Detail mapy z roku 1666 ukazující západní pobřeží Nova Zeelandia
Není známo, zdali měliMaorové před příchodemEvropanů název pro Nový Zéland, je však jisté, že měli název pro Severní ostrov (Te Ika a Māui) a Jižní ostrov (Te Wai Pounamu neboTe Waka o Aoraki). Na začátku20. století byl Severní ostrov také označován jakoAotearoa, což znamenázemě dlouhého bílého oblaku (ao = oblak,tea = bílý,roa = dlouhý). V modernímaorštině se tento název užívá pro celý Nový Zéland. SlovoAotearoa se také běžně používá vnovozélandské angličtině.
První evropský objevitel ostrovůAbel Tasman, který zde v roce1642 přistál, ostrovy pojmenovalStaten Landt. Tasman si však myslel, že objevil částJižní Ameriky[chybí zdroj] objevenou v roce1615 nizozemským námořníkemJacobem Le Mairem. NázevNový Zéland pochází od nizozemských kartografů, kteří ostrovy nazvaliNova Zeelandia ponizozemské provinciiZeeland. Nikdo si není přesně jistý, kdo jako první vytvořil přesný nynější název, ale poprvé se objevil v roce1645 a název asi zvolil kartografJohan Blaeu. Britský mořeplavecJames Cook později název poangličtil naNew Zealand. Název nemá nic společného s anglickým názvem Zealand pro dánský ostrovSjælland. Starší maorské jméno pro Nový Zéland zníNiu Tireni, což má být zkomolený přepis anglickéhoNew Zealand.
Průběh maorského osídlení Nového Zélandu z Polynésie
Člověk prvně osídlil území dnešního Nového Zélandu pravděpodobně kolem roku 100. Nejstarší stopy lidského působení archeologové nacházejí naJižním ostrově. První lidé pravděpodobně připluli zPolynésie. Migrační vlna začala sílit v9. století. Tito příchozí jsou dnes nazývániMaoři a vytvořili si časem kolektivní identitu. Pojem Maor, neboli „lid moa“, lze také přeložit jako „lovci ptáků moa“. Třímetroví nelétaví ptácimoa se vyskytovali hojně právě na Novém Zélandu a byli téměř jediným zdrojem masa pro loveckou společnost, neboť na ostrově téměř nežili savci. Kvůli tomu byli tito ptáci rychle vyhubeni.
Podle tradiční maorské legendy objevil souostroví mořeplavec Kupe v10. století. Trvalejší a souvislejší osídlení však můžeme podle archeologů datovat až ve 12. století. Tehdy byl také osídlen i severní ostrov. Období 13. až 14. století historikové nazývají „Velkou migrací“, neboť dochází k mohutnému osidlování především zeSpolečenských ostrovů. Maorská společnost se stratifikuje a dosahuje úrovně vojenského náčelnictví. Maoři před příchodem Evropanů neznali zpracování kovů, jejich zbraně a nástroje byly ze dřeva a opracovaných kamenů.
První mapa Nového Zélandu vytvořená Jamesem Cookem
Roku 1642 dorazil k novozélandským břehůmNizozemecAbel Tasman. Stanul u západního pobřeží Jižního ostrova. Krátce po přistání Maoři zabili čtyři členy jeho posádky a Tasman nařídil se stáhnout a vrátit doIndonésie.
Koloniální dějiny se počínají psát teprve v 18. století. Roku 1769 připlul k novozélandským břehůmbritský námořníkJames Cook. Obeplul oba hlavní ostrovy a zakreslil je do mapy. Šlo o první mapu Nového Zélandu v historii. Oba ostrovy pak Cook prohlásil za državu Spojeného království. I on se dostal do konfliktu s Maory, ale s některými kmeny se mu naopak podařilo navázat přátelské vztahy.
Dva měsíce po Cookovi dorazilafrancouzská námořní výprava kapitánaJeana de Surville. Další francouzská výprava, kapitánaMariona du Fresne, která připlula roku 1772, oba ostrovy prohlásila za državu francouzského králeLudvíka XV. Ke střetu s Brity o novou kolonii ovšem nedošlo, neboť dlouho nikoho nelákalo území opravdu osidlovat.
