Beatrice Chamberlainová, Hilda Chamberlainová[1], Ida Chamberlainová[1] a Ethel Chamberlainová[1] (sourozenci) George Hamilton Kenrick (strýc) Stephen J. Lloyd[2] aAnne M. Lloyd[2] (vnoučata)
Prostřednictvím rodinných kontaktů se stal ředitelem společnosti Elliot's Metal Company sídlící nedaleko Highbury. V říjnu1897 s pomocí rodinných peněz koupil společnost Hoskins & Company, jejímž se stal výkonným ředitelem po následujících 17 let. Ve veřejném životě se angažoval jako ředitelBirminghamské všeobecné nemocnice a pomáhal založitBirminghamskou univerzitu.
V letech 1915–1917 byl starostou Birminghamu.[3] PoslancemDolní sněmovny byl Chamberlain zvolen krátce po skončeníprvní světové války v roce 1919 za obvod Birmingham Ladywood. Bylo mu tehdy 49 let.
Poté, co roku 1922 ztratil ministr zdravotnictvíArthur Griffith-Boscawen ve volbách svůj poslanecký mandát, nabídl stávající premiérAndrew Bonar Law Chamberlainovi pozici státního sekretáře (junior minister) na tomto ministerstvu. V květnu následujícího roku byla u Bonara Lawa zjištěnarakovina v pokročilém stadiu. Law ze zdravotních důvodů jako premiér rezignoval a jeho nástupcem se stalStanley Baldwin. Ten v prvních několika měsících zastával i funkci ministra financí, než do této pozice uvedl v roce 1923 Chamberlaina, který si však tento post udržel jen pět měsíců do příštích voleb.[3]
Po volbách roku 1923 se Chamberlain stal ve vláděkonzervativců ministrem zdravotnictví. Jedním z prvních jeho počinů v této funkci byl návrh zákona, kterým byl snížen věk pro odchod do důchodu a zajištěnapenzi pro pozůstalé zemřelých dělníků. Dokázal také omezit moc výborů, které zajišťovaly podporu v nezaměstnanosti, pro přestárlé a hendikepované. Ty byly ovládánylabouristy a jejich hospodaření se svěřenými penězi přivedlo tento systém do krize[zdroj?]. Jeho návrh zákona přijatý roku 1929 oddělil agendu nezaměstnanosti od ostatních agend a její výkon přenesl na místní samosprávu.
V letech 1931–1937 působil znovu jako ministr financí.[3]
Krátce po korunovaciJiřího VI. (1937) odstoupil z funkce premiéraStanley Baldwin a jeho nástupcem se stal Chamberlain. Od tohoto roku byl také předsedou Konzervativní strany. V domácí politice dokázal prosadit roku1937 přijetí zákona, který zlepšoval podmínky zaměstnanců průmyslových společností a omezoval maximální pracovní dobu pro ženy a děti.
V zahraniční politice se pokoušel naklonitnacistické Německo a vytvořit z něho partnera ve stabilníEvropě. Předpokládal, že by toho dosáhl navrácením některýchbývalých kolonií. Nicméně Německo nevyvíjelo velkou snahu jednat o těchto záležitostech. Obešel svého ministra zahraničíEdena a do Německa vyslal svého vyjednavače a tentýž postup uplatnil i vůčiItálii, která byla evropskou veřejností kritizována zaokupaci Etiopie. Vyřešení vztahů s Itálií totiž považoval za překážku pacifikace a appeasementu Evropy. Chamberlainova politika vůči Německu byla motivována tradiční britskou snahou o nastolení rovnováhy v Evropě, v tomto případě mezi Německem a Francií, což se projevilo ještě za jeho předchůdce, když Londýn pasivně přihlíželremilitarizaci Porýní v březnu 1936.
