Obřadní magie, téžceremoniální čirituální, je formamagie, která je provozována prostřednictvímobřadů. Koncept je poměrně vágní, ale obřadní magie bývá zpravidla dávána do kontrastu spřirozenou magií, která má být založena naokultních vlastnostech různýchpřírodnin, a chápána jako založená nakontaktu s duchovními bytostmi:démony,anděly,bohy a podobně.[1]
Počátky západní obřadní magie spadají do období mezi koncem 11. století až počátkem 13. století, kdy do Evropy začala pronikat arabská magická literatura, zpočátku především veŠpanělsku a naSicílii. Tyto texty byly přisuzovány starověkým učencům, jako bylHermes Trismegistos,Apollónios z Tyany,Toz Řecký aGerma Babylónský a částečně navazovaly na pozdně antickouteurgii. Historik vědyDavid Pingree se domnívá, že kromě řeckých ahermetických předchůdců byla tato literatura ovlivněna také domácí arabskou tradicí, indickým a íránským myšlením a v neposlední řadě „astrálním náboženstvím“Sabiánů zHarraru. Obřadní magie, která se objevuje v těchto textech, nabízí návody, jak dosáhnout například zdraví, bezpečí, mistrovství ve vědách,úspěchu v lásce, komunikace na dálku nebo otevírání zámků. K jejím postupům patří modlitby, vykuřování, rytí obrazců nebo vyslovování a psanímagických jmen, které zpravidla vedly k vytvořeníamuletu nebotalismanu. Bývá založená naastrologii a v jejích obřadech jsou často vzýványplanetární inteligence, což posilovalo křesťanskou představu o tom, že magie je založena na styku s démony a vedlo k tomu, že obřadně magická literatura se šířila tajně. NapříkladVilém z Auvergne, biskup pařížský, ve 13. století hovořil o obřadní magii prostě jako onekromancii.[2]
Odlišný pohled se objevuje vrenesanční magii, napříkladAgrippa von Nettesheim ve své knizeDe occulta philosophia z počátku 16. století rozděluje magii na přirozenou, nebeskou (astrologii) a obřadní. Obřadní magii spojoval s rozumovým (intellectualis) světem ateologií.[3] VosvícenskéEncyklopedii z let 1751 až 1772, se od chvályhodné přirozené abožské magie, odlišuje magie v užším slova smyslu, neboli nadpřirozená magie, která odpovídá Agrippově nebeské a obřadní, a která je považována za odporující vědě a odsouzeníhodnou.[3] Přes úpadek magie během osvícenství byla ale obřadní magie praktikována nadále, například na konci 18. století společně sesvobodným zednářstvím amesmerismemJean-Baptiste Willermozem aLouis-Claudem de Saint-Martin, členymartinistického hnutí.[4] Dále pak byla popularizována dílemÉliphasem Lévim v polovině 19. století, který v ní viděl nástroj duchovní proměny mága, aHermetickým řádem Zlatého úsvitu na konci 19. století.[1] Na začátku 20. století byla dále rozvinutaAleistrem Crowleym.[5]