Někdy na počátku 19. století byly na ostrovy dovezeny první střelné zbraně –muškety, což naprosto převrátilo maorské dějiny a dalo následujícím čtyřiceti letům název „mušketové války“. Kmeny, které si muškety pořídily, se vrhly na kmeny, které nebyly takto vyzbrojeny, a začaly je vyvražďovat. V letech 1801–1840 se podle odhadů historiků uskutečnilo asi 600 válek mezi kmeny a bylo při nich zabito asi 40 000 Maorů.
Evropané mezitím pozvolna získávali populační i kulturní převahu. Kolem roku 1820 vznikly první evropské osady v zálivuBay of Islands a začaly rychle růst. V roce 1833 je začal spravovat oficiální zástupce britské korunyJames Busby. V roce 1838 byla založena Novozélandská kolonizační společnost a kolonizace nabrala na obrátkách. Zároveň ale o Nový Zéland stále jevili zájem Francouzi.
Ve třicátých letech Maorové změnili strategii a hledali cestu ke sjednocení, aby se mohli postavit výzvě nového osídlení. Jenže roku 1840 tvořili Maoři na Novém Zélandu již jen 12 procent populace. Nakonec si maorské elity uvědomily, že nestojí před volbou zda kolonizace ano či ne, ale kterou kolonizaci zvolit – zda britskou, nebo francouzskou. Francouze si vyhodnotili jako jednoznačně větší nebezpečí. Naopak s Brity se jim jednalo mnohem lépe. Jednání vyvrcholila roku 1840. Tehdy se zástupci 500 kmenů dohodli s Brity na tom, že se Evropané stanou vůdčí silou v oblasti a Nový Zéland bude spadat pod svrchovanost britské koruny, výměnou za to měl zůstat nedotčen jejich majetek, lesy a voda. Historickou smlouvu zvanouSmlouva z Waitangi podepsal s maorskými náčelníky roku 1840 kapitánWilliam Hobson.
Obraz skotských sedláků-osadníků, který vytvořil William Allsworth kolem roku 1844
Britové v roce 1840 založili na Severním ostrově nové důležité centrum, městoWellington (později vyhlášené hlavním městem státu). Krátce po podepsání smlouvy z Waitangi vyhlásili Britové Nový Zéland závislým územímNového Jižního Walesu (tedyAustrálie). Ale již roku 1841 byla podřízenost Austrálii zrušena a Nový Zéland byl prohlášen samostatnou britskou kolonií s vlastním guvernérem, jímž se stal William Hobson.
Kolonizace Nového Zélandu a Austrálie se dost lišily. Austrálie byla původně trestaneckou kolonií a první zemědělští osadníci byli v domovské zemi spíše neúspěšní drobní rolníci z Anglie či Walesu. Typickým kolonizátorem Nového Zélandu byl spíšeSkot, a to navíc spíše větší sedlák. Austrálie nicméně Nový Zéland silně ovlivnila, a to především masivním dovozemovcí, který začal po roce 1850, a který dal novozélandskému zemědělství jasněvlnařský charakter. Někdy je také éra 1850–1880 na Novém Zélandu nazývána „epochou vlny“.
V roce 1852 britská koruna změnila status souostroví – ústavním zákonem získal autonomii. Vznikl (zákonem zvanýmConstitution Act) vlastní novozélandský parlament (General Assembly) a rok 1852 je tak rokem vzniku novozélandské demokracie. Typickou událostí této epochy bylo rovněž vypuknutí „zlaté horečky“ na řeceBuller v roce 1859.
SufražetkaKate Sheppardová vybojovala ženám na Novém Zélandu volební právo jako prvním na světě
Roku 1860 vypukly boje mezi Maory a Evropany o půdu. Začaly v oblastiTaranaki. Tamní Maoři válku kolem roku 1864 prohráli a následovala rozsáhlá „trestná“ konfiskace půdy maorských kmenů. O její legitimitě se diskutuje dodnes. Novozélandská vláda se pokusila ukonejšit pocity frustrace Maorů mj. tím, že jim roku 1867 přidělila čtyři křesla v parlamentu. Tyto čtyři zástupce pak volili všichni maorští muži starší 21 let bez ohledu na výši majetku, zatímco na bílé voliče se majetkový cenzus dosud vztahoval.
