Paasikiviho–Kekkonenova linie je označení pro politikuFinska v období po druhé světové válce, hlavně za úřadování prezidentůPaasikiviho aKekkonena (1946–1982). Dá se označit za politiku balancování meziZápadem aVýchodem běhemstudené války. Finové si tedy udržovalineutralitu, ovšem s lehkým příklonem kSSSR. Tento typ vztahu vynuceného mocnějším sousedem získal označenífinlandizace.
Finsko si status neutrality zachovávalo až do roku2022, kdy v reakci naruskou invazi na Ukrajinu úspěšně zažádalo o vstup doSeveroatlantické aliance.
Finsko v rámciMoskevského příměří, které ukončilopokračovací válku, přišlo zhruba o desetinu území, zároveň byl ale v dokumentu požadavek sovětské strany na zrušení protikomunistických zákonů. To umožnilo vznik finské komunistické strany, která v březnových volbách roku 1945 získala kolem čtvrtiny hlasů a šla do vlády s vítěznousociální demokracií a Agrární ligou. Komunisté získali klíčová ministerstva, vláda odmítlaMarshallův plán a vše nasvědčovalo tomu, že Finsko potvrdí trend v tehdejšístřední avýchodní Evropě a stane se dalšímvazalem SSSR. Zlom přišel na jaře 1948 po setkáníStalina a Paasikiviho, na němž, k udivení všech zúčastněných, Finsko ústy Paasikiviho odmítlo smlouvu o přátelství a spolupráci, jakou již SSSR uzavřel s jinými státy (např.ČSR,Polsko), a nabídlonovou, sepsanou Finy. Jednání trvala pět dní, ale skončila pro Finsko vítězně – Finové se zavázali vojensky pomoci v případě, že by„Němci nebo jejich spojenci“[1] napadli SSSR, na oplátku zůstanou„stranou konfliktu velmocí“.[1][2][3]
Když v roce 1956 nahradil v prezidentském postu Paasikiviho Kekkonen; dnes historici jako např. Kimmo Rentola mluví o„přímém rozkazu zMoskvy“ a zapojeníKGB (Kekkonen vyhrál těsně 151 ku 149); přichází vstřícnější vztahy vůči SSSR. Pokaždé, když to vypadalo, jako by se Finsko přiklánělo na Západ, došlo ke krizi vztahů Finsko-SSSR (Krize nočního mrazu,Nótová krize), kterou prezident přišel „hasit“.Status quo se tak vracel zpátky na pozici Finska jako mostu mezi dvěma bloky, ovšem s mírným příklonem k Moskvě. Podstata těchto krizí, jejich načasování a konečný výsledek nahrávají spekulacím o prezidentově spojení s KGB.[1]