| Oïlské jazyky |
|---|
 Mapa rozšíření oïlských jazyků a jejich názvy |
| Rozšíření | Francie,Belgie,Švýcarsko a další |
|---|
| Počet mluvčích | asi 90 miliónů |
|---|
| Počet jazyků | nelze přesně určit |
|---|
| Klasifikace | |
|---|
Oïlské jazyky jsou podskupinourománských jazyků, rozšířenou v severní částigallo-románské oblasti. Zahrnujífrancouzštinu a příbuzné jazyky.
Názevoïlské jazyky (francouzskylangues d'oïl) je odvozen od slovaoïl, které ve staré francouzštině znamenaloano. Slovooïl (v moderní francouzštiněoui) se užívalo v severní části dnešní Francie a tím se tyto jazyky odlišovaly od jižní oblasti, kde se užíval výrazoc. Proto se starý jihofrancouzský jazyk nazývallangue d'oc (odtud název regionuLanguedoc) nebo takéokcitánština (occitan).
Trema (diakritické znaménko) nadi značí, že se samohláskyo+i čtou samostatně (jako v češtině) a ne jako běžná francouzská dvojhláska [ua].
Nejrozšířenějším oïlským jazykem je francouzština, dalšími oïlské jazyky se používají hlavně v severníFrancii,Belgii aŠvýcarsku. Některé z nich jsou často považovány zadialekt francouzštiny. Původně pojemlangue d'oïl (oilský jazyk) označoval různé dialekty užívané v severní části raně až vrcholně středověké Francie, které se souborně nazývajístarofrancouzština.
V jižní Francii jsou rozšířené jiné gallorománské jazyky, např.okcitánština,katalánština,franko-provensálština.
(Většina oïlských jazyků se často bere pouze jako dialekt francouzštiny)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuLangues d'oïl na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuoïlské jazyky na Wikimedia Commons
