| Nikolaj Onufrijevič Losskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. listopadujul. /6. prosince1870greg. Krāslava |
| Úmrtí | 24. ledna1965 (ve věku 94 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois |
| Povolání | filozof avysokoškolský učitel |
| Alma mater | Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity (do 1895) Vitebské mužské gymnázium Historický a filologický institut v Petrohradu |
| Témata | filozofie |
| Politická příslušnost | Konstitučně demokratická strana |
| Děti | Vladimir Nikolajevič Losskij |
| Příbuzní | Nikolaj Vladimirovič Losskij,Catherine Aslanoff,Jean Lossky aMarie Sémon (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Nikolaj Onufrijevič Losskij nebo takéLossky (ruskyНиколай Онуфриевич Лосский; 24. listopadujul./6. prosince 1870greg.Kreslava –24. ledna1965Paříž) bylruský filosof, představitel ruskéhointuicionismu,personalismu aetiky, založené na svobodě. Měl tři syny, z nichž se proslavil teologVladimir Losskij.[1]
Losskij studoval veFreiburgu u novokantovského filosofiaW. Windelbanda a u psychologaW. Wundta. Roku1907 promoval a stal se docentem filosofie vPetrohradě. Ještě téhož roku vydal ruský překladKantovyKritiky čistého rozumu, který pak byl základem i pro všechny další. Losskij byl přesvědčený socialista a spolu sN. Berďajevem,S. Bulgakovem aP. B. Struvem patřil ke skupiněVěchi („Znamení“). Zasazoval se o duchovní obnovu Ruska, ale pro kritiku porevolučních výstřelků a příklon k pravoslavné církvi byl zbaven místa a roku1922 spolu s mnoha dalšími na tzv. „lodi filosofů“ vyvezen za hranice jako kontrarevolucionář.
Na pozvání presidentaMasaryka přednášel na Ruské univerzitě v Praze a od roku 1942 na univerzitě v Bratislavě. Po emigraci přednášel v USA a spolupracoval sesociologemP. Sorokinem naHarvardově univerzitě na jeho díleSociální a kulturní dynamika. Od roku1947 přednášel na ruském pravoslavném semináři vNew Yorku a po smrti svého syna Vladimíra roku 1961 se přestěhoval do Francie, kde v nemocnici blízko Paříže roku 1965 zemřel.
Losskij byl silně ovlivněn jak svými učiteli, tak takéHegelem a křesťanskýmnovoplatonismem. Vesmír, celek skutečnosti, tvoří podle Losského jediný organický celek. Protože i člověk je jeho součástí a patří k němu, má i k vnějším předmětům přímý přístup vintuici, která může být citová, intelektuální nebo mystická. Ani vnější předměty tedy nejsou jen prosté objekty, jež by se daly vyčerpávajícím způsobem popsat slovy, nýbrž jsou s člověkem spojeny zvláštním svazkem společného bytí. Proto není lidské poznání omezeno pouze na fenomény, jak se domníval Kant, nýbrž může pronikat k samé podstatě věcí.
Tento podstatný fakt se zvláště silně projevuje mezi lidskýmiosobami, jejichž zvláštní a vždy jedinečné osobní vztahy jsou podle Losského základem pravoslavného pojmusobornost. Lidské společenství není jen shromážděním jednotlivců, lidských monád, nýbrž je něčím daleko podstatnějším a hlubším. Něco podobného však platí i pro celek živého a neživého Vesmíru, který je také pevně uspořádán do celku, a to nejen měřitelnými a pozorovatelnými vztahy, ale zejména také vztahy k hodnotě. V teologii Losskij silně navazoval na raný křesťanský novoplatonismus, zejména naOrigena.
| „ | Díky církevní tradici má Rusko svoji implicitní filosofii, vyrostlou z novoplatonismu církevních Otců. Tento implicitní novoplatonismus je pravým dědictvím ruského myšlení. | “ |
Několik děl vydal N. Losskij včeštině aslovenštině[2]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuNikolai Lossky na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuNikolaj Onufrijevič Losskij na Wikimedia CommonsOsobaNikolaj Losskij ve Wikicitátech