| Nikolaj Petrovič Kamanin | |
|---|---|
| Narození | 18. října1908 Melenki, nyníVladimirská oblast |
| Úmrtí | 12. března1982 Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Děti | Arkadij Nikolajevič Kamanin |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálplukovník letectva |
| Doba služby | 1927–1971 |
| Sloužil | SSSR |
| Složka | Vojenské letectvo |
| Války | Druhá světová válka |
| Vyznamenání | Hrdina Sovětského svazu |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Nikolaj Petrovič Kamanin (ruskyНиколай Петрович Каманин;18. října1908 Melenki, nyníVladimirská oblast –12. března1982Moskva) byl sovětský letec a vojevůdce, generálplukovník letectva a hrdina Sovětského svazu.
Nikolaj Petrovič Kamanin se narodil v dělnické rodině, byl ruské národnosti. Po dokončení střední školy roku 1927 postoupil do Rudé armády. Roku 1928 absolvoval Leningradskou vojenskou teoretickou školu vojenského letectva, roku 1929 Borisoglebskou vojenskou leteckou školu pilotů. Poté sloužil vletectvu Rudé armády. Roku 1932 vstoupil dokomunistické strany.
V únoru 1934 bylnadporučík Nikolaj Kamanin jmenován velitelem smíšeného leteckého oddílu sestaveného pro záchranu posádky parníkuČeljuskin, který se potopil u ostrovaKoljučin vČukotském moři. V obtížných meteorologických podmínkách oddíl provedl přelet do čukotského Vankaremu, ležícímu 140–160 km od Čeljuskinců, kteří si vybudovali tábor na ledu. Letci zachránili všech 104 lidí, Kamanin sám v devíti letech odvezl 34 polárníků. Všichni letci byli vyznamenáni titulemhrdina Sovětského svazu[1] (bylo to první udělení titulu, Kamanin se stal hrdinou č. 2) aLeninovým řádem.
Roku 1937 byl zvolen donejvyššího sovětu SSSR. Roku 1938 absolvovalŽukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii. Účastnil seZimní války ve funkci velitele lehké bombardovací brigády. Koncem roku 1940, v hodnocti plukovníka, byl jmenován zástupcem velitele letectvaStředoasijského vojenského okruhu, řídil formování a výcvik leteckých útvarů pro frontu.
V sovětsko-německé válce bojoval od července 1942, zprvu velel 292. bitevní letecké diviziKalininského frontu, od února 1943 8. smíšenému (v červenci 1943 přejmenovaného na 5. bitevní) leteckému sboru v sestavě1., pak2. ukrajinského frontu. Zasadil se o zdokonalení taktiky bojového nasazení bitevníkůIl-2. Účastnil se Velikolucké, Belgorodsko-Charkovské, Kyjevské, Korsuňsko-Ševčenkovské, Lvovsko-Sandoměřské, Budapešťské a Vídeňské operace. Patřil mezi nejlepší sovětské generály, v letech 1942–1945 byl 17× jmenován v příkazech vrchního velitele.[2]
Po válce zprvu nadále velel sboru. Od roku 1947 pracoval v Hlavní správě civilního letectví, v letech 1951–1955 byl zástupcem předsedyDOSAAF pro letectví. Roku 1956 absolvovalAkademii generálního štábu. V letech 1956–1958 velel letecké armádě, pak se stal zástupcem náčelníka hlavního štábu letectva pro bojovou přípravu.[1]
Roku 1960 byl pověřen celkovým dohledem nad výcvikem kosmonautů ve funkci zástupce náčelníka bojové přípravy letectva pro kosmos. Roku 1966 získal větší autoritu po přejmenování jeho funkce na „pomocník Hlavního velitele letectva pro přípravu a zabezpečení kosmických letů“. Roku 1971 byl odvolán z této funkce, předal ji kosmonautuVladimiru Šatalovovi a vzápětí poté odešel do penze. Žil v Moskvě. Je autorem řady knih, jeho deníky, posmrtně vydané pod názvem „Skrytý kosmos“ (Скрытый космос), jsou cenným zdrojem informací o pozadí sovětských pilotovaných kosmických letů v desetiletí 1961–1971.[1]
Zemřel 12. března 1982, pochován je naNovoděvičském hřbitově.
Hrdina Sovětského svazu – 20. dubna 1934 (jeho medaile Zlatá hvězda měla číslo 2)
| |Leninův řád – 20. dubna 1934, 20. dubna 1953 a 17. června 1961
Řád říjnové revoluce – 17. října 1978
|Řád rudého praporu – 29. května 1944 a 6. listopadu 1947
|Řád Suvorova 2. stupně – 10. ledna 1944 a 28. dubna 1945
Řád Kutuzova 2. stupně – 19. srpna 1944
Řád rudé hvězdy – 3. listopadu 1944
Medaile za vítězství nad Německém veVelké vlastenecké válce 1941–1945
Medaile za dobytí Vídně
Medaile za dobytí Budapešti
Jubilejní medaile XX let Dělnicko-rolnické rudé armádyV tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuКаманин, Николай Петрович na ruské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuNikolaj Petrovič Kamanin na Wikimedia Commons