Na severu je ohraničena řekouSalzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen odděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Jižní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzavírá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným horám patří kromě Großglockneru takéGroßes Wiesbachhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Riffl (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledávaným oblastemrakouských Alp, nejznámějším střediskem jeKaprun. Velká část skupiny náleží doNárodního parkuVysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern). Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner (3798 m n. m.) aGroßvenediger (3674 m n. m.), strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá, se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahujíborovice limba amodřín stáří až 1000 let. Žijí zdekamzíci,svišti,kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit iorlosupa bradatého aorla skalního.
Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m n. m. vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin.Masiv Grossglockneru je tvořen zruly, na povrchu je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvamibřidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinacevápenec s břidlicí aslída.Jádro masivu Grossglockneru je tvořenoledovcemPasterze. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholuJohannisberg a obou vrcholůBurgstall. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachycovány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100 m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe.
Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavníhoalpského hřebene připomíná svým tvarem zvon (die Glocke znamená německy „zvon“). Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru28. července1800 pětičlenný tým z početnéexpedice, která byla zorganizována na popudbiskupa Franz-XaveraSalm-Reifferscheida zkorutanskédiecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi,farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:
Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55°[1][2] (touto cestou byl i sjet na lyžích, mj.Ivou Filovou jako první ženou)
Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle podmínek[3]
.png)
