Personifikace Odysseie. Na krunýři ženy jsou výjevy z Odysseie (Scila, Aiolos, Polyfémos). Patrně z knihovny Pantainovy (2. stol. př. n. l.). Muzeum Staré Agory,Athény
Odysseia (řecky Ὀδύσσεια –Odysseia) neboli (ve zlatinizované podobě)Odyssea je vedleIliady druhýepos, který je připisovánHomérovi. Jde o rozsáhlouepickoubáseň psanou vdaktylskémhexametru, která navazuje na události vylíčené v eposuIlias. Podle moderních výzkumů (především počítačové analýzy) se zdá, že jeOdyssea Iliadou silně ovlivněna, ale že byla napsána o 50–100 let později, snad koncem 8. století př. n. l.[1] Má 12 111 veršů rozdělených do 24 zpěvů, které se označují velkými písmeny řecké abecedy. Vliv tohoto díla nařeckou mytologii a naevropskou kulturu je značný, i když patrně menší než u básněIlias.
Odysseus,ithackýkrál, si na cestě domů zTrojské války rozhněvá boha moříPoseidona a ten se rozhodne znemožnit mu návrat. Odysseus zažívá na své cestě různá dobrodružství a útrapy – bojuje se zuřivou saníSkyllou, jen tak tak se dostane ze spárů vodního víru, který vytváří mořská obludaCharybda, přelstí kouzelniciKirké a dokonce i navštívípodsvětí. Nakonec díky pomoci své patronky bohyněAthény po 10 letech bloudění šťastně dorazí domů, ale svůj dům nachází v obležení nápadníků jeho ženyPénelopy, která mu i přes dlouhé odloučení zůstala věrná. Odysseus se jí dá poznat při zvláštní zkoušce, kterou si královna vymyslí, aby odradila dotěrné muže. Pouze on jediný totiž dokáže napnout svůj starýluk. Spolu se svým synemTélemachem, jenž ho již dlouho hledal (na své cestě navštívil i králeMeneláa, manžela krásnéHeleny), nápadníky pozabíjí a ujímá se vlády.
Epos je rozdělen do 24 zpěvů, což odpovídá 24 písmenůmřecké abecedy, jimiž se zpěvy v řečtině označují; děj není seřazen chronologicky, většinu svého putování popisuje Odysseus zpětně při různých vyprávěních svým hostitelům.
Sněm bohů naOlympu chce usnadnit návrat domů Odysseovi, kterého už sedmým rokem zadržuje nymfaKalypsó na svém ostrově Ógygii. Posel bohůHermés je poslán nymfu přimět, aby Odyssea propustila. Bohyně Pallas Athéna se mezitím snesla na Odysseův domovský ostrov Ithaku, kde je jeho žena Pénelopa tísněna nápadníky žádajícími, aby si jednoho z nich vzala. V podobě Odysseova příteleMentóra podnítila Athéna Odysseova syna Télemacha, aby se vydal hledat svého ztraceného otce, nejprve doPylu ke králiNestorovi, potom doSparty ke králi Meneláovi.
Na vlastnoručně zbudovaném voru opustil Odysseus Ógygii, ostrov nymfy Kalypsó. Jeho nepřítel, bůh moří Poseidón, vyvolal bouři a vor zničil. Odysseus se z posledních sil zachránil na ostrově Scherii, vlastiFajáků, kde je na pobřeží laskavě přijat královou dcerouNausikaou.
Ústřední část eposu. Odysseus je hostem na dvoře krále FajákůAlkinoa a vypráví o svém bloudění po moři po odjezdu od Tróje:
Nejprve připlul k městu Ismaru v zemi Kikonů, které vypálil, Kikonové v odvetě zabili mnoho Odysseových druhů. Potom byly jejich lodě zahnány k Lótofágům, pojídačům lotosu – někteří Odysseovi druhové snědli lotos a chtěli navždy zůstat u Lótofágů, takže je Odysseus musel dovléct do lodi násilím. Pak připlul k zemi Kyklópů a jedním z nich byl s druhy uvězněn v jeskyni,Kyklóp Odysseovy druhy postupně požíral, s pozůstalými Odysseus Kyklópa oslepil a uprchl. Poté přistál uAiola, který je vypravil na cestu domů a dal jim zavázaný měch naplněný větry; když však už byli na dohled Ithaky, Odysseovi druhové měch rozvázali a větry je zanesly zpět na moře.
Po další plavbě doplul Odysseus kLaistrygonům, lidožravým obrům, kteří zničili jedenáct Odysseových lodí a jejich posádky snědli, jen Odysseus se svou jednou lodí se zachránil. S touto poslední lodí dospěl Odysseus k ostrovu Aiaia, kde přebývala kouzelnice Kirké – ta proměnila několik Odysseových druhů ve vepře, Odysseus se však s pomocí bohaHerma tomuto údělu vyhnul. Kirké se do něj zamilovala a rok zdržovala u sebe, než ho propustila a poslala do podsvětí zeptat se slepého věštce Teiresia na další cestu. V podsvětíTeiresiás Odysseovi předpověděl, že dopluje na ostrov Thrínakii, kde se budou pástHéliova stáda, chce-li se však vrátit na Ithaku, nesmí žádné zvíře ze stáda zabít. Potom se na Ithace musí utkat s Penelopinými nápadníky a nakonec si bude muset usmířit Poseidóna obětí. Kromě toho se Odysseus v podsvětí setkal i se svou matkouAntikleiou a s dalšími ženami, matkami a družkami slavných hrdinů, a nakonec s dušemi hrdinů, kteří zemřeli po návratu z Tróje: sAgamemnónem,Achileem aAiantem. Viděl takéMínóa, dříve krétského krále, soudce v podsvětí a různé duše trápené navždy za nějaký přečin, napříkladTantala aSísyfa, promluvil také sHéraklem a pak z podsvětí utekl.
Poté se Odysseus vrátil zpět na ostrov Aiaiu, kde ho Kirké varovala před nástrahami další cesty –Sirénami, mořskými obludami Skyllou a Charybdou a stejně jako Teiresiás před zabíjením Héliova skotu na ostrově Thrinakii. Od Kirké připluli k ostrovu Sirén, Odysseus zacpal druhům uši voskem a sám se nechal přivázat ke stěžni a tak unikli jejich vábnému zpěvu. Propluli mezi Skyllou a Charybdou, které uchvátily několik námořníků a poté Odysseova loď dospěla k ostrovu, kde se pásla stáda boha Hélia. Hladoví Odysseovi druhové několik kusů dobytka zabili a snědli, Zeus jim pak na odjezdu roztříštil loď, všichni námořníci zahynuli, jen Odysseus se zachránil a vítr ho na trámu z lodi zahnal podél Charybdy na ostrov nymfy Kalypsó, Ógygii.
Odysseus se s pomocí Fajáků vrátil na rodnou Ithaku, kde mu bohyně Athéna dala podobu starého žebráka. Odebral se pak na salaš k věrnému pastýři Eumaiovi, vydával se za cizince a budil v pastýři naději, že se Odysseus brzy vrátí. V Eumaiově chýši se také setkal s Telemachem, který se vrátil ze Sparty.
Odysseus se dal poznat Telemachovi a spolu se dohodli na porážce nápadníků. Po dvaceti letech se Odysseus v podobě žebráka vrátil do svého domu, kde jej poznal pouze jeho starý pes Argos a stará služkaEurykleia. Odysseus se pak připravoval na zápas se ženichy, od kterých zažil jen urážky, takže se ho jako hosta musela ujmout sama Penelopé, jeho manželka.
Penelopé přinesla Odysseův luk a prohlásila, že se vdá za toho, komu se podaří luk napnout a prostřelit jím ucha dvanácti seker za sebou. Nikomu z nápadníků se to nepovedlo, Odysseus se však také přihlásil a ucha seker prostřelil. Poté se Odysseus dal poznat a s pomocí věrného Eumaia a Telemacha postřílel všechny nápadníky.
Odysseus se dal poznat i Penelopě, ta si však nebyla jistá, zda před ní opravdu stojí její ztracený manžel. Aby jej vyzkoušela, přikázala vynést z ložnice jejich společné lůžko, které neznal nikdo než oni dva, a ustlat jej. Odysseus se však podivil, neboť jejich lůžko, které kdysi sám udělal z kmene vrostlého do podlahy, nebylo možné z ložnice vynést. Penelopu tato zkouška přesvědčila a Odyssea přivítala jako svého muže. Závěrem Odysseus navštívil svého otceLáerta a na pokyn Athény se usmířil s příbuznými zabitých nápadníků.
Otázka vzniku a původu homérských textů zaměstnává badatele od konce 18. století, kdy německý učenecF. A. Wolf poukázal na rozpory mezi Iliadou a Odysseou a Homérovo autorství zpochybnil. Jakkoli je forma a jazyk obou básní velmi blízká, různé reálie odkazují do velmi různých dob. Obecně se dnes soudí, že text prošel dlouhým vývojem a ústním podáním, než jej kdosi z dvou nebo více zdrojů sjednotil a brzy nato i zapsal. Konec 8. století př. n. l. je pravděpodobný i proto, že právě v té době se v Řecku začalo šířit abecední písmo. Oba texty se těšily neobyčejné úctě a tak už v 6. století př. n. l. dal athénský tyranPeisistratos pořídit jakýsi kánonický text (tzv. Peisistratovská redakce), který se užíval i ve školách. Homéra pak citují mnozí starověcí filosofové i básníci.
