Oslo,[pozn. 1] mezi lety 1624 a 1925Christiania /Kristiania, je hlavní městoNorska. Leží v jihovýchodní části země, ve vnitřní částiOslofjordu a tvoří zároveň jeden znorských krajů iobcí. Je největší městem Norska, s rozlohou 426 km², z čehož zhruba jedna třetina je tvořena městskou zástavbou, a v roce 2023 mělo 705 643 obyvatel vlastní město, přičemž celáaglomerace měla 1 082 575 obyvatel.[3] Aglomerace kromě samotného Oslo zahrnuje také obceBærum,Asker,Lillestrøm,Lørenskog,Nordre Follo,Rælingen,Nittedal aLier.[4]
Oslo je politickým centrem Norska, sídlí zdekrálovská rodina,parlament, vláda anejvyšší soud. Také je centrem kultury, vzdělávání a vědy, s institucemi jakoNárodní divadlo,Národní muzeum aUniverzita v Oslo, průmyslu, obchodu, bankovnictví i nákladní i osobní dopravy. Místní přístav je největší a nejrušnějším v zemi a město obsluhují dvě mezinárodní letiště,Gardemoen aTorp.[5][6] Město je rozděleno do15 městských částí, mimo ně je zařazenoměstské centrum a lesnatá oblast zvanáMarka a je rozčleněno do pěti diecézíNorské církve. Oslo má, podle údajů z května 2024, ze všech norských měst největší podíl obyvatel, kteří jsouimigranty nebo dětmi imigrantů, a to necelých 34 procent.[4]
Oslo mávlhké kontinentální podnebí s teplými léty. Podzim a zima bývají studené a často doprovázené teplotníinverzí vedoucí k zhoršenémusmogu. Průměrná maximální teplota během léta bývá kolem 20 °C, v zimě kolem nuly. Průměrný roční úhrn srážek je 750 mm, v zimě se jedná o srážky sněhové, díky kterým je Oslo vhodné prozimní sporty jakolyžování neboběžkaření.[6] V roce 1952 se v Oslo konalyzimní olympijské hry.
Název Oslo mástaroseverský původ a v nejstarších pramenech se objevuje nejčastěji v podobě Ósló. Druhá část názvu, tedyló, znamená „niva, louka u vody“, zatímco první část, tedyós, je nejčastěji vykládána jako „Ás“, což je jedno ze severských označení pro božstvo. Oslo tedy nejspíše znamená „boží niva, boží louka“.[4]
Nedaleko středověkého Oslo bylo roku 1624 založenoKristiánem IV. Dánským nové město, které po sobě pojmenoval Christiania, a původní osídlení ztratiloměstská práva a stalo sepředměstím. Od druhé poloviny 19. století „norštější“ varianta Kristiania, přičemž v roce 1877 tuto variantu začali používat státní úřady a od 1897 se tento název začal používat i na komunální úrovni. Nikdy ale nedošlo k oficiálnímu přejmenování a soukromé osoby mohli používat varianty Christiania i Kristiania. Běžné byly také různé zkratky jako Chr., Chra, Chria a Xania. V druhé polovině 19. století se mezi norskými intelektuály objevila také tendence k používání starého názvu Oslo, horlivou zastánkyní tohoto jména byla malířka a feministkaAasta Hansteen. Poté, co Norsko vyhlásilo roku 1905 nezávislost na Švédsku, se myšlenka na přejmenování města rozšířila mezi široké vrstvy, ale tyto snahy byly brzděny přesvědčením Kristianské obchodní komory, že taková změna město poškodí. K přejmenování nakonec došlo až 1. ledna 1925, kdy bylo město přejmenováno na Oslo na základě rozhodnutí parlamentu z 11. června 1924. Pro část města na území středověkého Oslo se používá názevGamlebyen „Staré město“.[7][8][9][6]
Vnorštině existuje několik možných výslovností jména města, lišících se především tím zda je v nich užitos (české s),ʃ (české š) neboʂ (v češtině se nevyskytující hláska). V době přejmenování Kristianie na Oslo byla varianta chápána jako správná a zbylé varianty jako hrubé a nevhodné. Použití všech ale sahá hluboko do historie a na počátku 21. století jsou i varianty se ʃ a ʂ považovány za správné.[10] V češtině se Oslo většinou skloňuje podle vzoru město, přesto se už od 20. let 20. století používá i v nesklonné podobě, mimo jiné snad z důvodu sklonu vyhnout sehomonymii s podstatným jménem osel. Neskloňovaná varianta jasně převládá v překladech norskébeletrie do češtiny a v prostředískandinavistiky. Jako přídavné jméno se používá osloský i oselský.[11][12][13]
Oslo se někdy přezdíváTigerstaden „tygří město, město tygrů“, což snad vychází z básněBjørnstjerna BjørnsonaSidste Sang z roku 1870. Přestože v Bjørnsonově básni tygři odkazují na nebezpečné a bezcitné obyvatele velkého města, začalo se později používat s hrdostí a jako odkaz na vzrušující či zábavný charakter Oslo. K dvoutisícímu výročí založení města, tak byla například instalována bronzová socha tygra odEleny Engelsen na náměstíJernbanetorget.[14][6]
Pohled na Oslo z HolmenkollenuHradAkershusPřístav a městská radnice
Území Oslo je osídleno již oddoby kamenné a vznik města je tradičně, podle podáníSnorriho Sturlusona, kladen do roku 1048 nebo 1050, kdy ho měl založitHarald III. Sigurdsson. Archeologické nálezy napovídají o něco starší založení, kolem roku 1000. V 11. až 14. století bylo Oslo významným přístavem, obchodním uzlem a sídlem katolického biskupství spojeného skatedrálou svatého Hallvarda. Ve městě byl také vybudováno královské sídlo,Sigurd I. Jorsalfar vládnoucí na přelomu 11. a 12. století byl prvním králem, který zde trávil významné množství času. Od roku 1299 bylo hlavním městem Norska a kolem roku 1300 založilHaakon V. Norský pevnostAkershus. Epidemiečerné smrti, která se prohnala Norskem v roce 1349, ale vedla k výraznému poklesu populace a významu města. V následujících staletích, především poreformaci, se Oslo stalo nevýznamným, provinčním, městem.[15][6][5]
Středověké Oslo podlehlo roku 1624 požáru a dánsko-norský králKristián IV. Dánský následně založil západněji, pod pevností Akershus město nové, které pojmenoval Christiania. Staré město, stále známé jako Oslo, ztratilo následněměstská práva a z větší části se části se stalo majetkem náležejícím k panskému sídluOslo Ladegård. Oslo tak získalo vesnický charakter a stalo se zchátralým předměstím Christianie. V roce 1859 mělo 1400 obyvatel a bylo inkorporováno do Christianie. Na rozlišení od celého města se pro území středověkého Oslo začal používat názevGamlebyen „Staré město“.[15][9][6]
V roce 1925 byla Christiania přejmenována na středověký název Oslo a v roce 1948 se do něj sloučilasetnina Aker. Po2. světové válce město zažilo rapidní rozvoj, který pokračoval skrze zbytek 20. století. Na počátku 21. století došlo především k rozvoji pobřežní části města, v rámci projektuFjordbyen. V Oslo došlo také k teroristickým útokům, a to22. července 2011, a25. června 2022.[15][5]
Znak Osla jepečeť, na které byl původně vyobrazensvatý Hallvard s třemi šípy amlýnským kamenem v rukou, sesvatozáří, sedící na trůně, s ležícím válečníkem u nohou a čtyřmi hvězdami v pozadí. Pečeť je doplněnalatinským heslemUnanimiter et constanter „Jednotně a pevně“. V průběhu dějin byl Hallvard často dezinterpretován jako žena, bohyněFortuna nebopersonifikace města. V podobě z roku 1892 je ústřední figurou jasně muž, ale namísto válečníka leží u jeho nohou žena, interpretována jako osoba kterou zachránil.[4]
Královský palác byl postaven v 1. polovině 19. století jako norská rezidence švédsko-norského králeKarla XIV. V současnosti je oficiální rezidencí norské královské rodiny.
Hrad a pevnost Akershus (Akershus slott og festning) byly založeny pravděpodobně v 90. letech třináctého století za vlády králeHaakona V. První písemná zmínka o pevnosti totiž pochází z roku1300 – z dopisu krále Haakona kostelu Mariakirke v Oslu. V komplexu hradu a pevnosti je nyní 54 objektů, z nichž je trvale přístupné pouzeMuzeum domácího odboje za II. světové války (Museum av hjemmefront).
Norsk Folkemuseum je muzeum kulturní historie na poloostrověBygdøy. Muzeum je formouskanzenu. Jedna z nejzajímavějších budov v tomto areálu je původní roubený kostel z Golu. Budovy jsou zde z různých historických období. Některé domy jsou plně vybaveny a jsou zde dobrovolníci, kteří vám přiblíží tehdejší dobu svými historickými oděvy.
Radnice v Oslu, kde se každoročně 10. prosince udílíNobelova cena míru. Funkcionalistická stavba byla dokončena v listopadu roku 1936. V jedné z jejích dvou 66 metrů vysokých věží je umístěna zvonkohra se 49 zvony. Výzdoba budovy trvala 19 let (1931–1950). Práce přerušila německá okupace Norska v dubnu 1940.
Muzeum Kon-Tiki na ostrověBygdøy. V muzeu je vystaven původní balzový vorKon-Tiki norského cestovateleThora Heyerdahla, se kterým v roce 1947 přeplul přes Tichý oceán z Peru do Polynésie. Dalším exponátem je vorRa II, na jehož palubě Heyerdahl dokázal, že staří egyptští mořeplavci byli schopni doplout na svých plavidlech ze severní Afriky do Karibiku.
