Neolit nebo takémladší doba kamenná jepravěké období (zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživyzemědělství.[1] Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z typických prvků tohoto období (viz níže). Tato tzv.neolitická revoluce začíná naBlízkém východě někdy v8. nebo v polovině7. tisíciletí př. n. l. a ukončuje tak období mladéhomezolitu; neolit ovšem na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem šířila znalost prvotního zemědělství, které je rozhodujícím znakem období. Vestřední Evropě se uvažuje o6. tisíciletí př. n. l.[2] Někdy ve4. tisíciletí př. n. l. pozvolna přerůstá v obdobíeneolitu.
V 10. nebo v 9. tisíciletí př. n. l. došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce (tj. v oblasti dnešníPalestiny,Sýrie,Turecka,Íránu aIráku) ke změnám ve způsobu získávání obživy počátkem zemědělství v návaznosti na oteplení vholocénu po poslední době ledové. V předchozích dobách byl obživou lov a sběr přírodních plodů, hlíz a zrn divokých trav. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (hlavněpšenici aječmen) a chovat dobytek (ovce,kozy,hovězí dobytek). Vedle obilnin také pěstovalihrách,čočku,proso,len,mák,boby, výjimečně ioves ažito.
Nejstaršími sídlišti, kde byla archeologicky zaznamenána přítomnost obilnin, jsou
Mureybit v severníSýrii (odhadované stáří nálezu 8050–7542 př. n. l.),
Podobná centra se o něco později vytvořila i veStřední Americe a naDálném východě v oblastiŽluté řeky (Chuang-che).Kultura Jang-šao je nejdokonaleji zdokumentovanou neolitickou kulturou z tohoto období. Tato kultura se šířila podél středního tokuŽluté řeky a jejího přítokuWej-che, tedy v dnešních provinciíchChe-nan,Šan-si,Šen-si,Che-pej a autonomních oblastechNing-sia aVnitřní Mongolsko. Pravěcí lidé se zde živili převážně pěstováním zemědělských plodin jako bylo proso a konopí, dále pak lovem, rybařením, chovem prasat a psů.Kultura Lung-šan existovala v období 3000–2200 př. n. l. Byla rozšířena v oblastech dnešních provinciíŠan-tung,Liao-ning,Che-nan,Che-pej,Šen-si aŠan-si. Nositelé této kultury zdokonalili technologii výroby keramiky i kamenných nástrojů a došlo k dalšímu rozvoji živočišné výroby. Domestikován byl kromě ovcí, vepřů a psů i hovězí dobytek, slepice a později možná i kůň (viz téžNeolit na území Číny).[3]
DoEvropy se zemědělství dostalo díky neolitickým zemědělcům zAnatolie, kteří začali před asi 8000 lety osídlovat Evropu.[4] Geneticky měli nejblíž k současným obyvatelům jižní Evropy, napříkladSardincům aBaskům.[5]
Zároveň se začátkem pěstování obilnin, došlo i kdomestikaci divokých zvířat. Zpočátku si lidé pravděpodobně vytvářeli tzv. živé konzervy. Tj. drželi v zajetí mláďata ulovených zvířat a vykrmovali je k pozdější spotřebě. Archeologicky nejsme schopni u kosterního nálezu postihnout, jestli se jednalo o „živou konzervu“ či již plně domestikované zvíře. Až později došlo k výraznému zmenšení velikosti chovaných zvířat. Nejstarší nálezy kostíovce ze sídliště pocházejí zeZarev Chemi/Shandaru (9 000 př. n. l.). Nálezy kozy se objevují později – kolem 7 500 – 6750 př. n. l. Kosti hovězího dobytka byly nalezeny vJerichu (7 000 – 6750 př. n. l.),Agrisse (6 500 př. n. l.) aKnossu (6 100 př. n. l.).
Pozůstatky neolitické architektury se zachovaly spíš v okrajových oblastech a z velké části byly objeveny teprve ve 20. století. Zatímco na Blízkém východě jsou to hlavně obydlí a města, stavěná z hlíny a nepálených cihel, veStředomoří a vEvropě se zachovaly hlavně hroby, kultovní místa a chrámy z velkých kamenů, známé jakomegality. Nejstarší neolitické stavby pocházejí patrně už z 10. tisíciletí. Mezi nejstarší sídliště patříGöbekli Tepe[6] a Nevalı Çori[7] z 10.–9. tisíciletí ve východním Turecku aJericho v Palestině (9. tisíciletí). VÇatal Hüyüku z 8.–7. tisíciletí, rovněž v jihovýchodním Turecku, jsou domy omítané a na stěnách zdobené malbami, patrně kultovního významu. Nálezy naznačují, že zemřelí se pohřbívali dvoufázově, nakonec pod podlahou domu, který tak sloužil i jako svatyně.Mehrgarh u městaKvéta ve střednímPákistánu, asi 150 km odafghánských hranic, byl nepřetržitě osídlen od 8. do 3. tisíciletí a na něj navazuje řada dalších neolitických měst v údolíIndu. V nejstarší vrstvě osídlení se nalezly domy z nepálených cihel s několika místnostmi na pevných základech z rovnaných kamenů a snad i s kanalizací. Koncem neolitu se na Blízkém Východě vytvářímegaron, jednoduchá obdélná stavba s krytým přístřeškem a vchodem na užší straně, který se pak stal základem pro vývoj řecké chrámové architektury. V Evropě i v jihozápadní Asii, kam se neolitická kultura šířila v dalších tisíciletích, se obydlí patrně stavěla z méně trvanlivých materiálů – ze dřeva, z proutí a hlíny – takže se nezachovala. Zato se odIndie a Kavkazu až po západní a severní Evropu, ale i v Africe nebo Brazílii, zachovalo množství mohutných kamenných staveb, patrně náhrobků a kultovních míst. Nejznámější je anglickéStonehenge (asi 100 km od Londýna).[8] Ale větší nebo menší kameny a skupiny kamenů se zachovaly ve velkém množství zejména vIrsku, ve Francii, v severním Německu aDánsku, v jižním Rusku a naKavkaze. Rozlišují se jednotlivé kameny (menhir) a jejich kruhy (kromlech) nebo řady (Carnac v Bretani), ploché kameny na sloupech (dolmen) a rozsáhlé hroby s mohylami (cairn,tumulus). V jižním Rusku a na Kavkaze se zachovaly dokonale zpracované deskové dolmeny a v osadě Volkonskij uSoči žulový monolit s vytesanou půlkulovou komorou. Pozoruhodná je takémegalitická kultura na Maltě.[9]
Neolit vzniká přímo na místě: vytvářejí se lokální místa neolitizace. Zastávají ji především středoevropští badatelé pro místní vývoj: O. Menghin nebo R. Pittioni.
