Organizace islámské spolupráce (anglickyOrganisation of Islamic Cooperation –OIC,francouzskyOrganisation de la Coopération Islamique –OCI,arabskyمنظمة التعاون الاسلامي) jemezinárodní organizace sestávající z57 členských zemí. Její snahou je být kolektivním hlasemislámského světa (Umma), chránit zájmy muslimů a zajistit jejich rozvoj. V roce 1990 přijaly členské státy OIC/OCIKáhirskou deklaraci lidských práv v islámu, ve které je islámské právošaría jedinou referencí pro vysvětlení kteréhokoli z článků této deklarace (ČLÁNEK 25).
Jedná se o největší mezinárodní organizaci mimoOrganizaci spojených národů.[1] Jejími oficiálními jazyky jsou arabština, angličtina a francouzština. Před 28. červnem 2011 se nazývalaOrganizace islámské konference.[2]
Organizace islámské spolupráce má 57 členů, z nichž všechny kromě Palestiny jsou OSN uznány jako státy. Některé z nich, hlavně v západní Africe, nejsou státy s muslimskou většinou. Některé státy s významnou muslimskou menšinou, jako např.Rusko aThajsko, jsou pozorovatelskými státy organizace, zatímco např.Indie aEtiopie členy nejsou.
Index demokracie za rok 2010 sestavovaný společnostíEconomist Intelligence Unit žádnou zemi OIC neoznačil zaúplnou demokracii a jen 3 země označil zanefunkční demokracie. Zbytek byl zařazen buď meziautoritativní režimy nebohybridní režimy.[5]
Ve výroční zprávě organizaceFreedom House za rok 2010 byly tři státy OIC označený zasvobodné co se týče politických aobčanských práv.[6]Reportéři bez hranic ve svém Indexu svobody tisku za rok 2010 označili situaci v Mali a Surinamu zauspokojivou. Ostatní státy patří do rozmezívýznačné problémy ažvelmi vážná situace.[7][8]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuOrganisation of Islamic Cooperation na anglické Wikipedii.
_Conference_3.jpg)
