Konkrétní problémy:Co jsou mýty vs. historie? útržkovité, minimální informační hodnota
Nindža v raritním vyobrazení od slavného japonského umělceHokusaje
Nindža (také v anglickém přepisuninja,japonsky 忍者) byl ve feudálnímJaponsku jedinec speciálně vycvičený prošpionážní účely. První zprávy o nindžích se objevují od6. století, tedy v období vlády císařovnySuiko.[zdroj?] Konec období nindžů je spojován se začátkemobdobí Edo, kdy Japonsku vládla rodinaTokugawa.[zdroj?]
Nindžové byli mistry v umění dříve zvanémšinobidžucu (šinobi - vkrádat se), dnes známém jakonindžucu. Toto umění v sobě zahrnovalo jak různé druhy boje (ať už se zbraněmi či holýma rukama), techniky nenápadného pohybování se v krajině, tak třeba různá řemesla, zpěv či tanec.
Podrobnější informace naleznete v článku Nindžucu.
Legendy (některé nepochybně rozšířeny samotnými nindži) a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:
Rychlost převyšující sledovací schopnost oka.
Schopnost ukrást naprosto cokoliv (například nošené spodní prádlo) bez povšimnutí okradeného.
Prorážení zdí rukou (i když v případě v Japonsku běžných tenkých dřevěných stěn mohlo jít o skutečnou schopnost).
Rovnováhu umožňující nejen běžet po provaze (nataženém mezi budovami) a stát na meči, ale také se odrážet od stěn budov
Neuvěřitelně dlouhé skoky, připomínající létání.
Někdy i optickou neviditelnost (viz technika skrývání).
Opět optická chůze či běh po vodě (do dna jsou zapíchnuty kůly, na které si ninjové stoupli a vypadalo to jako chůze po vodě).
Také někdy ovládání živlů (ohnivé bomby, skrývání v zemi..) a technika využívající tokčakry – pokud se nindža soustředí, dokáže dokonalé věci.
Patrně největší fikcí je nošení černého oblečení. Nindžové nosili obleky různé barvy, podle prostředí, ve kterém zrovna operovali (bílé ve sněhu, hnědé či tmavě zelené v lesích). Černé oblečení nosili velice spoře.
Nindžové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Za legendami o létání patrně stojí používání obdoby moderníhorogala (samozřejmě bezmotorová varianta). Nindžové používali rovněžjedy. Zbraně byly zcela účelové, nedbali na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až pět funkcí. Byli vycvičeni i v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby.[zdroj?]
Nindžové podle legend používaly čtyři druhy technik:
taidžucu – umění boje rukama nebo zbraní,
nindžucu – umění využívající schopnosti založené na základním elementu, např. ohni,
Na konci16. století byla dobře známá škola nindžucu například vprovincii Iga, tu však vyplenildaimjóNobunaga Oda, který vydal i rozkaz na vyvraždění všech, včetně žen, dětí i mnichů. V odplatě se o zavraždění Nobunagy neúspěšně pokusil nindža z Igy: Po proniknutí do Nabunagova hradu, kde se dajmjó cítil relativně v bezpečí pod ochranou mj. i svých najatých nindžů (z jiného klanu než z Igy), se nindža pokoušel použít jed (akonitin) zoměje, spustit ho Nabunagovi do úst po niti škvírou ve stropě, Nabunaga se ale nenadále probudil. Příprava na akci vyžadovala spolupráci spřátelených sluhů a mnoho příprav, prozrazenému a pronásledovanému nindžovi se pak podařilo uprchnout, i za pomoci kovových ježků rozhozených na klíčová místa cesty.
Nindžovských skupin bylo vícero, po rozprášení nindžů z Igy ze zbývajících mužů jich sto najal jako svou osobní ochrankuIejasu Tokugawa, když se vracel oklikou přes hory a les poražený z bitvy.
Ninji zmiňuje např.James Clavell (dokonce dvě různé skupiny) v knize Šógun (zfilmováno jako "Zajatec japonských ostrovů"), kde jedna skupina cizích ninjů zaútočila na hrad, pak zase jeden Tokugawův nindža Anginovi zapálil jeho rozestavěnou loď.