Roku 1870 odešly ze země poslední jednotky britské armády. Tím se zvýšila nezávislost Nového Zélandu, ale také moc centrální vlády, v jejímž čele v té době stálJulius Vogel, první novozélandský premiéržidovského původu. Jeho vláda zavedla celou řadu opatření, která se nelíbila provinciálním vládám. Rostoucí napětí vyřešil roku 1876 novozélandský parlament zrušením provincií. Proto byl Nový Zéland dlouho centralizovaným unitárním územím (až do reformy z roku 1989, která vytvořila šestnáct regionů).
Roku 1877 vláda ustavila národní systém vzdělávání, zavádělpovinnou školní docházku pro všechny děti bez rozdílu od 6 do 15 let, byl zcela nezávislý na jakékoli církvi a škola byla zdarma. V roce 1887 byl založen první národní parkTongariro. Roku 1891 volební právo získaly i ženy. Nový Zéland se tak stal vůbec prvním státem světa, který toto právo ženám přiznal. Boj za volební právo žen vedla především aktivistkaKate Sheppardová. V roce 1894 bylo reformováno pracovní právo a stát garantoval tzv. smírčí řízení, která pod jeho dozorem musely absolvovat odbory a zaměstnavatelé, pokud mezi nimi došlo v jednotlivých podnicích ke konfliktu. V roce 1898 pak byl zaveden důchodový systém. V 80. letech technologický pokrok změnil charakter novozélandského zemědělství. Skončila éra vlny, neboť farmáři se začali orientovat na produkci masa. Umožnil jim to vynález chladírenských boxů. Ty umožnily novozélandské maso vyvážet do Austrálie i jinam.
Novozélanďané rukující na bojiště první světové války
V 90. letech vznikl systém politických stran. Nejvlivnější se stala v té doběLiberální strana (vládla 1891–1912). Ta nejprve roku 1901 odmítla vstoupit do Australské federace a následně začala usilovat o plnou nezávislost na Británii. Britská koruna se tomu nebránila a roku 1907 se Nový Zéland stal pouhým britskýmdominiem. Den 26. září 1907 považuje Nový Zéland za datum vzniku státu. V hranicích z roku 1907 existuje dodnes, jen roku 1962 se od něj odtrhlaZápadní Samoa.
Velký zásah do společnosti přineslaprvní světová válka. Té se Nový Zéland velmi aktivně zúčastnil na straněDohody a zaplatil vysokou daň: Ve válce, kam narukovalo 100 000 Novozélanďanů, byl zabit nebo zraněn každý třetí mužský obyvatel Nového Zélandu ve věku 20–40 let. Další mrtvé si vyžádala poválečná epidemiešpanělské chřipky. K nejslavnějším angažmá novozélandské armády během první světové války patřilabitva o Gallipoli, jež probíhala v letech 1915–1916.
Poválečný rozmach byl zbrzděnVelkou hospodářskou krizí z roku 1929. Nespokojenost ve společnosti v roce 1935 poprvé v historii Nového Zélandu dostala k moci místní sociální demokracii –Novozélandskou stranu práce (New Zealand Labour Party). V čele vlády stanulMichael Joseph Savage. Jeho vláda ještě rozšířila síť dosavadních sociálních opatření.
Ministr financí Roger Douglas, jehož reformy v 80. letech nasměrovaly Nový Zéland k ekonomickému úspěchu
Roku 1939 budování státu narušiladruhá světová válka. Nový Zéland, jako člen Commonwealthu, znovu vstoupil do bojů po boku Británie. Vyslal na bojiště 120 000 vojáků. Jeho ztráty byly znovu enormní. Měl nejvíce mrtvých a zraněných na počet obyvatel ze všech bojujících států. Zároveň se – na rozdíl od první světové války – ocitlo v bezprostředním ohrožení i území Nového Zélandu, když začala hrozit invazeJaponců. Po celou dobu války střežilo novozélandské území americké námořnictvo, což založilo tradici velmi úzkých vazeb seSpojenými státy.
