas je správně identifikoval jako pozůstatky dávných živočichů. Zejména fosilie mamutů, srstnatých nosorožců a jeskynních medvědů stály často za vznikem legend o dracích, obrech a dalších bájných bytostech.[7] Podobné legendy, související patrně s náhodnými objevy zkamenělin pleistocenních savců i dalších živočichů známe také z českých dějin.[8] Mnohé fosilie byly v průběhu předvědecké éry člověkem považovány za zlá znamení nebo hmotné pozůstatky činnosti nadpřirozených bytostí.[9] V některých případech možná posloužily objevy zkamenělin (v tomto případě fosilní otisky stop jurských dinosaurů) k jakýmsi okultním rituálům a staly se poutním místem či občasným shromaždištěm obyvatel oblastí výskytu těchto fosilií (příkladem je obecKontrewers v Polsku, kde byly objeveny domnělé „stopy čerta“, ve skutečnosti ovšem tříprsté otisky stop ptakopánvých dinosaurů z ichnoroduMoyenisauropus).[10]
Organizovaná paleontologie na vědeckých základech je známa až od konce18. století. Mezi historicky nejstarší stále přístupné fosilie patří lebkanosorožce srstnatého z Rakouska, uložená ve sbírce v Klagenfurtu již roku1335, a fosilie třetihorního stromu zJáchymova, objevená roku1557.[11] Paleontologie se rozvíjela i za světových válek, ačkoliv v průběhu té první byla její historie poměrně kuriózní, neboť docházelo například ke krádežím fosilií v podobě válečné kořisti a výsledky vědy byly zneužívány propagandou na obou stranách.[12] První známý fosilní plaz (permský protorosaur) byl objeven u německého městečka Kupfersuhl v měděném dole v roce1706.[13] Vědecky byl tento nález popsán jako „kamenný krokodýl“ v roce1710.[14]
Slavnou epizodou jsou také "lživé kameny" (Lügensteine) německého profesoraJohanna Beringera (1726), která veřejně ukázala nesmyslnost víry v magickou tvořivou moc přírody, vytvářející dle tehdejších představ samovolně zkameněliny.[15]
Mezi nejvýznamnější osobnosti paleontologie v jejích počátcích patří francouzský inženýr působící v ČecháchJoachim Barrande, další Francouz, profesorGeorges Cuvier, britský reverend a profesorWilliam Buckland, švýcarský vědecLouis Agassiz nebo třeba britská amatérská sběratelka fosiliíMary Anningová.[16]V průběhu 21. století již vývoj nových metod výzkumu umožnil ze skvěle dochovaných fosilií izolovat například i původní organické molekuly, a to i z fosilií druhohorních dinosaurů (například ze 68 milionů let staré zkameněliny druhuTyrannosaurus rex, získané ze sedimentů geologického souvrstvíHell Creek.[17]
V budoucnosti by se nedílnou součástí paleontologického výzkumu měla stát takéumělá inteligence.[18]
Historie zahrnuje ohromný počet amatérských paleontologů i mezi lidmi jiných profesí. UžCharles Darwin sbíral zkameněliny jihoamerických savců během své cesty na lodi Beagle a zkoumal zkamenělé lesy vPatagonii.Thomas Jefferson se velmi zajímal o mamutí kosti. Mimo pozorování zubů savců a vykopávektučňáků sehrálGeorge Gaylord Simpson velkou roli ve spojení ideologií biologie, paleontologie agenetiky a pomohl tak vytvořit „Moderní syntézu“ evoluční biologie. Jeho kniha Tempo a režim („Tempo and Mode“) je klasikou tohoto oboru.
Ve 21. století patří k největším problémům paleontologie černý trh s cennými fosiliemi (zejména dinosauřími), které jsou získávány především v odlehlých oblastech Mongolska, Číny, Argentiny, Brazílie i jinde. Nově vyvinuté metody ale dokážou určit jejich původ, což může usnadnit vyšetřování.[19] Cenné zkameněliny dinosaurů i jiných pravěkých obratlovců jsou také často předmětem dražeb a obchodování. Mnohdy jsou fosilie v aukcích a dražbách zakoupeny za velmi vysoké částky, a to až v řádu milionů dolarů.[20] V roce2020 byla takto například prodána fosilie druhuTyrannosaurus rex (exempláře zvaného„Stan“) za téměř 32 milionů amerických dolarů.[21]
Etické problémy se získáváním a nakládáním s fosiliemi řeší nový obor zvanýpaleontoetika.[22]
Kontroverzní problematikou se stává také domnělýkolonializmus, který v minulosti způsobil, že cenné fosilie byly ve velkém vyváženy z chudších zemí světa do bohatších, například z Mongolska a Číny do Evropy a USA, z Tanzanie, Brazílie a Argentiny do Německa, apod. Sílí proto tlak na „repatriaci“ některých fosilií, jako jsou dinosauří kostry z tanzanské lokalityTendaguru nebo kostra teropoda roduUbirajara.[23]
Ačkoliv zejména v USA nejsou amatérští sběratelé fosilií příliš oceňováni, jejich role pro objevování často cenných a významných fosilií je nezastupitelná.[24]
↑Spener, Christian M. (1710). Disquisitio de crocodilo in lapide scissili expresso, aliisque Lithozois.Miscellanea berolinensia ad incrementum scientiarum, ex scriptis Societatiregiae scientiarum exhibitis.1: 92-110, figs 24-32.
