470 000 mrtvých a 1,5 milionu zraněných dle SCPR.[5][6] 300 000 lidí uvězněno.[4] 20 000 pohřešovaných.[4] 6,5 milionu vnitřně vysídlených dleUNHCR.[7][8] Více než 3 miliony uprchlíků v sousedních zemích (UNHCR):[7][8]Libanon 1 175 504,Turecko 832 508,Jordánsko 613 252,Irák 215 369,Egypt 139 090, Severní Afrika 23 367.
Syrská občanská válka je fakticky ukončený vnitřní ozbrojený konflikt vSýrii. Konflikt začal 15. března 2011 demonstracemi[9] v rámci tzv.arabského jara, které sesyrská armáda snažila potlačit,[10][11][12] a rozvinul se do povstání části obyvatelstva. Později eskaloval doobčanské války, jejímž výsledkem je faktické roztříštění země na velký počet oblastí, ve kterých mnoho navzájem nesourodých frakcí bojuje za rozličné cíle ve velmi nepřehledném konfliktu.
Nejvýznamnější stranou konfliktu byla do roku 2024 vláda prezidentaBašára al-Asada, která se snažila potlačit povstání a udržet si nebo znovu získat kontrolu nad územím země. Na její straně stála velká většina obyvatelalavitského vyznání a většina příslušníků ostatních náboženských menšin. Vojenskou, finanční a materiální podporu ze zahraničí dostávala především odRuska,Íránu aší'itské organizaceHizballáh z Libanonu. Rusko mělo v Sýrii zhruba 5 000-10 000 příslušníků svýchozbrojených sil včetně leteckého personálu, kromě toho působil v zemi větší počet ruských vojenských poradců.[13]
Na druhé straně konfliktu stojí větší počet skupin s různými cíli. Jsou to jednak rebelové, kteří požadují ukončení téměř pět desetiletí trvající vládySocialistické strany arabské obrody a svržení vlády prezidenta Asada. Na jejich straně bojují především většinovísunnité, kteří dostávají nebo dostávali podporu např. odSaúdské Arábie aKataru, a to jak finanční, tak ve formě vojenské výzbroje. Některé skupiny jsou nebo byly podporovány také Spojenými státy, Tureckem a Francií.
Důležitou povstaleckou silou byli až zhruba do konce roku 2017 extrémníislamisté usilující o obnoveníchalífátu či vybudování jiné pravé islámské říše. Tito jsou reprezentováni navzájem soupeřícími uskupenímiIslámským státem (IS) a Al-Káidou. Al-Káida se postupem času přetvořila veFrontu an-Nusrá. Na její straně bojují jednak místní radikálové, jednakmudžahedíni z celého světa, a podporu dostávají – na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů – ze Saúdské Arábie, Kataru a dalších arabských států a z počátku také od Turecka.[14][15][16][17] Islámský stát je terčem útoků ze strany celé řady zemí, počínaje Spojenými státy a Ruskem[18] a v současnosti konče Tureckem. Jeho hlavní městoRakka bylo 16. října 2017 osvobozeno bojovníkySyrských demokratických sil pod kurdským velením a s podporou USA. Od roku 2017 je IS v Sýrii již téměř poražen, stejně jako v sousednímIráku.[19]
Dále se konfliktu účastní syrštíKurdové, kteří usilují o co největší autonomii až samostatnost svých zčásti roztříštěných teritorií. Ze zahraničí se jim dostává podpory mj. odSpojených států, které v březnu 2017 vyslaly do Sýrie kolem 950 vojáků za účelem boje protiIslámskému státu[20] a zřídily zde základnuAl-Tanf. V roce 2024 zde bylo dislokováno asi 2000 příslušníků amerických ozbrojených sil.[21] Kurdové jsou však od začátku roku 2018 terčem zesílených útoků ze stranyTurecka, zvláště v oblasti městaAfrín na západ od řekyEufratu.Turecká armáda obsadilaAfrín a okolí v březnu 2018. V určitých fázích ozbrojeného konfliktu spolupracovali Kurdové také se syrskou armádou, zvláště při dobýváníAleppa. V roce 2025 se Kurdové po dohodě s přechodnou vládou začleňují do nově vznikající syrské armády.
Dne22. prosince2016 sesyrské armádě podařilo zcela obsadit ty části druhého největšího syrského městaAleppa, které byly do té doby kontrolovány opozicí.Bitva o Aleppo, která začala již v roce 2012, tím skončila. Byla doposud největší bitvou syrské občanské války. V říjnu 2019 byl zabit vůdce Islámského státuAbú Bakr al-Bagdádí ve vesnici Bariša, nacházející se asi 20 km západně od města Aleppo a 5 km od tureckých hranic.[22]
Nová vláda obnovila provoz klíčových institucí, včetně bank, škol a veřejných služeb, a bezpečnostní složky přechodné vlády zasahují proti zbytkůmIslámského státu,pašeráctví a kriminálním sítím s podporouUSA a regionálních spojenců.[25][26][27]
Rada bezpečnosti OSN vyjádřila podporu nové správě a jejímu úsilí o stabilizaci, a konflikt je v současnosti mnohými odborníky imédii označován jako fakticky ukončený.[28]
Přestože hlavníboje ustaly, v zemi stále existují oblasti, které nejsou plně pod kontrolou nové vlády – například některé části severu a východu, kde působí autonomní nebo zahraniční ozbrojené skupiny. Také přetrvávají dvě hlavní výzvy: hrozba občasné aktivityIslámského státu a nevyřešené diplomatické vztahy se sousedními zeměmi, zejménaIzraelem aÍránem.
V září 2025 se v zemi konaly částečně svobodné parlamentní volby. Po padesáti letech byly tyto volby vůbec první, které se neodehrály pod kontrolou režimu rodiny Assadů.[29]
Související informace naleznete také v článku Arabské jaro.
První měsíc protestů v Sýrii – situace ke 14. dubnu 2011. Modře jsou vyznačeny protesty, na kterých došlo ke ztrátám na životech
Sucha, vyčerpání zásobspodní vody a velký nárůst počtu obyvatel přispěly ke zhoršení situace a vzniku nepokojů v baasistické Sýrii.[30] Role sucha se ale přeceňovala.[31]
Od března 2011 usilovala politicky nesourodásyrská opozice o svržení prezidenta Bašára al-Asada, aniž by měla jasno, jak toho dosáhnout, vyjma těch skupin, které preferují ozbrojený boj. Na počátku protestů přislíbil Asad některé reformy, ovšem neuskutečnil je. Jediným, avšak dosti významným ústupkem bylo zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu levicové stranyBaas v roce1963 a odvolán byl al-Asadem 19. dubna 2011.[32] Přesto však vládní armádní a policejní jednotky proti demonstrantům tvrdě zasáhly. Během pěti měsíců (od března do začátku srpna 2011) mělo podle nepotvrzených odhadů britské televizní staniceBBC při demonstracích zahynout více než 1600 lidí.[9][10][11][12][33]Rada bezpečnosti OSN vydala 4. srpna 2011 prohlášení, které odsuzovalo útoky syrské vlády na civilisty a také porušování lidských práv a vyzývalo k zastavení násilí ze strany vlády, ale také ke zdrženlivosti a zdržení se odvetných akcí opozicí, především při útocích na státní instituce. Toto prohlášení však nemělo takovou váhu, jakou by měla její rezoluce, na které se ale Rada bezpečnosti nedokázala shodnout.
Občanská válka v Sýrii byla od počátku považována za hrozbu pro politickou stabilitu v sousednímLibanonu, kde byla syrská vláda patronem silného protiizraelského hnutíHizballáh. Rovněž panovaly obavy, že by se mohla vystupňovat konfrontace na syrsko-izraelské hranici. Důležitým spojencem syrské vlády bylo právě libanonské hnutí Hizballáh. S Asadem také sympatizovala soudobáirácká vláda, která byla vedena příslušníkyší'itské většiny v zemi.Írán syrské vládě významně pomáhal vojensky i finančně. Hlavního spojence syrské vlády ovšem představovaloRusko, které dodávalo zbraněsyrským ozbrojeným silám a navíc jí pomocí svých v zemi rozmístěných leteckých silposkytovalo vzdušnou podporu v boji s povstalci, označovanými za teroristy.
Všechny hlavní mocenské složky v baasistické Sýrii měly v rukou příslušnícialavitské komunity. Část syrskýchsunnitů také patřila mezi vládnoucí elitu, ale v ozbrojených složkách nebyly na rozhodujících postech.[34]
Protivládní protesty ve městěBanyas, 29. dubna 2011Provládní protesty ve městěLatákie, 23. května 2011Situace v Sýrii v srpnu 2012
V roce 2012 nepokoje pokračovaly. Podle šéfa syrské diplomacie, ministra zahraničíValída Mualima, vláda byla připravena dodržet podmínky mírového plánu zmocněnceOSNKofiho Annana. Asadův režim ale ignoroval stažení vojenských sil do 10. dubna 2012 z obydlených míst. V zemi začala působit skupina pozorovatelů OSN, která dostala za úkol dohlížet na dodržování klidu zbraní, nicméně stále probíhaly demonstrace, které mnohdy provázely velké násilnosti, střelba a ztráty na životech jak povstalců resp. demonstrantů, tak i vládních vojáků.[35]
V parlamentních volbách v květnu 2012, vyhlášených Asadovým režimem, vyhrála přesvědčivě jeho strana Baas. To však vyvolalo na Západě podezření, že výsledky voleb byly Asadem a jeho stoupenci výrazně zmanipulovány. Výsledky voleb byly uznány pouze Íránem, Ruskem aVenezuelou.
V polovině května připustil generální tajemník OSNPan Ki-mun, že za nedávnými atentáty v Sýrii nejspíše stála mezinárodní islámská teroristická síťAl-Káida.[36]
Proti odpůrcům režimu bylo nasazeno isyrské letectvo. První důkazy o nasazení strojůMil Mi-8/17 v roli vrtulníků palebné podpory u Azázu se objevily 22. března 2012.[37] První nasazení bitevníchMil Mi-25 bylo zaznamenáno 10. června u Rastanu.[38] Asadovyozbrojené síly se setkaly i s případy dezerce: 10. června dezertoval 743. prapor protiletadlové obrany u Talbisehu severně odHomsu[39] a 21. června dezertoval plukovník Hassan Hamada, který v letounuMiG-21 uletěl do Jordánska, kde požádal o azyl.[40]
Dne 27. května 2012 informovali pozorovateléOSN o tom, že ve městěHúlá se udál útok, při kterém zahynulo asi 49 dětí a 59 dospělých. Podle opozice byly za tento útok zodpovědné syrská armáda a provládní miliceŠabíha. Syrská vládní média připsala vinu naopak opozici aAl-Káidě.[41] Po události v Húle prosazovaly Spojené státy nový plán na odstranění Bašára al-Asada, mělo jít o řešení přijatelné pro syrskou opozici, ale také proRusko. Tento plán byl veWashingtonu, ale i vMoskvě nazván „jemenský scénář“. Asad měl odejít ze scény podobně jako někdejší jemenský prezidentAlí Abdalláh Sálih, tedy řízeně a při zachování některých prvků dosavadního režimu, protože vSaná převzal Sálihovu roli jeho viceprezident Abdu Rabbuh Mansúr Hádí. Rusko ale s tímto plánem, který podpořil také francouzský prezidentFrançois Hollande, nakonec nesouhlasilo.[42][43][44]
Asad dne 3. června 2012 vystoupil na veřejnosti. Obvinil zahraniční síly, že se snaží zničit Sýrii, a odmítl odpovědnost za masakr v Húlá. Největším problémem země je podle něj terorismus, vůči němuž bude i nadále stát bojovat, stejně jako proti těm, kteří rozdmýchávají chaos jako živnou půdu teroru. Asad také prohlásil, že teroristé verbují teenagery, kteří se stávají zabijáky už za 2000 syrských liber (650 korun). Podle zvláštního komisaře OSNKofiho Annana stála Sýrie již tehdy na pokraji regulérní války.[45]
Vyšetřování OSN dospělo 15. srpna 2012 k závěru, že za masakr v Húlá byly zodpovědné polovojenské a armádní jednotky režimu.[46]
22. června 2012 byl sestřelenturecký průzkumný letounRF-4E Phantom,[47] přičemž pilot i operátor zahynuli. Podle syrské armády neidentifikovaný vzdušný objekt narušil syrské teritoriální vody ze západu v 11:40 místního času. Syrská vzdušná obrana zaznamenala přímý zásah asi 1 km od pobřeží. Turecká armáda ztratila rádiový kontakt s F-4 v 11:58 místního času. Letoun dopadl 10 km od vesnice Om al-Tujour provincie Latakíja, hluboko v syrských teritoriálních vodách středozemního moře.[48]
Čin vyvolal širokou odezvu na mezinárodním poli.NATO (Turecko je členem) na mimořádné schůzce incident odsoudilo a bylo odhodláno svého spojence bránit.Rusko nepovažovalo čin Damašku za záměrný a vyzvalo alianci a Turecko ke zdrženlivosti. Assad se za incident omluvil.[49]Ankara však pohrozila, že na případné narušení svých hranic Sýrií odpoví zbraněmi. Turecké ozbrojené síly také přesunuly některé své jednotky k syrským hranicím.[zdroj?] Okolnosti incidentu však nejsou stále jasné.[50] V Sýrii se mezitím rozhořely dosud největší boje mezi armádou a ozbrojenou opozicí v metropoli Damašku a jeho bezprostřední blízkosti.[51]
Rusko aČína ve čtvrtek 19. července 2012 v Radě bezpečnostiOSN vetovaly rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za neplnění dokumentu. Od začátku syrské krizeMoskva aPeking použily v Radě bezpečnosti práva veto už potřetí.USA v reakci na další neúspěch prohlásily, že Rada bezpečnosti v řešení syrské krize naprosto selhala.Británie ihned navrhla novou rezoluci, která počítá alespoň s 30denním prodloužením pozorovatelské mise v Sýrii.[52] Tato rezoluce byla nakonec schválena, i když další prodloužení pozorovatelské mise je vázáno na sporný fakt, že vyžaduje stažení jen jedné z bojujících stran z pole. V textu je totiž ustanovení, které předpokládá, že ze svých pozic ustoupí vládní vojska, protože disponují těžkými zbraněmi.[53] Rada bezpečnosti OSN v noci na sobotu 28. září 2013 jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenáluchemických zbraní. Rezoluce neobsahuje bezprostřední hrozbu vojenského potrestání režimuBašára Asada, pokud se požadavku nepodřídí. K tomu by musela být vydána nová rezoluce. Rezoluce požaduje potrestání viníků za použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale neurčuje, kdo je za incident zodpovědný. Tři předchozí návrhy rezolucí proti syrskému vládnoucímu režimu narážely na vytrvalá veta Ruska a Číny.[54]
Dne 15. srpna2012 zaútočily letecké síly vládních ozbrojených složekSýrie na městoAzáz, nacházející se nedaleko syrsko-turecké hranice.[55] Místní obyvatelé tvrdí, že zde nebyly přítomné žádné ozbrojené síly, a tudíž se jedná o útok mířený jednoznačně proti civilnímu obyvatelstvu.[56] Zprávy o (ne)přítomnosti ozbrojených sil se však nepodařilo ověřit.Město, které bylo chloubou části Sýrie ovládané rebely, zůstalo po náletu v troskách. Zemřela zde nebo byla zraněna asi stovka obyvatel.
