Nauru (naurskyNaoero), plným názvemRepublika Nauru (anglickyRepublic of Nauru,naurskyRepubrikin Naoero), je stát na stejnojmenném korálovém ostrově. Jedná se o nejmenší ostrovnístát a zároveň republiku na světě, ležící v jižnímTichém oceánu v ostrovní skupiněMikronésie. Meziministáty z hlediska rozlohy zastupuje třetí pozici, a to zaVatikánem aMonakem. Nauru je členem britskéhoCommonwealthu.
Nauru se stalo známé těžboufosfátů, která po jistou dobu zajistila jeden z největších důchodů na hlavu obyvatelstva na světě. V důsledku nekontrolované těžby a pochybné finanční politiky je dnes[kdy?] většina ostrova neobyvatelná a stát stojí před finančním bankrotem a ztrátou nezávislosti.
V roce 1888 byl formálně anektovánNěmeckem a administrativně připojen kMarshallovým ostrovům. Za 1. světové války ostrov obsadila 6. listopadu 1914Austrálie. V roce 1920 svěřilaSpolečnost národů Nauru jako mandátVelké Británii, která se na jeho správě podílela spolu sNovým Zélandem aAustrálií. V letech 1942–45 byl ostrov okupovánJaponci. 22. října 1947 se Nauru stalo poručenským územímOSN pod správou Velké Británie, Nového Zélandu a Austrálie. 31. ledna 1968 byla vyhlášena nezávislá republika.[zdroj?]
Po roce1900, kdy byla na ostrově objevena velká ložiska fosfátu, ho začaly těžit zahraniční společnosti. Až roku1970 byla těžba zestátněna a Nauru se v krátké době stalo jedním z nejbohatších států (v přepočtu na jednoho obyvatele); školství, zdravotnictví a další služby byly pro vlastní obyvatelstvo zadarmo.[zdroj?]
V srpnu 1993 Nauru podepsalo dohodu s Austrálií o refundaci škod na životním prostředí způsobených do roku 1968. Austrálie souhlasila zaplatit 73 miliónů USD (podle jiného údaje dokonce 107 miliónů USD).[2]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Nauru.
Nauruská vlajka je tmavomodrý list o poměru stran 1:2 s úzkým žlutým vodorovným proužkem uprostřed a pod ním bílou dvanácticípou hvězdou v žerďové části.
Nauru má rozlohu 21 km², leží jižně odrovníku a jižně odMarshallových ostrovů v tichomořské skupině ostrovů Mikronésie, která je částíOceánie. Ostrov je obklopen korálovým útesem. Přístup na pevninu je pak velmi obtížný. Nauru je typickým korálovýmatolem, nacházejícím se na špičce starého vulkánu. Korálová základna atolu sahá do hloubky asi 2 km, nejvyšším bodem atolu je Command Ridge (70 m n. m.). Mořské dno přitom klesá velice rychle, ve vzdálenosti jednoho kilometru od břehu dosahuje hloubka již přes 1000 metrů.[zdroj?]
Ostrov byl jedním z největších fosfátových ostrovů. Těžbou byla krajina zdevastována a téměř všechny zásoby fosfátu byly vyčerpány. Kvůli odtoku a bahnu z těžby také zahynulo 40 % mořského života v okolí ostrova. Nauru má také problém s omezeným množstvím sladké vody. Obyvatelé jsou závislí na odsolovacím zařízení a nádržích s dešťovou vodou. Přes vcelku dostatečné srážky (1900 mm/m² ročně) se většina vody ihned vsakuje, což ztěžujezemědělství. Pitná voda se musí částečně dovážet z Austrálie.[zdroj?]
Významnou část ostrova tvoří úrodná oblast okolo jezeraBuada, kde můžeme najít např. kokosové palmy a banánovníky.[zdroj?]
Velká část území byla dříve pokryta silnou vrstvou fosfátu, tedy původně ptačích exkrementů; tato masa, známa pod jménemguano, je dodnes považována za jedno z nejlepšíchhnojiv. Po odbourání této vrstvy zbyla opět holá vápencová krajina, kde ani pokusy o zalesnění nepřinesly výrazné výsledky.[zdroj?]
Nauru má celoročně velice horké a vlhké klima, a to kvůli své poloze blízko rovníku. V období mezi listopadem a lednem je toto místo postihovánomonzunovými dešti. Denní teploty se pohybují okolo 26 až 35 °C a 22 až 34 °C během noci.[zdroj?]