V 2. polovině 20. století vazby s USA a Austrálií neustále posilovaly na úkor tradičních vazeb s Británií, jejichž pozůstatkem zůstalo vlastně již jen to, že formální hlavou státu je dosud britský monarcha. Klíčovým momentem byl vznik americko-australsko-novozélandské obranné alianceANZUS v roce 1951. Nový Zéland se proto účastnilkorejské války a pozdějiválky ve Vietnamu. Americké nákupy vlny v 50. letech vyvolaly tzv.Novozélandský wool boom.
V roce 1965 Austrálie a Nový Zéland podepsaly dohodu o volném obchodu – New Zealand/Australia Free Trade Agreement (ještě prohloubená roku 1983 dohodou zvanou Closer Economic Relations). Další oslabení vztahů s Británií přišlo v roce 1973, když Spojené království vstoupilo doEvropské unie. Spolu s tím muselo přijmout i evropskou zemědělskou politiku a omezit tak zemědělský dovoz z Nového Zélandu. V souběhu s probíhající celosvětovou ropnou krizí to na Novém Zélandu vyvolalo hospodářskou recesi nebývalých rozměrů, která trvala hluboko do osmdesátých let. K moci vynesla roku 1973Národní stranuRoberta Muldoona, která se pokusila krizi zvládnoutprotekcionismem a masivními vládními intervencemi do ekonomiky. Rozpočty kvůli tomu byly vysoce deficitní a rostlo zadlužení a brzy iinflace.Nezaměstnanost se nedařilo snižovat, což vedlo k velké vlně odchodu zvláště mladých do Austrálie. Navíc vzrostlo hnutí za práva Maorů, známé jako „maorská renesance“.
Národní strana ztratila moc roku 1984 a labouristé vsadili na deregulační politiku: zrušení zemědělských dotací, zrušení státní kontroly mezd a cen, snížení daní, masivníprivatizace, zrušení povinného členství v odborech (někdy se hovoří o vzniku rogernomics, podle ministra financíRogera Douglase). Tato politika, která se zjevně inspirovala uMargaret Thatcherové aRonalda Reagana, byla úspěšná. Nicméně bezjaderná zóna v novozélandských vodách, kterou roku 1984 vyhlásil sociálnědemokratický premiérDavid Lange, oslabila vazby se Spojenými státy.
Počátek 21. století je nadále ve znamení hospodářského rozvoje, oživeného i stále významnějším turistickým ruchem.
Novozélandský státní znak je tvořen čtvrcenýmštítem, v jehož prvním poli je vyobrazenosouhvězdí Jižního kříže (čtyři červené bíle lemované pěticípé hvězdy na modrém pozadí), ve druhém zlatérouno na červeném pozadí, ve třetím zlatý obilný snop na červeném pozadí a ve čtvrtém zkřížené zlatémlátek a želízko na modrém pozadí. Středem štítu prochází stříbrnýkůl, na němž jsou vyobrazeny nad sebou tři černé plachetnice.Klenotem znaku jekoruna svatého Eduarda.Štítonoši jsou zlatovlasá žena v bílé říze sestátní vlajkou přes rameno (národní personifikace zvanáZealandia) amaorský náčelník v ceremoniálním oděvukaitaka, držící kopítaiaha. Postavy stojí na dvojici kapradin (Cyathea dealbata) nesoucích stuhu s nápisem „New Zealand”.
Hymna Nového Zélandu je (společně sbritskou hymnouGod Save the King) píseňGod Defend New Zealand. Přestože jsou si obě písně rovny, běžně je používána pouze „God Defend New Zealand“. Slova písně napsal v Thomas Bracken jako báseň. Roku 1876 proběhla soutěž o vytvoření její melodie, kterou vyhrál John Joseph Woods.
Jižnímu ostrovu dominují sněhem pokrytéJižní Alpy, zatímco Severní ostrov má podnebí spíše subtropickéMapa Nového ZélanduVrcholMount Cooku je nejvyšším bodem Nového Zélandu (3724 m n. m.)
Na dvou hlavních ostrovech Nového Zélandu jsou všechna místa vzdálená maximálně 130 km odmoře.Větry vanoucí odoceánu zde udržují mírné a vlhképodnebí se silnýmisrážkami na západním pobřeží. Na severu Nového Zélandu je horko adeštivo. Na jihu země a ve větších výškách je chladněji.
Jižnímu ostrovu, jejž od Severního odděluje 26 km širokýCookův průliv, dominují nebetyčné vrcholkyJižních Alp se sněžnými poli aledovci. Nejvyšším vrcholem Jižního ostrova jeMount Cook (3724 m). Mnoho nádhernýchjezer, která leží v hustě zalesněných horskýchúdolích, napájejí prudkéřeky. Na východ od Jižních Alp se rozkládá úrodnáCanterburská nížina, největší rovina na Novém Zélandu. Na samém jihu se do ostrovní půdy zařezávají v úzkých pruzíchfjordy, jež skýtají překrásnou podívanou.
Nový Zéland má mírnéoceánsképodnebí, přičemž nejsevernější část má podnebí subtropické. Roční období jsou protiSeverní polokouli obrácená. Nejteplejší měsíce jsouleden aúnor a nejchladnějšíčervenec. Na Severním ostrově je průměrnáteplota 18 °C a na Jižním 13 °C. Zimy jsou mírné. Převládající západní větry přinášejí celoročně bohatésrážky.
Izolovanost ostrovů uchovala některéendemické druhy. Nový Zéland se odGondwany oddělil ještě před rozšířením savců, proto se před méně než 900 lety na Novém Zélandu nevyskytovali žádní savci, kromě těch, co sem mohli připlavat (lachtani,lvouni atd.) nebo přiletět (netopýři).[3] Na Novém Zélandu nežijí žádníhadi a téměř žádnájedovatá zvířata.[4]
Nový Zéland je domovem mnoha endemických rostlin, např. šarlatově kvetoucípohutukawy ajerlínu se zářivě žlutými kvítky. Velké části Nového Zélandu byly původně porostlélesem nebobuší. Nyní převládají formy trsnatých trav nabažinatých plochách a čtvrtina území je zalesněna. Stávající lesy jsou složené z vavřínových a jehličnatých stromů, ale místy se vyskytují ipalmy a stromovité kapradiny. Na Jižním ostrově jsou převážněpabukové lesy (kromě západního pobřeží).
Nejznámějším představitelem fauny jekivi, velký nelétavýpták, i když zde žije ještě několik dalších druhů ptáků, kteří neumějí létat. Před příchodemEvropanů na Novém Zélandu žily dva druhynetopýrů, velké množstvíhmyzu a ptáků, kteří jsou často nelétaví a několik druhů plazů –gekoni ascinkové. Pouze na Novém Zélandu najdeme rovněžhatérii novozélandskou, starodávnéhoplaza. Typickými opeřenci Nového Zélandu jsouslípky novozélandské apapoušci kakapo.
Te Urewera „V roce 2014 však došlo k dohodě mezi kmenem Tuhoe a vládou a k uzákonění nového statusu pro Te Urewera. Te Urewera přestává být národním parkem, ale stává se vlastí Tuhoe jako národa. Původní obyvatelé tak získávají právo na svou půdu a rozhodování.“[6]
Parlament Nového Zélandu jejednokomorový, obvyklý počet členů je 120, někdy více kvůli převislým mandátům, volených na tříletéfunkční období. Od parlamentních voleb z roku 1996 se používal personalizovaný poměrný volební systém (MMP), který však později nahradilsystém relativní většiny (FPTP). Každý volič má při volbě dva hlasy, kterými odděleně hlasuje pro jednoho z kandidátů v rámci svého jednomandátovéhovolebního obvodu astranickou kandidátku v jednom celostátním obvodu. Nový Zéland byl prvním státem, ve kterém dostalyženy právo volit (1893).
AucklandMilford Sound je jeden z nejčastějších cílů turistů v zemi.[7]Stádo ovcí. Vlna patří mezi důležité vývozní artikly
Nový Zéland jevyspělá země. Patří mezi země s vysokouživotní úrovní, podleHuman Development Index se v roce2005 umístil na 19. místě a v žebříčku kvality života v roce2005časopisuThe Economist na 15. místě. Od roku1984 bylavláda země zaneprázdněna významnou ekonomickou restrukturalizací, transformující Nový Zéland z vysoko protekcionistické a regulované ekonomiky na liberalizovanou otevřenou ekonomiku. Koncem 80. let20. století privatizovala vláda Nového Zélandu v několika vlnách značnou část společností, včetně svýchtelekomunikačních společností,železničních sítí,rozhlasových stanic a dvou finančních institucí. I přesto novozélandská vláda ještě stále vlastní mnohopodniků, známých jako State-Owned Enterprises (státní podniky). Tyto podniky jsou řízeny samostatnými podniky, které musí vykazovat zisk stejně tak jako každá jiná soukromá společnost.