V únoru1938německý kancléřAdolf Hitler započal nátlak narakouskou vládu, aby svolila kpřipojení Rakouska k Německu. Chamberlain se domníval, že dobré styky s Itálií přesvědčí Hitlera, aby od svého záměru odstoupil, a zároveň, že bude Itálie sloužit jako hráz německé expanzi. Jeho názor kritizoval ministr zahraničí Eden, který poté co byl vládou schválen postup jeho oponenta, rezignoval. V březnu1938 se Rakousko stalo částí Německa, a ačkoli Rakousko žádalo Británii o pomoc, byla výsledkem jen diplomatická nóta. Na jednání vlády poté uvedl, že jediný argument, na který Německo slyší, je vojenská síla a systém kolektivní bezpečnosti je v tomto případě neúčinný. Obětování Rakouska nyní nahradilo neúspěšnou snahu uspokojit Hitlera navrácením kolonií a mělo posílit Třetí říši proti Francii (podle heslavždyť jsou to také Němci).
V záři byl informován tajnými službami o Hitlerově záměru napadnout v druhé polovině tohoto měsíceČeskoslovensko.[4] Zároveň dostal informaci o tom, že seFrancie do případného konfliktu nezapojí.[zdroj?] Chamberlain se obával, že by kvůli Československu mohlo být Spojené království zavlečeno do války. 15. září se naBerghofu sešel s Adolfem Hitlerem. Jednal z vlastní iniciativy, svůj postoj nekonzultoval s ministrem zahraničílordem Halifaxem, ani ho nepřekládal na jednání vlády. Hitler po Chamberlainovi žádal připojení československých oblastí s převahou německého obyvatelstva k Německu. Chamberlain souhlasil.[5]
Československo mělo obdržet mezinárodní garanci nezávislosti. Chamberlain s tímto souhlasil, neboť odstoupení Sudet bral jako další posílení Německa, které se tímto mělo vyrovnat Francii, která s tímto postupem rovněž souhlasila. Na pozdějších jednáních však Hitler své požadavky rozšířil, což už bylo pro britského premiéra neakceptovatelné, neboť neměl zájem na tom, aby nacisté získali výzbroj československé armády a kontrolu nad zbrojním průmyslem ve vnitrozemí.
29.–30. září 1938 proběhla vMnichově schůzka za účasti Chamberlaina, Hitlera,italského vůdceMussoliniho afrancouzského premiéraDaladiera. Na jednání Hitler hrozil válkou, pokud nebudou přijaty jeho požadavky. Británie i Francie nakonec odsouhlasily italský návrh, který byl předtím připraven Německem a výsledkem byl text označovaný jakoMnichovská dohoda. Československá vláda se nátlaku podvolila, dohodu přijala a vyklidila pohraniční oblasti.[6] Chamberlain po návratu do země prohlašoval, že dohoda zajistila „mír pro naši dobu“, byl oslavován jako velký mírotvorce[7] a byla mu poskytnuta málo vídaná čest objevit se s královskou rodinou na balkóněBuckinghamského paláce[zdroj?].
V období po Mnichovu prosazoval politiku obezřetného dozbrojování. Nicméně dále se angažoval v zahraniční politice a cestoval doPaříže, aby přesvědčil Francouze ke zbrojení, a do Itálie, aby přesvědčil Mussoliniho o nutnosti pozitivního tlaku na Hitlera. Někteří členové jeho vlády ale začali politiku appeasementu kritizovat. Dne 15. březnaobsadilo Německo Československo a tím nastala přesně ta situace, kterou si nepřál. V reakci na to pronesl Chamberlain ve svém rodišti 17. března projev, ve kterém napadl nacistickou vládu za svévolné porušení Mnichovské dohody. Později veřejně garantoval polskou suverenitu a varoval Hitlera před agresí vůči této zemi. Když v záříNěmecko napadlo Polsko a Británie vyhlásila Německu válku, Chamberlain ustanovil válečný kabinet, do kterého pozval i zástupce liberálů alabouristů, kteří to ale odmítli.Winstona Churchilla jmenoval do funkce ministra námořnictva a jmenoval ho i členem válečného kabinetu. První období války se soustředilo na námořní střety. Zpočátku se domníval, že ekonomický nátlak a blokáda Německa přinese brzký konec války.
