Pět dynastií a deset říší (čínskyv českém přepisuWu-taj š’-kuo, pchin-jinemWǔdài Shíguó, znaky zjednodušené 五代十国, tradiční 五代十國, doslova „pět období a deset zemí“) je tradiční označení pro éru politické nestability vČíně v letech907–960, počínající zánikemříše Tchang a končící ustavenímříše Sung. Po roce 907 se v severní Číně vystřídalo pět dynastií, zatímco jih byl rozdělen mezi desítku států.
Ke konciříše Tchang její vláda poskytla větší pravomoci regionálnímvojenským guvernérůmťie-tu-š’.Povstání Chuang Čchaoa (874–884) ještě více oslabilo autoritu tchangské vlády a v následujících desetiletíchťie-tu-š’ spravovali svěřená území prakticky nezávisle. Počátkem 10. století byli nejsilnějšímiťie-tu-š’ v severní Číně:
Osamělý klášter v jasných horách,Li Čcheng (cca 919–967)
Ču Wen, původně generál povstalecké Chuang Čchaovy armády, přešel na stranu tchangské vlády a hrál klíčovou roli v porážce povstalců. Obdržel titulSüan-wu ťie-tu-š’ a během několika let upevnil svou moc zničením sousedních správců a stal se nejvlivnějším mužem severní Číny. Roku 904 donutil císařeČao-cunga k přesunu hlavního města do Luo-jangu, kde ho mohl kontrolovat a o několik měsíců později ho popravil. Novým císařem jmenoval dvanáctiletéhoAj-tiho. O tři roky později ho donutil k abdikaci a sám se stal císařemříše (Pozdní) Liang.
Říše Liang nezískala uznání všech tchangskýchťie-tu-š’, někteří odmítli uznat novou dynastii a vyhlásili nezávislost. Nesmiřitelný postoj vůči liangské vládě zaujali zejménašatoský kníže z Ťin Li Cchun-sü v Tchaj-jüanu a Liou Šou-kuang v Jou-čou (Pekingu). V nastalé válce zvítězili Šatoové Li Cchun-süa, roku 915 dobyli Liouovu říši Jen a roku 923 obnovili říši Tchang s Li Cchun-süem na císařském trůnu (pro odlišení od svého vzoru získala od historiků označeníPozdní Tchang). Téhož roku zlikvidovali říši Liang. Tchangskému císaři se podřídila celá severní Čína, roku 925 dobyl i státRané Šu v S’-čchuanu.
Relativní klid vydržel jen několik let. Roku 934 odpadl S’-čchuan, kde se ustavilo císařstvíPozdní Šu. Vnitřní boje v tchangském státě vyvrcholily roku 936, kdy povstal generálŠ’ Ťing-tchang, s pomocí kitanskéříše Liao svrhl dynastii Pozdní Tchang a sám se stal císařemříše (Pozdní) Ťin. Za odměnu Kitané získali kromě tributu išestnáct pohraničních krajů na severovýchodě Číny.
Ťinský císař byl závislý na Kitanech, po několika letech se však vzájemné vztahy zhoršily a roku 943 začala válka, která po třech letech vyústila v dobytí ťinského hlavního města – Kchaj-fengu – a zánik ťinského státu. Sever Číny však Kitané drželi jen krátce, jejich císař zemřel roku 947 na cestě domů a proti Kitanům vypuklo povstání v čele se šatoskýmťie-tu-š’ tchajjüanské oblastiLiou Č’-jüanem, který se roku 947 prohlásil císařem říšePozdní Chan.
Říše Pozdní Chan vydržela jen necelé čtyři roky. Začátkem roku 951 se vzbouřil čínský generálKuo Wej, prohlásil se císařem dynastiePozdní Čou a ovládl většinu severní Číny. V Tchaj-jüanu se však císařem prohlásil člen chanské císařské rodinyLiou Čchung a udržel Šan-si. Jeho stát je pro odlišení od říše Pozdní Chan historiky nazývánSeverní Chan. S pomocí Kitanů si Šatoové v Šan-si udrželi nezávislost až do roku 979.
Po úmrtí Kuo Weje roku 954 následoval adoptovaný synČchaj Žung. Ten roku 954 odrazil společný útok říší Severní Chan a Liao. Naopak v letech 956–958 útočil na jih, na říši Jižní Tchang, přičemž obsadil její území severně od Jang-c’-ťiang. Roku 959 se pokusil dobýt na Kitanech tzv. šestnáct pohraničních krajů, téhož roku zemřel.
Roku 960 se čouský generálČao Kchuang-jin prohlásil císařemříše Sung a svrhl sedmiletého císaře říše Pozdní Čou. Sungský režim získal stabilitu, když si Čao Kchuang-jin udržel spolehlivou kontrolu armády, potlačil moc vojenských guvernérůťie-tu-š’ a posílil vliv civilních úředníků. V letech 963–975 dobyl většinu jižní Číny, jeho bratr a nástupce císařTchaj-cung do roku 982 úplně sjednotil zemi.
V kontrastu k režimům severní Číny, které v rychlém tempu následovaly po sobě, státy jižní Číny vesměs existovaly současně, přičemž každý kontroloval určitou geografickou oblast.
