Opat jepředstavenýkláštera některých mužskýchřádů. Zpravidla stojí v čeleopatství. Úřad je možné udělit také čestně (titulární opat v čele opatství nestojí). Podobnou roli jako opat má u ženských řádůabatyše.Arciopat je titul opata ustanoveného v arciopatství.
Slovo opat je odvozeno z latinskéhoabbas, a to z hebrejskéhoabba, otec. V prvních křesťanských stoletích to bylo uctivé oslovení, později čestný titul a od 6. století podleřeholeBenedikta z Nursie označení představeného mnišské komunity. Titul a funkci opata užívajíbenediktini a další mužské řády, které vznikly jejich reformami (cisterciáci, trapisté atd.) a taképremonstráti. Představení klášterů později vzniklých řeholních řádů a kongregací užívají místo toho označenípřevor,kvardián,probošt neborektor.
Opat je svrchovaný představený s rozhodovací i soudní pravomocí, teprve odTridentského koncilu (1545–1563) podléhá dozoru místníhobiskupa. Jen v některých otázkách, například při prodeji nebo koupi majetku, se musí poradit se svou komunitou. Opatem může být zvolen pouzekněz, volí ho všichni členové komunity, a to na doživotí, opat ovšem může rezignovat. Volbu potvrzuje biskup, který nově zvolenému opatovi také přiopatské benedikci předáváinsignie jeho úřadu:berlu, prsten amitru. Opatská hodnost patří mezipreláty, opat však nemá biskupské svěcení, a tedy ani jeho pravomoci.
Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem (galerem), dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem. Na stuze pod štítem může být heslo.
Opat primas je volený předseda shromáždění všech opatů benediktinského řádu. V řádech premonstrátů, cisterciáků a trapistů existuje pro obdobnou funkci označenígenerální opat.
Ve středověku a v raném novověku se samostatnost kláštera zakládala na jeho nemovitém majetku, který opat spravoval a byl tudíž i světským pánem. Jako takový podléhal – podobně jako biskupové – svému lennímu pánovi, případně panovníkovi, který ho sám jmenoval. Proto se od raného středověku vyskytovali ilaičtí opati (nebo takéopati-komendátoři), kteří někdy nebyli ani členy řádu a vykonávali pouze tuto světskou vládu.
Za německéreformace si opati reformovaných klášterů ponechali svůj titul, časem se však označovali spíš jako preláti nebo probošti.
Ve Francii se od 16. století opět oživil starý význam slova abbas a rozšířil se titulabbé jako zdvořilé oslovení (obvykle mladšího) kněze, který nemá žádnou zvláštní funkci.