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že jivylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též nadiskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Zleva doprava: Rozbombardovaná ulice vAleppu; uprchlický tábor u tureckých hranic; oběti chemického útoku; satelitní záběry s dělostřelectvem
Od poloviny července roku 2012 probíhala přibližně týden bitva o syrské hlavní městoDamašek. Zpočátku povstalci zaznamenávali četné úspěchy a dostali se až do centra města, bojovalo se i v blízkosti některých vládních budov. Po protiútoku syrských vládních vojsk však byly povstalecké jednotky nuceny se postupně stahovat. Objevilo se i mnoho zpráv o tom, že armáda bombardovala čtvrtě obývané civilisty, tyto zprávy však nebylo možné potvrdit.[57]
Dne 18. července 2012 provedli povstalciatentát na nejbližší spolupracovníky syrského prezidenta Asada. Na místě zemřel ministr obranyDáud Rádžha, při převozu do nemocnice zraněním podlehl i jeho náměstek a prezidentův švagrÁsif Šaukát. Zabiti byli také bývalý ministr obrany a poradce viceprezidentaHassan Turkmaní a šéf sekce vyšetřování Syrské zpravodajské službyHazífa Machlúfa. Několik dalších vysokých syrských činitelů bylo zraněno. Mezi nimi byli i ministr vnitraMuhammad Ibráhím Šaar a šéf syrské rozvědkyHišám Bachtijar, klíčová postava represí proti povstalcům, jenž svým zraněním 20. července podlehl.[58] K odpovědnosti za tento útok se přihlásily hned dvě skupiny povstalců, které proti režimu bojovaly už od jara 2011, a to islamistická skupinaLiwa al-Islám a prozápadníSvobodná syrská armáda.[59]
Objevovaly se spekulace, že prezident Asad uprchl do bezpečného přímořského letoviskaLatákie. Ty však byly později samotným Asadem vyvráceny, když se objevil na veřejnosti.[60]
Od 25. července 2012 probíhaly boje v největším městěSýrieAleppu.[61] Do konce roku 2012 ovládli rebelové východní část města, zatímco vládní jednotky měly nadále pod kontrolou západní část Aleppa. Na přelomu let 2013 a 2014 provedly vládě věrné jednotky rozsáhlou ofenzivu proti povstaleckým čtvrtím. Ofenziva však skončila neúspěchem.
Další ofenzivu zahájili v roce 2014 povstalci. Podařilo se jim obsadit některé čtvrti, které byly dosud pod kontrolou vlády prezidenta Asada, avšak vládní jednotky se v západních částech města celkově udržely.
V létě 2016 se jednotkámSyrské armády podařilo zcela obklíčit povstalecké čtvrti. Další ofenziva přišla na podzim téhož roku. Povstalecká obrana se po masivním leteckém bombardování ze strany ruských a vládních sil zhroutila a vládním jednotkám se 7. prosince podařilo dobýt historické jádro Aleppa. Dne 14. prosince 2016 zbývalo povstalcům již pouze 2,5 kilometru čtverečních. Poté byla dohodnuta evakuace posledních skupin povstalců, zakončená22. prosince2016, kdy armáda převzala na městem plnou kontrolu. Jedná se o největší vítězství Syrské armády v této válce.[zdroj?]
Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob. Následkem bitvy o Kusajr seSyrské armádě podařilo dobýtHoms.
V roce 2023 zahájily opoziční síly plánování sjednoceného útoku. Ten byl zahájen 27. listopadu 2024. O dva dny později opoziční síly vstoupily doAleppa a obsadily většinu města. Den poté obsadili desítky vesnic a měst a postoupili směrem k městuHamá ve střední Sýrii, které ovládli 5. prosince. Do 7. prosince nastal nečekaný kolaps vládních vojsk, která ztratila kontrolu nad rozsáhlým územím včetně většiny regionálních center jakoDajr az-Zaur,Suvajda,Dar’á neboHoms. V noci na 8. prosince pak rebelové obsadili i hlavní městoDamašek a prohlásili, že režimBašára Asada padl.
Na jedné straně konfliktu stála baasistická vláda v čele s prezidentemBašárem al-Asadem, který je podezřelý z válečných zločinů.[62] Asadova vláda byla podporována syrskou arabskou armádou (SAA) čítající 125 000 aktivních bojovníků a její dobrovolnickou ozbrojenou milicíNárodní obranné jednotky (NDF) čítající přibližně 100 000 bojovníků, stranickou milicíŠabíhá, která je také podezřelá z vážných zločinů, alibanonskoušíitskou milicíHizballáh, řazenou mezi teroristické organizace. Ta se snažila udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech sIzraelem.[zdroj?]
Většinaalavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina,syrských křesťanů adrúzů podporovala syrskou vládu, údajně protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů. Asad měl podporu i některých umírněných sunnitů, kteří se báli přílivu džihádistů napojených na al-Kajdu.[63][64] Syrští křesťané vytvořili milice bojující proti povstalcům.[65] Odhaduje se, že až třetina z 250 000 alavitských mužů bojujících na straně vlády zahynula v občanské válce.[66] V květnu 2013 podle jednoho odhadu z 94 000 obětí války bylo 41 000 alavitů.[67]
K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patřiloRusko, které mu dodávalo zbraně výměnou za peníze a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu vradě bezpečnosti OSN. Od podzimu 2015 zasahovalo Rusko v Sýrii také nasazením svého vojenského letectva, které bombardovalo bojovníkyIslámského státu (IS),Fronty an-Nusrá a jiné povstalce.[68][69][70][71][72] Předseda vojenského výboru NATO generál Pavel tvrdil, že na samém začátku vojenské akce Rusko útočilo na ISIS jen ve třetině případů.[73] Dále britský ministr Philip Hammond, humanitární organizaceAmnesty International a organizace Lékaři bez hranic obvinili Rusko z útoků na civilisty, humanitární pracovníky a informovali o bombardování několika nemocnic.[74][75][76][77] Bývalý syrský generál Ahmad Rahal v rozhovoru pro dobrovolnickou iniciativu InformNapalm tvrdil, že ruské intervence jsou genocidou na syrském národě.[78]
Asada podporovali také v menším měřítku sousedníIrák a hlavněÍrán, který mu dle některých zdrojů dodával zbraně a finančně jej dotoval.[79] Silné jednotky bojovníků zrekrutované hlavně v Íránu se nacházely přímo na území Sýrie, kde organizovaly místní milice a přímo bojovaly s povstalci.
Asadůvrežim byl svržen opoziční ofenzívou v prosinci 2024, po které prezident Asad uprchl do Ruska a moc převzala přechodná vláda.
Podrobnější informace naleznete v článku Syrská opozice.
Proti vládě stála koalicesyrské opozice, částečně reprezentovanáNárodní koalicí sil revoluce[80], která pořádala vnitřní setkání, nebo i setkání se zástupci nezúčastněných států. V roce 2012 ji sto států světa ji uznaly za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu.[81]
V konfliktu je opozice představovanásyrskou prozatímní vládou a zastupována takzvanouSvobodnou syrskou armádou, tvořenou 35 000 až 60 000 bojovníky, která je tvořena především zběhlými vojáky regulérní armády. Svobodná syrská armáda byla zpočátku největší vojenská síla opozice, ale s přeběhem jejich bojovníků do jiných islámských skupin, bylo jasné, že pouze spolupráce s umírněnými islamisty by mohla vytvořit dostatečně silnou koalici na boj proti ostatním skupinám.[zdroj?]
Nejvýznamnějšími podporovateli opozice jsouTurecko,Saúdská Arábie aKatar. Dělí svojí podporu mezi sekulární opozici a džihádisty.V roce 2015 Saúdská Arábie, Turecko a Katar podporovaly zbraněmi, penězi a volnou cestou přes turecké území islamistické povstalce zfronty an-Nusrá,[82] která je napojená na teroristickou organizaciAl-Káida.[83] Tyto státy dodávají opozici v masovém měřítku zbraně a nechávají opoziční jednotky cvičit na svém území či je dokonce cvičí samy. Některé syrské povstalce vycvičila a vyzbrojila i americkáCIA.[84] Od roku 2012 CIA investovala přibližně 1 miliardu dolarů do výcviku a výzbroje asi 10 000 protivládních povstalců v rámci operaceTimber Sycamore.[85][86] Někteří z nich v roce 2014 přeběhli k ISIL.[87]
Povstalci ze Svobodné syrské armády v lednu 2018
Dalším významným podporovatelem opozice jeLibye, odkud míří k opozicí ovládaným přístavům lodě se zbraněmi a municí. Dle účetnictví Syrské národní rady pochází přes 50 % jejích zdrojů z libyjských fondů, 35 % poté z Kataru a zbylých více než 10 % zeSpojených arabských emirátů. Dle některých teorií se pod hlavičkou Libye schovává nepřiznaná podpora zUSA.[zdroj?] Poukazují přitom na podezřelé aktivity amerického velvyslanectví v Libyi či některých poradenských bezpečnostních společností pocházejících ze Spojených států.[zdroj?] Podle uniklých rozhovorů egyptského prezidentaMursího s katarským premiéremAl Táním podporujeEgypt po boku Kataru syrskou opozici. Jako motivace podpory Turecka, Saúdské Arábie a Kataru bývá uváděna snaha vyšachovat Írán z pozice jedné z regionálních velmocí likvidací jediného spojeneckého režimu a odstřižením od jím organizovaného Hizzballáhu.
