Movatterモバイル変換

[0]ホーム
URL:

Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Oxid uhličitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid uhličitý
struktura CO2
struktura CO2
kalotový model molekuly CO2
kalotový model molekuly CO2
Obecné
Systematický názevOxid uhličitý
Triviální názevSuchý led (pevný)
Kysličník uhličitý
Latinský názevDioxidum carbonis
Anglický názevCarbon dioxide
Německý názevKohlenstoffdioxid
Sumární vzorecCO2
Vzhledbezbarvá plynná látka bez zápachu
Identifikace
Registrační číslo CAS124-38-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)204-696-9
PubChem280
ChEBI16526
UN kód1013
SMILESC(=O)=O
InChIInChI=1/CO2/c2-1-3
Číslo RTECSFF6400000
Vlastnosti
Molární hmotnost44,009 5(14) g/mol
Molární objem VM22,263 dm3/mol
Teplota tání−56,6 °C (527 kPa)
Teplotasublimace−78,476 °C
Hustota1,56 g/cm³ (pevný, −79 °C)
1,101 g/cm³ (kapalina, −37 °C)
1,951 kg/m³ (plyn, 0 °C, 101325 Pa)[1]
Dynamický viskozitní koeficient0,008 96 cP (−78 °C)
0,010 61 cP (−60 °C)
0,013 90 cP (0 °C)
0,014 8 cP (20 °C)
0,015 3 cP (30 °C)
0,018 89 cP (104 °C)
0,033 0 cP (490 °C)
0,043 58 cP (850 °C)
0,047 86 cP (1 052 °C)
Index lomunD=1,195 (kapalina, 15 °C)
nD=1,000 45 (0 °C)
Kritická teplota Tk31 °C
Kritický tlak pk7 390 kPa
Kritická hustota0,468 g/cm3
Disociační konstanta pKa6,35
10,33
Rozpustnost vevodě171,3 ml/100 ml(0 °C)
119 ml/100 ml(10 °C)
87,8 ml/100 ml(20 °C)
75,9 ml/100 ml(25 °C)
66,5 ml/100 ml(30 °C)
53,0 ml/100 ml(40 °C)
43,6 ml/100 ml(50 °C)
35,9 ml/100 ml(60 °C)
Rozpustnost vpolárních
rozpouštědlech		alkoholy
ketony
estery
Rozpustnost vnepolárních
rozpouštědlech		uhlovodíky
Relativnípermitivita εr1,000 99 (plyn, 0 °C)
1,604 (kapalina, 0 °C)
1,600 (kapalina, 25 °C)
Van der Waalsovy konstantystavové rovnicea=0,359 2 Pa m6 mol−2
b= 42,67×10−6 m3 mol−1
Součinitel tepelné vodivosti0,011 7 W m−1 K−1 (−40 °C)
0,013 3 W m−1 K−1 (−18 °C)
0,014 9 W m−1 K−1 (4,4 °C)
0,016 63 W m−1 K−1 (27 °C)
0,017 49 W m−1 K−1 (38 °C)
0,018 35 W m−1 K−1 (49 °C)
Struktura
Tvar molekulyrovinný
Dipólový moment0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−393,51 kJ/mol
−413,8 kJ/mol (vodný roztok)
Entalpie tání ΔHt299 J/g
Entalpie varu ΔHv900,7 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−559 J/g (20 °C)
Standardní molární entropie S°213,667 J K−1 mol−1
118 J K−1 mol−1 (vodný roztok)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−394,36 kJ/mol
−386,0 kJ/mol (vodný roztok)
Izobarickéměrné teplo cp0,843 J K−1 g−1
1,325 J K−1 g−1 (kapalina, 25 °C)
Izochorickéměrné teplo cV0,654 6 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
[2]
Varování[2]
R-větyžádné nejsou
S-větyS9,S26,S36 (v pevném skupenství)
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Oxid uhličitý (dřívekysličník uhličitý) je bezbarvýplyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť. Jetěžší nežvzduch. V pevném skupenství je znám také jakosuchý led. Jeho molekula je tvořena jedním atomemuhlíku a dvěma atomykyslíku.

Objevení a popis

[editovat |editovat zdroj]

Oxid uhličitý byl první chemickou sloučeninou, která byla popsána jakoplyn odlišný odvzduchu. V17. století vlámský chemikJan Baptist van Helmont zjistil, že při spalovánídřevěného uhlí v uzavřené nádobě je váha zbyléhopopele menší než hmotnost spalovaného uhlí. Vysvětlil to přeměnou části uhlí na neviditelnou substanci, kterou nazval„spiritus sylvestre“.

V polovině18. století studoval vlastnosti tohoto plynu podrobněji skotský lékařJoseph Black. Zjistil, že zahřívánímvápence, nebo jeho reakcí skyselinami vznikáplyn, který nazval „fixovatelný vzduch“ („fixed air“), protože jej bylo možno vázat silnými zásadami (napříkladhydroxidem vápenatým). Zjistil také, že je těžší nežvzduch. Potvrdil, že na rozdíl od vzduchu nepodporujehoření a živé organismy v něm hynou. Vázání nahydroxid vápenatý použil k důkazu, že je ve vydechovanémvzduchu a také, že se uvolňuje při procesukvašení.

Vznik, příprava a výroba

[editovat |editovat zdroj]

Vzniká reakcíuhlíku skyslíkem (spalováním):

C + O2 → CO2,

hořenímoxidu uhelnatého (například svítiplynu):

2 CO + O2 → 2 CO2,

neboorganických látek, napříkladmethanu:

CH4 + 2 O2 → CO2 + 2 H2O,

a to vždy za vývinu značného množství tepla. Podobnými reakcemi můžeme popsat i spalovánífosilních paliv abiomasy. Je také produktemdýchání většiny živých organismů, kde je spolu s vodou konečným produktem metabolické přeměny živin obsažených v potravě.

V laboratoři se většinou připravuje reakcíuhličitanů, předevšímuhličitanu vápenatého se silnýmikyselinami napříkladchlorovodíkovou:

CaCO3 + 2 HCl → CO2 + CaCl2 + H2O.

Průmyslově se vyrábí tepelným rozkladem (žíháním)vápence (uhličitanu vápenatého):

CaCO3 → CaO + CO2.

