Neo-noir jesubžánrfilmu noir, jenž se tematicky i vizuálně inspiruje a navazuje na americké filmy noir ze 40. a 50. let dvacátého století. Zároveň je však přizpůsoben požadavkům moderního publika a obvykle obsahuje vícenásilí a intimity – elementy, které byly běhemzlaté éry Hollywoodu potlačovány vlivem platnostiHaysova kodexu. Někdy bývá považován i za samostatný žánr, nejčastěji se objevuje v kombinaci se žánrythriller,mysteriózní,drama čikrimi.
Názevneo-noir vznikl přidáním řecké předpony neo- (novo-) ke slovunoir (francouzsky černý) a stal se hojně využívaný v 70. a 80. letech díky filmům jakoDrsný Harry (1971),Čínská čtvrť (1974) čiTaxikář (1981).[1] Avšak první neo-noiry vznikaly již počátkem 60. let, jen několik let po natočení filmuDotek zla (1958), který je všeobecně považován za poslední klasický film noir.[2]
Neo-noiry se v mnohém podobají klasickým zástupcům žánrufilm noir. Režiséři často využívají osvětlovací technikulow key a kladou důraz na kontrast mezi stínem a světlem. V porovnání s klasickými noiry ale převládá již barevná kamera s temnými odstíny a moderní zvuk i filmařské techniky.
Co se obsahu týče, klasické noiry se zabývají poválečnou deziluzí aparanoiou, zatímco neo-noiry řeší současné společenské otázky jako například moderní technologie čiglobalizace a hlouběji vykreslujípsychikuprotagonistů. Hlavní postavou filmu je nejčastěji záhadný a cynickýantihrdina.[3]
Jako první neo-noir, který se dočkal velkého úspěchu, bývá považovánthrillerMys hrůzy (1962). Nicméně k popularizaci tohotosubžánru přispěly až úspěšnékriminální filmy natočené v 70. a 80. letech jako napříkladČínská čtvrť (1974),Rozhovor (1974),Noc postupuje (1975) čiŽár těla (1981).[4]
V následujících letech se vyčlenilo několik režisérů, kteří svým dílem značně přispěli k rozvoji neo-noiru. Jde například oDavida Lynche (Modrý samet,Lost Highway,Mullholland Drive) čiQuentina Tarantina (Gauneři,Jackie Brownová). V duchu tohoto subžánru v kombinaci sčerným humorem často tvoří ibratři Coenové (Zbytečná krutost,Fargo,Tahle země není pro starý) čiscenáristaShane Black (Kiss Kiss Bang Bang,Správní chlapi). Netradiční kombinaci se žánremsci-fi zvolilRidley Scott pro svůjkultovní filmBlade Runner (1982).
Mezi nejzdařilejší neo-noiry bývají řazena také tato díla:Základní instinkt (1992),Sedm (1995),Obvyklí podezřelí (1995),Nelítostný souboj (1995),L.A. – Přisně tajné (1997),Memento (2000),Collateral (2004),Sin City – Město hříchu (2005) čiProkletý ostrov (2010). Z novějších žánrových příspěvků bývají zmiňovány thrilleryDrive (2011) čiSlídil (2014) čiZmizelá (2014).[5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématuneo-noir na Wikimedia Commons