Nil (arabskyالنيل [an-níl],anglickyNile,staroegyptskyiteru, což byl obecný výraz pro řeku[1]) je hlavní, severním směrem tekoucí, řeka na severovýchoděAfriky. Je nejdelší řekou Afriky a historicky byla považována za nejdelší řeku na světě,[2][3] ačkoli výzkumy naznačily, že řekaAmazonka je o něco delší.[4][5] Podle průtoku patří Nil mezi nejmenší veletoky na světě.[6] Měří asi 6 650 km (4 130 mil) a jeho povodí pokrývá jedenáct zemí:Tanzanii,Ugandu,Rwandu,Burundi,DR Kongo,Keňu,Etiopii,Eritreu,Jižní Súdán,Súdán aEgypt. V posledních dvou jmenovaných je Nil primárním zdrojem vody.[7]
Nil vzniká soutokem dvou hlavních zdrojnic –Bílého Nilu aModrého Nilu. Bílý Nil je považován za horní tok a primární proud samotného Nilu. Modrý Nil je však zdrojem většiny vody, která obsahuje 80 % vody a bahna. Bílý Nil je delší a vzniká v oblastiVelkých jezer ve střední Africe, přičemž nejvzdálenější zdroj je stále neurčený, ale nachází se buď ve Rwandě nebo v Burundi. Protéká na sever přes Tanzanii,Viktoriino jezero, Ugandu a Jižní Súdán. Modrý Nil začíná u jezera Tana v Etiopii[8] a z jihovýchodu teče do Súdánu. Obě řeky mají soutok právě na sever od súdánského hlavního městaChartúmu.[9]
Severní tok řeky teče téměř na sever přes súdánskou poušť do Egypta, kde se v její velké deltě nacházíKáhira a řeka se vlévá doStředozemního moře v Alexandrii. Egyptská civilizace a súdánská království od pradávna závisela na řece. Většina populace a měst Egypta leží v údolí Nilu severně od Asuánu. Téměř všechny kulturní a historické památky starověkého Egypta se vyvinuly a nacházejí se podél břehů řek. Nil a především jeho pravidelnézáplavové cykly přinášející úrodné nánosy daly vzniknoutstaroegyptské civilizaci.Starověcí Egypťané, byť byli na Nilu existenčně závislí, neměli pro něj žádný specifický název a říkali muiteru, což znamenářeka.[10] Ta ale měnila tok, takže stavby pyramid se nachází u zaniklého západního ramene Nilu (s navrhovaným názvem Ahramat).[11]
Až do začátku 21. století neexistovala shoda v tom, zda absolutní světové prvenství patří Nilu, nebo jihoamerickéAmazonce, častěji bylo prvenství dáváno Nilu. Nicméně v současnosti je většinou zdrojů považován Nil za kratší než Amazonka a tedy za druhou nejdelší řeku světa, i když debata není zatím úplně uzavřená. Důvody jsou dva: jednak řeky zvláště v nížinách přesouvají svékoryto a tedy mění délku, jednak panují různé názory, odkud by se délka měla počítat.[12][13]
Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé „Černé Africe“. Objevení přišlo až s rozvojemprůzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezeroUkerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu jeburundská řekaRuvyironza, větev řekyKagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení naVýchodoafrické vysočině východně odjezerKivu aTanganika.
Výše uvedená délka Nilu 6 695 km zahrnuje i Kageru aRuvyironzu.Povodí má rozlohu přibližně 3 400 000 km².
Údolí Nilu a zavlažovací systém nedaleko egyptskéhoLuxoru
Nil má velmi složitý vodní režim. V rovníkové části povodí nastávají v roce dvě maximasrážek, najaře (březen ažkvěten) a napodzim (září ažlistopad), což způsobuje dvakrát do roka zvýšeníprůtoku podsoutěskouNimule v létě a v zimě. V Súdánu a v povodíModrého Nilu prší nejvíce v létě (červen až září). V Súdánu se rozlévá do šířky díkymonzunovýmdešťům, ale mnoho vody ztrácí vypařováním v pouštních oblastech. Vodní režim tak nejvíce ovlivňujeModrý Nil, který v létě přináší 60 až 70 % vody. V důsledku toho vzestup hladiny ve středním a severnímSúdánu a v Egyptě nastává v létě a na podzim. V dolnímEgyptě tak dochází k povodním odčervence doříjna. Průměrný průtok vody u Asuánu je 2600 m³/s, maximální 15 000 m³/s a minimální 500 m³/s. Při obvyklých povodních stoupne hladina v Egyptě od 6 až 7 m. Řeka unáší u Asuánu ročně 62 Mt pevných částic. Ty se usazují napolích, v zavlažovacích kanálech apřehradách. Tento náplavový úrodný materiál byl klíčový pro existenci zemědělstvístaroegyptské anúbijské civilizace. V současnosti však na územíEgypta z důvodů existence přehrady je pravidelnýcyklus záplav a přísun náplavu přerušen. Regulací vodního toku se tím však zabraňuje nadměrným ničivým záplavám i suchu.
