Symbolem firmy je „křídlo“ jako zde na botách od firmy Nike.
Nike, Inc. (oficiálně, US/ˈnaɪki/; také, non-US /ˈnaɪk/) jeamerickáfirma vyrábějící převážněsportovní oblečení a potřeby s celosvětovou působností. Sídlo firmy se nachází v americkémOregonu. Ve fiskálním roce 2017 dosáhla firma obratu 34,35 miliard amerických dolarů.
Logo firmy (swoosh) vzniklo v roce 1971 a bylo navrženoCarolyn Davidson,[3] studentkou grafiky na portlandské univerzitě. Studentka byla placena od pracovní hodiny částkou 2 dolary za hodinu práce. Koncová cenaloga a výplata pro Carolyn za logo, které je dnes celosvětovým symbolem firmy, byla 35 amerických dolarů.[3] V současnosti (2021) je cena značky Nike téměř 31 mld. dolarů. Logo představuje křídlořecké bohyně vítězstvíNiké, název značky je totiž odvozen právě od jména této okřídlené bohyně. Poprvé se logo objevilo na scéně roku 1971.[3]
Tato část článku není dostatečněozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí navěrohodné zdroje.
V roce 1998politický aktivista Mark Kasky obvinil Nike, že lže svým zákazníkům, když v dopise v novináchSan Francisco Examiner ujišťovala všechny, že dělníci této korporace po světě se mohou těšit ze základních pracovních práv (jako minimální mzda, zdravotní a bezpečnostní směrnice a rovné možnosti zaměstnání). Kasky věděl, že v tomto případě to nebyla pravda – audit v roce 1996 odhalil, že například dělníci veVietnamu byli rutinně vystaveni chemikáliím způsobujícímrakovinu, které ve Spojených státech byly nezákonné. Další studie, kterou sama Nike zaplatila, nalezla „důkazy fyzického a slovního zneužívání asexuálního obtěžování v devíti jejích továrnách vIndonésii.“[zdroj?!] Po zjištění, že on a další tisíce zákazníků Nike byli obelháni a kupovali od ní zboží na základě lživých předpokladů, dostal Kasky korporaci Nike k soudu. A v roce 2002 Kasky svůj případ vyhrál a vrchní kalifornský soud řekl, že Nike vskutku porušila zákony (jako je nekalá soutěž a lživá reklama).[4] Nike se ale odvolala, vzala případ k Nejvyššímu soudu a ten v roce 2003 souhlasil se slyšením. Nike tvrdila, že coby korporátní osoba měla nárok na svobodu projevu, která (v tomto případě) znamenala i svobodulhát. Opírala se o precedensSouthern Pacific Railroad versus kraj Santa Clara z roku1886, ve kterém jistý John Chandler Bancroft Davis přisoudil korporacím status osoby. Kaskyho právník ale vystoupil s detailním rozborem tohoto případu a argumentoval, že Nejvyšší soud tehdy nevyřkl, že by korporace byly osoby, a výše zmíněný precedens je mylně chápán. Předsedající soudce Nejvyššího soudu, William Ranquist vyslechl tuto argumentaci a soudní spor rozpustil, protože ke slyšení tohoto případu vůbec nemělo dojít. Rozhodnutí soudu nižší instance nabylo právní moci, Nike prohrála tento případ a vyrovnala se s Kaskym, souhlasíc, že daruje sedmimístné sumy na pomoc pracovníkům v textilu na celém světě.[zdroj?!]
