Movatterモバイル変換

[0]ホーム
URL:

Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Olga (Kyjevská Rus)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že hovylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránkyVzhled a styl,Encyklopedický styl aOdkazy.
Konkrétní problémy:reference, dokončení (část Druhý život)
Olga
vládkyně Kyjevské Rusi
kněžna kyjevská anovgorodská
Portrét
Doba vlády945–962
Úplné jménoОльга
Náboženstvíslovanské pohanství, později přijalakřesťanství
Křest957
Narození890?
pravděpodobně ves Vybuty u Pskova,Kyjevská Rus
Úmrtí11. července969
Kyjev
PohřbenaDesátkový chrám
PředchůdceIgor Rurikovič
NástupceSvjatoslav Igorjevič
ManželIgor Rurikovič
PotomciSvjatoslav I.
PříbuzníJaropolk I.[1][2],Oleg Drevljanský aVladimír I. Kyjevský[3][4] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

SvatáOlga (ruskyКняги́ня О́льга, křtěna jakoJelena (Еле́на), †11. července969) bylakyjevská kněžna, manželka knížeteIgora a po jeho smrti regentkaKyjevské Rusi v době nezletilosti svého synaSvjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijalakřesťanství a po své smrti začala být uctívána jakosvětice. Roku1547 byla prohlášenaruskou pravoslavnou církví za svatou. Jako světici jí uctívá iřímskokatolická církev a její svátek slaví 11. července.

Život

[editovat |editovat zdroj]
Kněžna Olga napomníkuTisíciletí Rusi veVelikém Novgorodu

Sňatek a počátek vlády

[editovat |editovat zdroj]
První setkání knížete Igora s Olgou.
MalířV. K. Sazonov

PodlePověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich synSvjatoslav I. se narodil teprve v roce942.

Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora. SkicaV. I. Surikova, 1915

Roku945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnuSvjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyníKyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům

[editovat |editovat zdroj]
Druhá Msta Olgy na Drevljanech. Miniatura z Radivilské kroniky

Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svéhoknížete Mala. Nato se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drvevljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti.Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:

  • 1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvačezaživa zasypali společně s bárkou.
„A sklonivše se k jámě, zeptala se jich Olga: „Хороша ли вам честь? A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali...“
  • 2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
  • 3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřadtryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali.Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
  • 4. msta: V roce946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídlaIskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisceSnorri Sturlusona.[5]

Poté, co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nadKyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.

Vnitřní politika

[editovat |editovat zdroj]

Kněžna Olga cestovala po knížectví, které pomáhala rozvíjet a budovat. Dávala stavět hostince a mosty, pečovala o chudé. Byla první na Rusi z vládců, kdo přijal křest a poté kázala dát postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Panny Marie ve Vitebsku a chrám Nejsvětější Trojice v Pskově.[6]

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství

[editovat |editovat zdroj]

Křest přijala Olga v Cařihradu (Konstantinopoli) v roce 955 po smrti svého manžela Igora z rukou patriarchyTheofylakta.[6] V roce 957 byla v Konstantinopoli znovu slavnostně přijatabyzantským císařemKonstantinem VII. Porphyrogennetem, který ji požádal o ruku, ale byl odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je ovšem v podstatě nesmyslné, neboťKonstantin VII. byl v té době ženatý. Olga žádala o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyslal.

V roce 959 Olga taktéž žádalařímskoněmeckého králeOtu I. o vyslánímisie s biskupem na pomoc přichristianizaci Kyjevské Rusi.[7] Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím a získat tak větší nezávislost na Byzanci.[8]

Poté se mnichAdalbert (pozdějšíarcibiskup magdeburský) vydal na východní misii, avšak již roku 962 se vrátil zpět:

„V onom roce se Adalbert, jenž byl jmenován biskupem na Rusi, vrátil zpět, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, k čemu byl vyslán a své snahy považoval za marné. Na zpáteční cestě bylo několik osob jeho doprovodu zabito, jemu se podařilo uniknout jen s velkými obtížemi.“
— [9]

Na tom měl pravděpodobně svůj podíl vliv Svjatoslavův.

V Kyjevě však byly při archeologických průzkumech odkryty pozůstatky rotundy z 10. století.

Nejpozději od roku 964 panoval v Kyjevě kníže Svjatoslav, o jeho křtu však není nic známo. Olga zemřela v roce 969.[10] V letech 987–988 na Rusi proběhla nová vlnachristianizace pod vlivem byzantského ritu. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí směřováníRuska jak na úrovni duchovní, tak politické.