Po chemické stránce je oxid uhličitý velice stálý a ani při velmi vysokých teplotách nad 2 000 °C se znatelně nerozkládá. Ve vodě se snadno rozpouští, přičemž se z malé části slučuje s vodou nakyselinu uhličitou:

CO2 + H2O ⇌ H2CO3.

Biomasa

[editovat |editovat zdroj]

Kromě spalováníbiomasy čibioplynu, vzniká oxid uhličitý také běhemkompostování.

Část organické hmoty zůstává v půdě a na povrchu půdy, jako posklizňové, nebo potěžební zbytky. V průběhukompostování aanaerobní digesce je velká část organické hmoty přeměněna na hmotu s vysokým podílemhumusových látek. Tímto procesem velký podíl uhlíku zůstává dlouhodobě fixován vhumusu, který zlepšuje vlastnosti půdy, jako např. vzdušnost, schopnost zadržovat vodu. Půda, která obsahuje více humusu, má lepší vlastnosti pro pěstování, tím dochází k vyšším výnosům plodin a i intenzivnější asimilaci CO2 běhemfotosyntézy.

Významné reakce

[editovat |editovat zdroj]
Horní koláčový graf ukazuje složení suchého vzduchu. Oxid uhličitý představuje azurový podíl dolního grafu

Oxid uhličitý reaguje se silnými hydroxidy za vzniku solí, které se vyskytují ve dvou formách, jakouhličitany ahydrogenuhličitany (starším názvemkyselé uhličitany); například shydroxidem sodným vzniká buďhydrogenuhličitan sodný:

CO2 + NaOH → NaHCO3,

nebo při větším množství hydroxiduuhličitan sodný:

CO2 + 2 NaOH → Na2CO3 + H2O.

V zelených rostlinách je oxid uhličitý asimilován v procesu zvanémfotosyntéza zakatalytického působeníchlorofylu a dodávky energie ve formě světelných kvant namonosacharidy podle celkové rovnice:

6 CO2 + 6 H2O → C6H12O6 + 6 O2.

Spalovánísacharidů v těle živočichů (i rostlin v noci) je chemickým procesem právě opačným, stejně tak kvašení cukrů působením kvasinek.

Při geologickém vývoji planetárních těles hraje v chemismu oxidu uhličitého významnou roli rovnováha mezi oxidem uhličitým aoxidem křemičitým v kompetici o vápník podle vztahu:

CaCO3 + SiO2 ⇌ CO2 + CaSiO3.

Za běžných teplot panujících na Zemi je tato rovnováha posunuta téměř úplně vlevo, takže velké množství oxidu uhličitého je vázáno v uhličitanových horninách. Stoupne-li teplota zhruba nad 350 °C, rovnováha se vychýlí téměř úplně vpravo a oxid křemičitý vytěsní z hornin oxid uhličitý, který přejde do atmosféry. Tímto mechanismem se vysvětluje velmi hustá atmosféra planetyVenuše, složená převážně z oxidu uhličitého.

Při ochlazení pod −80 °C mění plynný oxid uhličitý svojeskupenství přímo na pevné (desublimuje) za vzniku bezbarvé tuhé látky, nazývanésuchý led.

Oxid uhličitý je nedýchatelný a ve vyšších koncentracích může způsobit ztrátu vědomí a smrt. Naruší totiž uhličitanovou rovnováhu v krvi a způsobí tak acidosu. Stejně tak ovšem pokles pod jeho normální koncentraci může způsobit alkalosu.

Výskyt v přírodě

[editovat |editovat zdroj]
Fázový diagram oxidu uhličitého

Oxid uhličitý je běžnou součástí zemské atmosféry, přičemž jeho koncentrace (průměrně 0,040 % v roce2013) v ovzduší kolísá v závislosti na místních podmínkách, na výšce nad povrchem a relativnívlhkosti vzduchu v ovzduší. V důsledku zejména průmyslových emisí jeho průměrná koncentrace ve vzduchu stále roste (viz odstavec „Vliv oxidu uhličitého naglobální oteplování“). V půdě je ho celkem 2× více než v atmosféře[3] a v oceánu zhruba 50× více než v atmosféře.[4]

Lokálně velmi vysoká koncentrace je v místech jeho výronusopečných plynů ze země vevulkanicky aktivních oblastech a v některých přírodníchminerálních vodách. Vzhledem k tomu, že jetěžší než vzduch, může se v takových místech hromadit a představovat nebezpečnou past pro zvířata i lidi. V oblastech, kde se vulkanický oxid uhličitý postupně uvolňuje do vodních ploch (jezer), může při seismické aktivitě dojít k náhlému uvolnění a „zaplavení“ okolní krajiny jedovatým nedýchatelným plynem (katastrofa u jezeraNyos). Ročně tak vulkanické aktivity dodávají do ovzduší Země přibližně 130 až 230 milionů tun, což představuje řádově jen 1 až 2 % produkce CO2 lidstvem.[5]

Oxid uhličitý byl také nalezen v mezihvězdném prostoru. Je hlavní složkou atmosfér planetVenuše aMars.Spektroskopicky byl prokázán i v řaděkomet.

Atmosférické koncentrace CO2 měřené na observatořiMauna Loa v letech 1958–2022 (nazývané také Keelingova křivka). Koncentrace oxidu uhličitého se v průběhu 4,54 miliardy let trvající historie Země značně měnily. V roce 2013 však průměrná denní koncentrace CO2 v atmosféře překročila 400 ppm[6] – této úrovně nebylo nikdy dosaženo od poloviny pliocénu, tedy před 2 až 4 miliony let.[7]

Výskyt oxidu uhličitého v atmosféře a změna klimatu způsobená člověkem

[editovat |editovat zdroj]

Oxid uhličitý je přirozeně se vyskytující stopový plyn vzemské atmosféře, který ovlivňujeklima; jeho koncentrace v atmosféře se od začátkuprůmyslové revoluce zvyšuje, zejména v důsledku spalovánífosilních paliv. Údaje z ledových jader ukázaly, že hladina CO2 v atmosféře se za posledních 420 000 let až do nástupu industrializace v polovině 19. století pohybovala v rozmezí od 190 ppm v době vrcholícídoby ledové po 280 ppm v teplých obdobích.[8]

