Ondřej III. (maďarskyIII. András čiIII. Endre,slovenskyOndrej III.,chorvatskyAndrija III. Mlečanin; asi1265 –14. leden1301) byluherský achorvatský král v letech1290–1301, posledníArpádovec na trůnu. Jeho smrtídynastie vymřela po meči.
Ondřej III. se narodil jako syn samozvanéhoslavonského bánaŠtěpána Pohrobka a jeho druhé manželkyTomasiny, dcery bohatéhobenátského patricije Michela Morosiniho.[1][2] Jeho otec se narodil až po smrti svého předpokládaného otce, uherského králeOndřeje II.[1] Štěpánovi starší bratřiBéla IV. aKoloman Haličský manželku Ondřeje II.Beatrix d’Este proto obvinili z cizoložství a Štěpána považovali za nelegitimní dítě. Přesné datum Ondřejova narození je neznámé.[3] Podle historikůTibora Almásiho,Gyuly Kristóa aAttily Zsoldose se narodil přibližně v roce 1265.[3][4][5]
Jeho první manželkou se roku 1290 stalaFenena Kujavská, dcerakujavského knížeteZiemomysla z dynastiePiastovců. Roku 1293 mu porodila jedinou dceruAlžbětu a o dva roky později zemřela. Podruhé se oženil 13. února 1296 sAnežkou Rakouskou, dcerou římského králeAlbrechta I., toto manželství zůstalo bezdětné.
Dcera Alžběta byla roku 1298 zasnoubena s českým korunním princemVáclavem, ten ale roku 1305 zasnoubení zrušil. Alžběta se posléze stala řeholnicí a zemřela také bez potomků.
Situace, která v Uhrách nastala po zavraždění králeLadislava IV. Kumána v červenci1290, si vyžadovala rychlého řešení. Ondřej byl v tu chvíli jediným potenciálně zbývajícím mužským členem arpádovské dynastie, kromě něj se ale o trůn hlásil takéneapolský princKarel I. Martel zAnjou, z matčiny strany vnuk předešlého králeŠtěpána V. a zeťřímského králeRudolfa I., podporovaný taképapežem. Uherská šlechta se ovšem téměř jednomyslně postavila za Ondřeje. S pomocí své vlivné matky se díky machinacím a zákulisním tahům zpočátku dokázal zbavit svých královských protivníků. Z uherské šlechty mu nejvíc problémů činil rodKyseckých, kterým vyhlásil válku.
Zahraniční politika krále Ondřeje III., který se zapojil do bojů vŘíši na straněHabsburků, však vyvolala spory s významnou částí domácí šlechty, která začala uvažovat o změně na trůně.Chorvatské rody Šubić, Frankopan a Babonić začaly otevřeně podporovat nárok princeKarla Roberta (syna výše zmíněného Karla Martela, který mezitím v srpnu1295 zemřel) na uherský trůn. Toho později podpořil ipapežBonifác VIII.
Konflikt se vyostřil poté, co do Uher dorazil v roce1300 sám mladičký Karel Robert. Ondřej zřejmě doufal, že spor urovná diplomatickou cestou, tento plán mu však nevyšel.
Dne14. ledna1301 Ondřej III. skonal dosud nevysvětlenou smrtí, která ovšem přišla vhod všem jeho odpůrcům, takže se často spekuluje o úkladnéotravě. Neboť se nedočkal syna, jeho smrtí vymírá po meči dynastieArpádovců, jejíž vláda v uherském království tak skončila po 300 letech a 13 dnech.
Za jeho nástupce zvolila část šlechty mladého synačeského krále, snoubence Ondřejovy dceryAlžběty,Václava (III.) z roduPřemyslovců, který v Uhersku začal vládnout pod jménemLadislav V. Papež ho však za krále neuznal, neboť jednoznačně preferoval nárok Anjouovců, stejně jako Říše. Václav reálně opanoval pouze severozápadní část Uherska a po smrti svého otceVáclava II. roku1305, kdy usedl také načeský trůn, se nakonec uherské koruny vzdal ve prospěch svého bratrance,dolnobavorského vévodyOty III. Wittelsbacha, dalšího z mnoha vnuků králeBély IV. (snad i proto si zvolil panovnické jménoBéla V.). Ani ten ale nebyl uherským králem nadlouho, neboť roku1308 konečně prosadil svůj nárokKarel I. Robert, jehož dynastie pak úspěšně vládla Uhersku po většinu14. století.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAndrew III of Hungary na anglické Wikipedii.
- ↑abKRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc.Az Árpád-ház uralkodói. [s.l.]: I.P.C. Könyvek, 1996. 282 s.ISBN 9789637930973. S. 267. (maďarsky) [dále jen Az Árpád-ház].
- ↑ZSOLDOS, Attila. III. András. In: SZOVÁK, Kornél; SZENTPÉTERI, József; SZAKÁCS, Margit.Szent István és III. András. Budapest: Kossuth Kiadó, 2003. [dále jen III. András].ISBN 963-09-4461-8. S. 282. (maďarsky)
- ↑abIII. András, s. 123–124.
- ↑Az Árpád-ház, s. 283.
- ↑ALMÁSI, Tibor. III. András. In: GUJDÁR, Noémi; SZATMÁRY, Nóra.Magyar királyok nagykönyve: Uralkodóink, kormányzóink és az erdélyi fejedelmek életének és tetteinek képes története. Budapest: Reader's Digest, 2012.ISBN 978-963-289-214-6. S. 100–101. (maďarsky)
- KRISTÓ, Gyula.Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s.ISBN 9631338576. (německy)
: