 Octomilka | |
|---|---|
.jpg) Octomilka obecná | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | dvoukřídlí (Diptera) |
| Čeleď | octomilkovití (Drosophilidae) |
| Rod | octomilka (Drosophila) Fallén, 1823 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Octomilka (Drosophila) jeparafyletický[1]rod maléhodvoukřídléhohmyzu, náležející dočeledioctomilkovití (Drosophilidae).
Zejména druhoctomilka obecná (Drosophila melanogaster) se hojně využívá v genetických výzkumech a patří ke klíčovýmmodelovým organismůmvývojové biologie. Celý rodoctomilka zahrnuje na 1500 druhů lišících se vzhledem, chováním a způsobemrozmnožování.
Octomilka se také lidově nazývá banánová muška nebo případněji vinná, octová či ovocná muška, což odkazuje na charakteristický výskyt mnoha druhů na přezrálém nebo hnijícímovoci. Příslušníci příbuzné hmyzí čeledivrtulovitých (Tephritidae) jsou také nazývány ovocné mušky, ale ty se primárně živíovocem dozrávajícím nebo zralým, a proto jsou mnohé druhy vrtulí považovány za zemědělské škůdce, obzvláště pakvrtule velkohlavá (Ceratitis capitata), zavlečená patrně z tropů Afriky.[2]
Odborné pojmenováníDrosophila znamená „milující rosu“. Jde olatinský přepisřeckých slov δρόσος (drósos,rosa) a φίλος (phílos, milovat) s příponou ženského rodu -a.[zdroj?]
Někdy se názvy banánová muška a drozofila užívají jako synonyma pro octomilku obecnou.[zdroj?]
Octomilky se řadí mezidvoukřídlé. Je to malýhmyz, typický zbarvený od světle žluté přes načervenale hnědou až po černou. Mají červené oči. Mnohé druhy mají zřetelný vzor na křídlech. Určujícím znakem čeledi je ochmýřená stopka (biolog.arista), spojující ježatou hlavičku a hruď (thorax) spolu s žilkováním (nervaturou) křídel. Většinou jsou malé, asi 2–4milimetry dlouhé, ale zvláště havajské druhy dorůstají velikosti větší nežmoucha domácí.[zdroj?]
Octomilky se vyskytují na celém světě, většina druhů v tropických oblastech. Žijí napouštích, vtropickýchdeštnýchpralesích, veměstech, vmočálech i vevysokohorskýchzónách. Některé severské druhypřezimují. Většina druhů se vyvíjí v různých rozkládajících se rostlinných či houbových materiálech včetně ovoce, kůry, hlenotoků, květů a hub. Několik málo druhů se přeměnilo v parazity nebo dravce. Přitahuje je návnada z hnijících banánů nebo hub, ale některé druhy není možné přilákat žádným druhem návnady. Samečkové se buď shromažďují v místech s vhodným substrátem na líhnutí, kde soutěží o samičky, nebo vytvářejí skupinky vedoucí námluvy v místech mimo rozmnožovací stanoviště.
Několik druhůoctomilek jakoD. melanogaster,D. immigrans aD. simulans jsou pevně vázané na lidi a jsou často označovány jako druhy zdomácnělé (domestikované). V důsledku lidské činnosti, jako například přepravování ovoce, byly některé druhy (D. subobscura,Zaprionus indianus) zavlečeny do celého světa.
Samečkové tohoto rodu jsou známi nejdelšímispermatickými buňkami ze všech organismů na Zemi:Drosophila bifurca máspermie dlouhé 5,8centimetrů.[3] Spermatické buňky jsou opatřenybičíkem a do samičky jsou vpravovány důkladně svinuté. Další zástupci rodu octomilka vytvářejí několik málo poměrně velkých spermatických buněk, z nichž nejdelší patří druhuD. bifurca – sameček jich má okolo 140.[4] Spermatické buňky octomilky obecné jsou poměrně malé, dlouhé „jen“ 1,8 milimetrů, ale i přesto překračují délku lidských spermií 300násobně.
Octomilky se velmi různí rozmnožovacími schopnostmi. Na jedné straně se např. octomilka obecná líhne ve výživných, ale relativně nepříliš hojných zdrojích výživy, a proto jejívaječníky obsahují najednou 10–20 zralých vajíček, takže mohou být nakladena najednou na jedno místo. Jiné druhy se vyvíjejí v hojněji se vyskytujících, ale méně výživných substrátech, jako je třeba listí. Ty mohou klást jen jediné vajíčko za den. Vajíčka mají jeden nebo více dýchacích vlákének poblíž předního konce; část s vývody vyčnívá nad hladinu a umožňuje kyslíku proniknout až k embryu. Larvy se živí nejen rostlinnou potravou, ale takékvasinkami amikroorganismy, které se nacházejí v rozkládajícím se materiálu. Délka vývoje se pohybuje od 7 po 60 a více dní a závisí na druhu a podmínkách prostředí (teplota, výživný substrát a hustota jedinců).
Octomilka obecná je oblíbený testovací živočich, neboť se snadno chová (kultivuje) ve velkém množství, má krátký generační čas a mutovaní jedinci jsou rychle dostupní. Výzkum o. obecné započalThomas Hunt Morgan roku 1906 a o čtyři roky později referoval o svém první objevu bělookých mutantů. Hledal tehdy modelový organismus pro studium dědičnosti a potřeboval druh, u něhož by se náhodné genetické mutace viditelně projevily v podobě tvarových (morfologických) změn u dospělce. Zejména za výsledky výzkumu octomilek mu byla v roce 1933 udělenaNobelova cena za fyziologii a lékařství, a to za určeníchromozómů jako nositelů (vektorů) dědičnosti genů.
Některé druhy octomilek se v laboratorních podmínkách chovají obtížně, často proto, že ve svém přirozeném prostředí jsou vázány na specifické hostitele. U jiných to může být vazba na málo častá média nebo na chemikálie, jako jsousteroly, které se nacházejí v přirozeném hostiteli. U dalších je to prostě nemožné. V některých případech se larvy mohou vyvíjet na normálních octomilkových médiích, ale samička neklade vajíčka; u těchto druhů samička začne vajíčka klást po přidání prvků z přirozeného hostitelského prostředí. V Drosophila Stock Center vTucsonu jsou pro vědce udržovány kultury stovek druhů.
Octomilky jsou kořistí pro mnoho predátorů, např. roupce (roupcovitíAsilidae). NaHavaji z pevniny (USA) zavlečenévosy (Vespula) drasticky snížily početnost většiny druhů octomilek.[zdroj?] Larvy jsou také požírány jinými hmyzími larvami, zástupcidrabčíkovitých (Staphylinidae) amravenci.
Rod octomilka je současně definován jakoparafyletický a zahrnuje 1450 popsaných druhů,[5][6] přičemž se předpokládá, že druhů je několik tisíc.[7] Většina druhů patří do dvou podrodů:
Zfylogenetických studií vyplývá následující rozdělení rodů v rámci čeledi octomilkovití:
Několik podrodových a rodových jmen je založeno na přesmyčkách ze slovaDrosophila:
Octomilka je hojně využívána jako modelový organismus vgenetice včetně populační genetiky, v buněčné biologii, v biochemii a především ve vývojové biologii. Proto je věnováno vysoké úsilísekvenování genomu octomilky. U následujících druhů už byl genom plně nebo částečně sekvenován:
Data se používají k mnoha účelům včetně porovnání evoluce genomu.D. simulans aD. sechellia jsou příbuzné druhy, které při křížení dávají životaschopné potomstvo, zatímcoD. melanogaster aD. simulans produkují neplodnéhybridní potomstvo. Genom octomilek je často porovnáván s genomy vývojově vzdálenějších druhů, jako jsouvčely –včela medonosnáApis mellifera – nebo komářiAnopheles gambiae. Aktuální data jsou dostupná veFlyBase.org.
Má 4 páry chromozomů.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuDrosophila na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuoctomilka na Wikimedia Commons
