Mezinárodní symbol orientačního běhu„Kontrola“ skládající se z tzv.lampionu, čísla kontroly, snímače čipu a razících kleští, které se používají při výpadku elektroniky.
Orientační běh (zkratka OB, angl. Orienteering) je sport založený na schopnostiorientace v terénu smapou abuzolou. Účastníci na startu obdrží mapu, obvykle terénu, který neznají. Na mapě jsou vyznačena kontrolní stanoviště (kontroly), která mají účastníci nalézt v určeném pořadí. Závodní orientační běh jesport, při kterém závodníci postupně co nejrychlejioběhnou všechny kontroly na své trati. Tratě jsou připraveny v různé obtížnosti a délce a rozděleny do tzv. kategorií podlepohlaví a věku závodníků např. D35 (ženy nad 35 let) nebo H18 (muži do 18 let). Elitní kategorie přístupné všem bez rozdílu věku jsou H21 a D21. Pro mezinárodní závody se kategorie značí M a W (men, women). Závodníci při OB běhají většinou mimo cesty a překonávajíterénní překážky.
Závod má obvykle předepsané pořadí, v němž je nutné kontroly obejít, ale existuje i možnost absolvovat kontroly v libovolném pořadí (tzv.free-order). Mírně odlišnou variantou je „scorelauf“, při kterém mají závodníci stanovený časový limit, během kterého se snaží oběhnout co nejvíce kontrol zakreslených na mapě. Kontroly mohou mít různou bodovou hodnotu podle obtížnosti nebo vzdálenosti od startu. Za každou minutu přesčasový limit je závodníkovi stržen určený počet bodů. Závodník s nejvíce body, popř. časem vyhrává.
Nově se vyvinul tzv. parkový orientační běh-sprint, který se většinou běhá v parcích nebo podobných upravenýchterénech a nasídlištích. Tento druh orientačního běhu je podstatně kratší než klasický OB (trvá 12–20 minut) a mnohem více při něm záleží na přesné orientaci, rychlosti a rychlém rozhodnutí.
Úspěch v OB v elitních kategoriích závisí nejen na vynikající fyzické připravenosti a běžecké rychlosti, ale také na výběru nejrychlejší cesty (postupu) mezi kontrolami. (Kontroly jsou stejné pro všechny závodníky v dané kategorii (pozn. pokud nejsou „rozfarstovány“), ale postupy se mohou mezi závodníky velmi lišit.)
Podobným sportovním odvětvím jeRádiový orientační běh. Princip je podobný orientačnímu běhu s tím rozdílem, že závodník vyhledává v terénu kontrolní stanoviště pomocí rádiového přijímače se směrovou anténou. Každé kontrolní stanoviště vysílá na předem určeném kmitočtu svoji identifikační značku.
Kolébkou orientačního běhu jeSkandinávie, která má pro něj ideální podmínky – rozlehlé lesy a orientačně náročné terény.První závod v OB se uskutečnil31. října1897 vnorskémOslu. Zúčastnilo se jej 8 mužských startujících, kteří soupeřili na trati dlouhé 10,5 km se3 kontrolami. Čas vítěze byl 1:41:07. Postupně se rozšířil také doŠvédska aFinska, kde během první poloviny 20. století vznikly národní svazy, systém soutěží atd. Do dalších místEvropy a světa se začal šířit až ve druhé pol. 20. stol.
Dnes se orientačnímu běhu věnuje okolo 1 milionu lidí na celém světě. V 68 státech je registrováno přes 350 000 závodníků ve více než 4 000 klubech. Doménou je předevšímEvropa, mimo ni je nejrozšířenější vUSA,Kanadě,Austrálii a vJaponsku. V současnosti se snaží výrazněji prosadit vČíně – především na vysokých školách.
Přestože se orientační běh již v roce 2001 stal oficiálním sportem naSvětových hrách (World Games) a je také sportem na letních OH neslyšících, zůstávají prozatím snahy o zařazení orientačního běhu na OH neúspěšné. Je nutno uznat, že závod je většinou nutné pořádat daleko od hlavního města, doba trvání soutěže je delší než většina ostatních individuálních soutěží a že tento sport není příliš atraktivní pro televizní diváky[1] (to se ale pomalu mění díky technologii TracTrac, které pomocí GPS zaznamenává polohu běžce v terénu a přenáší ji na obrazovku; je tedy možné sledovat pohyb běžce na trati v reálném čase). Tratě, která by mohla vyhovovat požadavkům OH, jsou parkový orientační běh, micro-O a krátká trať. Nejpravděpodobněji by do programu olympijských her mohl být zařazen sprintový pěší orientační běh. Tato disciplína je po celém světě stále populárnější a může být také velmi divácky atraktivní.