Druhý život

[editovat |editovat zdroj]
PahýlTato část článku je příliš stručná nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodněrozšíříte.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ↑Ярополк I Святославич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLIa. 1904.
  2. ↑Ярополк Святославович. In: Ruský biografický slovník, svazek 25. 1913.
  3. ↑Andrej Vasiljevič Ekzempljarskij:Владимир Святославич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIa. 1892.
  4. ↑Владимир Святой. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 6. 1912.
  5. ↑ Snorri Sturluson,Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném
  6. ↑ab sv. Olga (Helena).catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné online. 
  7. ↑Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad =Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)
  8. ↑Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotnéhobiskupa.
  9. ↑Regino z Prümu:Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.
  10. ↑V Pamětech knížete VladimíraJakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. PřekladKarel Jaromír Erben. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 
  • DUKES, Paul.A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn: MacMillan Press, 1998.ISBN 0-333-66067-6. 
  • LÁŠEK, Jan Blahoslav.Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha: Síť, 1997.ISBN 80-86040-05-4. 
  • KARPOV, Aleksej Jur'jevič.Knjaginja Ol'ga. Moskva: Molodaja gvardija, 2009.ISBN 978-5-235-03213-2. 
  • PICKOVÁ, Dana.Velké ruské dějiny I: Od Rusi k moskevskému carství. Praha: Nakladatelství Epocha, 2023.
  • POPPE, Andrzej. Once Again concerning the Baptism of Olga, Archontissa of Rus'.Dumbarton Oaks Papers. 1992, roč. 46, s. 271–277.Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty.
Předchůdce:
Igor		3.vládkyně Kyjevské Rusi
945–962		Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor		Kněžna kyjevská
945–962		Nástupce:
Svjatoslav I.
Předchůdce:
Igor		Kněžna novgorodská
945–962		Nástupce:
Svjatoslav I.
Ruští panovníci
Velkoknížata Kyjevské Rusi
(862–1157)

Rurik(862–879) •Oleg(882–912) •Igor(912–945) •Olga(945–962) •Svjatoslav I. Igorevič(962–972) •Jaropolk I.(972–978) •Vladimír I. Svatý(978–1015) •Svatopluk Vladimirovič(1015–1019) •Jaroslav I. Moudrý(1019–1054) •Izjaslav Jaroslavič(1054–1068) •Vseslav Polocký(1068–1069) •Izjaslav Jaroslavič(1069–1073) •Svjatoslav II. Jaroslavič(1073–1076) •Vsevolod I. Jaroslavič(1076–1077) •Izjaslav Jaroslavič(1077–1078) •Vsevolod I. Jaroslavič(1078–1093) •Svjatopolk II. Izjaslavič(1093–1113) •Vladimír II. Monomach(1113–1125) •Mstislav Vladimirovič(1125–1132) •Jaropolk II.(1132–1139) •Vjačeslav Vladimirovič(1139) •Vsevolod II.(1139–1146) •Igor II. Olegovič(1146) •Izjaslav II. Mstislavič(1146–1154) •Izjaslav III.(1154–1155) •Jurij I. Dolgorukij(1155–1157)

Velkoknížata vladimirsko-suzdalská
(1125–1389)

Jurij I. Dolgorukij(1125–1157) •Andrej Bogoljubskij(1157–1174) •Michail Vsevolodovič(1174–1176) •Vsevolod III. Velké hnízdo(1176–1212) •Jurij II. Vsevolodovič(1212–1216) •Konstantin Vsevolodovič(1216–1218) •Jurij II. Vsevolodovič(1218–1238) •Jaroslav Vsevolodovič(1238–1246) •Svjatoslav Vsevolodovič(1246–1248) •Michail Jaroslavič(1248) •Andrej Jaroslavič(1249–1252) •Alexandr Něvský(1252–1263) •Jaroslav III. Jaroslavič(1263–1272) •Vasilij Jaroslavič(1272–1276) •Dmitrij Alexandrovič(1276/77–1281) •Andrej Alexandrovič(1281–1283) •Dmitrij Alexandrovič(1283–1294) •Andrej Alexandrovič(1283–1304) •Michail Jaroslavič(1304–1318) •Jurij III. Daniilovič(1318–1322) •Dmitrij Michajlovič(1322–1326) •Alexandr Michajlovič(1326–1327) •Ivan I. Kalita(1328–1341) •Alexandr Vasiljevič(1328–1331) •Semjon Hrdý(1341–1353) •Ivan II. Ivanovič(1353–1359) •Dmitrij Donský(1359–1389)

Velkoknížata moskevská
(1276–1547)

Daniil Alexandrovič(1276–1303) •Jurij III. Daniilovič(1303–1325) •Ivan I. Kalita(1325–1341) •Semjon Hrdý(1341–1353)Ivan II. Ivanovič(1353–1359) •Dimitrij Ivanovič(1359–1389)Vasilij I. Dmitrijevič(1389–1425) •Vasilij II. Vasiljevič(1425–1462)Ivan III. Vasiljevič(1462–1505) •Vasilij III. Ivanovič(1505–1533)Jelena Glinská(1533–1538) •Ivan IV. Hrozný(1533–1547)

Ruští carové
(1547–1721)

Ivan IV. Hrozný(1547–1584) •Fjodor I.(1584–1598) •Boris Godunov(1598–1605) •Fjodor II.(1605) •Lžidimitrij I.(1605–1606) •Vasilij IV.(1606–1610) •Michail I.(1613–1645) •Alexej I.(1645–1676) •Fjodor III.(1676–1682) •Ivan V.(1682–1696) •Petr Veliký(1682–1721)

Ruští imperátoři
(1721–1917)

Petr Veliký(1721–1725) •Kateřina I.(1725–1727) •Petr II.(1727–1730) •Anna Ivanovna(1730–1740) •Ivan VI.(1740–1741) •Alžběta Petrovna(1741–1762) •Petr III.(1762) •Kateřina II. Veliká(1762–1796) •Pavel I.(1796–1801) •Alexandr I.(1801–1825) •Mikuláš I.(1825–1855) •Alexandr II.(1855–1881) •Alexandr III.(1881–1894) •Mikuláš II.(1894–1917)

Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Křesťanství |Lidé |Rusko |Středověk
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_(Kyjevská_Rus)&oldid=24864229“
Kategorie:
Skryté kategorie:
[8]ページ先頭
©2009-2025 Movatter.jp