S industrializací došlo v důsledku lidské činnosti k prudkému nárůstu obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, který pokračuje i nadále. Mezi lety 1750–1958 (začátek systematických měření Charlese Davida Keelinga) se koncentrace CO2 nejprve mírně zvýšila na 315 ppm, poté do roku 2015 vzrostla na 401 ppm.[9] Dne 9. května 2013 překročila koncentrace hranici 400 ppm (0,04 % objemu celkového plynného obalu Země), dle měření americkýmNárodním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) naMauna Loa (Havaj) jako místní denní průměr.[10] Měsíční globální průměr měřený NOAA poprvé překročil 400 ppm v březnu 2015[11] a v únoru 2018 tato hodnota činila 408 ppm.[12] Údaje za rok 2017 ukazují novou rekordní hodnotu 405,5 ppm, což je o 46 % více než v předindustriálním období.[13] V roce 2018 bylo opět dosaženo nové rekordní hodnoty 407,8 ppm.[14] Hlavními zdroji je spalovánífosilních paliv pro výrobu energie a v průmyslovém sektoru. V mnohem menší míře se na tomto nárůstu podílí také uvolňování oxidu uhličitého uloženého v půdě a lesích v důsledku změn ve využívání půdy, jako jeodlesňování. V roce 2014 se na celkových emisích skleníkových plynů způsobených člověkem (měřeno v ekvivalentech oxidu uhličitého) podílela spotřeba energie a průmyslové využívání fosilních paliv ze 70 % a využívání půdy z 5 %.[15]

Celková hmotnost oxidu uhličitého v atmosféře je přibližně 3 000 Gt, tedy asi 800 Gtuhlíku (poměr molárních hmotností CO2 a C je zaokrouhleně 44:12). Koncentrace se mění sezónně a lokálně, zejména v blízkosti země. V městských oblastech je koncentrace obecně vyšší; v interiérech může být koncentrace až desetkrát vyšší než průměrná hodnota.[16]

Oxid uhličitý pohlcuje část tepelného záření (infračervené záření), zatímco kratší vlny slunečního záření mohou procházet téměř bez překážek. Absorpční těleso také vyzařuje v závislosti na své teplotě. Díky těmto vlastnostem patří oxid uhličitý mezi tzv.skleníkové plyny. Oxid uhličitý je po vodní páře druhým nejúčinnějším skleníkovým plynem podle jeho množstevního podílu, i když specifická účinnostmethanu aozonu je vyšší. Všechny skleníkové plyny společně zvyšují průměrnou teplotu na zemském povrchu z přibližně −18 °C na +15 °C díky přirozenémuskleníkovému efektu. Oxid uhličitý má na celkovém efektu poměrně velký podíl a přispívá tak k životu příznivému klimatu Země.[17]

Obsah oxidu uhličitého vzemské atmosféře v průběhu historie Země z různých biologických, chemických a fyzikálních důvodů značně kolísal. Před 500 miliony let byla koncentrace oxidu uhličitého nejméně desetkrát vyšší než v současnosti.[18] Následně se koncentrace CO2 neustále snižovala, v průměru se pohybovala kolem 300 ppm přibližně před 300 miliony let běhempermokarbonské doby ledové, na přechodu zkarbonu dopermu[19] a krátce klesla na minimum pravděpodobně 100 ppm v raném permu. Běhemdruhohor se hladina CO2 většinou pohybovala mezi 1 000 a 2 000 ppm, aby po klimatickém optimu na počátkueocénu[19] až do začátkukenozoické doby ledové před zhruba 34 miliony let klesl hluboko pod 1 000 ppm v moderní éře Země.[19]

Po dobu nejméně 800 000 let byla hladina oxidu uhličitého vždy nižší než 300 ppm.[19][19] Koncentrace oxidu uhličitého za posledních 10 000 let zůstala relativně konstantní na úrovni 300 ppm. Bilance koloběhu oxidu uhličitého tak byla v tomto období vyrovnaná. S nástupem industrializace v 19. století se zvýšilo množství oxidu uhličitého v atmosféře. Současná koncentrace je pravděpodobně nejvyšší za posledních 15 až 20 milionů let.[20] V období 1960 až 2005 se obsah oxidu uhličitého zvyšoval v průměru o 1,4 ppm ročně.[21]V roce 2017 činil desetiletý průměrný nárůst něco málo přes 2 ppm ročně.Keelingova křivka ukazuje nárůst koncentrace oxidu uhličitého.[22]

Antropogenní, tj. člověkem způsobené, emise oxidu uhličitého dosahují přibližně 36,3 Gt ročně[21]a představují jen malý zlomek oxidu uhličitého, který pochází převážně z přírodních zdrojů, a to přibližně 550 Gt ročně.[23] Jelikož však přírodnípropady uhlíku pohlcují stejné množství CO2, zůstávala koncentrace oxidu uhličitého před industrializací relativně konstantní. Přibližně polovina dodatečného oxidu uhličitého je pohlcena biosférou a polovina oceány (což vede k jejich okyselení), takže nyní pohlcují více oxidu uhličitého, než uvolňují.[24] V důsledku toho dochází od roku 1982 k občasnému „zezelenání“ Země (index listové plochy), jak dokládají satelitní data NASA,[25] avšak novější údaje naznačují, že toto zezelenání, pozorované až do konce 20. století, se následně zastavilo.[26] Druhá polovina vypouštěného oxidu uhličitého zůstává v atmosféře a vede k měřitelnému nárůstu jeho koncentrace, což poprvé prokázal Charles Keeling na počátku 60. let 20. století, kdy po něm byla pojmenovánaKeelingova křivka.

Šestá hodnotící zpráva IPCC, která byla vydána v srpnu 2021 potvrdila vědecké výzkumy, které ukazují, že antropogenní emise CO2 jsou zcela zásadní příčinouglobálního oteplování.[27]

Výskyt v oceánech

[editovat |editovat zdroj]

Oceánská voda obsahuje oxid uhličitý v rozpuštěné formě a jako kyselinu uhličitou v rovnováze s hydrogenuhličitany a uhličitany. Množství rozpuštěného oxidu uhličitého se mění v závislosti na ročním období, protože závisí na teplotě a slanosti vody: ve studené vodě se rozpouští více oxidu uhličitého. Protože studená voda má vyšší hustotu, voda bohatá na oxid uhličitý klesá do hlubších vrstev. Pouze při tlaku nad 300 barů a teplotě nad 120 °C (393 K) je tomu naopak, například v blízkosti hlubokých geotermálních pramenů.[28]

V oceánech je přibližně 50krát více uhlíku než v atmosféře. Oceán funguje jako hlavní pohlcovač uhlíku, který pohlcuje přibližně třetinu oxidu uhličitého uvolněného lidskou činností.[29] V horních vrstvách oceánů je částečně pohlcován fotosyntézou. Se zvyšujícím se obsahem oxidu uhličitého se snižujealkalita slané vody, což se označuje jakookyselování oceánů, které bude mít velmi pravděpodobně negativní důsledky pro mořské ekosystémy. Mnoho mořských organismů je citlivých na kolísání kyselosti oceánů; okyselení v historii Země vedlo k hromadnému vymírání a prudkému poklesu biologické rozmanitosti ve světových oceánech. Postiženy jsou zejména organismy, které si vytvářejí struktury uhličitanu vápenatého, protože ten se s rostoucí kyselostí oceánů rozpouští. Za zvláště ohrožené jsou považovánikoráli,mlži aostnokožci, jako jsouhvězdice a mořští ježci.[30]

Vědci mají obavy, že to bude mít negativní dopad na tvorbu lastur mlžů.[31][32] Již dnes jsou tyto účinky patrné nakorálových útesech a některých ústřicových farmách; s rostoucí acidifikací se očekávají závažnější ekologické důsledky.[33] Na druhou stranu existují důkazy, že zvýšená koncentrace oxidu uhličitého stimuluje některé druhy k větší produkci lastur mlžů.[34]

V roce 2025 bylo nedaleko pobřežíNorska domořského dna uloženo množství oxidu uhličitého vzniklého průmyslovou výrobou.[35]

Využití

[editovat |editovat zdroj]

Oxid uhličitý je průmyslově lehce dostupný plyn. Využívá se jako:

Železniční vůz přepravující zkapalněný oxid uhličitý
Využití CO2 jako hasicího přípravku
Bublinky oxidu uhličitého v nápoji
Emise oxidu uhličitého na obyvatele v tunách za rok (rok 2000).
Koncentrace CO2 v atmosféře od roku 1740 (proxy data a následně instrumentální data).
Současná koncentrace CO2 naMauna Loa, která obsahuje sezónní výkyvy na daném místě.
Změna koncentrace v závislosti nazeměpisné šířce určené z odlehlých stanic na moři.[39]

Jímání CO2

[editovat |editovat zdroj]

Oceány: Výzkumný program CarboOcean

[editovat |editovat zdroj]

Velkým úložištěm CO2 jsoumoře aoceány, dne 1. ledna2005 byl zahájen výzkumný programCarboOcean. Cílem programu bylo zjistit, kdy a za jakých podmínek může dojít k naplnění tohotorezervoáru.Voda je pro CO2 stejně jímavá jakovzduch. S rostoucí koncentrací CO2 ve vzduchu, jímají přebytkyoceány a pomáhají udržovat rovnováhu. Díky proudění mořské vody kpólům dochází k ochlazování vody, jejímu houstnutí a klesání ke dnu. Což lze přirovnat k velkémutepelnému výměníku. Tento princip označili vědci zamechanickou pumpu. Rozpuštěnýuhlík je vmořské vodě je využitfytoplanktonem, kdy dochází kfotosyntéze.Fytoplankton je základní článek vpotravním řetězci mořských živočichů. Zde jde o princip, který označili vědci zabiologickou pumpu. Část CO2 se z mořských organismů postupně, v řádu dnů, měsíců, vrátí zpět doatmosféry. Přibližné desetina vznikléorganické hmoty klesá kednu, kde tvořísediment adno, ve kterém jeuhlík uložen tisíce roků.[40]

Výzkumný program probíhal v severní částAtlantiku, vč.Arktického oceánu a vJižním oceánu. Zde vědci přišli na to, že dochází ke slábnutíbiologické pumpy. To je přičítáno nedostatkuželeza. Od roku1963 probíhajíexperimenty, které potvrzují, že ke zvýšení aktivityfytoplanktonu v jímání CO2 pomůže přidání malého množstvíželeza domořské vody. Podle ředitele expediceKEOPS (Kerguelen Ocean and Plateau compared Study), která prováděla srovnávací pokusy, zde zůstává značný prostor pro pochybnosti.[40]

Výsledky, i dílčí, využívají komerční organizace.Organizace Planktos, která využila možnosti vydělávat na prodeji povolenek získaných zalesňováním vtradingu emisí skleníkových plynů, hodlá rozšířit aktivity o zahájení přihnojovánímoříželezem. Vědci jsou skeptičtí, protože doposud není ověřen vliv na mořské organismy. Podle poznatkůKEOPS je efekt umělého dodáváníželeza vmořském ekosystému podstatně odlišný od efektůželeza vzniklého v přírodních podmínkách.[40]

Vliv na jímavost mořské vody má i jejíkyselost. Chemický vzorec: CO2 +H2O = [[H2CO3]] (kyselina uhličitá) platí i promořskou vodu. Předprůmyslovou revolucí bylopH oceánů 8,16 a dnes je 8,05. Pokud by došlo k poklesuzásaditosti, tedy pod hodnotu pH 7,60, mělo by to vliv na život mnoha mořských organismů, zejménakorýšů svápníkovouskořápkou. Tedy i vliv napotravní řetězec.[40]

V technologických procesech

[editovat |editovat zdroj]

Potravinářství

[editovat |editovat zdroj]

PivovaryPrazdroj aGambrinus využívají technologické zařízení, které umožňuje zpětné jímání oxidu uhličitého, který vzniká přikvašení avýrobě piva.Pivovary opětovným užitím plynu ušetřily ročně téměř 300 tun CO2, který by se jinak musel vyrobit zfosilních zdrojů s vedlejším efektem vzniku dalšíchemisí. Tento projekt snížiluhlíkovou stopuvýroby piva od roku2006 do2011 o 20%.[41][42]

Tepelná energetika (fosilní elektrárny)

[editovat |editovat zdroj]

Švédský energetický koncernVattenfal Europe[pozn. 1] v roce2008 ohlásil, že postaví vbraniborskémSprembergu uhelnou elektrárnu se zařízením na ukládání CO2 pod zemí (technologie CCS). Zkušební provoz a výstavba prvních „regulérních“ elektráren, které budou vybaveny toutotechnologií má být do roku2015. Sériová výstavba má probíhat od roku2020.[43] V polovinězáří2008 vyhlásilaEvropská komiseveřejnou soutěž na stavbu vlastního zařízení, na němž chce jímání a skladování CO2 v podzemí testovat.[43]

Odlučování a ukládání oxidu uhličitého je jednou z technologií, která by měla řešit emise zfosilních elektráren. S dalším využitím CO2 je počítáno v technologii power-to-gas. Kdy zelektřiny získané zobnovitelných zdrojů seelektrolýzou vody vyrobívodík, který po sloučení s CO2 vytvořímetan. Ocelářský gigantArcelorMittal v roce2016 zprovoznil vGentu zařízení, kteréoxidu uhelnatý, vzniklý přivýrobě železa přetváří naetanolové palivo proautomobily. Běžně se tento plyn spaluje, a vypouští tak CO2.