Částečně také kvůli náhlé transformaci ekonomiky, vznikla od roku1984 na Novém Zélanduekonomická bublina na trhucenných papírů. Svůj vrchol dosáhla vříjnu1987 a celková hodnotatrhu se snížila na polovinu během jednoho roku (ztracená hodnota se ještě stále nedosáhla). Následkem této bubliny bylo období nízkého ekonomického růstu, které trvalo až do poloviny 90. let 20. století. To vedlo vládu také k začátku programu masivníimigrace na zvýšeníHDP. Od roku1999 má Nový Zéland období relativního silného růstu s jen slabýmiinflačními tlaky.
Současné ekonomické priority vlády Nového Zélandu jsou zaměřené na zvýšení relativně nízké pozice mezi zeměOECD, uzavření smluv ovolném obchodu, snižovaní rozdílů mezietnickými skupinami a budováníekonomiky založené na vědomostech. V roce2004 začal Nový Zéland jako jedna z prvních zemí světa rozhovory o volném obchodu sČínou.
Nový Zéland je silně závislý na obchodu, hlavně se zemědělskými produkty. Je ovlivňován globálními ekonomickými zpomaleními a propadem cen komodit. Poněvadž jsou ceny zemědělských produktů velmi citlivé na kurzové směny a značná část spotřebitelského zboží je dovážena, mají směnynovozélandského dolaru silný dopad na ekonomiku. Jeho primární exportní odvětví jsouzemědělství,hortikultura,rybolov,lesnictví ainformační technologie. Velmi významným zdrojem příjmů jeturistika, neboť příroda Nového Zélandu přitahuje turisty z celého světa.[8]Filmový avinařský průmysl mají velkou šanci na úspěch.
Nový Zéland jezemědělskou zemí. Na každého obyvatele připadá podle odhadů asi 20hospodářských zvířat.Ovce jsou zdrojem prosluléhojehněčího avlny, které se vyvážejí do celého světa. Kvůli dalším hlavním položkám vývozu státu –hovězímu,mléku,sýru amáslu – se zde navíc chovají velká stádaskotu. Nedílnou součástí nadstandardní živočišné výroby na Novém Zélandu jsou i početné farmové chovyjelenízvěře. K pěstovaným plodinám patřípšenice,kukuřice,ječmen,hrách ajablka. V zemi vzrůstá početvinic, z nichž pochází vysoce kvalitnívíno. Původní stále zelené lesy Nového Zélandu jsou většinou chráněné, pily apapírenskýprůmysl jsou zásobovány rozsáhlými kulturami jehličnanů aeukalyptů. Ve vodách Nového Zélandu se loví takovéryby, jako např.hoki,pražmy abarakudy, a připobřeží se chovajíkorýši včetněslávek.
Novozélandský průmysl je založen hlavně na zpracování zdejších mléčných produktů, plodin,masa a ryb. K ostatním průmyslovým odvětvím se řadí výroba látek,hliníku a umělých hmot.
Původními obyvateli Nového Zélandu jsou polynésští Maorové, kteří na Nový Zéland připluli během9. až14. století. NaChathamových ostrovech se usadiliMoriorové, kteří byli později vyhlazeni Maory. Největší skupinu obyvatel tvoří Novozélanďané evropského původu (74 %), kteří jsou převážně britského původu. Druhou největší skupinu tvoří Maorové (15 %). Dalšími skupinami jsou nedávno přistěhovalí Asiaté (12 %) a imigranti z jiných tichomořských ostrovů (8 %).[9] V roce 1961 bylo 92 % obyvatel evropského původu a 7 % byli Maorové.[10]
Negramotnost obyvatelstva je kolem 1 %. Téměř 88 % obyvatel žije ve městech. Střední délka života mužů je 75,5 let, u žen 81,6 let. Podíl párů bez dětí je 76 %.[11]
Příslušník maorského kmene z konce 19. století, portrét:Bohumír Lindauer
Nejvýznamnějším novozélandským literátem jeKatherine Mansfieldová, jež je obvykle řazena kmodernismu.Eleanor Cattonová, která si Nový Zéland vybrala jako svou novou vlast (narodila se v Kanadě), získala za románThe Luminaries v roce 2013 prestižníMan Bookerovu cenu, čímž se stala nejmladším vítězem této literární ceny v její dosavadní historii (ve věku 28 let).[12] Stejného ocenění se již roku 1985 dostaloKeri Hulmeové.[13]Ngaio Marshová proslula jakodetektivkářka.
