Přežvýkaví (Ruminantia), někdy taképřežvýkavci, jepodřádsudokopytníků. Patří do něj mnoho dobře známých velkých pasoucích sesavců, jako napříkladkráva,koza,ovce,jelen aantilopa. Všechny druhy přežvýkavců tráví potravu ve dvou krocích, nejprve ji rozžvýkají a spolknou a poté napůl strávenou směs zvrátí zpět do úst, kde ji znovu sežvýkají a tím z ní maximalizují zisk.
Zajímavé je, že ne všichnipřežvýkavci patří mezi přežvýkavé. Výjimkou jsouvelbloudi alamy. Mimoto je mnoho velkýchsavců, kteří sice nejsou přežvýkaví, nicméně adaptovali se podobně napřežvykování důsledkem přežívání na velkém množství málo hodnotné stravy (napříkladkoně neboklokani).
Od ostatních býložravců přežvýkavé odlišuje zvláštně přizpůsobená trávicí soustava, zejména složený žaludek se 4 komorami, který jim umožňuje trávit těžko stravitelnou rostlinnou potravu.
Předžaludek má 3 komory:
Bachor (rumen) – protoruminantia – přežvýkaví
Čepec (reticulum)
Kniha (omasum)
Následoványslezem (abomasum), což už je vlastnížaludek, který se nijak výrazně neliší od žaludku třebapsa nebočlověka.
Nejobjemnější částí předžaludku je bachor. V bachoru dochází k hromadění potravy, jejímu mechanickému narušení, rozštěpení pomocí symbiotické bachorové mikroflóry (bakterie, prvoci, houby), fyzikálnímu rozdělení dle velikosti částic. Největší částice jsou opakovaně mechanicky rozrušovány při procesu přežvykování. Při následném posunu tráveniny do dalších oddílů zažívacího traktu tráví přežvýkavec bachorovou mikroflóru, respektive látky, které bakterie a prvoci vytvořili z přijaté potravy.
↑DECKER, Jared E., J. Chris Pires, Gavin C. Conant, Stephanie D. McKay, Michael P. Heaton, Kefei Chen, Alan Cooper, Johanna Vilkki, Christopher M. Seabury, Alexandre R. Caetano, Gary S. Johnson, Rick A. Brenneman, Olivier Hanotte, Lori S. Eggert, Pamela Wiener, Jong-Joo Kim, Kwan Suk Kim, Tad S. Sonstegard, Curt P. Van Tassell, Holly L. Neibergs, John C. McEwan, Rudiger Brauning, Luiz L. Coutinho, Masroor E. Babar, Gregory A. Wilson, Matthew C. McClure, Megan M. Rolf, JaeWoo Kim, Robert D. Schnabel, Jeremy F. Taylor. Resolving the evolution of extant and extinct ruminants with high-throughput phylogenomics. S. 18 644 – 18 649.PNAS [online]. 3. listopad 2009 [cit. 2009-11-04]. Svazek 106, čís. 44, s. 18 644 – 18 649.Dostupné online.ISSN1091-6490.doi:10.1073/pnas.0904691106. (anglicky)
↑HASSANIN, Alexandre; DOUZERY, Emmanuel J. P. Molecular and Morphological Phylogenies of Ruminantia and the Alternative Positionof the Moschidae.Syst. Biol.. 2003, svazek 52, čís. 2, s. 206–228.Dostupné online [PDF, cit. 2009-11-04].ISSN1063-5157.doi:10.1080/10635150390192726. (anglicky)