V roce2017 bylo postaveno a zprovozněno první zařízení stechnologií CCS. Jedná se o zařízení texaské energetické společnostiNRG Energy, resp. jde o odlučovač CO2 na jednom z blokůelektrárny Petra Nova s výkonem 240megawattů.[44] Náklady na stavbu zařízení vPetra Nova byly v přepočtu nakilowatt 4167dolarů. To je 2× více, než stavba novésolární elektrárny. Skeptici proto upozorňují, že z ekonomických důvodů nemá technologieCCS možnosti pro další celosvětové rozšiřování. Podle současných zkušenostíNRG Energy lze další zařízení postavit o 1/3 levněji.[45] Dalších 17 menší zařízení se používá naropných vrtech. Zde jde zatím o nerentabilní provoz.Těžba ropy spolu s jímáním CO2 je rentabilní při ceně 75 dolarů zabarel.[45] Předčasně byl ukončen projekt americkéelektrárny Kemper, která měla plánovaný výkon 582megawattů, a ve které se měl CO2 separovat přizplynováníhnědého uhlí. Energetická společnostMississippi Power investici ukončila, když se proti původnímu rozpočtu projekt prodražil ze dvou na sedm miliard dolarů.

V roce2018 byly ve výstavbě zařízení vČíně (zplynovacíelektrárna Yanchang aelektrárna Haifeng vKantonu),Austrálii aKanadě. Kapacita těchto zařízení je šest milionů tun CO2, dle analýzyGlobal CCS Institute. To odpovídáemisím, které vypustíČesko za zhruba dvacet dnů.[45]

Do roku2040 by mělo být toto zařízení u každéuhelné elektrárny s výkonem nad 210 tisícmegawattů, především vČíně aUSA.

Z atmosféry

[editovat |editovat zdroj]

V roce2015 společnostCarbon Engeneering Ltd. uvedla, že vyvinula zařízení, které umožňuje odsátí CO2 zovzduší. První přístroj této společnosti byl instalován nauniverzitě vCalgary. Zařízení o velikosti kamiónu umožňuje odstranit 80 % CO2. Denní kapacita je kapacita 100 kg CO2, to odpovídá provozu 14–15automobilů. Další, demonstračního, zařízení je umístěno vSquamish vBritské Kolumbii. Spolu s týmem vědců na tomto zařízení pracovalDavid Keith, profesor naHarvard University School of Engineering a výkonný předsedaCarbon Engineering. Podle vědeckého týmu je zde značný efekt: „Výstavba potřebného počtu stromů by vyžádala přeměnu velkého množstvíhospodářské půdy. Absorpce dostatečného množství CO2 by si vyžádala 1000krát větší plochustromového porostu než zabírá plocha absorpčního zařízení.“[46]

Princip technologie:Vzduch je nasát do zařízení, kde procházíabsorpční kapalinou, která pohltí asi 80 procent oxidu uhličitého. Vzniklý roztok je připraven k dalšímu zpracování – 1) uložení do zásobníků, nebo 2) k výrobě kapalnéhouhlovodíkového paliva, které lze využít ve stávajícíchspalovacích motorech.[46][47] Výroběuhlovodíků z CO2 věří několikvizionářů, jedním zinvestorůCarbon Engeneering, je mimo specializovaných fondů, např.Bill Gates.[47]AutomobilkaAudi vdubnu2015, ve spolupráci s firmamisunfire GmbH aClimeworks Deutschland GmbH, vyrobila první syntetickounaftu z CO2, tzv.e-dieselu.[48][49]

Včervnu2017 uvedla švýcarská dceřiná společnost firmyClimeworks Deutschland do komerčního provozu zařízení na zachytávání CO2.[50] Zařízení se nachází nedalekoCurychu a ročně dokáže zachytit 900 tun CO2 přímo zatmosféry.[51] Zakladatelé společnostiChristoph Gebald aJan Wurzbacher realizovali tento projekt za devět let od prvního nápadu.Technologie je umístěna na střeše zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) v oblastiHinwil. Zařízení ZEVO je zdroj tepelné a elektrické energie pro společnostClimeworks Deutschland. Zachycený CO2 je potrubím veden do nedalekýchskleníků, kde je pěstovánazelenina. Díky nastavenému dávkování oxidu uhličitého dochází k zvýšenívýnosů pěstovaných plodin až o 20 %. Podle autorů konceptu je možné zachycený CO2 využít také v dalších odvětvích jako např. vpotravinářském průmyslu, kde může být využit k tvorběochranné atmosféry nebo jakokonzervant, nebo venergetice, pro výrobuE-paliv (E-gas,E-benzin, nebo synteticky vyráběná naftaE-diesel).[49][52] Zachycený oxid uhličitý může být také ukládán do podzemních úložišť, kde je dlouhodobě skladován.[51]

Toxikologické hledisko pro živé organismy

[editovat |editovat zdroj]

Kognitivní funkce člověka se snižují se zvyšující koncentrací oxidu uhličitého ve vzduchu (například špatnou ventilací).[53] Koncentrace do 1000 ppm se považuje za dobrou.[54] V ČR je uvnitř budov limit 1500 ppm.[55] V kabině auta však dosahují koncentrace i několik tisíc ppm.[56]

Koncentrace nad 5000 ppm (tj. 0,5 %) způsobují nepříjemný pocit a bolesti hlavy a koncentrace nad 5 % tlumí centrální nervovou soustavu a dýchací centrum.[57] Při 20 % se člověk náhle zhroutí a nastává smrt.

