Na tento článek jepřesměrováno heslo Kysličník. O sloučenině kyslíku s vodíkem pojednává článekPeroxid vodíku.
Oxid železitý, Fe2O3
Oxidy (zastaralekysličníky) jsou dvouprvkové sloučeninykyslíku s méněelektronegativními (elektropozitivnějšími) prvky. Oxidy mohou vznikat buď prudkouoxidací (hořením) za přítomnosti kyslíku anebo pozvolnou oxidací jiným způsobem, zejména kyslíkem atmosférickým anebo kyslíkem obsaženým v některých látkách (oxidačních činidlech), a při dalšíchchemických reakcích. Kyslík má v oxidechoxidační číslo −II.
V českém jazyce se pro pojmenování oxidů používá unikátní chemické názvosloví, jehož autorem jeVojtěch Šafařík. Vzorec oxidu odpovídá schématu XmOn, kde X je chemická značka prvku am an jsou počty atomů. Pokud je počet atomů (m, n) roven jedné, nepíše se ani nevyslovuje. Koncovka názvu je odvozena podlevalence příslušného prvku X (pro jedno- až osmimocný prvek postupně-ný,-natý,-itý,-ičitý,-ičný/ečný,-ový,-istý,-ičelý,-utý).
U některých oxidů jsou výjimečné zvláštnosti nebo nepravidelnosti:
pravidelně utvořený název se nepoužívá nebo se používá méně často, například H2O není oxid vodný alevoda,
pravidlo valence nutně nezohledňuje násobný počet atomů, například dvě zápisem rozdílné sloučeniny NO2 i N2O4 jsou shodněoxid dusičitý.
Většinou to jsou oxidy od kovů s oxidačním číslem vyšším než pět a nebo odnekovových prvků. S vodou reagují za vznikukyslíkatých kyselin, popřípadě, pokud nejsou rozpustné ve vodě, sbází za vzniku solí.
V těchto oxidech je mezi atomem kyslíku a druhého prvkuiontová vazba. Z toho vyplývá že iontové oxidy tvoří převážněelektropozitivní prvky. O2− iont je silná zásada (s vodou reaguje za vzniku dvouhydroxidových iontů – odnímá jíproton).
↑SLAVÍČEK, Petr; KOTEK, Jan. Návrh k opravě českého názvosloví chemického.Bulletin Asociace českých chemických společností. 2010, roč. 41, čís. 2, s. 286–287.Dostupné online.
-oxide-sample.jpg)
