Nová marka / Východní Braniborsko Neumark / Ostbrandenburg Nowa Marchia Terra trans Oderam ←  1252–1945  → znak
Geografie Braniborské markrabství kolem roku 1320. Část vybíhající východním směrem je Nová marka.
Hlavní město	Soldin
Obyvatelstvo
Náboženství	římskokatolické,luteránské
Státní útvar
Státní zřízení	regiondědičné monarchie
Mateřská země	Braniborské markrabstvíBraniborské markrabství Stát Řádu německých rytířůStát Řádu německých rytířů (1429–1463) Braniborsko-Prusko
Státní útvary a území
Předcházející Lubušsko Následující Lubušské vojvodství

Nová marka (německyNeumark,polskyNowa Marchia), známá též jakoVýchodní Braniborsko, byla částBraniborského markrabství a jehonástupnických států, která se nacházela na východ od řekyOdry a na sever od řekWarty aNoteće na území, jež po roce1945 připadloPolsku. Jejím přirozeným centrem bylo dnešní polské městoKostřín.

Vdobě bronzové spadalo území pozdější Nové marky do oblastiLužické kultury. Vdobě železné zde převládala kultura jastorfská, která bývá někdy ztotožňována sgermánskými, jindy skeltskými kmeny.

V obdobístěhování národů zamířila většina zdejšího obyvatelstvo směrem na západ. Po roce500 začali oblast, jež se stala lesnatou hranicí meziPomořanskem aVelkopolskem, postupně osídlovatzápadoslovanské kmeny. PodleBavorského geografa zabydleli území budoucí Nové markyMilčané, kteří měli v oblasti mezi Odrou a dnešníPoznaní více než 30sídlišť s možným centrálnímhradištěm v jejich středu.

Do sféry polského vlivu se oblast dostala v10. století za vlády prvního historicky doloženéhoPiastovce knížeteMěška I. (asi 935–992) a jeho syna a nástupce, prvního polského králeBoleslava I. (967–1025), kteří byli obaPolanskými vévody.^[1] Polští vládci připojili budoucí Novou marku ke svému území jakoLubušsko a do počátku13. století byla dříve téměř vylidněná oblast řídce osídlenaPoláky.

Počínaje 30. léty 13. století se z popudupomořanských a polských vládců začali jižně a severně od řek Warta a Noteć usazovatdolnoněmecky hovořícíkolonisté zeSvaté říše římské (vizNěmecká východní kolonizace). Vládci pozvali příslušníky řádutemplářů ajohanitů, aby zde zakládalikláštery, v jejichž blízkosti se začalo rozvíjetosídlení. K posílení pohraničí vybudovali pomořanští a polští vévodové na severuhrady, kolem nichž se také rozrůstalo osídlení.

PočínajeAlbrechtem I. (vládl 1157–1170) seAskánská markrabata z Braniborskéhomarkrabství snažila rozšířit své državy na východ od Odry. Do roku1242 se jim podařilo získat opěrný bod na jejím východním břehu a v roce1252 zakoupily Braniborské markrabství aMagdeburskáarcidiecéze Lubušsko. Roku1253 společně založilyFrankfurt nad Odrou jako přechod a shromaždiště pro další výboje na východ.^[2] Prostřednictvím koupí území, svatebních smluv a služeb polským Piastovcům rozšířili Askánci svoje území na východ až k řeceDrávě a na sever k řeceParsentě. Například Pomořansko usilovalo o polsképurkrabství Santok, významnou základnu a přechod přes Wartu blízko jejího soutoku s Notečí. Velkopolský knížePřemysl I. se zbavil starostí o správu této pevnosti tím, že nabídl purkrabství braniborskému markraběti Konrádovi I. (asi 1240–1304) jako věno své dcery Konstancie. K zabezpečení oblasti založil markrabě Jan I. v roce1257 město Landsberg na Wartě (dnesGorzów Wielkopolski). V roce1261 prodali templářiSoldin Askáncům a město se postupně stávalo centrem oblasti.

Většina kolonistů, kteří se usadili v novém východním teritoriu Braniborska, pocházela zMagdeburgu nebo zeStaré marky. Na rozdíl od zbytku Braniborska, kde Askánci usazovali rytíře v neopevněných vesnicích, začala markrabata v zemi na východ od Odry budovat strážní hrady na ochranu před Polskem.^[3]Slovanské obyvatelstvo této oblasti začalo být postupněgermanizováno.Jelikož byla nováTerra trans Oderam, neboli Země za Odrou rozšířením Braniborského markrabství, začala být od poloviny15. století známá jako Nová marka.