Nebezpečí hrozí například v silážních či kanalizačních prostorech.[58]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Poznámky

[editovat |editovat zdroj]
  1. ↑Vattenfall znamená ve švédštiněvodopád. Společnost působí v severní Evropě vyrábí 42 procent své produkce energie spalováním fosilních paliv a 35 procent z jádra, hydroenergie se na produkci podílí z 23 procent.

Reference

[editovat |editovat zdroj]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuKohlenstoffdioxid na německé Wikipedii.

  1. ↑Carbon dioxide - Density and Specific Weight
  2. ↑ab Carbon dioxide.pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23].Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑YALE UNIVERSITY. Managing uncertainty: How soil carbon feedbacks could affect climate change.phys.org [online]. Phys.org, 2016-08-02 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ The Carbon Cycle and Climate.earthguide.ucsd.edu [online]. Earthguide team members and Scripps Institution of Oceanography [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  5. ↑ Scientists Quantify Global Volcanic CO2 Venting; Estimate Total Carbon on Earth | Deep Carbon Observatory.deepcarbon.net [online]. [cit. 2020-09-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-03. (anglicky) 
  6. ↑SHOWSTACK, Randy. Carbon dioxide tops 400 ppm at Mauna Loa, Hawaii.Eos, Transactions American Geophysical Union. 2013-05-21, roč. 94, čís. 21, s. 192–192.Dostupné online [cit. 2023-10-13].doi:10.1002/2013EO210004. (anglicky) 
  7. ↑ Son of Climate Science Pioneer Ponders A Sobering Milestone by Fen Montaigne: Yale Environment 360.web.archive.org [online]. 2013-06-08 [cit. 2023-10-13].Dostupné online. 
  8. ↑RAHMSTORF, Stefan; SCHELLNHUBER, Hans Joachim.Der Klimawandel. 7.. vyd. [s.l.]: C. H. Beck, 2012. S. 23. 
  9. ↑BRAUCH, Hans Günter.Historical Times and Turning Points in a Turbulent Century: 1914, 1945, 1989 and 2014?. Příprava vydání Hans Günter Brauch, Úrsula Oswald Spring, Juliet Bennett, Serena Eréndira Serrano Oswald. Svazek 4. Cham: Springer International PublishingDostupné online.ISBN 978-3-319-30989-7,ISBN 978-3-319-30990-3.doi:10.1007/978-3-319-30990-3_2. S. 11–54. DOI: 10.1007/978-3-319-30990-3_2. 
  10. ↑ Carbon Dioxide at NOAA’s Mauna Loa Observatory reaches new milestone: Tops 400 ppm.Welcome to NOAA Research [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-25. (anglicky) 
  11. ↑ CO2-Konzentration in der Atmosphäre erreicht Rekordwert | STERN.DE.web.archive.org [online]. 2015-05-08 [cit. 2021-08-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-08. 
  12. ↑ Global Monitoring Laboratory - Carbon Cycle Greenhouse Gases.gml.noaa.gov [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. (EN-US) 
  13. ↑SPEICHER, Christian. CO2-Konzentration: 2017 ist erneut ein Rekordjahr.Neue Zürcher Zeitung [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Greenhouse gas concentrations in atmosphere reach yet another high.World Meteorological Organization [online]. 2019-11-25 [cit. 2021-08-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-07. (anglicky) 
  15. ↑EDENHOFER, Ottmar.Klimapolitik Ziele, Konflikte, Lösungen. 2., aktualisierte und erweiterte Auflage. vyd. München: [s.n.] 144 s.Dostupné online.ISBN 978-3-406-73615-5,ISBN 3-406-73615-7.OCLC1057866907 S. 25. 
  16. ↑FROMME, H.; HEITMANN, D.; DIETRICH, S. Raumluftqualität in Schulen - Belastung von Klassenräumen mit Kohlendioxid (CO 2 ), flüchtigen organischen Verbindungen (VOC), Aldehyden, Endotoxinen und Katzenallergenen.Das Gesundheitswesen. 2008-02, roč. 70, čís. 2, s. 88–97.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-05.ISSN0941-3790.doi:10.1055/s-2008-1046775. (německy) 
  17. ↑Naturkatastrophen : Wirbelstürme, Beben, Vulkanausbrüche - entfesselte Gewalten und ihre Folgen. 2., vollständing erw. und überarbeitete Aufl. vyd. Berlin: Springer 1 online resource (286 pages) s.Dostupné online.ISBN 978-3-540-88686-0,ISBN 3-540-88686-9.OCLC503076540 S. 119. 
  18. ↑ Climate and CO2 in the Atmosphere.earthguide.ucsd.edu [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. 
  19. ↑abcdeMONTAÑEZ, Isabel P.; MCELWAIN, Jennifer C.; POULSEN, Christopher J. Climate, pCO2 and terrestrial carbon cycle linkages during late Palaeozoic glacial–interglacial cycles.Nature Geoscience. 2016-11, roč. 9, čís. 11, s. 824–828.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN1752-0894.doi:10.1038/ngeo2822. (anglicky) 
  20. ↑TAR Climate Change 2001: Synthesis Report — IPCC [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. 
  21. ↑abCANADELL, J. G.; LE QUERE, C.; RAUPACH, M. R. Contributions to accelerating atmospheric CO2 growth from economic activity, carbon intensity, and efficiency of natural sinks.Proceedings of the National Academy of Sciences. 2007-11-20, roč. 104, čís. 47, s. 18866–18870.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN0027-8424.doi:10.1073/pnas.0702737104.PMID17962418. (anglicky) 
  22. ↑ROEDEL, Walter.Physik unserer Umwelt: die Atmosphäre. 3., überarb. und aktualisierte Aufl. vyd. Berlin: [s.n.] XV, 498 S s.Dostupné online.ISBN 978-3-540-67180-0,ISBN 3-540-67180-3.OCLC52674338 S. 440. 
  23. ↑ The carbon cycle | GRID-Arendal.www.grida.no [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. 
  24. ↑BALLANTYNE, A. P.; ALDEN, C. B.; MILLER, J. B. Increase in observed net carbon dioxide uptake by land and oceans during the past 50 years.Nature. 2012-08, roč. 488, čís. 7409, s. 70–72.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature11299. (anglicky) 
  25. ↑HILLE, Karl. Carbon Dioxide Fertilization Greening Earth, Study Finds.NASA [online]. 2016-04-25 [cit. 2021-08-25].Dostupné online. 
  26. ↑MCDOWELL, Nate G.; ALLEN, Craig D.; ANDERSON-TEIXEIRA, Kristina. Pervasive shifts in forest dynamics in a changing world.Science. 2020-05-29, roč. 368, čís. 6494, s. eaaz9463.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN0036-8075.doi:10.1126/science.aaz9463. (anglicky) 
  27. ↑IPCC.IPCC AR6 WGI Summary for Policymakers [online]. IPCC, 2021-08-09 [cit. 2021-08-25]. S. 5. It is unequivocal that human influence has warmed the atmosphere, ocean and land. Widespread and rapid changes in the atmosphere, ocean, cryosphere and biosphere have occurred.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-11. 
