Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Großglockner

Souřadnice:47°4′28″ s. š.,12°41′38″ v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno zNejvyšší hora Rakouska)
Großglockner
Großglockner z jihu
Großglockner z jihu

Vrchol3798 m n. m.
Prominence2428 m ↓Brennerpass
Izolace175 km →Gran Zebrù
SeznamyNejvyšší hory evropských zemí
Ultraprominentní hory Evropy #9
Poznámkanejvyšší hora Rakouska
Poloha
SvětadílEvropa
StátRakouskoRakouskoRakousko
PohoříVysoké Taury,Alpy
Souřadnice47°4′28″ s. š.,12°41′38″ v. d.
Großglockner
Großglockner
Prvovýstup28. července1800
Horninazelená břidlice
PovodíSalzachInnDunaj,
IselDrávaDunaj
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Großglockner (zvuk[ˈɡʀoːsˌɡlɔknɐ]; 3798 m n. m.) je nejvyšší horaRakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící doVysokých Taur a na hranici spolkových zemíKorutany aTyrolsko. Do roku 1920 byl oficiálně nejvyšší horouRakousko-uherské monarchieOrtler (3905 m n. m.) na území jižního Tyrolska, které na základěSaintgermainské mírové smlouvy, podepsané 10. září 1919 vSaint-Germain-en-Laye poblížPaříže a upravující zánik rakouské části Rakousko-Uherska připadloItálii.

Skupina Glocknergruppe

[editovat |editovat zdroj]

Horská skupina Glockner (Glocknergruppe) je jednou ze sedmi částí, na něž se členíVysoké Taury. Leží na územíKorutan,Tyrolska aSalcburska.

Horská skupina Glocknergruppe ve Vysokých Taurách

Na severu je ohraničena řekouSalzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen odděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Jižní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzavírá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným horám patří kromě Großglockneru takéGroßes Wiesbachhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Riffl (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledávaným oblastemrakouských Alp, nejznámějším střediskem jeKaprun. Velká část skupiny náleží doNárodního parkuVysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern). Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner (3798 m n. m.) aGroßvenediger (3674 m n. m.), strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá, se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahujíborovice limba amodřín stáří až 1000 let. Žijí zdekamzíci,svišti,kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit iorlosupa bradatého aorla skalního.

Masiv Grossglockneru

[editovat |editovat zdroj]

Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m n. m. vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin.Masiv Grossglockneru je tvořen zruly, na povrchu je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvamibřidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinacevápenec s břidlicí aslída.Jádro masivu Grossglockneru je tvořenoledovcemPasterze. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholuJohannisberg a obou vrcholůBurgstall. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachycovány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100 m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe.

Výstupy

[editovat |editovat zdroj]

Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavníhoalpského hřebene připomíná svým tvarem zvon (die Glocke znamená německy „zvon“). Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru28. července1800 pětičlenný tým z početnéexpedice, která byla zorganizována na popudbiskupa Franz-XaveraSalm-Reifferscheida zkorutanskédiecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi,farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:

  • Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55°[1][2] (touto cestou byl i sjet na lyžích, mj.Ivou Filovou jako první ženou)
  • Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle podmínek[3]
  • Mayerlrampe[4]

Galerie

[editovat |editovat zdroj]
Od vyhlídky Kaiser Franz Josefs Höhe
Grossglockner z jihozápadu
Kleinglockner a Grossglockner
Vrcholový kříž
Grossglockner s pohledem na hřeben Stüdlgrat

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. Pallavicini - popis
  2. Video z roku 1985
  3. Stüdlgrat - popis
  4. Mayerlrampe - popis

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Nejvyšší hora Evropy
ZeměMapa Evropy
Teritoria, kolonie
a zámořská území
Území s částečným
mezinárodním uznáním
Zaniklé státní struktury
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Geografie |Rakousko
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Großglockner&oldid=24997106
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp