Pobočková telefonní ústředna,PBX (Private branch exchange) je zařízení (počítač), které sjednocuje výstupní body všech firemních telefonů doveřejné telefonní sítě. PBX mělo kromě zjednodušení obsluhy také ohromný dopad na úspory. Místo vedení poplatků za každé telefonní číslo, platila firma pouze přístupový bod.
Již v první polovině 20. století se staltelefon běžnou součástí pracovního prostředí. Větší firmy však mohou vlastnit stovky až tisíce telefonních přístrojů. Pokud by měla firma platit za každý telefon linku do veřejné telefonní sítě zvlášť, náklady by byly enormní. Proto vznikla potřeba najít řešení, kdy se vnitřní telefonní síť podniku spojuje s veřejnou sítí pomocí jednoho vstupního/výstupního bodu.
Začátkem 20. století ještě fungovaly telefony tak, že po zvednutí sluchátka došlo ke spojení s operátorem telefonní společnosti, který teprve na základě požadavku volajícího přepojil ručně hovor k volanému. V roce 1881 si nechal podnikatelAlmon Brown Strowger patentovatkrokový volič (anglicky Strowger switch nebostep-by-step switch), který dokázal interpretovat jednu číslici volaného čísla a vytvořit tak cestu mezi přístrojem volaného a přístrojem volajícího. Krokový volič se stal základním kamenem elektromechanickýchtelefonních ústředen. V roce 1924 jej převzala firmaAT&T, která jej začala používat pro budování PBX ústředen.[1]
Pobočkové ústředny byly sice vyhovující pro běžné organizace, avšak pro potřeby organizací, které vlastníCall centra, měly PBX nedostatek funkcí. V osmdesátých letech začaly být doplňovány o zařízení, zajišťující přednastavenou logiku směrování hovorů, jako napříkladACD neboIVR. S rozmachempočítačů začaly být systémy PBX postupně doplňovány o zařízení zvanéComputer telephony integration, neboliCTI.
Obrázky, zvuky či videa k tématuPBX na Wikimedia Commons