Neuraminidáza, téžexo-α-sialidáza,acetylneuraminidáza nebosialidáza, systematickým názvemacetylneuraminyl hydrolasa, číselným označenímEC 3.2.1.18, jeenzym, který štěpíglykosidové vazby mezi terminálníkyselinou sialovou a subterminálnígalaktózou voligosacharidech,glykoproteinech,glykolipidech a dalších substrátech.
Nejznámější je virová neuraminidáza na povrchuchřipkového viru, ale enzym je vlastní i dalším virům, jefaktorem virulencebakterií iparazitickýchprvoků a v neposlední řadě je přítomný v savčíchbuňkách, kde se vyskytuje vlysozomech,cytosolu i asociovaný scytoplazmatickou membránou - podílí se na degradaci glykoproteinů a proto vrozený defekt neuraminidázy vede ke vzácnéstřádací chorobě,sialidóze.
Glykoproteiny jsoubílkoviny, které mají na centrální bílkovinný řetězeckovalentně navázané řetězce oligosacharidů. V organismu plní mnohé funkce - jsou to bílkoviny plasmatické membrány, buněčné receptory, některéhormony a naprostá většina plasmatických proteinů jsou rovněž glykoproteiny. Tvoří také složkuhlenu.
Neuraminidázakatalyzujehydrolýzu α-(2 → 3), α-(2 → 6) a α-(2 → 8) glykosidových vazeb mezi kyselinou sialovou (nejč. kyselinou N-acetylneuraminovou) a subterminálním cukrem, v N-vázaných glykoproteinech tedy nejčastěji galaktózou.
Neuraminidáza se jako povrchovýantigen vyskytuje u všech virů z čelediOrthomyxoviridae (chřipkové viry) a dále u roduParamyxovirus (způsobuje např.parainfluenzu skotu neboNewcastleskou nemoc) aRubulavirus (viruspříušnic).
Nejlépe je její funkce prozkoumána u chřipkového viru (virus influenzy typu A), který způsobuje onemocněníhorních dýchacích cest u člověka i zvířat. Virus sám má afinitu právě ke sliznici respiračního traktu – ta je ale před infekcí chráněna vrstvou hlenu.
Při chřipce se neuraminidáza uplatní několika způsoby – na začátku infekce rozštěpí hlen a umožní virionům dostat se k buňkám.Virion vstupuje do buňky přes receptor (a receptor je glykoprotein, zakončený kyselinou sialovou) pomocí druhého povrchového antigenu,hemaglutininu. Ten se váže právě ke kyselině sialové.
Nově vzniklé virové částice unikají z buňky pučením přes cytoplasmatickou membránu a při tom získávají obal. Ten ale, stejně jako původní membrána, obsahuje glykoproteiny (s kyselinou sialovou) – hrozí tedy, že by se nově vzniklé viriony díky hemaglutininu „přilepily“ k sobě navzájem a k membráně mateřské buňky. Neuraminidáza proto kyselinu sialovou odštěpí, umožní uvolnění virionů z buňky a zabrání jejich agregaci.
Specifické protilátky proti neuraminidáze nejsou schopné zabránit infekci, ale snižují replikační aktivitu a zabraňují dalšímu šíření viru. Viry chřipky se imunitní odpovědi hostitele brání vytvářením různých antigenních variant povrchových antigenů, tedy i neuraminidázy. Na základě její antigenní struktury se viry influenzy A zařazují do 9 suptypů (N1-N9).
Inhibitory neuraminidázy blokují funkci virové neuraminidázy a působí tak jako účinná antivirotika. K těmto substancím patříoseltamivir („Tamiflu®“) azanamivir („Relenza®“).
Neuraminidáza je tvořena bakteriálními patogeny dýchacích cest a zřejmě slouží jako faktor virulence, modifikuje receptory na apikálním povrchu buněk a umožňuje kolonizaci sliznic. Přesná úloha neuraminidázy v patogenezi onemocnění je však zatím neznámá[1]. Nicméně mutantní kmen bakterieP.aeruginosa, který neměl schopnost sysntetizovat neuraminidázu, ztratil také schopnost způsobit infekci in vivo a inhibitory bakteriální neuraminidázy by se tak v budoucnu mohly stát způsobem, jak zabránit vzplanutí bakteriálníhozápalu plic[1].
Neuraminidáza byla objevena u mnoha druhů bakterií, zvláště pak u patogenních kmenů.
 |
 |
Neuraminidáza je syntetizována také parazitickými prvoky, jako jeTrichomonas vaginalis[8] nebotrypanozomy.
V savčích buňkách, tedy i v buňkách člověka, se také nachází neuraminidáza. Syntetizované glykoproteiny podléhají neustálé obměně a neuraminidáza tak společně s dalšími glykosidázami zajišťuje jejich degradaci.
Nedostatečná aktivita NEU1 vede ke střádavé chorobě, při níž se v lysosomech postupně hromadí sializované glykopeptidy a oligosacharidy. Tato geneticky podmíněná nemoc,sialidóza, se projevujementální retardací, neurologickými abnormalitami, hrubými rysy v obličeji a deformacemipáteře. V moči nemocných se nacházejí abnormální degradační produkty a pod mikroskopem je patrná vakuolizace buněk. Závažnost choroby kolísá od mírného průběhu až po rychle progredující, který vede ke smrti pacienta brzy po narození.
Neuraminidáza je vysoce specifický enzym, který štěpí jen konkrétní glykosidickou vazbu. Jako takový je užitečný při strukturní analýze oligosacharidů, při odhalování vazeb kyseliny sialové a při desializaci glykoproteinů (což odhaluje vazebná místa).
Obrázky, zvuky či videa k tématuNeuraminidáza na Wikimedia Commons