  28. ↑DUAN, Zhenhao; SUN, Rui. An improved model calculating CO2 solubility in pure water and aqueous NaCl solutions from 273 to 533 K and from 0 to 2000 bar.Chemical Geology. 2003-02, roč. 193, čís. 3–4, s. 257–271.Dostupné online [cit. 2021-08-25].doi:10.1016/S0009-2541(02)00263-2. (anglicky) 
  29. ↑How Long Can the Ocean Slow Global Warming? [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑RAHMSTORF, Stefan; RICHARDSON, Katherine.Wie bedroht sind die Ozeane?: biologische und physikalische Aspekte. [s.l.]: S Fischer Verlag, 2009. S. 128. 
  31. ↑NEGRETE-GARCÍA, Gabriela; LOVENDUSKI, Nicole S.; HAURI, Claudine. Sudden emergence of a shallow aragonite saturation horizon in the Southern Ocean.Nature Climate Change. 2019-04, roč. 9, čís. 4, s. 313–317.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN1758-678X.doi:10.1038/s41558-019-0418-8. (anglicky) 
  32. ↑GARRISON, Tom.Oceanography: an invitation to marine science. Cole, Belmont, CA: Verlag Thomson Brooks, 2005.ISBN 0-534-40887-7. S. 505. 
  33. ↑RIES, J. B.; COHEN, A. L.; MCCORKLE, D. C. Marine calcifiers exhibit mixed responses to CO2-induced ocean acidification.Geology. 2009-12-01, roč. 37, čís. 12, s. 1131–1134.Dostupné online [cit. 2021-08-25].ISSN0091-7613.doi:10.1130/G30210A.1. (anglicky) 
  34. ↑SPIEGEL, DER. Killer-Seen: Lautloser Tod aus der Tiefe.www.spiegel.de [online]. [cit. 2021-08-25].Dostupné online. (německy) 
  35. ↑KARLÍK, Tomáš. V Norsku začali ukládat oxid uhličitý do mořského dna.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2025-08-26].Dostupné online. 
  36. ↑http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/oxid-uhlicity-a-sladka-chut-472603Archivováno 13. 3. 2016 naWayback Machine. – Oxid uhličitý a sladká chuť
  37. ↑SCHLIENWEN, Ulrich.Naše akvarijní ryby. Praha: VAŠUTISBN 978-80-7236-449-7. S. 72. 
  38. ↑VAŇOUS, Petr. Ptačí chřipka si vybírá krutou daň. Začíná vybíjení 140 tisíc kusů drůbeže.Písecký deník [online]. 2020-02-19 [cit. 2020-02-23].Dostupné online. 
  39. ↑https://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/about/global_means.html - NOAA/ESRL calculation of global means
  40. ↑abcd Oxid uhličitý mezi nebem a mořem | Technický týdeník.www.technickytydenik.cz [online]. Business Media CZ s.r.o., 2006-01-01 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  41. ↑KOSOVÁ, Jana. Zpětným jímáním ušetří pivovary Prazdroj a Gambrinus ročně minimálně 280 tun CO2 z fosilních zdrojů.Plzeň [online]. Český rozhlas, 2011-08-11 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  42. ↑MAREČEK, Jiří.Zpětným jímáním ušetří pivovary Prazdroj a Gambrinus ročně minimálně 280 tun CO2 z fosilních zdrojů [online]. Plzeňský Prazdroj, 2011-08-09 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  43. ↑ab Němci první v pumpování CO2 do země.Týden.cz [online].EMPRESA MEDIA, 2008-09-24 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  44. ↑BUDIN, Jan. Největší systém zachytávání CO2 ze spalin uhelné elektrárny byl uveden do provozu.oEnergetice.cz [online]. OM Solutions s.r.o., 2017-01-12 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  45. ↑abcSTUCHLÍK, Jan. Bez technologie na ukládání oxidu uhličitého se svět neobejde, tvrdí experti.E15.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2018-01-04 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  46. ↑abMORAVEC, Jan. Obrovské 'větráky' zachytávají CO2 přímo ze vzduchu.oEnergetice.cz [online]. oEnergetice.cz (OM Solutions s.r.o.), 2015-09-22 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  47. ↑abSCHWARZMANN, Marek. Když už stromy nestačí: Pomůže jímání oxidu uhličitého ze vzduchu?.E15.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2015-08-15 [cit. 2019-10-21].Dostupné online. 
  48. ↑VOBOŘIL, David. Audi začalo vyrábět ekologickou naftu z CO2 a vody.oEnergetice.cz [online]. oEnergetice.cz (OM Solutions s.r.o.), 2015-05-04 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  49. ↑abREDAKCE. Audi zintenzivňuje výzkum syntetických paliv.Hybrid.cz [online]. Hybrid.cz (Chamanne s.r.o.), 2017-11-08 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  50. ↑KRUTIŠ, Petr. Švýcarská stanice pro zachytávání CO2 pomůže v zemědělství.oEnergetice.cz [online]. oEnergetice.cz (OM Solutions s.r.o.), 2015-10-25 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  51. ↑abMOLEK, Tomáš. Švýcarské zařízení na zachytávání CO2 ze vzduchu vstoupilo do komerčního provozu.oEnergetice.cz [online]. oEnergetice.cz (OM Solutions s.r.o.), 2017-06-02 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  52. ↑ Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory.Euro.cz [online]. EURO.CZ (Mladá fronta a. s.), 2017-08-23 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  53. ↑ALLEN JOSEPH G.; MACNAUGHTON PIERS; SATISH USHA. Associations of Cognitive Function Scores with Carbon Dioxide, Ventilation, and Volatile Organic Compound Exposures in Office Workers: A Controlled Exposure Study of Green and Conventional Office Environments.Environmental Health Perspectives. 2016-06-01, roč. 124, čís. 6, s. 805–812.Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-03.doi:10.1289/ehp.1510037.PMID26502459. 
  54. ↑ Větrání, větrání, to nám hrůzu nahání.www.ihonem.cz [online]. HoNem.CZ, 2013-09-20 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  55. ↑ Vyhláška č. 20/2012 Sb..Zákony pro lidi [online]. AION CS, s.r.o., 2012-01-20 [cit. 2019-10-22].Dostupné online. 
  56. ↑JUNG, Heejung S.; GRADY, Michael L.; VICTOROFF, Tristan. Simultaneously reducing CO2 and particulate exposures via fractional recirculation of vehicle cabin air.Atmospheric environment (Oxford, England : 1994). 2017-07, roč. 160, s. 77–88. PMID: 28781568PMCID: PMC5544137.Dostupné online [cit. 2019-10-22].ISSN1352-2310.doi:10.1016/j.atmosenv.2017.04.014.PMID28781568. 
  57. ↑Článek:Vzduch, který dýchámeArchivováno 14. 7. 2020 naWayback Machine., Ing. Olga Rubinová, Ph.D.
  58. ↑BARDODĚJ, Zdeněk.Chemie v hygieně a toxikologii. Praha: Univerzita Karlova, 1981. 82 s.ISBN 80-7066-396-0. 