Kiri Te Kanawaová je významnou operní pěvkyní. Mezi nejznámější zpěvačky novozélandského původu patříRoseanne Park, která od roku 2016 působí v jihokorejské skupiněBlackpink.
Kolem roku 1904 údajně vzlétl farmářRichard Pearse na létajícím stroji vlastní výroby a stal se tak možná prvním aviatikem světa, nicméně není příliš uznáván, protože jeho pokus sledovalo málo svědků. NovozélanďanErnest Rutherford však již získal svými výzkumyatomu uznání celosvětové a roku 1908 takéNobelovu cenu. O rok později byl právě na Novém Zélandu vynalezenprodejní automat.
Americká společnost Rocket Lab vypustila25. května2017 raketu Electron, která má v budoucnosti vynášet tzv. CubeSaty, miniaturní obdélníkovésatelity.[23] Jedná se o prvníraketu vypuštěnou z území Nového Zélandu v historii. Společnost chce s dalšími komerčními lety pokračovat ještě v roce2017.[24] Jedná se o důležitý krok v oblasti využívánívesmíru soukromýmifirmami.[25]
↑Nový Zéland: Ekonomická charakteristika země [online]. BusinessInfo.cz [cit. 2011-10-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-18.
↑Census v roce 2013 umožnil hlásit se k více než jednomu původu.
↑COLLINS, Simon. Ethnic mix changing rapidly.New Zealand Herald. October 2010.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Carringtonová najúspešnejšou Novozélanďankou v histórii, ďalšie zlato pre Maďarsko.Športky.sk [online]. 2021-08-05 [cit. 2021-08-06].Dostupné online. (slovensky)
↑RAMPA, Robert. Radši být stříbrný, než se dělit o zlato. Skokan odmítl opakovat Tokio a uspěl.iDNES.cz [online]. 2024-08-11 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑BRANCH, John; CAI, Weiyi; DEVAUX, Alexandre. The Jumps That Gave Zoi Sadowski-Synnott Gold in Slopestyle.The New York Times. 2022-02-06.Dostupné online [cit. 2025-09-16].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Wiseova nadvláda skončila, zlato z pekingské U-rampy míří na Zéland.iDNES.cz [online]. 2022-02-19 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Chemistry 2000.NobelPrize.org [online]. [cit. 2018-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Vaughan Frederick Randal Jones.MacTutor [online]. Last Update September 2009 [cit. 2018-11-27].Dostupné online.
↑ Overlooked No More: Beatrice Tinsley, Astronomer Who Saw the Course of the Universe.The New York Times. 2018-07-18.Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (anglicky)
↑New Zealand space launch is first from a private site [online]. BBC News, 2017-05-25 [cit. 2017-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑VoZ.Rocket Lab successfully makes it to space [online]. ROCKET LAB USA, 2017-05-25 [cit. 2017-05-26].Dostupné online. (anglicky)
↑Z Nového Zélandu vzlétla první nízkonákladová raketa vypuštěná ze soukromé rampy [online]. eurodeník.cz, 2017-05-25 [cit. 2017-05-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-18.
Bureau of East Asian and Pacific Affairs.Background Note: New Zealand [online]. U.S. Department of State, 2011-02-14 [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - New Zealand [online]. Rev. 2011-07-19 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-18. (anglicky)
Souhrnná teritoriální informace: Nový Zéland [online]. Businessinfo.cz, 2010-09-29 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12.
BLYTH, Conrad Alexander, a kol.New Zealand [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
.jpg)
.png)
.svg)