K pochybnostem o autorství je však třeba říct právě toto, totiž že jižPlatón oba eposy, Illias i Odysseu, uvádí jako díla Homérova, člověk, který právě Homéra citoval na mnoha místech svého díla. Tím spíše se zdá nejistou myšlenka, že by nějaký člověk v době dnešní nebo nedávné mohl vědět o autorství více nežli samotní Řekové v 5. století př. n. l., zvláště pak tomu, kdo je do hloubky vzdělanosti tehdejších Řeků zasvěcen.
Důležitou etapu představuje snahaalexandrijských učenců, zejménaAristarcha ze Samothraké, porovnáním různých rukopisů ustavit spolehlivý text. Tehdy patrně vzniklo i rozdělení na 24 zpěvů i nejstarší latinský překlad Livia Andronika. Ani z jejich spisů se však mnoho nezachovalo a nejstarší zachované zlomky Homéra napapyru pocházejí až ze 2.–3. století. Nejstarší úplné pergamenové rukopisy pocházejí až ze 10.–11. století a jsou uloženy v Benátkách. Nicméně je pravděpodobné, že díky péči alexandrijců a dalších je jejich text blízký textu z 8. století př. n. l.[1]
Odysseia inspirovala užSofoklovaAianta aFiloktéta,VergiliovuAeneis iDantovoPeklo. Epickou báseňUlysses napsalAlfred Tennyson (1833), slavnou parafrází jeOdysseusJ. Joyce (1922) a eposOdysseia napsalNikos Kazantzakis (1938). Odysseia a její postavy byly tématem mnoha oper, divadelních her a ovšem výtvarných děl, zejména od 16. století.[1] Vynikající literární rozbor Homérova slohu podal na jednom příběhu z OdysseieErich Auerbach v první kapitole knihyMimesis.
Už v 15. století vyšla dvakrát jakoprvotisk a od počátku 17. století se překládala do moderních jazyků. Do francouzštiny ji přeložil S. Certon 1604, do angličtiny J. Chapman 1616 aAlexander Pope 1713. Další překlad vytvořil filosofThomas Hobbes. Do němčiny přeložil Odysseu poprvéJohann Heinrich Voss 1781 a po něm mnozí další.
Do češtiny epos poprvé přeložilAntonín Liška (jakoHomérowa Odyssea, 1844, 1848), po němHynek Jaroslav Mejsnar (jakoHomérova Odysseja, 1873),Antonín Škoda (jakoHomérova Odysseia, 2 sv. 1883–1885, I. díl 1902 a 1909, II. díl 1908),Vilém Steinmann (jakoHomerova Odyssea, zpěv I.–XII. 1888, zpěv XIII.–XXIV., 1890, 1907) aFerdinand Hoffmeister (krácený překlad jakoHomerova Odysseia, 1912, 1925, jakoHomerova Ilias a Odysseia ve výboru, I. díl 1931, 1. část II. dílu 1933 a 2. část II. dílu 1935). Český čtenář má také k dispozici metrický, byť poměrně archaický překladOtmara Vaňorného (jakoHomérova Odysseia, 1921, 1924, 1940, 1943, pak jakoOdysseia 1967, 1996, 1999, 2007, 2017, překlad přepracovanýFerdinandem Stiebitzem jakoOdysseia, 1956), dále modernější překladRudolfa Mertlíka (jakoOdysseia, 1984), který v zásadě vyšel z Vaňorného, a čtivý překladVladimíra Šrámka (1940, 1945/46, 1987, 2012, 2021), založený na současném jazyce a volném verši. Kromě toho vyšla celá řada převyprávění Odysseova příběhu pro děti (např.Příběhy Odysseovy v překladu Jana Šafránka, 1887, aPříběhy Odysseiovy v překladu Rudolfa Mertlíka, 1969).
HOMÉR.Homerova Odysseia. PřekladAntonín Škoda. Svazek 1. díl. Praha: Č. ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. 201 s.Dostupné online.
E. Auerbach,Mimésis. Praha: Mladá fronta 1998
BUTLER, Samuel. Autorka Odysseie.Literární noviny, roč. 7, č. 40, 1996, přílohaKonserva, s. 2–3. Dostupnéonline.
HÖLSCHER, Uvo. Scéna a situace: chytrá Pénelopé.Literární noviny, roč. 7, č. 40, 1996, přílohaKonserva, s. 1–2. Dostupnéonline.
Encyklopedie Antiky. Praha: Academia 1973. Hesla Homéros, Homérská otázka.
ELIÁŠOVÁ, Miloslava.Příhody Odysseovy. Praha: F. Šimáček, 1911. 126 s.Dostupné online.
.jpg)
