Neoexpresionismus je umělecké hnutí, zejména výtvarné, které má počátky v 60. a 70. letech 20. století a vrcholilo v letech osmdesátých.[1] Splývá se širším proudempostmoderního umění. Neoexpresionisté podle svých slov reagovali na křečminimalismu,abstraktní malby akonceptualismu a vzdorovali jim částečným návratem kfigurativní malbě a konkrétnu, ovšem s prvky hravosti a absurdity na straně jedné a morbidnosti a narušenosti očekávatelných křivek na straně druhé. Typické jsou barevné kontrasty či kolážové prvky. Neoexpresionisté se hlásili zejména k německému expresionismu ze začátku 20. století. Hnutí mělo v Německu také hlavní centrum, němečtí neoexpresionisté byli nazývániNeue Wilde (Nové šelmy). Ve Francii se neoexpresionismus někdy nazývá Volná figurace (Figuration Libre), v Itáliitransavantgarda. Ve Spojených státech silné pozice neměl a byl proto někdy chápán jako evropská vzpoura proti aktuálnímu módnímu americkému umění. Příklon k figurativní malbě a konkrétním tvarům vyvolal velmi pozitivní reakci publika, které bylo abstrakcí avantgardistů již unaveno, což zase vyvolalo útoky modernistů na neoexpresionisty a obviňování z komerční vypočítavosti. Představiteli neoexpresionismu byliFrank Auerbach,Miquel Barceló,Jean-Michel Basquiat,Francesco Clemente,Eric Fischl,David Hockney,Peter Howson,Jörg Immendorff,Anselm Kiefer,Leon Kossoff,Markus Lüpertz,Malcolm Morley,Elizabeth Murray,Philip Pearlstein čiJulian Schnabel.[2] V Česku napříkladPetr Raška,Vladimír Skrepl,Martin John,Jiří David čiStanislav Diviš.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématuNeoexpresionismus na Wikimedia Commons