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Neftel, A., H. Friedli, E. Moore, H. Lotscher, H. Oeschger, U. Siegenthaler, and B. Stauffer. 1994. Historical carbon dioxide record from the Siple Station ice core. pp. 11–14. In T.A. Boden, D.P. Kaiser, R.J. Sepanski, and F.W. Stoss (eds.) Trends'93: A Compendium of Data on Global Change. ORNL/CDIAC-65. Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory, Oak Ridge, Tenn. U.S.A.
  • Keeling, C.D., and T.P. Whorf. 1994. Atmospheric carbon dioxide records from sites in the SIO air sampling network. pp. 16–26. In T.A. Boden, D.P. Kaiser, R.J. Sepanski, and F.W. Stoss (eds.) Trends'93: A Compendium of Data on Global Change. ORNL/CDIAC-65. Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory, Oak Ridge, Tenn. U.S.A.
  • NÁTR, Lubomír. 2006. Země jako skleník : proč s bát CO2?. vydala Academia,ISBN 80-200-1362-8
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS.Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999.ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Oxidy sprvkem voxidačním čísle IV.

Oxid americičitý (AmO2) •Oxid uhličitý (CO2) •Oxid ceričitý (CeO2) •Oxid chloričitý (ClO2) •Oxid chromičitý (CrO2) •Oxid dusičitý (NO2) •Oxid germaničitý (GeO2) •Oxid hafničitý (HfO2) •Oxid neptuničitý (NpO2) •Oxid olovičitý (PbO2) •Oxid manganičitý (MnO2) •Oxid molybdeničitý (MoO2) •Oxid osmičitý (OsO2) •Oxid platičitý (PtO2) •Oxid plutoničitý (PuO2) •Oxid protaktiničitý (PaO2) •Oxid rheničitý (ReO2) •Oxid rutheničitý (RuO2) •Oxid seleničitý (SeO2) •Oxid křemičitý (SiO2) •Oxid siřičitý (SO2) •Oxid telluričitý (TeO2) •Oxid thoričitý (ThO2) •Oxid cíničitý (SnO2) •Oxid titaničitý (TiO2) •Oxid wolframičitý (WO2) •Oxid uraničitý (UO2) •Oxid vanadičitý (VO2) •Oxid zirkoničitý (ZrO2)

Chladiva
CFC a další halogenderiváty

R-10 (tetrachlormethan) • R-11 (trichlorfluormethan) • R-12 (dichlordifluormethan) • R-12B1 (bromchlordifluormethan) • R-12B2 (dibromdifluormethan) • R-13 (chlortrifluormethan) • R-13B1 (bromtrifluormethan) • R-14 (tetrafluormethan) • R-20 (trichlormethan (chloroform)) • R-21 (dichlorfluormethan) • R-22 (chlordifluormethan) • R-22B1 (bromdifluormethan) • R-23 (trifluormethan (fluoroform)) • R-30 (dichlormethan) • R-31 (chlorfluormethan) • R-32 (difluormethan) • R-40 (chlormethan) • R-41 (fluormethan) • R-125 (pentafluorethan) • R-130 (1,1,2,2-tetrachlorethan) • R-130a (1,1,1,2-tetrachlorethan) • R-134a (1,1,1,2-tetrafluorethan) • R-150 (1,2-dichlorethan) • R-160 (chlorethan) • R-218 (oktafluorpropan) • R-1120 (trichlorethylen)

Uhlovodíky

R-50 (methan) • R-170 (ethan) • R-290 (propan) • R-600 (butan) • R-600a (isobutan) • R-601 (pentan) • R-601a (isopentan) • R-1150 (ethen) • R-1270 (propen)

Ostatní látky

R-610 (diethylether) • R-611 (methylformiát) • R-630 (methylamin) • R-631 (ethylamin) • R-702 (vodík) • R-704 (helium) • R-717 (amoniak) • R-718 (voda) • R-720 (neon) • R-728 (dusík) • R-732 (kyslík) • R-740 (argon) • R-744 (oxid uhličitý) • R-744a (oxid dusný) • R-7640 (oxid siřičitý) • R-784 (krypton)

Globální oteplování a změna klimatu
Přehled
Příčiny
Přehled
Zdroje
Historie
Účinky a problémy
Fyzikální
Flóra a fauna
Společnost
Zmírňování změny klimatu
Ekonomie a finance
Energie
Uchovávání a posilovánípropadů uhlíku
Životní styl
Společnost a adaptace
Společnost
Adaptace
Komunikace
Mezinárodní dohody
Pozadí a teorie
Měření
Teorie
Výzkum a modelování
Kategorie:Klimatické změny
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Chemie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oxid_uhličitý&oldid=25376624“
Kategorie:
Skryté kategorie:
[8]ページ先頭
©2009-2025 Movatter.jp