Nová Kaledonie (francouzskyNouvelle-Calédonie) jefrancouzské zámořské území v Tichém oceánu. Má rozlohu 18 576 km² a v roce 2020 zde žilo přes 271 000 obyvatel. Hlavním městem jeNouméa. Oficiálním jazykem jefrancouzština, ale široce se využívá melanéština a některá polynéská nářečí.
Původní obyvatelstvo ostrovů tvořiliMelanésané. Ostrov Nová Kaledonie objevil v roce 1774 při svédruhé plavběJames Cook. V roce 1853 ostrov na přímý rozkaz císařeNapoleona III. anektovala francouzská armáda a o rok později bylo založeno pozdější hlavní město Port-de-France (dnešníNouméa). Francouzi začali využívat území jako trestaneckou kolonii a do roku 1897 sem bylo posláno na 22 000 trestanců. Mnozí z nich byli bývalí komunardi, kteří byli zatčeni po porážcePařížské komuny (mezi nejznámější vězně patřiliVictor Henri Rochefort čiLouise Michelová). V roce 1864 byl na ostrově objevennikl a to zapříčinilo příliv pracovní síly z okolních francouzských kolonií. Přistěhovalci přinesli s sebou i nemoci jakospalničky čineštovice, které zapříčinily úmrtí téměř poloviny původního obyvatelstva ostrova.
Po porážce Francie nacistickým Německem v roce 1940 se místní úřady přihlásily keSvobodné Francii a od roku 1942 sloužil ostrov jako významná základna Spojenců. Od roku 1946 se stala Nová Kaledonie francouzským zámořským územím a v roce 1953 bylo všem místním obyvatelům nehledě na původ přiděleno francouzské občanství. Rostoucí produkce niklu lákala na ostrov stále více Evropanů aPolynésanů, takže se původní Melanésané stali menšinou.
V září 1987 proběhlo na ostrověreferendum o případné nezávislosti Nové Kaledonie, na referendum byl ale odmítnut přístup pozorovatelůmOSN. Hlavní politické strany bojující za nezávislost proto referendum bojkotovaly, které tak skončilo výsledkem 98,3 % pro setrvání pod francouzskou správou. V dubnu 1988 napětí kumulovalo únosem 34 místních francouzských policistů a vojáků. Únosci požadovali dialog s francouzskou vládou o nezávislosti ostrova. Francie označila únosce za teroristy a poslala speciální jednotky osvobodit unesené. Výsledkem bylo 19 mrtvých únosců a 2 mrtví na straně zásahových jednotek.
Situace se uklidnila až po podepsáníMatignonské smlouvy v červnu 1988, která byla kompromisem mezi separatisty a francouzskými loajalisty a odložila otázku nezávislosti na přesně 10 let. Ostrov získal značnouautonomii. V roce 1998 byla oběma stranami podepsánaNouméaská smlouva, která určila přechodné období vedoucí k nezávislosti na 20 let. Smlouva byla schválena místním obyvatelstvem v referendu téhož roku (71,9 % oprávněných voličů volilo pro schválení smlouvy). V dalším referendu o nezávislosti 4. listopadu 2018 hlasovalo 56,4 % hlasujících pro zachování dosavadního stavu.[1] Další referendum se konalo 4. října 2020, jeho výsledkem bylo 53,26 % hlasů pro zachování stávajícího stavu.[2]
V květnu 2024 vypukly v zemi nepokoje, když změna místní ústavy umožnila Francouzům žijícím v Nové Kaledonii alespoň deset let hlasovat v místních volbách. Podle kritiků to má oslabit vliv domorodých Kanaků.[3][4] Nepokoje si během několika dní vyžádaly několik obětí na životech a stovky zraněných.[5]
Od roku 2010 je možno, společně sfrancouzskou vlajkou, užívat i druhou vlajku Nové Kaledonie. Tato vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy: modrým, červeným a zeleným. V žerďové polovině listu je žluté, černě lemované, kruhové pole o průměru 2/3 šířky a se středem v první třetině délky listu. Do žlutého pole vyrůstá z jeho dolního okraje černý střešní hrot s ulitou „tutut” na vrcholu.[6][7]
Novou Kaledonii tvoří skupina ostrovů v jihovýchodníMelanésii. S rozlohou 18 576 km² je 4,2× menší než Česká republika. Hlavníostrov Nová Kaledonie, nazývaný takéGrande Terre (velká země), zaujímá 90 % rozlohy země a leží 1 270 km severovýchodně od pobřežíAustrálie. Mezi další ostrovy a souostroví patří:
Podnebí jetropické s ročním úhrnem srážek cca 2500 mm v nižších polohách, na horách 2000 až 4000 mm. Hojnější srážky jsou od prosince do dubna. Průměrné teploty se pohybují mezi 18 a 23 °C.