U příležitosti17. zimních olympijských her v Naganu se v Sugadaira Kögen vJaponsku konal mezinárodní kulturní festival, ve kterém byl zařazen také lyžařský orientační běh.[2] IOF pak roku 2002 sepsala petici Programové komisiMezinárodního olympijského výboru, aby lyžařský orientační běh zařadila v roce 2006 na ZOH s tím, že by se mohl konat na stejném místě jako závody vbiatlonu.[3] Ve formálním doporučení ale Programová komise poukázala na to, že tento sport nemá dostatečné mezinárodní zastoupení (soutěží převážně skandinávské země), jsou zde překážky pro komentátory a diváky, které brání jednoduchému sledování soutěže, a nutnost výdajů na nové technologie a výsledkový systém.[4] 28. listopadu 2006 pak Výkonný výbor Programové komise rozhodl lyžařský orientační běh spolu s dalšími sporty nezařadit ani do přezkoumávacího procesu.[5] Orientační běh je také součástíOlympiády dětí a mládeže až do kategorie DH14.
DoČeskoslovenska se orientační běh dostal zásluhou turistů, kteří přivezli zkušenosti právě z pobytu ve Skandinávii. Vytvořili však svou variantu vycházející více zturistiky – vícečlenné hlídky, zátěž, ústní zkoušky, zákaz běhání. Prvky turistiky ale postupně mizely a na základě mezinárodních kontaktů se sport přibližoval skandinávskému pojetí.
První závod se uskutečnil22. října1950 vChřibech naBunči a zorganizovali jej zlínští turisté pro tříčlenné pěší hlídky. Závod nesl jméno "I. ročník poháru města Zlína". V roce1952 již proběhlo první MistrovstvíČSR a také první noční orientační běh, který zorganizoval klub TJ-Gottwaldov vHostýnských vrších a následně i vPraze. Ve stejném roce se také uskutečnil první lyžařský závod.
Po deseti letech se po velkých diskuzích začalo od roku1960 závodit také individuálně. Samostatným sportem se však orientační běh stal až v roce1968, kdy vznikl samostatnýsvaz (do té doby byl pod svazem turistů a lyžařů), který se dnes nazývá Český svaz orientačních sportů a kromě orientačního běhu zastřešuje také závodyMTBO,LOB aTrail.
V sezóně 2021 bylo zaregistrováno celkem 12 346 orientačních běžců, kteří jsou sdružení ve více než 200 klubech (mezi největší z nich patří Oddíl OB Kotlářka,OK Lokomotiva Pardubice,SK Žabovřesky Brno, OK 99 Hradec Králové, OOB TJ Turnov, KOS TJ Tesla Brno, SK Praga, SKOB Zlín, OOB TJ Tatran Jablonec, OOB TJ Slovan Luhačovice, OK Jiskra Nový Bor, OK Slavia Hradec Králové, USK Praha nebo OK Kamenice).[6] Ročně se uskuteční přes 200 oficiálních závodů v pěším OB, 15 v MTBO a 10 v lyžařském OB.
ČR je rozdělená do 11 oblastí (největší je Východočeská, následuje Pražská a Ještědská).
Nejvyšším orgánem IOF je Kongres, který je pořádán v dvouletých intervalech při MS. Kongres je složen ze zástupců národních svazů, kde každý stát má jeden hlas. V čele federace pak stojí předsednictvo (IOF Council) – v jehož čele je prezident, tři viceprezidenti a sedm dalších řadových členů.
Trať se navrhuje tak, aby prověřila fyzickou zdatnost i orientační dovednost. Orientační náročnost tratě a její délka musí odpovídat výkonnostní a věkové úrovni příslušné kategorie. Umístění kontrol a celková koncepce tratí musí vylučovat roli náhody.
Délky tratí v jednotlivých závodech se liší v závislosti na charakteru terénu, typu závodu a dané kategorii. Pro obvyklé typy závodů jednotlivců by časy vítězů v jednotlivých kategoriích měly být zhruba následujícíPravidla[nedostupný zdroj]:
Kategorie
Sprint
Krátká trať
Klasická trať
DH14 a mladší
10–15
20–30
20–40
DH16, DH18
12–15
20–30
35–70
DH20, DH21
12–15
30–40
50–100
DH35 a starší
12–15
30–40
35–80
Noční orientační běh má parametry stejné jako klasická trať – rozdílem je, že kontroly by měly být méně orientačně náročné (mohou být označenyreflexní páskou) a běhá se v noci (první závodník může vystartovat minimálně 60 minut po západu slunce a poslednímu by měl časový limit pro absolvování závodu vypršet minimálně 90minut před východemslunce). Kromě klasického vybavení je pro noční disciplínu další povolenou pomůckoubaterka,čelovka, či jiný přístroj poskytující osvětlení.
