| Omo | |
|---|---|
 pohled proti proudu řeky severně od Omorati. | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 800 km |
| Světadíl | Afrika |
| Pramen | |
| Etiopská vysočina 8°15′22,68″ s. š.,37°29′23,64″ v. d. | |
| Ústí | |
| Turkana 4°29′48,84″ s. š.,36°0′49,68″ v. d. | |
| Protéká | |
Etiopie Etiopie | |
| Úmoří, povodí | |
| Turkana | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Omo jeřeka vEtiopii. Je 800 km dlouhá.
Pramení v centrální částiEtiopské vysočiny. Teče převážně na jih. V horách je údolí řeky úzké zatímco na dolním toku se výrazně rozšiřuje. Vkorytě, které překonává prudké zlomy, se vyskytuje mnohopeřejí. Ústí dojezeraTurkana.
Největšíprůtok má vobdobí dešťů vlétě.
Podél dolního toku řeky žije mnoho nepočetných domorodýchkmenů, z nichž nejznámější jsouMursiové,Surmové,Hamarové aKonsové. Jedná se o oblast s mimořádnou kulturní diverzitou, kde žili lidé už od nejstarších dob.
Dolní tok řeky Omo lemují významné paleoantropologické lokality, a proto je prostor o rozloze více než 165 km² od roku1980 chráněn jakoSvětové dědictvíUNESCO. Oblast přiléhá k severnímu břehu jezeraTurkana, které je dalším světoznámým nalezištěm.
První stopy fosilních obratlovců zde v roce1902 zachytil francouzský cestovatel Robert Du Bourg de Bozas.[1] První systematické výzkumné práce započaly v roce1933, kdy místo navštívil francouzský badatel Camille Arambourg, získal tu velké množství nálezů zpliocénu apleistocénu a rozeznal značné stáří zdejšíchsedimentů.[2] Oblast se tím řadí k nejstarším známým paleoantropologickým nalezištímvýchodní Afriky.
Zásadní význam pro poznání lokality měly francouzsko-americké výzkumy v letech1967 –1976, probíhající pod názvemInternational Omo Research expedition (IORE). Francouzskou část vedl zpočátku Camille Arambourg a od roku1969 Yves Coppens, zatímco americké výzkumy řídil Francis Clark Howell.[2] K první expedici v roce1967 přispěl iLouis Leakey, jeho činnost se však již v roce1968 přesunula směrem na jih, k západnímu a východnímu břehu jezera Turkana. Američané a Francouzi pak ve výzkumech podél Omo pokračovali až do roku1976. kdy práce přerušily válečné události v Etiopii.[3] Po uklidnění politické situace práce od roku2006 pokračují pod názvemOmo Group research Expedition.[2]
Díky expedicím IORE bylo získáno velké množství dat o evolucihomininů v době před 2 – 3 miliony let i o vzniku a počátečním vývoji lidského rodu. Současně zde byly rozeznány a studovány klimatické změny na přelomu pliocénu a pleistocénu.Evoluci homininů v souvislosti s klimatickými změnami Yves Coppens popsal jako „(H)Omo event“.[4] Právě výsledky expedic IORE navíc vedly k zařazení dolního toku řeky Omo na seznam světového dědictví.[2][5]
V oblasti dolního toku řeky Omo se nachází celkem osm různých geologických formací, z nichž tři vydávají ostatky hominidů – jsou to formace Shungura, Usno a Kibish.[3]
Nejznámější je formace Shungura, táhnoucí se po pravém břehu řeky. Tvoří ji říční a jezerní sedimentypaleojezera Turkana, usazené v době před 3,6 – 1,16 milionem let. Sedimenty se dále se člení do 12 jednotek, označovaných jednotlivými písmeny abecedy:[1]
Vrstvy usazenin jsou perfektně zachovalé a navazují na sebe bez závažnějších poruch, navíc jsou proloženy početnými vrstvamisopečného tufu, který je dobře datovatelnýradiometrickými metodami. I přes četné nové nálezy představuje formace Shungura jediný dobře datovaný a kontinuálnístratigrafický záznam z doby před 2 – 3 miliony let.[6] Také díky bohatým nálezůmfosilníchobratlovců je proto místo využíváno jako referenční jednotka pro ostatní východoafrické lokality.[3]
Přestože z údolí Omo pochází bohaté kolekce pliocenních i pleistocenních rostlin a živočichů, včetně unikátních vzorkůúzkonosých opic čiturovitých, ostatky homininů jsou i přes svou početnost značně zlomkovité.[7] Více než na jiných lokalitách je představují převážně jen jednotlivé zuby a malé zlomky čelistí. Jejichtaxonomické zařazení je proto obvykle obtížné a mnohdy je lze rozdělit pouze na gracilní a robustníhomininy. Lépe dochované nálezy představujídruhyAustralopithecus afarensis,Paranthropus aethiopicus,Paranthropus boisei iHomo habilis a v mladších vrstvách (jednotka K) snad iHomo erectus.[8]
Nejstarší nálezy homininů (snad druhuA. afarensis) pochází z jednotky B. V navazující jednotce C se již objevujeParanthropus aethiopicus, který je nalézán až do doby před 2,3 milionu let, kdy jej na počátku jednotky G střídáParanthropus boisei.[7] Současně sP. boisei se objevují i zástupci roduHomo, k nimž by snad bylo možné přiřadit i některé nálezy ze starší jednotky E.[1]
Z oblasti Omo pochází také jedny z nejstarších známých (kamenných) nástrojů. Nalézané jsou v jednotce F i G, ovšem vzhledem k tomu, že místo obývaly různé druhy homininů, nelze rozhodnout o tvůrci těchto předmětů, protože chybí společné nálezy nástrojů a kosterních ostatků.[8]
Celé oblasti vpliocénu dominovalo rozsáhlé pravěké jezero (pre-)Turkana, obklopené prosvětlenými lesy a křovinatousavanou. Koryta vodních toků včetně řeky Omo zřejmě lemovaly hustší, vlhké lužní porosty.[7] Množství stromů a keřů průběžně kolísalo, až zhruba v době před 2,4 – 2 miliony let lze pozorovat výraznější vysušování, ústup lesů a šíření savany i suchomilné fauny (předevšímturovitých aprasatovitých). Na vlhčích místech, především podél říčních a jezerních břehů však stále přežívaly ostrůvky křovin a stromů.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématuOmo na Wikimedia Commons| Etiopské památky na seznamu světového dědictví UNESCO | |
|---|---|
Lalibela •Národní park Simienské hory •Fasil Ghebbi •Aksúm •Dolní údolí řeky Awaš •Omo •Tiya •Harar Jugol • Kulturní krajinaKonso • Kulturní krajinaGedeo •Národní park Bale Mountains •Melka Kunture a Balchit | |
