| Osov | |
|---|---|
 kostel sv. Jana Křtitele | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Hořovice |
| Obec s rozšířenou působností | Hořovice (správní obvod) |
| Okres | Beroun |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°50′40″ s. š.,14°5′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 323 (2024)[1] |
| Rozloha | 2,45 km²[2] |
| Katastrální území | Osov |
| Nadmořská výška | 365 m n. m. |
| PSČ | 267 25 |
| Počet domů | 146 (2021)[3] |
| Početčástí obce | 2 |
| Početk. ú. | 1 |
| PočetZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Osov 108 267 25 Osov obec@osov.cz |
| Starostka | Marcela Čabounová |
| Oficiální web:www | |
 | |
  Osov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 531642 |
| Geodata (OSM) | OSM,WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
ObecOsov se nachází vokrese Beroun, krajStředočeský, asi 15 km jižně odBerouna a 15 km východně od městaHořovice. Žije zde323[1] obyvatel.
Osov leží v údolí mezi Brdy a Housinou. Cesty v krajině byly lemovány alejemi a samotný Osov byl pro svůj vzhled nazýván zahradou. K zámku se ze všech stran sbíhaly lipové aleje, některé později nahrazené kaštany. Osovsko-skřipelská alej je památkově chráněná. V roce 1996 získalo Osovsko statut chráněné krajinné památkové zóny. OsadaOsovec, jíž se říkalo Osůvek, byla spojena v jednu obec s Osovem. Od roku 1901 je Osov spojen se světem jednokolejnou železniční lokálkou na místnítrati Zadní Třebaň – Lochovice. Houkání lokálky udávalo čas lidem na polích, zvláště když jela "polednička".
První písemná zmínka o Osově (dříve Vosově) pochází z roku 1225. Původ jména vesnice se odvozuje od toho, že se zde větší část půdy osévala. Od 14. století je zde doloženatvrz. V letech 1450–1504 vlastnila ves rodinaAdlarů z Vosova. Majitelé Osova se často střídali. V dobětřicetileté války (1618–1648) několikrát Podbrdskem táhlo švédské vojsko generála Banera a obyvatelstvo Osova bylo z větší části vyvražděno.
V roce 1677 koupil osovské panství hraběFerdinand Maxmilián Kounic a v držení tohoto rodu byl Osov až do roku 1804.Kounicové měli veliké zásluhy o rozkvět obce. Aby nahradili ztráty pracovních sil, přivedli sem německé osadníky ze svého panství na Litoměřicku – byli to zejména řemeslníci a dvorská čeleď. HraběJan Adolf z Kounic nechal tvrz zbořit a na jejím místě postavit trojkřídlý zámek, který byl dokončen roku 1737. Zámek obklopoval pěkný francouzský park. Současně dal postavit kostel sv. Jana Křtitele. Jeho stavitelem byl vlašský architektBartolomeo Scotti a po něm ředitel císařských stavebAnselmo Lurago. Nechal kostel povýšit na farní a zřídil ve vsi školu. Kounicové chtěli z Osova vytvořit centrumPodbrdského kraje. Byli představenými krajského úřadu Podbrdského, a proto jeho sídlo přenesli k zámku v Osově. V té době se na zámku nacházel hejtman, hofmistr, dvorní kuchař, dvorní zahradník, dvorní malíř, podkoní, zámecký kaplan a také dvorní šašek Pimfinger. Kounicové postavili roku 1742 u zámeckého parku pivovar, v němž se vařilo pivo rovných 200 let. Osovské pivo mělo vždy dobou chuť a byl o něj značný zájem. Pivovar po druhé světové válce chátral, až byl v roce 1967 zbořen.
V roce 1738 zde byla zřízena škola.
V roce 1840 přešlo osovské panství dědictvím do rukouSchwarzenbergů z orlické větve. Kníže Karel Schwarzenberg dal v roce 1857 postavit na okraji obcecukrovar včetně úřednického domu. Pro obyvatele to bylo výhodné, mohli najít zaměstnání v cukrovaru i při pěstování řepy. Cukrovar měl i vlastní plynárnu. Časem však jeho výnos poklesl, a tak byl v roce 1886 zrušen. Stal se potom správním centrem velkostatku, který měl 2625 hektarů půdy. V úřednickém domě byly kanceláře a byty zaměstnanců (kováře, koláře, pivovarského kočího, adjunktů), v patře bydlely rodiny ředitele panství a důchodního. V roce 1906 sem přibyla četnická stanice, která se později přestěhovala do bývalé vinopalny (od roku 1951 tu byla státní traktorová stanice).
Roku 1869 byla vybudována nová školní budova, a to na místě bývalého hostince.
Součástí panství bylacihelna, jež se nacházela mezi Osovem a Osovcem, zvaným Osůvek. Zdejší červená hlína byla vysoce kvalitní a cihly se dobře prodávaly. Výroba byla roku 1942 zastavena. Poté tu měloJZD slepičárnu a dnes je v místech cihelny koupaliště. Směrem k Novým Dvorům byla rozlehlá bažantnice. Roku 1886 zřídl kníže Schwarzenberg v bývalé vile č. 18 hostinec a později i poštovní úřad (dnešní pošta) V č. 58 naproti škole byla kovárna a kupecký krám, kde žila rodina Pokorných téměř 100 let.
Schwarzenbergům se tu nevyhnuly ani smutné události. Manželům Karlovi IV. ze Schwarzenbergu a jeho druhé manželce Idě, rozené hraběnce Hoyos-Sprinzenstein, se na zdejším zámku narodil a 27. června 1894 zemřel devítidenní synek Josef Adolf na růži a byl pohřben na osovském hřbitově.
Karel IV. ze Schwarzenbergu spravoval Osov až do roku 1904, kdy po smrti svého otce převzal rodové panství Orlík. Vprvní světové válce bylo z Osova povoláno na frontu 273 mužů, z nichž 22 se již nevrátilo. Padl i majitel panství Karel Schwarzenberg. Na základěpozemkové reformy byly roku 1924 pozemky osovského velkostatku rozparcelovány a koupil je Václav Palivec.
V Osově (spolu s místní částí Osovec) byly v roce 1932 tyto živnosti a obchody:[4] bednář, cihelna, 4 hostince, kapelník, 2 koláři, kovář, 2 krejčí, malíř pokojů, mlýn, obuvník, pekař, pivovar, řezník, sedlář, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Osov, trafika, truhlář, velkostatek, 2 zámečníci. Dále zde byla obecná škola, poštovní úřad, telegrafní úřad a četnická stanice. Žilo zde 490 obyvatel.
V roce 1950 vznikl v budově hostince obecní úřad (MNV). Později v obci vznikla samoobslužná prodejna Jednoty Hořovice. Roku 1983 byla vybudována nová budova základní školy, a to na louce mezi Osovem a Osovcem. Po roce 2000 byla ke školní budově přistavěna moderní přízemní budova obecního úřadu.
V nedávných letech byla část budovyCOOP Jednoty adaptována na mateřskou školu. Rovněž byla dokončena rekonstrukce kostela sv. Jana Křtitele.
Od 1. července 2020 byla přesunuta zastávka vlaku od bývalého nádraží blíže k obci a autobusové zastávce.
V současnosti se v obci nachází obecní úřad, první stupeň základní školy, mateřská škola, pošta, prodejna COOP a květinářství. Ve staré školní budově je umístěno centrum volnočasových aktivit Stará škola, provozované obecním úřadem a Domečkem Hořovice.
Zámek s velkostatkem a četné další objekty, které byly součástí tzv. zbytkového jmění, koupil od Schwarzenbergů v roce 1931komerční radaVáclav Palivec, bývalý správce na dobříšském panství knížeteColloredo-Mansfelda, generální ředitel Dobříšských železáren a Středočeské dřevařské společnosti v Praze. Za velké lesní kalamity získal prodejem dřeva do Francie značné jmění, což mu umožnilo koupi osovského zbytkového panství. V zámku, pivovaru a cukrovaru provedl rozsáhlé adaptace. Do zámku zavedlústřední topení, elektřinu a vodovod, nechal nově upravit i park.