Dlouhá izolace ostrova (nepřetržitě oddruhohor) a pestré geologické podmínky zde daly vzniknout unikátní biotě, především po botanické stránce je Nová Kaledonie jedním z nejpozoruhodnějších regionů na Zemi. Ze zhruba 2700 druhů rostlin je asi 90 %endemických, nevyskytuje se tedy nikde jinde na planetě. Význačné je především množství evolučně starobylých prvků, jako je výskyt nejstarší krytosemenné rostlinyAmborella trichopoda nebo množství nahosemenných rostlin, především jehličnanů: z 19 druhůblahočetu jich zde roste 13, všechny jsou místními endemity. Pouze zde se lze setkat s jediným známým parazitickým jehličnanemParasitaxus usta či se zástupcem rodujihotis (Austrotaxus). Existuje zde celkem pět endemických čeledí rostlin.[8] Z endemických živočišných druhů se na ostrovechGrande Terre aMaré vyskytujevrána novokaledonská známá svou vysokou inteligencí.
Hlavním vegetačním typem jsoutropické deštné lesy, které ve vysokých polohách hor přecházejí vmlžné lesy se stromovými kapradinami a jehličnany. Na suchém jihu ostrova převládají xerofilníkřoviny. Významným faktorem je výskyt toxickýchultramafických půd aserpentinitů.
V roce 2012 původní melanéštíKanakové tvořili 45 % (a na podzim 2018 už pouze 39 %) obyvatel, Francouzi necelých 35 % (novokaledonští Francouzi mluví většinou vedle francouzštiny též jazykembichelamar, tj. francouzským pidginem, zatímco metropolitní – ti z Francie – francouzsky). Polynésané zWallisu a Futuny 12 %, Tahiťané a další Polynésané zFrancouzské Polynésie 4,5 %, dále Vietnamci a též Indonésané (hlavněJávánci), kteří tvoří muslimskou minoritu. Muslimové představují celkem 4,5–5 % obyvatel, většina, konkrétně 59 % obyvatel jsou římští katolíci, 17 % protestanti a ostatní další křesťané. Mezi domorodými Kanaky okrajově přežívají zbytky původních domorodých kultů.
Na ostrovech probíhá těžbaniklu a kovových rud s příspěvkemkobaltu aželeza.[9] Zejména jižní cíp hlavního ostrova (Goro) skýtá naleziště s významným množstvím tohoto kovu. Těžba niklu, kterou na ostrovech provádí několik společností (Eramet, SLN, Falconbridge, Inco, Argosy Minerals, QNI), představuje významný příspěvek do státního rozpočtu, současně má ale dopad na životní prostředí. Největším dolem je důl Goro s rezervami 120 milionů tun, ve kterém se nikl těží zlateritní půdy. Mezi další doly patří Tiebaghi, Thio, Koniambo, Kouaoua, Nepoui – Kopeto a Etoile du Nord.[10]
↑ Nová Kaledonie zůstává francouzská. Lidé v referendu odmítli nezávislost.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2018-11-04 [cit. 2018-11-04].Dostupné online.
↑ Nepokoje v Nové Kaledonii mají nejméně čtyři oběti. Stovky lidí jsou zraněných.iROZHLAS [online]. 2024-05-16 [cit. 2024-05-16].Dostupné online.
↑ČT24; ČTK. Přeji si být svědkem co nejrychlejšího obnovení míru, klidu a bezpečí, řekl Macron v Nové Kaledonii.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2024-05-23].Dostupné online.
↑ Nepokoje v Nové Kaledonii mají nejméně čtyři oběti. Zraněných jsou stovky.iROZHLAS [online]. 2024-05-16 [cit. 2024-05-23].Dostupné online.
_(small_islands_magnified)_(Polynesia_centered).svg)
.svg)