Nejstarší evropská města jsou přisuzovánatripolské kultuře neolitických zemědělců
Množství sociálních změn a jejich relativní rychlost (vzhledem k předchozím fázím vývoje) některé badatele vedou k tomu, že hovoří o tzv. neolitické revoluci (původně analogie pojmuprůmyslová revoluce). Pojem byl rozšířenarcheologemaustralského původuVerem Gordonem Childem a jím poprvé užit roku1936. Kritici říkají, že sociální změny vyvolané neolitickou revolucí byly v minulosti zveličovány (například se soudilo, že zemědělství umožnilo zvýšit rychle lidskou populaci, což dnes mnoho badatelů zpochybňuje). Nicméně se zdá zřejmé, že jisté přebytky potravy umožnily specializaci (zajištění potravy už se nemuseli věnovat všichni členové komunit), a tedy vznikřemesel. Přebytky také vedly ke vznikuobchodu (s tím souvisela potřebastandardizace – obchodní stezky,peníze,čísla). Jedním z revolučních přelomů je podle většiny odborníků vzniksoukromého vlastnictví, související patrně přímo s užíváním půdy. Ve společnosti též vzniká pevnější hierarchie, a s tím pravděpodobně souvisí vzniknáboženství,patriarchátu (lovecko-sběračské společnosti neznají ani pojemotcovství),monogamie[11] a takéotrokářství. Objevuje seválčení a organizované násilí mezi lidmi, které nebylo doloženo v předchozímpaleolitu (např. z jeskynních maleb, nebo kosterních pozůstatků). Míra válčení, lidských obětí (souvisejících asi s primitivními náboženskými kulty) a hromadnýchkastrací nepřátel byla v určité chvíli taková, že se neolitické kultury dostaly do stavu mocné populační převahy žen nad muži.[12] Předmětem výzkumu jsou také negativní dopady neolitické revoluce. Zdá se zřejmé, že v souvislosti s domestikací zvířat se například zvětšilo množství chorob, jimiž člověk mohl onemocnět, v důsledku odklonu od původní stravy se objevil také napříkladzubní kaz a dokonce se zmenšila průměrná výška obyvatel.[13]
Podle objevů v mongolské lokalitě Šabarak-usu ("Planoucí útesy") se jeví jako pravděpodobné, že fosilní úlomky skořápek vajecdinosaurů používali již kolem roku 8000 př. n. l. raně neolitičtí obyvatelé pouštěGobi, kteří je opracovávali a navrtávali do podoby „korálků“ pro nošení na náhrdelnících a jiných přívěscích.[14]
Pojem vztahující se k specifickému období na blízkém Východě,Balkáně a egejské oblasti, kdy místní obyvatelstvo sice znalozemědělství, ale nedokázalo ještě vyrábětkeramiku, resp. keramické nádoby. Protože keramické nádoby a střepy z nich patří mezi nejdůležitější archeologické nálezy, vzniklo pro toto období specifické pojmenování.
↑ Neolithic.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-06-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Význam a „technické vymoženosti“ neolitu.Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec [online]. [cit. 2020-06-27].Dostupné online.
↑ Neolithic Period in China.www.metmuseum.org [online]. [cit. 2020-06-27].Dostupné online.
↑ Tvůrci pravěkého Stonehenge přišli z oblasti dnešního Turecka.Česká televize [online]. 17. dubna 2019.Dostupné online.
↑GUNTHER, Torsten. Genes mirror migrations and cultures in prehistoric Europe — a population genomic perspective.Current Opinion in Genetics & Development. 2016, s. 115–123.Dostupné online.doi:10.1016/j.gde.2016.09.004.PMID27685850.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CURRY, Andrew. Gobekli Tepe: The World’s First Temple?.Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2020-06-27].Dostupné online. (anglicky)
↑TOBOLCZYK, Marta. The World's Oldest Temples in Göbekli Tepe and Nevali Çori, Turkey in the Light of Studies in Ontogenesis of Architecture.Procedia Engineering. 2016-01-01, roč. 161, čís. World Multidisciplinary Civil Engineering-Architecture-Urban Planning Symposium 2016, WMCAUS 2016, s. 1398–1404.Dostupné online [cit. 2020-06-27].ISSN1877-7058.doi:10.1016/j.proeng.2016.08.600. (anglicky)
↑ Megality na Maltě: starší než egyptské pyramidy.TÝDEN.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2020-06-27].Dostupné online.
↑YIRKA, Bob. DNA study shows Neolithic Europeans interbred with Anatolian migrants.phys.org [online]. 2017-11-09 [cit. 2023-02-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Monogamie může souviset se zemědělstvím.www.scienceworld.cz [online]. [cit. 2020-06-27].Dostupné online.