Sebevražedný útok v centru Aleppa, který 3. října 2012 zabil na 40 lidí, spáchala an-Nusrá
Džihádisty zastupujeFronta an-Nusrá, je tosunnitská místní pobočka teroristické organizaceAl-Káida. Jedná se o osoby, které mají mnohaleté zkušenosti z válek vAfghánistánu,Iráku,Alžírsku,Jemenu čiBosně. Fronta an-Nusrá je podezřelá z organizování teroristických útoků a válečných zločinů, jako například mučení, vraždění zajatců či znásilňování. Kritizována je také za perzekuci osob na základě náboženského vyznání. Její vztahy se Svobodnou syrskou armádou jsou napjaté.Džaíš al-Fatah je sunnitská koalice složená především z bojovníků an-Nusrá, skupiny Ahrar aš-Šáh a dalších skupin, koalice je aktivní hlavně v guvernorátu Idlíb a jeho okolí a od března 2015 zaznamenala několik cenných vítězství proti Syrské armádě.[88] Část bojovníků z an-Nusrá přešla také k ISIL (viz níže).
Islámský stát byl pod zkratkou ISIL původně iráckou pobočkou organizace Al-Káida. V průběhu roku 2013 však začal pronikat i do Sýrie.
Dne 24. září 2014 už v podvečer SELČamerické velitelství oznámilo, že provedlo pět útoků proti teroristům vIráku a Sýrii. Terčem dvou náletů byla oblast jihovýchodně odIrbílu v iráckémKurdistánu, další dva útoky směřovaly západně odBagdádu a jeden na pozice islamistů v Sýrii.[89] Do občanské války v Sýrii se zapojily Spojené státy,Spojené království,Francie a Nizozemsko zahájením leteckých operací proti teroristickým skupinám Islámského státu. Přitom použily stíhačky, bombardéry a útočné rakety.[90] O nutnosti úderů proti Islámskému státu hovořil francouzský prezidentFrançois Hollande už na počátku září 2014. Francouzské stíhačky typuRafale poté zasáhly výcvikový tábor Islámského státu poblíž městaDeir es-Zur utureckých hranic. Toto město i v současnosti kontrolují vojenské jednotky syrské armády, avšak okolní vesnice byly tehdy obsazeny bojovníky Islámského státu.[91]
Koaliční nálet na pozice Islámského státu v Kobani
V září 2014 jedna z největších protivládních sil v Sýrii, takzvaná Svobodná syrská armáda, uzavřela na bojišti na předměstí Damašku dočasné příměří s ISIL za účelem společného boje proti syrské vládě.[92] K Islámskému státu přeběhlo podle jeho vysoce postaveného velitele mnoho bojovníků Svobodné syrské armády, přičemž někteří bezpečnostní pracovníci USA potvrdili, že mnoho z těchto bojovníků bylo cvičeno, financováno a podporováno z USA s vědomím bývalého prezidenta Baracka Obamy.[93]
Na základě neověřených informací viní někteří novináři režim prezidenta Asada ze spolupráce sIslámským státem. Podle těchto informací začal Asad před vypuknutím občanské války údajně spolupracovat se zástupci Islámského státu proti syrské opozici a když IS získal na síle, tak se v rámci svých mocenských snah obrátil proti Asadovu režimu. Velká část bojovníků Islámského státu pochází z řad členů armádyiráckého diktátoraSaddáma Husajna.[94]
Britská televizní staniceSky News informovala o pozdější omezené spolupráci mezi syrskou vládou a islamisty. Mělo se jednat o předání vlády nad městemPalmýra nebo o obchody – například o výměnu ropy za hnojiva. Mají to alespoň dokazovat dokumenty, k nimž se televize Sky News dostala prostřednictvím dezertérůIS, kteří jí prý dříve poskytli pravdivá fakta. Stanice však upozornila, že věrohodnost dokumentů nelze nijak ověřit.[101] Z obchodních styků s IS bylo obviněno také Turecko.[102]
TýdeníkReflex zveřejnil v březnu 2016 informaci, že došlo k uzavření strategické dohody mezi syrským režimem Bašára Asada, Islámským státem a Ruskou inženýrskou stavební firmou Strojtransgaz. Dohoda umožnila Islámskému státu těžbu ropy a zemního plynu v jím od ledna 2014 ovládané oblasti městaRakka. Ruská firmaStrojtransgaz poté, co oblast ovládl Islámský stát, obnovila stavební práce, přerušené v roce 2012, když nad regionem i těžebním komplexem převzala kontrolu koalice rebelů a Fronty an-Nusrá. Celý komplex dokončila na přelomu let 2014 a 2015, čímž umožnila zajistit ničím nerušený chod těžby. Vládní syrský deníkTišrín v roce 2014 oficiálně potvrdil opětovné zahájení prací a explicitně spolupráci s Moskvou v tomto směru ocenil.[103]
Vojenské síly syrskýchKurdů se rovněž účastní této války. Jejich strategii lze chápat jako snahu o bleskové ovládnutí oslabených měst obývaných lidmi kurdské národnosti, s minimem civilních ztrát. Kurdské síly jsou rozděleny do dvou, zhruba stejně velkých skupin, které mezi sebou politicky soupeří, ale po vojenské stránce spolupracují, a to kvůli vážnosti situace. Jedná se oSjednocenou demokratickou stranu (PYD), která je syrskou odnožíKurdské strany pracujících (PKK) a pod kterou spadajíLidové obranné jednotky (YPG) aKurdskou národní radu (KNC), kde jsou sdružena všechna ostatní kurdská hnutí na území Sýrie. Odmítavě se k aktivitám syrských Kurdů staví předevšímTurecko, které je považuje za precedens k narušení své územní integrity. Kurdští novináři a analytici opakovaně obvinili Turecko z organizování genocidních protikurdských milic na druhé straně syrské hranice.
V září 2014 podnikl Islámský stát masivní útok proti městuKobanî a okolním vesnicím. Vbitvě o Kobani byl Islámský stát odražen kurdskými milicemi YPG. Od července 2015 Turecko letecky útočí na pozice irácké PKK,[104] ale podniklo i útoky na pozice syrských Kurdů.[105] Mezi spojence Kurdů v Sýrii patří zejména ozbrojené skupiny z řadAsyřanů a některé jednotky Svobodné syrské armády.