Pozimní válce meziSovětským svazem aFinskem se spojenci zaměřili na získání kontroly nadNorskem, skrze něž Německo získávalo velkou částželezné rudy (těžené veŠvédsku). Německo vpadlo doDánska a pokračovalo do Norska. Britské síly v Norsku neuspěly a válečný kabinet rozhodl o jejich stažení. Krátce po tomto rozhodnutí se jeho oponenti v Konzervativní straně spojili s labouristy a liberály a pokusili se dosáhnout jehorezignace. Po bouřlivé debatě v parlamentu viděl možnost setrvání ve funkci pouze za podmínky, že se do ní zapojí i labouristé. Poté, co to jejich představitelClement Attlee odmítl, rozhodl se odstoupit a za svého nástupce doporučil Churchilla.
Po svém odstoupení v květnu 1940 zůstal až do své smrti vůdcem konzervativců a snažil se Churchillovi zajistit uvnitř strany podporu.
Dlouho se těšil dobrému zdraví, ale v červnu1940 ho postihly zdravotní potíže, pro které musel navštívit nemocnici, kde mu byla objevenarakovina. Krátce ještě pokračoval v práci, ale v září se po náletech přestěhoval do Highfield Parku.9. listopadu1940 nemoci podlehl a jeho ostatky byly pohřbeny veWestminsterském opatství.
Chamberlain mává anglo-německou dohodou (Mnichovskou dohodou), která podle něj přinesla „mír pro naši dobu“, po přistání v Londýně, 30. 9. 1938
Celkově je Neville Chamberlain hodnocen i veVelké Británii značně rozporuplně. Jeho úspěchy z počátku jeho vlády zcela zastiňuje jeho role v jednáních sAdolfem Hitlerem o osudu tehdejšíhoČeskoslovenska. Za svou politikuappeasmentu byl výrazně kritizován ze strany konzervativců a nejvíce diplomatem a členemKonzervativní stranyDuffem Cooperem. Ten také jako jediný člen britské vlády kvůli nesouhlasu s podpisemMnichovské dohody složil funkci. Obdobně kritizoval Chamberlaina po válce iWinston Churchill. Obecně je Chamberlain hodnocen spíše jako obchodník než dobrý diplomat a politik. Jeho rozhled byl velmi úzký,Evropu skoro neznal, příliš necestoval a neměl v politických kruzích tehdejší Evropy téměř žádné přátele a spojence. Dle Lorda Norwiche, syna Duffa Coopera, byl patrně právě jeho úzký rozhled příčinou toho, že Hitlerovi nedokázal fakticky vzdorovat a tím umožnilNěmecku rozpoutatdruhou světovou válku.[8] Sám Chamberlain byl až do své smrti přesvědčen, že díky Mnichovské dohodě získal pro Británii čas se dozbrojit a připravit na válku, kterou by jinak, kdyby přišla už v roce 1938, Británie prohrála.[9]
↑abcPACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. S. 200
↑PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s.ISBN978-80-7243-597-5. S. 151–155. Dále jen PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa.
↑PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. S. 155-159
↑PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. S. 167-173
↑PACNER, Karel.Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
↑DOKUMENTY Z ARCHIVU.Mnichovská konference Zrada Československa. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online.
↑SELF, Robert C.Neville Chamberlain: A Biography. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2006. 610 s.Dostupné online.ISBN9780754656159. S. 449. (anglicky) Google-Books-ID: rCQ7s9MjkkwC.
_1938-09-30_Neville_Chamberlaine_showing_the_Anlo-German_declaration_(%2522Peace_for_our_time%2522)._Heston_Aerodrome%2c_west_of_London%2c_England._Narodowe_Archiwum_Cyfrowe_3_1_0_5_268_3_1_111334_No_known_cop.jpg)
_(St_Edwards_Crown).svg)