Povodí Nilu se rozkládá ve třech podnebných pásech, které se výrazně liší teplotami i objememsrážek. V oblasti afrických jezer je rovníkové podnebí charakteristické dostatkemsrážek po celý rok, relativně vysokou vlhkostí vzduchu a teplotami od 16 do 30 °C. Hlavní období srážek připadá na duben a říjen.Podnebí v Súdánu je výrazně sušší – od prosince do února panuje chladnější suché období a v březnu nastupuje velmi teplépočasí s teplotami dosahujícími nezřídka 40 °C. V červenci nastupují deště (200 až 500 mm). Severně od soutokuModrého aBílého Nilu začíná páspouští pro který jsou typické velmi vysoké denní a nízké noční teploty. V létě zde neprší a celkový roční objem srážek je nižší než 50 mm, z tohoto důvodu některé části řeky odevzdají více vody než obdrží, a průtok Nilu tak není největší u ústí, ale ve vyšších častech toku. V jarních měsících se v této oblasti vyskytujípísečné bouře, které mohou trvat i několik dní.
Řeka byla již od vzniku prvotníchcivilizací využívána k zavlažování, ke zvýšení úrodnosti polí (přírodníhnojení),rybolovu,zásobování vodou a jako významnádopravní tepna. Obzvlášť důležitá je řeka pro hospodářstvíEgypta, kde v pásu u řeky širokém 15 až 20 km žije 97 % obyvatel. S výstavbou Asuánské přehrady bylo zabráněné katastrofálním povodním a suchům a byla zvýšena rozloha zavlažovaných území. Zásadní význam měla výstavba přehrady na zemědělství, protože díky eliminaci každoročních záplav byly umožněny dvě sklizně v jednom roce. V Súdánu má největší význam v bavlnářské oblastiGezira.
Lodě zeSúdánu a Horního Egypta dopravovaly díky němu své zboží doKáhiry,Alexandrie a dále do Středomoří. To však skončilo 50. letech 20. století, kdy byla v Asuánu (jižní Egypt) vybudována menší, tzv. „anglická“ přehrada. Vše bylo završeno v 70. letech, kdy zdeSovětský svaz vybudoval větší, „sovětskou“ přehradu, díky níž vzniklo Násirovo jezero táhnoucí se v délce téměř 500 kilometrů a zaujímající plochu 4 640 km². Od této doby je Nil splavný pouze odAsuánu na sever a dřívější dopravní ruch připomínají pouze reznoucí osvětlovací věže. Aby byl Egyptu zajištěn alespoň nějaký příjem, začal být v polovině 90. let budován průplavTuschka, který propojí Násirovo jezero s Rudým mořem.
↑ Amazon Longer Than Nile River, Scientists Say.news.nationalgeographic.com [online]. [cit. 2021-06-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-15.
↑How Long Is the Amazon River? [online]. [cit. 2018-12-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SAID, R.Google. The Geological Evolution of the River Nile. New York: Springer, 6 December 2012.Dostupné online.ISBN9781461258414. S. 4.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ELSANABARY, Mohamed Helmy Mahmoud Moustafa.Teleconnection, Modeling, Climate Anomalies Impact and Forecasting of Rainfall and Streamflow of the Upper Blue Nile River Basin.Canada, 2012. Disertační práce.
↑ What's the Blue Nile and the White Nile?.The Times of India.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 March 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ze stejného důvodu se pozemskýměsíc jmenujeMěsíc; a jako má planeta Země jen jeden měsíc, tak měli staří Egypťané jen jednu řeku.
↑ Discovery may explain why Egyptian pyramids were built along long-lost Ahramat branch of the Nile.phys.org [online]. [cit. 2024-05-16].Dostupné online.
↑ Amazon river 'longer than Nile'.news.bbc.co.uk. 2007-06-16.Dostupné online [cit. 2018-10-21]. (anglicky)
↑ The Longest Rivers in the World.WorldAtlas.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-16. (anglicky)
JIŘÍ, Hanuš.Planeta tajuplných světů. Praha: Reader´s Digest Výběr, 1997.ISBN80-902069-5-6. Kapitola Řeka Nil: Zdroj života, s. 192–197.
ПОПОВ, И. В.Река Нил. Л.: [s.n.], 1958. (rusky) (POPOV, I. V.Řeka Nil. Leningrad: [s.n.], 1958. (rusky))
ДМИТРЕВСКИЙ, Ю. Д.Внутренние воды Африки и их использование. Л.: [s.n.], 1967. (rusky) (DMITREVSKIJ, J. D.Vnitrozemské vodstvo Afriky a jeho využití. Leningrad: [s.n.], 1967. (rusky))