Munchovo muzeum ve čtvrtiTøyen. Nabízí soubor pozdějších děl malířeEdvarda Muncha, která umělec v roce 1940 odkázal městu. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost v roce 1963 u příležitosti stého výročí autorova narození. V březnu roku 2009 rozhodla městská rada o přestěhování celé expozice do nové budovy, která má být postavena v blízkosti nové budovy opery u zálivu Bjørvika nedaleko od centra Osla. Budovu navrhla španělská architektonická kancelářHerreros Arquitectos a má být dokončena v roce 2013.[potřebuje aktualizovat]
ŘekaAkerselva – jedna z nejznámějších řek z norské historie. Dříve měla jménoFrysja, odvozené od slova "studená". Má délku pouhých 8,2 km (pramení z nedalekého jezeraMaridalsvannet nad městem) a výškový spád 149 metrů.
Opera v Oslu (Den Norske Opera & Ballet) – budova byla slavnostně otevřena 12. dubna 2008. Budova je dominantou panoramatu města směrem odOslofjordu. Výběrové řízení pro návrh budovy vyhrála v roce 2000 domácí společnost Snøhetta AS a krátce po svém otevření získala stavba řadu ocenění z celého světa.
Stortinget – budovanorského parlamentu, navržena architektem Emilem Victorem Langletem a otevřena dne 5. března 1866.
Munchovo muzeumFrogner park aVigelandův park (Vigelandsanlegget) – park o ploše 32 hektarů s 214 originálními skulpturami podle návrhu sochařeGustava Vigelanda (1869–1943). Park byl jimi osazován postupně od roku 1927 a teprve v roce 1943 bylo celé světově ojedinělé dílo dokončeno vztyčením centrálního žulového monolitu vysokého 17 metrů a se 121 lidskými postavami.
Muzeum Fram – je v něm vystavena celá loďFram (Vpřed), s kterou podnikl polární badatelRoald Amundsen plavbu do Antarktidy v letech 1911–1912. Při této výpravě stanul 14. prosince 1911 jako první člověk na zemském jižním pólu.
Tryvannstårnet – televizní věž s přilehlým lyžařským areálem
Související informace naleznete také v článku Letiště Oslo.
Letiště Oslo Gardemoen (OSL) leží přibližně 50 km od centra města. Z letiště lze využít tuto dopravu, ceny z února 2021:
vlastním automobilem po dálnici E6 směr Trondheim
regionálním vlakem – 139 NOK z hlavního nádraží
autobusem – cca 200 NOK
rychlovlakem – 204 NOK z letiště do centra, 204 NOK z centra na letiště - cesta trvá cca 20 minut
taxíkem – cca 800 – 1 300 NOK
Letecké linky z destinací uvnitř Evropské unie využívají nově i další dvě menší "záložní" letiště Osla – Rygge a Torp. Jsou od centra vzdálenější než letiště Gardermoen (80 a 100 km), ale domácí letecká společnost Norwegian nabízí při výběru letů právě sem lepší ceny – z Prahy například již od 190 NOK pro pravidelné linkové lety dvakrát do týdne (úterý, čtvrtek). Cena dopravy do/z Osla expresními autobusy je stejná jako na Gardermoen. Jednotlivé jízdné v prostředcích MHD dosahuje již 50 NOK (dospělí) a 25 NOK (děti a senioři nad 67 let).
1. ledna 2012 žilo v městské aglomeraci Oslo (nikoliv Stor Oslo – Velké Oslo) 613 282 obyvatel (podle Statistisk Sentralbyrå), z nichž přistěhovalecký zahraniční původ mělo 181 343 (29,6 %) občanů. Nejpočetnější přistěhovalecká skupina (127 590 – 70,4 %) má původ v Asii, Africe, Latinské Americe a Oceánii. 53 753 obyvatel Osla je původem ze zemí EU, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. 42 262 obyvatel jsou děti přistěhovalců, narozené již v Norsku. V některých městských částech dosahuje počet přistěhovalců zde usídlených téměř polovinu (Nordstrand 49,2 %, Stovner 48,1 %, Alna 47,3 %, Grorud 43,6 %). Nejpočetnějšími přistěhovaleckými skupinami jsouPákistánci (32 000),Somálci (13 000),Švédové (15 500),Poláci (14 000),Tamilové zeSrí Lanky (8 000),Íránci (7 000),Turci (6 300),Maročané (6000),Vietnamci (5700),Íránci (5300) aFilipínci (4300).
Místní početná muslimská komunita má zhruba 48 000 členů a je soustředěna především ve čtvrtiGrønland, kde se nachází rovněž převážná většina z 12 městských mešit. Buddhistů je ve městě okolo 9 500.
Asi 80 % obyvatel Osla se hlásí k evangelicko-luteránské státní církvi,římskokatolického vyznání je kolem 4,5 % lidí. V Oslu jsou 4 římskokatolické kostely. V nich probíhají mše i v jiných jazycích, např. v polštině, vietnamštině a tamilštině.
↑SKARRA, Camilla.Population and land area in urban settlements [online]. Statistisk sentralbyrå, 12. 12. 2023 [cit. 2024-06-01].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdARE TVEDT, Knut.Oslo [online]. Store Norsk Leksikon, rev. 30. 5. 2024 [cit. 2024-06-13].Dostupné online. (norsky)
.jpg)