Ruský prezident Putin a francouzský prezidentFrançois Hollande se 17. listopadu 2015 dohodli na vojenské spolupráci v Sýrii[110] s úmyslemkoordinovat letecké útoky na Islámský stát.[111] Dohoda přišla nedlouho poteroristických útocích v Paříži avýbuchu ruského civilního letadla v Egyptě. Francie začala útočit především na městoRakka, považované za hlavní město IS.[112] Do oblasti připlula také francouzská námořní formace v čele s letadlovou lodíCharles de Gaulle, která s Ruskem navázala přímé spojení. Námořní i letecké údery byly pak společně koordinovány.[113] Dne 24. listopadu 2015 byl tureckým bojovým letadlem typuF-16sestřelen ruský bombardér Su-24, který poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti Frontě an-Nusrá a Brigádě syrských Turkmenů v provinciiLatákie.[114] V únoru 2016 oznámil Putin stáhnutí části ruského letectva ze Sýrie, avšak ruská intervence ještě pokračovala.[zdroj?] 10. prosince 2017 navštívil Putin ruskou vojenskou základnu v Sýrii, setkal se s prezidentemBašárem al-Asadem a oznámil stažení většiny ruských vojsk ze země.[115]
Dne 23. srpna 2016 vyšlo najevo, žeTurecko plánovalo v nejbližší době zahájit vojenskou intervenci v severní Sýrii. Prvním cílem na syrském území mělo být pohraniční městoDžarablu. Již toho dne vypálilo tureckédělostřelectvo 60 ran na poziceIslámského státu (IS) v Džarablu. Obyvatelé tureckého městaKarkamis a jeho okolí byli vyzváni k evakuaci.[116]
Svým rozsáhlým zásahem s nasazením vojenského letectva a tankové brigády, který bezprostředně poté začal, zkomplikovalo Turecko beztak již nepřehlednou situaci v zemi. Spojené státy nebyly stavu této invazi zabránit. Turecko zprvu skutečně zaútočilo na pozice Islámského státu v severozápadní Sýrii. V posledních dnech srpna 2016 však jeho masivní útoky směřovaly hlavně proti jednotkám syrskýchKurdů, které měly ve svém boji proti IS doposud podporu USA. Postiženo bylo i civilní obyvatelstvo této oblasti včetněsunnitskýchArabů.[117]
Použití chemických zbraní a hrozba útoku ze strany USA a Francie
Podle vyšetřování OSN Asad použil chemické zbraně proti vlastnímu lidu v roce 2014, 2015 a 2017.[118][119] V květnu 2019 vyšlo najevo, že ze zprávyOrganizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) byl vynechán nesouhlasný posudek, který rozporoval tvrzení OPCW, že režimní vrtulníky pravděpodobně shodily chemické kanystry na Dúmu.[120]
Asadova vláda a povstalci se navzájem viní z provedení tří útokůchemickými zbraněmi. Dva z nich se údajně odehrály v březnu a třetí v prosinci roku 2013. Syrská vláda oficiálně vyzvala generálního tajemníka OSN, aby byla vyslána mezinárodní neutrální mise expertů pro vyšetření těchto událostí.[121]Spojené státy na konci dubna 2013 na základě nepotvrzených zpráv zpravodajců uvedly, že v Sýrii bylo zřejmě použito menší množství chemických zbraní, pravděpodobněsarinu. Americký prezidentBarack Obama tehdy připustil, že zatím není známo, kdo tak učinil. Nasazení chemických zbraní ale podle něj znamenalo "obrat" v přístupu USA k řešení syrské krize.[122]
Členka nezávislé vyšetřovací komise OSNCarla del Ponte se k útoku vyjádřila takto: "Naši vyšetřovatelé v sousedních zemích vyslýchali oběti, lékaře... a podle zprávy z minulého týdne, kterou jsem viděla, tu na základě způsobu léčby obětí jsou silná, konkrétní podezření, zatím ale nikoli nevyvratitelný důkaz použití sarinu rebely, žádné důkazy nenaznačují použití syrskou vládou."[122][123]Oficiální mise započala 19. srpna 2013 po čtyřměsíčním vyjednávání. Dva dny po zahájení mise se odehrál chemický útok v Ghútě.
Podle povstalců chemické zbraně použilasyrská armáda podporující režimBašára al-Asada, režim naopak viní z použití zbraní povstalce. Sýrie byla v době útoku jedním z pěti států, které nepodepsalyÚmluvu o chemických zbraních, respektive jedním ze sedmi států, které ji neratifikovaly, a syrská vláda v roce 2012 přiznala, že chemické zbraně má.[128] Přesvědčení, že chemické útoky má na svědomí vládnoucí režim, vyjádřily ústy svých představitelů mimo jinéSpojené státy americké,Francie aSpojené království, a zároveň začaly plánovat nějakou formu vojenského zásahu.[129][130]
6. září 2013 se běhemsummitu zemí skupinyG20 vPetrohradu na schůzce mezi čtyřma očima setkaliBarack Obama aVladimir Putin, aby prodebatovali své postoje vůči krizi v Sýrii. Tato schůzka neodstranila jejich rozdílné názory, když USA preferovaly řešení použitím vojenské intervence, ale Rusko tehdy armádní zásah odmítlo.[135]Následně ministr zahraničních věcí USAJohn Kerry prohlásil, že Bašár Asad by mohl odvrátit útok na Sýrii, pokud by do týdne odevzdal všechny chemické zbraně mezinárodnímu společenství.[136]
NásledněSýrie přijalaruský návrh na předáníchemických zbraní pod mezinárodní kontrolu. S odvoláním na syrského ministra zahraničíValída Mualíma to oznámila ruská agenturaInterfax. Krok uvítala iFrancie, která vRadě bezpečnosti OSN předložila návrh rezoluce o chemických zbraních v Sýrii.[137] V noci z 27. na 28. září 2013Rada bezpečnosti OSN jednomyslně schválila rezoluci požadující likvidaci syrského arzenáluchemických zbraní. V rezoluci bylo uvedeno, že Sýrie nesmí chemické zbraně používat, vyvíjet či skladovat a musí plně spolupracovat sOSN na likvidaci svých zásob těchto zbraní. Rezoluce odsoudila použití chemických zbraní při srpnovém útoku, ale nezmiňovala se o tom, kdo byl za incident zodpovědný. Neobsahovala ani bezprostřední hrozbu trestu, pokud by se Sýrie požadavku nepodřídila.[138]Do prvního listopadu mělo být podle rezoluce Rady bezpečnosti zajištěno a zničeno kompletní výrobní zázemí, včetně vybavení pro plnění plynů do raket a granátů s nervovými látkami. Celý arzenál měl být poté zničen nejpozději do poloviny roku 2014. Podle zdrojů OPCW syrská vláda spolupracovala. Dne 31. října 2013 již měla být syrská přiznaná zařízení pro výrobu chemických zbraní kompletně zničena. Postupně byly zničeny syrské zásobynervových plynů včetně sarinu, iyperitu, ale vzhledem k tomu, žechlor je používán i v civilní výrobě, například pro přípravu hnojiv, jeho výroba a zásoby v Sýrii zůstaly. Výroba chloru navíc není náročná a je jí v zásadě schopná jak syrská vláda, tak rebelové.[139][140]
Jeden z členů civilní obrany v Aleppu dle staniceBBC prohlásil, že 6. září 2016 shodilo syrské letectvo na předměstí obklíčeného Aleppa čtyři barelové bomby s chlórem. Podle exilové organizace SOHR i stanice BBC bylo tak zraněno 80 lidí. Syrská vláda však nasazení chemikálií popřela.[141]
4. dubna 2017 se odehrálchemický útok v Chán Šajchúnu, během kterého bylo zabito přes 100 civilistů. Chán Šajchún v době útoku ovládali povstalci z koaliceTahrír aš-Šám (bývalá frontaan-Nusra). Spojené státy a další západní státy viní z použití chemické látky sarinu a chloru vládu Bašára Asada, podle syrské vlády a Ruska pocházely chemikálie ze skladu povstalců, jenž po vládním náletu vybuchl. Podle vyšetřovatelů OSN pro lidská práva je na vině z chemického útoku Assadův režim a podle OPCW zde lidé byli vystaveni sarinu, zprávy však neupřesňují, kdo je za útok zodpovědný. V odvetě za tento čin provedly 6. dubna 2017 americké torpédoborceútok proti syrské letecké základně Šajrát.[142][143][144] Podle USA z vypuštěných 59 střel dopadlo na základnu 58.[145] Podle Ruska na základnu dopadlo jen 23 z 59 vystřelených Tomahavků,[146] kde bylo zabito pět vojáků. Podle syrských státních médií bylo zabito i dalších devět civilistů po zásahu blízké vesnice.[147]
7. dubna 2018 došlo k útoku na městoDúmá, které bylo poslední baštou povstalců v oblasti východníGhúta nedaleko Damašku. Při útoku zemřelo 42 lidí a přes 500 lidí bylo zraněno. Některé západní země včetně USA, Německa či Francie viní syrské vládní jednotky z použití chemických zbraní, syrský režim i jeho spojenci Rusko a Írán použití chemických zbraní popřely a žádají nezávislé vyšetření experty OPCW. Americký prezident Donald Trump kvůli útoku pohrozil odvetnou mezinárodní akcí.[148] S obviněním z chemického útoku přišli islamisté zDžaiš al-Islam,[149] kteří byli sami obviněni z použití chemických zbraní proti Kurdy obývané části Aleppa v roce 2016.[150] Syrská armáda ovládla město Dúmá 12. dubna, čímž završila boj o celou oblast Ghúta.Syrská opozice se tak nyní soustředí na severozápadě země.[151]
USA, Francie a Británie 14. dubna 2018zaútočily bombardováním Damašku aHomsu. Tento útok byl odvetou za údajné použití chemických zbraní na město Dúmá syrskou armádou.[152] Podle ministra zahraničíStropnického vnímalo Česko zásah západních spojenců v Sýrii jako vzkaz komukoli, kdo by chtěl použít chemické zbraně. Odvetný útok byl prý legitimní, a to i bez pověření Rady bezpečnosti OSN.[153] Podle Ruska bylo vypáleno 103 raket na cíle u Damašku a Homsu a Sýrie z nich díky ruským protiraketovým systémům sestřelila 71.[154] Dvě nevybuchlé rakety z útoku byly převezeny do Ruska.[155]
Televize Rusko-24 odvysílala rozhovor s klukem Hassanem Diabem, jemuž se mělo dostat ošetření ve videu z nemocnice po údajném chemickém útoku, ve kterém se tvrdí, že chemický útok byl fingovaný.[156][157]
Uprchlický táborZátarí pro syrské uprchlíky v Jordánsku
Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal již přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté.[158] Zatímco dříve se centra konfliktu soustředila především na severu, nyní se již občanská válka dotýká téměř celého území Sýrie. V důsledku toho vzrostl během roku 2013 počet uprchlíků z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Podle OSN žije nyní v podmínkách vyžadujících urgentní pomoc 9,3 milionu obyvatel, což je téměř polovina všech občanů, a jedná se o největší humanitární krizi současnosti.[159]
V roce 2015 počet syrských uprchlíků v okolních státech vzrostl na 4 miliony a dalších 7,6 milionů lidí jsou uprchlíky uvnitř Sýrie.[160][161] Konflikt si do konce roku 2015 vyžádal přes 250 tisíc obětí.[162] Špatnou situaci však prohlubuje i selhání světové diplomacie. V oblasti je působení humanitárních organizací velmi omezeno a vzrůstá také ohrožení jejich pracovníků – v lednu 2014 zemřeli v jednom z center konfliktu tři zaměstnanci české organizaceČlověk v tísni, o týden dříve bylo uneseno pět pracovníků Lékařů bez hranic.[163]
Americký nálet na městoAl-Báb v prosinci 2014 zabil více než 50 civilistů.[164] Do října 2015 bylo zaznamenáno 12 náletů na nemocnice a několik škol, ze kterých je podezíráno Rusko resp. syrský režim. Jak Rusko, tak Sýrie odpovědnost za tyto útoky odmítají. Další nemocnice byly bombardovány po tomto datu.[75][165][166][167] Dne 20. září 2016 byly při náletu na povstalecké čtvrti v syrském Halabu zasaženy také dva kamiony s humanitární pomocí. Útok ostře odsoudily USA a hodlaly přehodnotit spolupráci s Ruskem. Moskva odpovědnost za útok odmítá. OSN po vysvětlení Ruska upustila od pondělního popisu jako náletu; nyní hovoří pouze o nespecifických útocích. "Nejsme v pozici, abychom určovali, zda to byly nálety. Můžeme pouze říci, že se na konvoj útočilo", sdělil mluvčí OSN Jens Laerke.[168] Tomuto útoku předcházela akce, kdy vojenská letadla koalice vedené Spojenými státy bojující proti Islámskému státu bombardovala dne 17. září 2016 pozice syrské armády blízko letiště u města Dajr az-Zaur. Podle organizace pro lidská práva /SOHR/ při útoku zahynulo nejméně 80 syrských vojáků. Americká armáda poté oznámila, že zastavila útoky na cíle, o kterých si myslela, že jsou na pozici Islámského státu.[169]
5. května 2016 byl uskutečněn nálet na uprchlický tábor na severu Sýrie, při kterém zahynulo nejméně 28 lidí, včetně mnoha žen a dětí. Nálet ostře odsoudil Západ a OSN. Podle šéfa OSN Pan Ki-muna by se útok dal hodnotit jako válečný zločin. Rusko i syrský režim, který je podle nevládních organizací nejvíce podezřelý, odpovědnost za útok odmítají.[170]
15. dubna 2017 zahynulo 126 civilistů, z toho nejméně 80 dětí, přiteroristickém útoku na konvoj odvážející šíitské uprchlíky ze dvou měst obléhaných povstaleckou skupinouDžaíš al-Fatah. Civilisté byli stoupenci syrské vlády.[171]
V říjnu 2017 byla kurdsko-arabskými jednotkami osvobozenaRakka, hlavní město samozvaného Islámského státu. Při bojích o město a při náletech Američany vedené koalice bylo podle OSN zničeno přes 80 procent budov.[172] Podle monitorovací skupinyAirwars, sdružující nezávislé novináře,[173] si v roce 2017 nálety Američany vedené koalice na pozice Islámského státu v Sýrii a Iráku vyžádaly životy až 6,000 civilistů.[174][175]
Běheminvaze Turecka do Afrínu v severní Sýrii, která začala v lednu 2018, bylo zabito přes 500 civilistů.[176] Při náletech byla zasažena i nemocnice.[177]
V syrských věznicích pod Asadovou kontrolou údajně končily během války desítky tisíc odpůrců Asadova režimu, kteří byli podrobováni krutým výslechům a mučení.[178] Mrtvá těla z věznic údajně vypadala jako po holokaustu a nesla známky systematického mučení.[179] Běžné bylo bití a znásilňování, ale i psychické týrání, hlášeno je zapalování lidí. Protirežimní organizace The Syrian Network for Human Rights, sídlící ve Velké Británii, odhaduje v roce 2019 počet vězněných a usmrcených na 128 000 a počet umučených na 14 tisíc.[180] Syrské úřady obvinění dlouhodobě popírají, stejně jako provádění hromadných poprav,[181] které se odehrávají především ve věznici v Sidnáji.[180]
Svědectví o mučení přinesl syrský dezertér pod pseudonymem Caesar, který na Západ propašoval velké množství fotografií vězeňských mrtvol, jež nesly tyto známky.[179] O hrůzách také vypovídají kresby Nadžá Bukaje, který na vlastní kůži zažil krutost věznic a později začal malovat výjevy tamější bolesti a zoufalství. Ten byl vězněn spolu se 190 až 220 lidmi v místnosti 16 na 3 metry, v které se přímo odehrávala rozličná mučení. Denně tak nakládali mrtvoly těch, kteří nevydrželi mučení nebo nemoci v otřesných hygienických podmínkách.[181]
Jedna žena například mluvila o hromadném znásilnění pěti vojáky opakujícím se po 14 dní, potom přibylo bití po těle a do obličeje nebo elektrické šoky. Její cela byla bez oken a miniaturních rozměrů, někdy přespávala v místnosti 4 na 5 m se 48 dalšími ženami. Toaleta byla pro ně přístupná jednou za 12 hodin a sprcha jednou za 40 dní. Když po 4 měsících zkolabovala, odvezli ji do nemocnice, kde ji našli zápal plic, chudokrevnost a žloutenku. Při sérií operací ji museli lékaři opravit genitálie zničené dlouhodobým znásilňováním. Další žena vypověděla, že musela v úzkých chodbách věznice procházet blízko kolem mrtvých těl za křiku mučených lidí. K srpnu 2017 došlo podle odhadů organizace Právníci a lékaři pro lidská práva k 65 tisícům úmrtí ve věznicích.[178]
Prodemokratický mladý aktivista Muhammad Ghabáš prošel 12 věznicemi, v jedné ho surově bili a probouzel se nahý ve studené chodbě. Jindy mu voják strčil pistoli do pusy. Dozorčí s přezdívkou Hitler podle něj pořádal večerní sadistické zábavy, kdy museli vězni štěkat, mňoukat nebo kokrhat, další klečeli na čtyřech a dělali dozorcům stoly nebo židle. Munír Fakír byl zase se svými spoluvězni trestán, když mluvili bez dovolení nebo usnuli. Ve vojenské nemocnici nechali podle jeho svědectví zemřít člověka s cukrovkou kvůli nepodání inzulínu, druhého člověka ubili k smrti ranami do obličeje, když požádal o prášky na bolest. Další svědkové uvedli, že museli jíst vlastní exkrementy, pít vlastní moč, byli převáženi v řeznických dodávkách zavěšeni na háky, objevilo se i svědectví, kdy 21letý mladík byl polit benzínem a zapálen a následně ho nechali umírat 21 dní.[180]
↑HAUSNER, Joseph: Syrien: Wie viel Feuerkraft Trump und Putin haben (Sýrie: Kolik palebné síly mají Trump a Putin),.Focus,[1], 13. dubna 2018 (německy).
↑ČTK. Irák ohlásil definitivní porážku Islámského státu na svém území | Svět | Lidovky.cz.iDNES.cz [online]. 2017-12-09 [cit. 2024-12-28].Dostupné online.
↑GIBBONS-Neff: U.S. military likely to send as many as 1,000 more ground troops into Syria ahead of Raqqa offensive, officials say.The Washington Post,[2], 15. března 2017 (anglicky)
↑ US says it has 2,000 troops in Syria, not 900 as previously declared.Al Jazeera [online]. [cit. 2024-12-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Pentagon zveřejnil první záběry ze zásahu proti vůdci IS Bagdádímu.iDNES.cz [online].MAFRA, 2019-10-31.Dostupné online.
↑ČTK. Syrští povstalci hlásí postup, Asadovi opět pomáhají Rusové.České noviny [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01].Dostupné online.
↑ V Sýrii došlo k dohodě mezi vládou a Kurdy z SDF.www.idnes.cz [online]. iDNES.cz, 2025-03-11.Dostupné online.
↑ Syria’s caretaker Prime Minister al-Bashir promises stability as rebels consolidate power.www.straitstimes.com [online]. Straits Times/Reuters, 2025-01-07.Dostupné online.
↑ New Syria govt arrests ISIS cells, reclaims law and order.atalayar.com [online]. Atalayar, 2025-02-01.Dostupné online.
↑ US airstrikes target remaining IS cells in Syria.www.wsj.com [online]. Wall Street Journal, 2025-03-15.Dostupné online.
↑ UN Security Council supports stabilization effort in Syria.www.reuters.com [online]. Reuters, 2025-01-15.Dostupné online.
↑KEJLOVÁ, Tamara. Šará volbami vysílá vzkaz světu, milionů Syřanů se nedotknou.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑Adéla Havránková (adh), Michaela Vydrová, Ondřej Černý (onč), Milan Slezák (msl), Eva Presová. Rada bezpečnosti OSN se nedokázala shodnout na rezoluci vůči Sýrii.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2011-08-04 [cit. 2011-08-08].Dostupné online.
↑CENCIOTTI, David.First video of a Syrian helicopter gunship attacking rebels near Azaz, northwest of Aleppo [online]. theaviationist.com, 2012-03-22 [cit. 2015-12-06].Dostupné online. (anglicky)
↑CENCIOTTI, David.Syrian air war escalates: the Mil Mi-24 Hind gunship makes its debut against rebel forces [online]. theaviationist.com, 2012-06-12 [cit. 2015-12-06].Dostupné online. (anglicky)
↑CENCIOTTI, David.An entire Syrian Air Defense Battalion defected, (possibly) bringing some new anti-aircraft weapons in rebel hands. [online]. theaviationist.com, 2012-06-11 [cit. 2015-12-06].Dostupné online. (anglicky)
↑CENCIOTTI, David.[Updated] Syrian Air Force Mig-21 fighter jet defects to Jordan [online]. theaviationist.com, 2012-06-21 [cit. 2015-12-06].Dostupné online. (anglicky)
↑CENCIOTTI, David.“Turkish RF-4E Phantom shot down by Syrian missile in international airspace” Ankara says [online]. theaviationist.com, 2012-09-19 [cit. 2015-12-03].Dostupné online. (anglicky)
↑Syrian military says it downed Turkish fighter jet [online].BBC [cit. 2015-12-02].Dostupné online.
↑SHERLOCK, Ruth.In Syria's war, Alawites pay heavy price for loyalty to Bashar al-Assad [online]. The Daily Telegraph, 7. dubna 2015.Dostupné online.
↑ Syria Death Toll Likely As High As 120,000, Group Says.www.reuters.com. Reuters, 14. května 2013.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rusko stále bombarduje Sýrii. Vstoupí do konfliktu Írán? [online]. [cit. 2016-09-05].Dostupné online.
↑Jak dobrá je opravdu ruská armáda? Operace v Sýrii ukázaly její nejsilnější stránky | Prima Zoom [online]. [cit. 2016-09-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-14.
↑Rusko v Sýrii přitvrzuje, jeho válečné lodě pálily na cíle u Halabu [online]. 2016-08-19 [cit. 2016-09-05].Dostupné online.
↑Útok na ISIS: Rusové vypálili 18 raket, zabili 600 islamistů! VIDEO [online]. 2015-11-20 [cit. 2016-09-05].Dostupné online.
↑ Rusko pokračuje v syrských náletech, útok na Palmýru ale popírá | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2016-09-05].Dostupné online.
↑ Generál Ahmad Rahal: v Sýrii je cca 12 tisíc ruských vojáků, kteří se podílejí na genocidě syrského národa.[[3]] [online]. 2016-02-21 [cit. 2016-08-21].Dostupné online.
↑ Rusko je ve válce. Podívejte se v přehledných mapách, kdo co v Sýrii ovládá a kdo za kým stojí.Aktuálně.cz [online].Economia [cit. 2016-09-05].Dostupné online.
↑ U.S. has secretly provided arms training to Syria rebels since 2012.Los Angeles Times. 21. června 2013.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Secret CIA effort in Syria faces large funding cut.The Washington Post. 12. června 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ US air strikes in Syria driving anti-Assad groups to support Isis.The Guardian. 23. listopadu 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ USA a arabští spojenci znovu útočí na Islámský stát v Sýrii.Novinky.cz. Středa 24. září 2014.
↑ Pentagon: Spojené státy zahájily letecké útoky na Islámský stát v Sýrii.svobodnenoviny.eu /zdroj:http://www.presstv.ir/. 23. 9. 2014.
↑AUTOR: ČTK, VEL. Francouzi bombardují Islámský stát v Sýrii. Zničili jsme výcvikový tábor, hlásí.Hospodářské noviny. 27. 9. 2015.
↑MASI, Alessandria. US-Backed Moderate Group in Syria Signs Truce With ISIS: Reports.www.ibtimes.com.International Business Times, 12. září 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ The terrorists fighting us now? We just finished training them..The Washington Post. 1. května 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HUSAIN, Ed. ISIS Atrocities Started With Saudi Support For Salafi Hate.The New York Times. 22. srpna 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PARKER, Ned; IRELAND, Louise. Iraqi PM Maliki says Saudi, Qatar openly funding violence in Anbar.www.reuters.com. 9. března 2014.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-22.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GUITON, Barney. 'ISIS Sees Turkey as Its Ally': Former Islamic State Member Reveals Turkish Army Cooperation.Newsweek. 7. listopadu 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Saudi King Blames Bashar al-Assad For ISIS Rise In Syria [online]. [cit. 2016-08-05].Dostupné online.
↑Kurdish fighters join Turkey's Afrin operation [online]. 16. února 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Syria crisis: Russia begins air strikes against Assad foes [online]. ВВС News, 30 September 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?.Al-Monitor. 26. listopadu 2015.Dostupné v archivu pořízeném z originálu.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DORAZÍN, Martin. Putin nečekaně navštívil Sýrii. Při setkání s Asadem nařídil stažení ruských sil ze země.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 11.12.2017 [cit. 11.12.2017].Dostupné online.
↑EHRHARDT, Christoph: Syrischer Poker. Jeder gegen jeden: Wie ein Aufstand zum Stellvertreterkrieg wurde. (Syrský poker. Každý proti každému: Jak se stala z povstání zástupnická válka.)Frankfurter Allgemeine Zeitung, 30. srpna 2016, s. 8 (německy).
↑ Pan Ki-mun ke zprávě OSN: V Sýrii zabíjel sarin. Šlo o válečný zločin.lidovky.cz [online]. 2013-9-16 [cit. 2013-9-25].Dostupné online.
↑ V Sýrii nacházejí další mrtvé, svět žádá důkladné vyšetření.Lidovky.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Lékaři bez hranic: V Sýrii zemřelo 350 lidí, příznaky ukazují na chemické látky.novinky.cz [online]. 2013-8-24 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Profil: Chemický útok v Sýrii nejhorším podobným činem od Halabdžy.České noviny [online]. 2013-08-29 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Syrská opozice hlásí stovky mrtvých po chemickém útoku. Armáda vinu popírá.Lidovky.cz [online]. 2013-08-21 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ab Londýn viní z chemického útoku Asadův režim, Moskva naopak hovoří o provokaci rebelů.IHned.cz [online]. 2013-8-23 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑MAŇOUR, Igor. Příprava na zásah v Sýrii pokračuje, experti OSN tam ale chtějí pracovat ještě čtyři dny.rozhlas.cz [online]. 2013-8-28 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Syrská armáda prý našla chemické látky u povstalců, ti to popírají.ČT24 [online].Česká televize, 2013-08-24 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Proti intervenci v Sýrii se vedle Ruska a Číny vyslovily i země Latinské Ameriky.ČT24 [online].Česká televize, 2013-8-29 [cit. 2013-8-29].Dostupné online.
↑ Obama obejde OSN, útok na Sýrii chystá bez ní.iHNed.cz [online]. 2013-8-27 [cit. 2013-8-30].Dostupné online.
↑Syrské vrtulníky shazovaly na lidi v Aleppu chlór [online]. [cit. 2016-09-07].Dostupné online.
↑CUMMING-BRUCE, Nick. U.N. Panel Faults Syria’s Military for Chemical Attack.The New York Times. 2017-09-06.Dostupné online [cit. 2018-04-14].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Za brutální chemický útok v Chán Šajchúnu může Asad, potvrdili odborníci.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-10-27 [cit. 2018-04-14].Dostupné online.
↑ Syrská armáda podle Ruska kontroluje celé město Dúmá u Damašku.Lidovky.cz [online]. 2018-04-12.Dostupné online.
↑ Američané zaútočili na Sýrii, přidali se i Britové a Francouzi.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-04-14.Dostupné online.
↑ Čekat znamenalo stát se spolupachateli chemických útoků, řekl Stropnický.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-04-14.Dostupné online.
↑ Podle Ruska Syřané sestřelili 71 ze 103 vypálených raket.Novinky.cz [online].Dostupné online.
↑ Rusové si ze Sýrie odvezli západní rakety, které při útoku nevybuchly.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-04-19.Dostupné online.
↑ "Food for Propaganda" - White Helmets Bribe Kids and Residents of Douma to Act as Props for Video.www.vesti.ru [online]. Vesti News, 2018-04-19 [cit. 2018-04-20].Dostupné online. (anglicky)
↑BENNETTS, Marc; CATHERINE, Philp. Syrian boy given food to act as gas victim, says Russia TV.www.thetimes.co.uk [online]. The Times, 2018-04-20 [cit. 2018-04-20].Dostupné online. (anglicky)
↑UNHCR Syria Regional Refugee Response/Total Persons of Concern [online]. 18. března 2015 [cit. 2015-06-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-19.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Syria [online]. Internal Displacement Monitoring Centre [cit. 2015-01-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-27.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PANDEY, Avaneesh. Northern Syria Coalition Airstrike Killed At Least 50 Civilians In December: Report.International Business Times. 12. ledna 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Shocking video shows entire district destroyed by Russian cluster bombs in Aleppo as air strikes hit five hospitals and two schools and death toll has hit 50
↑ Archivovaná kopie.www.businessinsider.com [online]. [cit. 2016-05-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-28.
↑AUTOR: ČTK. Odporný útok, odsoudily USA nálet na humanitární konvoj v Sýrii. Rusko odpovědnost odmítá.EuroZprávy.cz. 20. 9. 2016.
↑AUTOR: ČTK. Letadla koalice vedené USA bombardovala pozice syrské armády.deník.cz. 17. 9. 2016.
↑ 'A new horror': 80 children among those slaughtered in suicide attack on refugee convoy.ABC News. 2017-04-17.Dostupné online [cit. 2017-04-18]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abMÁNERT, Oldřich. Znásilnění a mučení elektřinou. Ženy popsaly teror v Asadových věznicích.iDNES.cz [online].MAFRA, 2017-08-30 [cit. 2019-05-14].Dostupné online.
↑abMILENKOVIČOVÁ, Ivana;ČTK. Vězni zabití v Sýrii vypadají jak po holokaustu, ukazují pašované fotky.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-01-21 [cit. 2019-05-14].Dostupné online.
↑abcČTK; redakce. Bachaři Hitler a Anděl smrti pálili syrské vězně. Nutili je také štěkat.iDNES.cz [online].MAFRA, 2019-05-13 [cit. 2019-05-14].Dostupné online.
↑abKOTOUČOVÁ, Ditta. Nejhorší bylo nakládání mrtvol, říká malíř, který nakreslil Asadovy věznice.iDNES.cz [online].MAFRA, 2018-09-30 [cit. 2019-05-14].Dostupné online.
ROVENSKÝ, Dušan. Konflikt v Sýrii: Od pokojných protestů ke krvavé občanské válce.ATM. 9. 2013, roč. 45, čís. 9, s. 28 až 33.ISSN1802-4823.
ROVENSKÝ, Dušan. Byznys ve jménu džihádu: Zahraniční vojenská pomoc syrským povstalcům.ATM. 5. 2014, roč. 46, čís. 5, s. 44 až 48.ISSN1802-4823.
ROVENSKÝ, Dušan. Horké okamžiky na horké hranici: Letecké incidenty na syrsko-tureckém pomezí.ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 6 až 8.ISSN1802-4823.
VISINGR, Lukáš. Sýrie: Pragmatismus v ohrožení.ATM. 8. 2011, roč. 43, čís. 8, s. 6 až 9.ISSN1802-4823.
VISINGR, Lukáš. Ruské letectvo nad Sýrií: Ukázka technického i taktického pokroku.ATM. 12. 2015, roč. 47, čís. 12, s. 5 až 7.ISSN1802-4823.
VISINGR, Lukáš. Ruská intervence pokračuje: Bombardéry, námořnictvo a pozemní technika.ATM. 2016-01-08, roč. 48, čís. 1, s. 2 až 4.ISSN1802-4823.
RODGERS, Lucy, David Gritten, James Offer, Patrick Asare. Syria: The story of the conflict.BBC News [online].BBC, rev. 2015-03-12 [cit. 2015-07-15].Dostupné online. (anglicky)
HIMMER, Ondřej.Válka v Sýrii trvá už jedenáct let. Ukončit ji nechce, nebo nemůže ani režim Bašára Asada [online]. plus.rozhlas.cz, 2022-02-07 [cit. 2022-02-22].Dostupné online.
.svg)
.svg)
.svg)
_%25D9%2585%25D8%25B8%25D8%25A7%25D9%2587%25D8%25B1%25D8%25A7%25D8%25AA_%25D8%25A8%25D8%25A7%25D9%2586%25D9%258A%25D8%25A7%25D8%25B3_%25D8%25AC%25D9%2585%25D8%25B9%25D8%25A9_%25D8%25A7%25D9%2584%25D8%25BA%25D8%25B6%25D8%25A8_-_29_%25D9%2586%25D9%258A%25D8%25B3%25D8%25A7%25D9%2586_2011.jpg)
.svg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
