Nosná kapacita (téžúnosná kapacita) je vekologii termín pro maximální velikostpopulace danéhodruhu, která se může na určitém území udržet. Odvíjí se od množství udržitelných (obnovitelných) zdrojů v daném místě.[1] Termín se však nepoužívá jen v klasicképopulační ekologii, nýbrž i při hodnocení vlivu lidské aktivity naživotní prostředí audržitelném rozvoji – například ve vztahu ke kapacitěchráněných území nebo k tématuudržitelného turismu. Nosná kapacita se zvažuje také při prognózách růstulidské populace a dopadů, které tento růst může na životní prostředí mít.[2]
Nosná kapacita byla nejprve používána pro modelování jednoduchých ekologických vztahů v krajině. Zemědělce např. zajímalo, jaký maximální počet kusů dobytka může spásat louku, aniž by jimi bylapastvina zcela zničena. Nosná kapacita je pro různá území různá a mění se také v čase – např. podle dostupnosti různých přírodních zdrojů nebo potravních návyků. Z výzkumů vyplynulo, že se populace druhů chovají dvěma diametrálně odlišnými způsoby. Populace tzv.K-strategů roste nejprve rychle, ale následně při poklesu dostupných zdrojů růst zpomalí a dosáhne rovnováhy, při níž populace neroste, dokud se neobjeví nové zdroje. Tzv. r-strategie začíná podobně, ale růst neustává a vrcholí stavem, při němž je velikost populace neudržitelná; následuje fáze vysoké úmrtnosti jedinců.[3]
Byly učiněny mnohé pokusy o odhad nosné kapacityZemě vzhledem k velikosti lidské populace. Podle zprávyOSN z roku 2001 se většina odhadů pohybuje mezi 4 a 16 miliardami jedinců, přičemžmedián odhadů je cca na 10 miliardách. Lidská populace je tedy řádově již nyní na úrovni nosné kapacity prostředí.[4] Zpráva OSN z roku 2013 cituje týmPlanetary Boundaries, který vytyčil bezpečné mantinely pro udržitelný rozvoj lidské populace. Tvrdí, že tři z těchto mantinelů již byly překročeny:klimatické změny, rychlostvymírání (poklesbiodiverzity) a narušenícyklu dusíku v krajině.[5] Cestou k přežití je podle této zprávy buď omezení růstu či nalezení nových přírodních zdrojů, případně šetrnější přístup k jejich využívání.[5] Ekologickými termíny by se dalo říct, že řešením je nalézt způsob, jak se vydat cestouK-strategie spíše nežr-strategie.[3]