Byl velmi vzdělaný muž a ze zámku vytvořil kulturní centrum, kam zval význačné osobnosti a umožnil umělcům pracovat v klidném prostředí. Sňatkem Palivcova bratraJosefa se sestrou Karla Čapka se stal Čapkovým příbuzným. Právě od Václava Palivce dostali novomanželéKarel Čapek aOlga Scheinpflugová svatebním darem k užívání dům veStaré Huti, tzv.Strž. Čapkovi bývali častými hosty na zámku v Osově, kde měli své vlastní zařízené pokoje. Zde Karel Čapek napsal hru Matka. V roce 1938 nabídl Karel Čapek své služby českému ministru propagandyHugo Vavrečkovi a přestěhoval se na osovský zámek, kde zůstával ve spojení s redakcí Lidových novin a ústředními úřady. Vyvíjel aktivity, kterými chtěl přispět k udržení celistvosti demokratického Československa. Poanšlusu Rakouska se spolu sFerdinandem Peroutkou sešli na jaře 1938 několikrát na osovském zámku s německým vyslancemErnstem Eisenlohrem. Tajné rozhovory se odehrály se souhlasemprezidenta Beneše a naši zástupci mu o nich podávali hlášení. Eisenlohr chtěl zjistit pevnost odhodlání československé vlády bránitSudety, Čapek s Peroutkou doufali, že zjistí něco podrobnějšího o úmyslech německéhovůdce a o úlozeKonrada Henleina v Hitlerových plánech.
.JPG)
Kromě těchto osobností zajížděli do Osova sochařKarel Dvořák s chotíLeopoldou Dostalovou, kteří od Palivce dostali do užívání domek ve Lhotce u Skřiple. Václav Palivec podporoval a hostil na zámku básníkyFrantiška Halase,Františka Hrubína,Jaroslava Seiferta. Bývali tu hostyHugo Haas,Adina Mandlová,Jiřina Štěpničková. RežisérSlavínský natočil na osovském zámku a v parku filmUličnice s řadou filmových hvězd. Václav Palivec podporoval i místní občany, financoval opravy kostela a o Vánocích hostil a obdarovával všechny školní děti a staré občany. Sám zůstal svobodný, ale měl devět sourozenců a miloval jejich děti. V roce 1952 byl jmenován čestným občanem Osova. Byl v kontaktu sJanem Masarykem a měl možnost odejít do ciziny, čehož nevyužil.
V roce 1948 byla na velkostatek uvalenanárodní správa a do jeho vedení nasadilÚV KSČ národního správce. Palivcovi byl zabaven veškerý majetek a zařízení zámku bylo rozkradeno. V zámku pak bylo zřízeno rukavičkářské učňovské středisko s internátem, od roku 1961 tu byl domov důchodců. Rada Palivec byl v roce 1948 odsunut mimo obec do budovy bývalého lesního úřadu, zvané "fořtant". Směl si vzít jen to nejnutnější. Budova nebyla vhodná k obývání; nebyla v ní zavedena elektřina, topení, ani voda. Zde žil rada Palivec velmi osaměle a zemřel jako nemajetný roku 1964. Porevoluci majetek restituovali příbuzní a v roce 2000 ho převzal Ing. Emil Palivec. Zámek v současnosti vlastní Kristyna Pohlová a provádí v něm celkovou rekonstrukci.
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
.JPG)
Na jižním okraji obce je na soukromém pozemku vůz pražské tramvaje adaptovaný na chatu.
Obec Osov se skládá ze dvou částí, které leží na katastrálním územíOsov:
Dopravní síť
Veřejná doprava
.JPG)
.JPG)
Obrázky, zvuky či videa k tématuOsov na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Města,městyse aobceokresu Beroun | |
|---|---|
Bavoryně •Beroun •Běštín •Broumy •Březová •Bubovice •Bykoš •Bzová •Cerhovice •Drozdov •Felbabka •Hlásná Třebaň •Hořovice •Hostomice •Hředle •Hudlice •Hvozdec •Hýskov •Chaloupky •Chlustina •Chodouň •Chrustenice •Chyňava •Jivina •Karlštejn •Komárov •Koněprusy •Korno •Kotopeky •Králův Dvůr •Kublov •Lážovice •Lhotka •Libomyšl •Liteň •Loděnice •Lochovice •Lužce •Malá Víska •Málkov •Měňany •Mezouň •Mořina •Mořinka •Nenačovice •Nesvačily •Neumětely •Nižbor •Nový Jáchymov •Olešná •Osek •Osov •Otmíče •Otročiněves •Podbrdy •Podluhy •Praskolesy •Rpety •Skřipel •Skuhrov •Srbsko •Stašov •Suchomasty •Svatá •Svatý Jan pod Skalou •Svinaře •Tetín •Tlustice •Tmaň •Točník •Trubín •Trubská •Újezd •Velký Chlumec •Vinařice •Vižina •Vráž •Všeradice •Vysoký Újezd •Zadní Třebaň •Zaječov •Záluží •Zdice •Žebrák •Železná | |
| legenda:město,městys. | |