Dnešní provincii Ťiang-su od roku 892 ovládalťie-tu-š’Jang Sing-mi, kterému roku 902 tchangská vláda udělila titulkníže z Wu (吳王). Jeho syn a nástupceJang Wo neuznal Ču Wenův převrat roku 907 a novou dynastii Liang, od roku 907 byl tak pánem zcela nezávislého království (od roku 927 císařství)Wu. Rozkládalo se v dnešních provinciíchŤiang-su,An-chuej aŤiang-si. Hlavním městem bylo zprvu Kuang-ling (dnešníJang-čou), později Ťin-ling (dnešníNanking). Říše zanikla roku 937, kdyžSü Č’-kao, fakticky stojící v čele wuské vlády, provedl státní převrat a zmocnil se trůnu, přičemž stát přejmenoval na Čchi a o dva roky později na(Jižní) Tchang.
Říše Jižní Tchang se prohlásila za nástupkyni své slavné předchůdkyně a snažila se sjednotit zemi. Dobyla menší státy Jin, Min a (přechodně) Čchu; poté zahrnovala jižní An-chuej, část Ťiang-su, většinu Ťiang-si,Chu-nan a východníChu-pej. Roku 961 uznala svou podřízenost říši Sung. Zanikla v letech 975/976, kdy ji obsadila sungská armáda a začlenila do sungského státu.
KrálovstvíWu-jüe bylo nejdéle přeživším státem z jižních říší, existovalo v letech 907–978. Patřilo mezi nejmocnější jižní státy, bylo známé svou učeností a kulturou. Založil hoČchien Liou, který sídlil v Si-fu (dnešníChang-čou). Zahrnovalo dnešní provincieČe-ťiang a jih Ťiang-su. Čchien Liou byl tchangskou vládou roku 902 jmenován knížetem z Jüe a o dva roky později i knížetem z Wu. Po pádu Tchangů roku 907 se prohlásil králem Wu-jüe. Království zůstalo nezávislé do roku 978, kdy se vzdalo říši Sung.
KrálovstvíMin (909–945) založilWang Šen-č’, který roku 909 dostal titul krále od říše Pozdní Liang. Ze sídla v Čchang-le (modernímFu-čou) ovládal území dnešní provincieFu-ťien. Po úmrtí zakladatele státu se na trůně střídali jeho soupeřící synové. Jeden z nich roku 943 odtrhl severozápadní část státu pod názvemJin. Minská vláda požádala o pomoc říši Jižní Tchang. Tchangská armáda poté roku 945 dobyla jak Jin, tak Min. Fu-čou s okolím však obsadilo Wu-jüe a vČchüan-čou si udržel nezávislost (při formálním uznání jižnětchangské nadřazenosti) tamníťie-tu-š’Čchen Chung a jeho nástupci. Jejich panství zůstalo samostatné do roku 978, kdy ho zabrala říše Sung.
Na úplném jihu Číny dominoval od roku 905ťie-tu-š’Liou Jin. Roku 917 zemřel, jeho bratr a nástupceLiou Jen se prohlásil císařem říše Jüe, o dva roky později změnil název státu na(Jižní) Chan. Říše zahrnovala dnešní provincieKuang-tung,Kuang-si a ostrovChaj-nan; hlavní město bylo vKuang-čou.
SoučasnýChu-nan a část Kuang-si ovládalMa Jin, který roku 907 obdržel od císaře říše Pozdní Liang titul knížete z Čchu (楚王,Čchu wang). Ma Ťin zachovával věrnost říši Pozdní Liang a Pozdní Tchang, která ji roku 923 nahradila. Roku 927 obdržel od císaře říše Pozdní Tchang vyšší titulČchu kuo-wang (楚國王, doslova „kníže/král země Čchu“) a od té doby vládl nezávisle.Království Čchu zaniklo roku 951, kdy bylo dobyto říší Jižní Tchang. Tchangská nadvláda trvala pouze rok, poté povstali čchuští důstojníci pod vedenímLiou Jena. V dalších letech oblast postupně ovládalo několikťie-tu-š’, než ji roku 963 obsadila sungská armáda.
Nejmenším z jižních států bylŤing-nan (či Nan-pching) v dnešní provinciiChu-pej. Region spravoval od roku 905ťie-tu-š’Kao Ťi-sing, loajální k císařům říše Pozdní Liang. Od nové dynastie Pozdní Tchang roku 924 obdržel titul krále Nan-pchingu a od toho roku je Ťing-nan (či Nan-pching) počítán mezi samostatné státy. Království bylo malé a slabé, snažilo se proto udržovat dobré vztahy se severními říšemi, jejichž nadřazenost uznávalo. Roku 963 ho dobyla říše Sung.
CísařstvíRané Šu vzniklo roku 907, kdyžťie-tu-š’ západníhoS’-čchuanuWang Ťien obsadil i východní S’-čchuan a prohlásil se císařem. Sídlil vČcheng-tu. Kromě S’-čchuanu vládl i v západnímChu-peji a jižních částechKan-su aŠen-si. Roku 918 nastoupil Wang Ťienův synWang Jen, neschopný vládce. Roku 925 jeho stát dobyla armáda říše Pozdní Tchang.
S’-čchuan se znovu osamostatnil po jedenácti letech, roku 936, kdy tamníťie-tu-š’Meng Č’-siang využil rozkladu říše Pozdní Tchang a prohlásil se císařem. Jeho stát,Pozdní Šu, měl obdobnou rozlohu a stejné hlavní město jako jeho předchůdce. Říše trvala do roku 965, kdy podlehla sungské invazi.
TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov (eds.).The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s.ISBN0521812488,ISBN978-0521812481. (anglicky)
