| Operace Bouře | |||
|---|---|---|---|
| konflikt:Chorvatská válka za nezávislost,Válka v Bosně a Hercegovině | |||
 Plány operace Oluja Síly: Chorvatsko RSK Bosna a Hercegovina | |||
| Trvání | 4.–7. srpna 1995 (hlavní operace) 8.–14. srpna 1995 (následné operace) | ||
| Místo | Chorvatsko aBosna a Hercegovina | ||
| Souřadnice | 44°2′24″ s. š.,16°12′ v. d. | ||
| Výsledek | Chorvatské a bosenské vítězství | ||
| Změny území | Chorvatsko znovuzískalo území o rozloze 10 400 km² | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Zabití Srbové: 214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení) (z toho2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[1] | |||
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |||
Operace Bouře (srbochorvatskyOperacija Oluja,Oпeрaциja Oлуja) byla posledním velkým střetnutímChorvatské války za nezávislost a hlavním faktorem ve výsledkubosenské války. Byla rozhodujícím vítězstvímChorvatské armády (HV), která zaútočila na frontě dlouhé 630 kilometrů protisilámRepubliky Srbská Krajina, a o strategické vítězstvíArmády Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH). Chorvatská armáda byla podporována chorvatskou speciální policií postupující z pohoříVelebit aArmádou republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) vbihačské kapse v týluArmády Republiky Srbská Krajina (ARSK). Bitva byla zahájena k obnoveníchorvatské kontroly nad 10 400 km² území reprezentujícím 18,4 % rozlohy státu, šlo tak o největšíevropskou pozemní operaci podruhé světové válce. Operace Bouře zahájená za úsvitu4. srpna1995 byla prohlášena za dokončenou7. srpna i přes to, že významné vyčišťovací operace proti ohniskům odporu trvaly až do 14. srpna.
Operace Bouře byla strategickým vítězstvím v bosenské válce, protože účinně ukončilaobléhání Bihaće a postavila HV,Chorvatskou radu obrany v Bosně (HVO) a ARBiH do pozice, kdy mohly změnit vojenskou rovnováhu sil v Bosně a Hercegovině prostřednictvím následnéoperace Mistral 2. Operace navazovala na úspěchy HV a HVO běhemoperace Léto 95, kdy byly získány klíčové pozice umožňující rychlé dobytí hlavního města RSK,Kninu, a na pokračující vyzbrojování a výcvik HV od počátku chorvatské války za nezávislost, kdy byla RSK vytvořena během srbskébalvanové revoluce a intervencíJugoslávské lidové armády (JNA). Samotnou operaci předcházela neúspěšná mírová operaceOSN a diplomatická snaha uklidnit konflikt.
Strategický úspěch HV a ARBiH byl výsledkem řady zlepšení samotných armád a klíčových průlomů v pozicíchARSK, které následně využilyHV aARBiH. Útok nebyl okamžitě úspěšný ve všech bodech, ale obsazení klíčových pozic vedlo ke zhroucení velitelské struktury ARSK a celkové obranné schopnosti. DobytíBosanského Grahova HV těsně před operací a postup speciální policie kGračacu učinily prakticky nemožnou obranu Kninu. VLice dvě gardové brigády rychle přerušily území držené ARSK, které postrádalo taktickou hloubku a mobilní zálohy, a izolovaly kapsy odporu, nasadily mobilní síly pro rozhodující severní úder do oblasti odpovědnosti Karlovackého sboru a zatlačily ARSK směrem kBanovině. Porážka ARSK uGliny aPetrinji po tvrdé obraně znamenala pád i Banijského sboru ARSK, protože jeho zálohy byly vázány ARBiH. RSK se spoléhala naRepubliku srbskou a jugoslávskou armádu jako na strategickou zálohu, ale ty se do bitvy nezapojily. Samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řeceSávě u městKutina,Virovitica,Požega aŽupanija. Zbývající vojenské síly SVK vevýchodní Slavonii se na probíhajících bojích nijak nepodílely. Spojené státy[2] také sehrály roli v operaci tím, že Chorvatsko nasměrovaly na vojenskou poradenskou firmuMilitary Professional Resources Incorporated (MPRI), která na základě licencePentagonu uzavřela smlouvu o poradenství, výcviku a poskytování zpravodajství chorvatské armádě.
HV a speciální policie utrpěly ztráty 174–211 padlých nebo pohřešovaných, zatímco ARSK přišla o 560 vojáků. Zabiti byli i čtyři příslušníci mírové mise OSN. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště („tanga“) T-23 „Repetitor“ poblíž vesniceLjubovo[3] na silnici D25, která vede zKorenice doLički Osik, zahynuli také dva čeští vojáci: čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.[4] HV zajala 4 000 válečných zajatců. Počet srbských civilních obětí je sporný – Chorvatsko uvádí 214 mrtvých, zatímco srbské zdroje hovoří o 1 192 zabitých nebo pohřešovaných civilistech. Chorvatské obyvatelstvo bylo již před lety vystavenoetnickým čistkám v oblastech držených ARSK a povstaleckými Srby, přičemž jich bylo odhadem 170 000–250 000 vyhnáno a stovky zabity. Během ofenzívy a po ní uprchlo z území dříve drženého ARSK kolem 150 000–200 000 Srbů, tedy téměř celá předválečnásrbská populace oblasti, a proti některým zbývajícím civilistům byly chorvatskými silami spáchány různé zločiny. 4. srpna nařídily orgány RSK evakuaci obyvatelstva v SeverníDalmácii a Lice, následovanou Glinou aVrginmostem dne 6. srpna. Srbské obyvatelstvo Chorvatska, které uprchlo, vytvořilo jednu z největších uprchlických populací v Evropě.[5]
ICTY následně soudil tři chorvatské generály obžalované z válečných zločinů a účasti na společném zločinném podniku zaměřeném na vyhnání srbského obyvatelstva z Chorvatska, avšak všichni tři byli nakonec zproštěni viny a tribunál odmítl obvinění ze zločinného podniku.[6] ICTY konstatoval, že Operace Bouře nebyla zaměřena na etnické pronásledování, protože civilisté nebyli cíleně napadáni. ICTY uvedl, že Chorvatská armáda a speciální policie spáchaly po dělostřeleckém útoku značný počet zločinů proti srbskému obyvatelstvu, ale že státní a vojenské vedení nenese odpovědnost za jejich plánování a organizaci a že Chorvatsko nemělo specifický úmysl vysídlit srbskou menšinu v zemi. Nicméně Chorvatsko přijalo diskriminační opatření, která stále více ztěžovala návrat Srbů.Human Rights Watch uvedla, že naprostou většinu zneužití během operace spáchaly chorvatské síly a že tyto zločiny pokračovaly ve velkém měřítku ještě měsíce poté – zahrnovaly popravování srbských civilistů bez soudu a vypalování a ničení srbského majetku.
V roce 2010 podalo Srbsko proti Chorvatsku vzájemnou žalobu u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) s tvrzením, že ofenzíva představovala genocidu.[7] V roce 2015 soud rozhodl, že ani Srbsko, ani Chorvatsko nepředložily dostatečné důkazy o tom, že by kterákoliv strana spáchala genocidu, a proto obě žaloby zamítl.[8]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuOperation Storm na anglické Wikipedii.
.svg)
.svg)
.svg)
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématuOperace Oluja na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
