![]() KřižníkNing-chaj při zkušební plavbě, červenec 1932 | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | Lehký křižník od 11. července 1938 formálněcvičná loď akaibókan (reálněhulk) od 1. června 1944 kaibókan |
Třída | TřídaNing-chaj TřídaIošima |
Uživatelé | |
námořnictvo Čínské republiky | |
Jméno | Ning-chaj |
Objednána | 1930 |
Zahájení stavby | 20. února1931 |
Spuštěna na vodu | 10. října1931 |
Uvedena do služby | 31. července1932 |
Osud | potopena 25. září 1937 |
japonské císařské námořnictvo | |
Jméno | Mikura od 1. června 1944Iošima |
Uvedena do služby | 5. května1938 |
Osud | 19. září 1944 potopena americkou ponorkouUSSShad (SS-235) |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 2 526 t |
Délka | 110 m |
Šířka | 12 m |
Ponor | 4 m |
Pohon | 3 čtyřválcovéparní stroje s trojnásobnou expanzí, 4 kotle 10 579 hp (7 889 kW) |
Rychlost | 23,2 uzlů (43 km/h) |
Dosah | 9 260 km při 12 uzlech (22,2 km/h) |
Posádka | 361 |
Pancíř | pás 25 až 76 mm paluba 25–19 mm věže 25 mm velitelská věž 25 mm[1] |
Výzbroj | 6×140 mm/50 typu 3. roku (3×2) 6×76,2 mm/40 typu 3. roku (6×1) 8×7,7mm kulomet Lewis (8×1) 4× 533mmtorpédomet typu 6 (2×2) |
Letadla | 1×Aiči AB-3 |
Ning-chaj (čínsky: 甯海) byllehký křižníkčínského námořnictvastejnojmenné třídy postavený v roce 1932. Byl potopen na začátkudruhé čínsko-japonské války letadlyjaponského císařského námořnictva a jeho vrak vyzdvižen a opraven Japonci. Poté vstoupil do služby u japonského námořnictva jakoMikura a později jakokaibókanIošima. Loď byla potopena v září 1944americkou ponorkou.[2]
Na konci 20. let 20. století disponovalo čínské námořnictvo pouze čtyřmi zastaralýmichráněnými křižníky z 19. století a dvěma cvičnými křižníky, které obdrželo před první světovou válkou. VládaKuomintangu měla ambiciózní plány ohledně přezbrojení, ale postrádala finanční prostředky; po dlouhých jednáních se staviteli lodí ve Spojených státech, Velké Británii, Německu a Japonsku byla zadána Japoncům objednávka na jeden lehký křižník, který měl být postaven v Japonsku, a druhé plavidlo, které mělo být postaveno v Číně za japonské asistence. Navzdory velmi napjatým politickým vztahům mezi Japonskem a Čínou a vytrvalým námitkám japonské armády dokončily loděnice Harima v roce 1932 první křižník.
Ning-chaj svou konstrukcí vycházela z experimentálního japonského křižníkuJúbari, který kombinoval malou velikost s těžkou výzbrojí, měla ale menší výtlak – 2 526 t. VýzbrojNing-chaj byla srovnatelná s loděmi s větším výtlakem a měla šest námořních140mm kanónů namontovaných ve třech dvojitýchkrytých lafetacích, šest76,2mm kanónů a dva 533mm torpédomety. Loď měla také malý hangár pro dva hydroplány, reálně však měla pouze jeden dvouplošníkAiči AB-3. Postrádala katapult a hydroplán býval vyzdvižen a umístěn na vodu pomocí jeřábu.[1]
Plavidlo mělo nedostatečný pohon skládající se ze třech čtyřválcovýchparních strojů s trojitou expanzí, z nichž dva byly na uhlí a dosahovaly maximální rychlosti 22 uzlů. Nadměrná hmotnost nástaveb a výzbroje také způsobovala problémy se stabilitou. Kvůli těmto potížím byl křižník vhodný pouze pro operace blízko pobřeží protidělovým člunům nebo menším plavidlům.
KýlNing-chaj byl položen v loděnicích Harima vAioi dne 20. února 1931, loď byla spuštěna na vodu 10. října 1931 a dokončena 31. července 1932. Uvedena do služby byla jako vlajková loď námořnictva Čínské republiky a sloužila v této funkci až do dokončení sesterské lodiPching-chaj. Do Japonska se navrátila v květnu 1933 kvůli opravám a znovu v červnu 1934 na pohřeb japonského admirálaHeihačira Tóga. Před návratem do Číny byla znovu opravována.
Plavidlo bylo jako jedna z nejsilnějších jednotek v rámci malého čínského námořnictva po začátku druhé čínsko-japonské války cílem japonského císařského námořnictva, a to už odbitvy o Šanghaj, ale teprve 23. září, během japonského útoku na pevnostŤiang-jin (která střežila část řekyJang-c'-ťiang poblížNankingu), seNing-chaj ocitla pod tlakem japonských bombardérů a dopadly na ni čtyři pumy, zatímcoPching-chaj byla zasažena několika bombami a najela na mělčinu.Ning-chaj unikla, ale 25. září dva torpédové bombardéryJokosuka B3Y zaznamenaly dva přímé zásahy a potopily plavidlo v mělké vodě. Tyto nálety byly zahájeny jak z letadlové lodiKaga, tak z letišť kolem Japonci okupované Šanghaje. Japonské císařské námořnictvo dobylo vrak 5. prosince 1937.
Pokus Japonců o vyzvednutíNing-chaj v dubnu 1938 byl neúspěšný a zahynuli při něm dva potápěči. Další pokus ze 4. května 1938 byl již úspěšný a vrak byl odtažen do Šanghaje k základním opravám. Původně Japonci plánovali, že plavidlo bude vlajkovou lodí námořnictva loutkovéhoWang Ťing-wejova režimu, ale místo toho se nakonec rozhodli plavidlo přemístit doSaseba, kde byla loď 11. července formálně překlasifikována na cvičné plavidlo akaibókan pod názvemMikura (japonsky: 御蔵). Reálně ale byla loď ukotvena v Sasebu jako kasárenskýhulk od července 1938 do prosince 1943.[1][3][4]
V prosinci 1943, kdy byla japonská námořní přeprava pod rostoucím tlakem spojenců, bylaMikura odtažena do loděnic Harima k přestavbě na kaibókan. Práce byly dokončeny 1. června 1944 a 10. června byla loď znovu zařazena do japonského císařského námořnictva jakoIošima (japonsky: 五百島) a přidělena k námořního okruhuJokosuka. Po výcviku posádky veVnitřním moři doprovázela ve dnech 22.–31. července konvoj transportních lodí naIwodžimu a 26. července unikla torpédovému útoku ponorky. 10. záříIošima opustila Jokosuku a účastnila se druhé doprovodné mise, ale 19. září 1944 byla jižně od mysu Omaezaki zasažena třemi torpédy vypálenými americkou ponorkouUSSShad a potopena.[1][3]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuChinese cruiser Ning Hai na anglické Wikipedii.
KaibókanyJaponského císařského námořnictva (1940-1945) | |
---|---|
TřídaŠimušu: | |
TřídaEtorofu (typ A): | |
TřídaMikura (typ B): | |
TřídaUkuru (typ modifikované B): | |
Typ C: | Lichá čísla od 1 do 227, dokončeno 53 jednotek |
Typ D: | Sudá čísla od 2 do 204, dokončeno 63 jednotek |
TřídaIošimaČ: | |
H – někdy řazeny do samostatné třídy Hiburi n – koncem války rozestavěné, ale nedokončené Č – původněčínskélehké křižníky |