Poté, co braniborská linie Askánců vymřela po mečiJindřichem II. zvanýmDítě (1308–1320), začal braniborský zájem o Novou marku opadat. Ani markrabata z roduWittelsbachů (1323– 1373), ani vládci z roduLucemburků (1373–1415) se příliš nezajímali o další rozvoj svého nejvýchodnějšího území. Politické vakuum umožnilo Polsku opětovně získat v oblasti vliv, zatímco místní obyvatelstvo bylo terorizováno loupeživými rytíři.

V roce1402 zastavilo Braniborsko Novou markuŘádu německých rytířů a roku1429 ji zcela předalo do jehosprávy, přestože řád o tuto oblast také nijak nedbal. Po porážce německých rytířů vbitvě u Grunwaldu v roce1410 využil budoucívysoký mistr řádu Michael Küchmeister von Sternberg území Nové marky jako shromaždiště pro armádu německých a maďarskýchžoldnéřů, které později využil v boji proti vojsku polského králeVladislava II. Jagella. To umožnilo řádu podržet si v rámciPrvního toruňského míru značnou část jeho území.^[4]

Špatná finanční situace způsobenátřináctiletou válkou přinutila řád v letech1454/1455 zastavit Novou marku zpět Braniborsku, jemuž tehdy vládlkurfiřtFridrich II. Železný (1440–1470) z dynastieHohenzollernů (smlouvy z Cöllnu a Mewe). Poté, co Fridrich II. v roce1463 opětovně získal Braniborsku Novou marku za 40 000 zlatých, zůstala tato oblast po následující staletí Braniborsku, s výjimkou let1535–1571. Fridrich svým nástupcům napsal: „že řečená země, Nová marka, bude náležet k německému území a ke ctihodnému kurfiřtství Braniborské marky, k němuž byla přičleněna při ustanovení kurfiřtství, a zůstane tak a nikdy nebudiž předána těm, kdo nehovoří německým jazykem.“^[5]

Braniborsko-kostřínské markrabství Markgrafschaft Brandenburg-Küstrin ←  1535–1571  → vlajka znak
Geografie
Hlavní město	Soldin (do roku1548) Küstrin (do r.1548)
Obyvatelstvo
Náboženství	luteránské (státní),římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Svatá říše římskáSvatá říše římská
Vznik	1535 – vydělením zBraniborského markrabství
Zánik	1571 – včleněním do Braniborského markrabství
Státní útvary a území
Předcházející Braniborské markrabství Následující Braniborské markrabství

Po smrti kurfiřta Joachima I. Nestora v roce1535 připadlo braniborské území západně od Odry neboliKurmark jeho staršímu synovi a braniborskému kurfiřtovi Joachimu II. Hektorovi (1505–1571) a Novou marku obdržel Nestorův mladší syn markrabě Jan Hohenzollern (1513–1571), který ji začal řídit jako nezávislé markrabství a sjednotil ji. Coby zanícenému stoupencireformace se mu podařilo obrátit Novou marku naluteránství. Zkonfiskoval též majetky katolické církve. Žil střídmě a peníze do své pokladnice získávallichvou a najímáním žoldnéřských armád.

Rozdělení Braniborska vyústilo vobchodní války mezi oběma bratry, neboť města Krosno Odrzańskie aGorzów Wielkopolski soupeřila s kurmarským Frankfurtem o obchodní prvenství. Oba bratři se nakonec dohodli na kompromisu – na ekonomický úkorŠtětína. (Usmíření obou bratrů bylo vedeno i zájmem jejich markrabství v doběšmalkaldské války v letech1546–1547.)

Roku1548 přesunul markrabě Jan státní správu ze Soldinu do Kostřína. Po úmrtí obou bratrů, jež proběhlo během 10 dní v roce1571, byla Nová marka za vlády syna Joachima II., Jana Jiřího, opětovně spojena s Kurmarkou.^[3]

Poté, co braniborský kurfiřtJan Zikmund zdědilPruské vévodství, stalo se východní Braniborsko roku1618 součástíBraniborska-Pruska. Běhemtřicetileté války (1618–1648) plenila, drancovala a pustošila krajinu jakšvédská vojska, tak armádySvaté říše římské. V letech1626 a1631 se přidaly i epidemiedýmějového moru, které zabily značnou část zdejších obyvatel. V době, kdy zemi okupovala švédská vojska, musela platit daň 60 000tolarů a 10 000 otepížita.

Po vyhlášeníPruského království v roce1701 se situace v Nové marce počala zlepšovat. KrálBedřich I. začal podporovat nové vlny přistěhovalectví. V oblasti se začalo usazovat mnohohugenotů, kteří byli veFrancii tvrdě pronásledováni. Započal se zde rovněž rozvíjettextilní průmysl. Avšaksedmiletá válka přinesla opět úpadek, neboť obyvatelstvo muselo platit vysokékontribuční příspěvky na vedení války a na území Nové marky se rovněž odehrávala řada bitev, jako byla například bitva u Kunnersdorfu (Kunowic). ZaBedřicha Velikého došlo k ekonomickékonsolidaci, již umožnilo zúrodnění nové půdy získané vysušením rozsáhlých bažin v oblasti řek Warty a Noteče.

ReorganizacePruska po územních změnách, k nimž došlo poVídeňském kongresu roku1815, změnila politickou tvář Nové marky. Okresy Dramburg, Schivelbein a Arnswalde s městem Nörenberg (Ińsko) se staly součástí nové provinciePomořansko. Zbývající území Nové marky bylo vtěleno do nově vytvořeného frankfurtskéhovládního obvodu provincie Braniborsko.

Po vznikuNěmeckého císařství, v jehož čele stáli pruští Hohenzollernové, v roce1871 se Nová marka stala — stejně jako zbytek Braniborska — součástí sjednoceného německého státu. V Národním shromážděníVýmarské republiky volila 1. listopadu1919 většina jejích zástupcůSociálnědemokratickou stranu Německa (SPD). Ve volbách do Říšského sněmu Výmarské republiky 20. května1928 volila převážná část obyvatelstva Nové markyNěmeckou národně lidovou stranu (DNVP). SPD zůstal jen zlomek hlasů. Volby z 6. listopadu1932 zde vyhrálanacistická NSDAP.^[6]

Poté, co nacistické úřady zrušily v roce1938 Poznaňsko-západopruskou provincii, rozšířily Frankfurtský region o Skwierzynsko a Międzyrzeczsko, zatímcoChoszczensko a Strzelecko se navrátily do Pomořanska. Podle sčítání z roku1939 žilo v Nové marce 645 000 obyvatel, z čehož jen 3000 se nehlásily k německé národnosti.^[7] Na většině území marky se hovořilo braniborskýmdialektem.

Hlavní hospodářská odvětví na území Nové marky byly dlouhozemědělství alesnictví. Středně velká města měla převážně venkovský ráz s nezbytnýmivýročními trhy. Textilní průmysl se dostal na přední místo až v19. století. S budováním sítě moderních silnic – díky páteřní dálkové trase zBerlína do Königsbergu (dnesKaliningrad) – a pruské východní železnice z Berlína do Danzigu (dnesGdaňsk) a do Königsbergu se Nová marka začala rozvíjet iprůmyslově. Tento rozvoj sloužil především potřebám zemědělství a průmyslové podniky se soustřeďovaly zejména v blízkosti měst Landsberg (Gorzów Wielkopolski) a Kostřín. Nová marka však nikdy nedosáhla takového průmyslového rozvoje či hustoty osídlení jako jiné německé oblasti, napříkladPorúří,Sasko neboHorní Slezsko.

SovětskáRudá armáda vstoupila na území Nové marky v lednu 1945. Vzhledem k jejímu rychlému postupu zdejší obyvatelstvo značně trpělo, neboť lidé nestačili včas uprchnout.V bojích bylo zabito přes 40 000 obránců z řad obyvatel Nové marky.

Podle sovětských požadavků zakotvených vPostupimské dohodě bylo území Nové marky po skončeníPostupimské konference předáno pod polskou správu a posléze se stalo součástí Polska. Přeživší německé obyvatelstvo bylonásilně vysídleno a postupně nahrazeno Poláky. Někteří z nich pocházeli ze středního Polska, další byli vyhnanci z východní části Polska, kterou SSSR zabral na konci2. světové války. Zůstalo zde jen velmi málo z původních německých obyvatel, šlo převážně o techniky, kteřínuceně pracovali pro podniky zabezpečujícízásobování vodou. V50. létech jim byla umožněna emigrace do Německa. Starší odhady uvádějí, že z 645 000 obyvatel Nové marky v roce 1939 jich v roce 1950 zůstalo v oblasti jen 5000.^[6][8]

V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuNeumark na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématuNová marka na Wikimedia Commons

• Vzniklo 1252
• Zaniklo 1945
• Dějiny Braniborska
• Geografie Braniborska
• Lubušské vojvodství

• Monitoring:Články přeložené z enwiki
• Monitoring:Články s identifikátorem BNF
• Monitoring:Články s identifikátorem GND
• Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
• Monitoring:Články s identifikátorem NLI
• Monitoring:Články s identifikátorem PLWABN
• Monitoring:Články s identifikátorem SUDOC
• Monitoring:Články s identifikátorem VIAF