Obelisk (zřec. ὀβελίσκος, zdrobnělina z ὀβελός – jehlice apod.[1]) je památník v podobě samostatně stojícíhosloupu, rozšířený zejména vestarověkém Egyptě. Klasicky má podobu štíhléhomonolitu tvaru čtyřbokéhokomolého jehlanu, usazeného na čtyřboký podstavec a ukončený nízkýmjehlanem, tzv.pyramidiem. Sloupové pomníky jiného tvaru se nazývajístéla.
Vestarověkém Egyptě, odkud obelisk pochází, byl poměr jeho šířky k výšce obvykle 1:10 apyramidion bývalo pozlacené. Obelisk byl z jednoho kusužuly, často pokrytreliéfy či popsánhieroglyfy. Obelisky se stavěly na ozdobený podstavec v párech předpylonem, monumentálním vchodem do chrámu, a měly znázorňovat sluneční paprsky.Sluneční chrám, který nechal postavitVeserkaf, obahoval strukturu podobnou obelisku. Nejstarší zachovaný obeliskSenusreta I. vHeliopoli je téměř 21 m vysoký a pochází z doby kolem 1950 př. n. l.
Řekové obelisky velice obdivovali a římští i byzantští císařové je často odváželi a stavěli na náměstích svých měst. Proto je dnes v Římě víc egyptských obelisků než v samém Egyptě. Od 16. století se začaly obelisky napodobovat v Evropě, i když v menších rozměrech, a od poloviny 19. století jsou velké obelisky většinou zděné, s vnitřním prostorem nebo i výtahem a vyhlídkovou plošinou na vrcholu.
Obelisk se v lomu oddělil dlouhými rýhami, odloupl od podloží a naložil na loď, která jej dopravila na místo určení. Teprve tam býval načisto opracován a vyzdoben. Velké egyptské obelisky váží přes 300 tun a jejich doprava i vztyčení představovaly velký problém. Podle moderních pokusů se po zemi dopravovaly na dřevěných saních po dřevěných kládách, loď pro přepravu po Nilu musela být široká jako délka obelisku a dvakrát delší. Američtí archeologové roku 1999 zkusili takto dopravovat 25tunový obelisk a potřebovali k tomu asi 150 lidí, kteří kámen za den posunuli o několik metrů. Vztyčování se snad dělalo pomocí ze tří stran obezděného písečného náspu, kam se kámen vytáhl a pak se písek pomalu odkopával, až kámen dosáhl sklon asi 75 stupňů. Při tom se musel brzdit lany, aby nesklouzl příliš prudce. Konečné vztyčení se dělo pomocí lan.
Stěhování a vztyčování lateránského obelisku, který byl nalezen v zemi, proběhlo roku 1586 v Římě podle projektu architektaD. Fontany, který je podrobně popsal. Stěhování na místo trvalo 16 dní za účasti téměř 1000 mužů, 140 koní a 47 jeřábů. Pro vztyčování postavil Fontana dlouhou rampu a speciální jeřáb s kladkostroji.
.jpg)