Nauru je parlamentní republikou. Vládu tvoří jednokomorový parlament, volený každé tři roky. Ten také volí ze svých členů předsedu. Pro kandidáty v Nauru není typické zařazovat se do určité politické strany. V současném parlamentu působí 19 členů a z toho je 15 z nich nezávislými kandidáty. Nezávislost získalo Nauru roku 1968. Do té doby bylo spravováno jako mandátní území Austrálií, Velkou Británií a Novým Zélandem. Nauru je jeden ze dvou států na světě, který nemá úřední hlavní město (druhý je Švýcarsko): vládní úřady se nacházejí v distriktu Yaren (4500 obyv.). Naurunemá vlastní armádu, za obranu ostrova je dle zvláštní smlouvy zodpovědná Austrálie (i když obyvatelé Nauru mohou být do australské armády rekrutováni).[zdroj?]
Nauru je administrativně děleno do 14 distriktů. V důsledku finančních problémů státu došlo v letech1986 až2004 k celkem 22 volbám, což znázorňuje současnou nestabilitu systému.[zdroj?]
Parlamentní budova
Jistou nestálost lze pozorovat i v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů. Dokumentovat je to možno na vztahu Nauru kČíně aTchaj-wanu:
21. července2002 zrušilo Nauru své tradiční styky s Tchaj-wanem a uznalo Čínu. Nauru dostalo obratem příslib hospodářské pomoci ve výši více milionů dolarů (údajně se jednalo o dvojmístné číslo);
o rok později, v roce2003, se Čína rozhodla zaplatit dluhy Nauru za koupi letadlaBoeing 737 pro nauruskou státní leteckou společnost ve výši 2,7 milionu dolarů
v březnu2005 se náměstek ministra zahraničí Číny vyslovil pro prohloubení styků s Nauru a nauruský prezident Scotty při této příležitosti prohlásil, že Nauru podporuje sjednocení Číny a Tchaj-wanu.
v květnu2005 se nauruský a tchajwanský prezident setkali a rozhodli se znovu navázat diplomatické styky s tím, že dřívější prezident se mýlil; je však nutno vzít v úvahu, že Čína svůj slib zaplatit letadlo nauruské státní společnosti nesplnila, zatímco Tchaj-wan přislíbil hospodářskou pomoc v oblastech školství, zemědělství,rybolovu aturistiky.[zdroj?]
Obdobně kolísavá byla i politika např. vůčiFrancii (1995 přerušení diplomatických styků,1997 jejich obnovení).[zdroj?]
Nauru se dělí do čtrnácti správních obvodů, které jsou seskupeny do osmi volebních obvodů. Nejlidnatější čtvrtí je Denigomodu s 1 804 obyvateli. Další části: Aiwo, Anabar, Anetan, Anibare, Baitsi, Boe, Buada, Denigomodu, Ewa, Ijuw, Meneng, Nibok, Uaboe, Yaren.[zdroj?]
Obyvatelstvo Nauru se skládá jen z 62 % z původního obyvatelstva, velkou část tvoří přistěhovalci (dříve zejména zaměstnanci při těžbě fosfátu): přistěhovalci zKiribati aTuvalu (25 %),Číňané aVietnamci (8 %), dále Evropané a obyvateléNového Zélandu (5 %).[zdroj?]
Průměrný věk dožití je jen 62 let; jako důvod je uváděno velké rozšířenícukrovky a obezita v důsledku nekontrolované výživy obyvatel v období zbohatnutí od 70. let 20. století. Cukrovkou trpí 30,2 % obyvatel, což je v celosvětovém měřítku ojedinělé. Nauru také drží pochybné světové prvenství v míře obezity, 97 % mužů a 93 % žen má nadváhu nebo je obézní. Růst obyvatel je kolem 1,87 %, dětská úmrtnost činí 1,014 %.[zdroj?] Nauru je země s největší mírou obezity mezi občany, 61 % obyvatel Nauru trpí obezitou. Hlavní příčinou vysoké míry obezity je nedostatek místa pro růst čerstvých surovin, většinu jídla na Nauru tvoří konzervy přivezené převážně z Austrálie.
Z náboženství je mezi obyvatelstvem nejvíce rozšířenokřesťanství, přičemž nejvíce zastoupena je protestantská církev. Méně rozšířený je buddhismus, taoismus či bahá'í.[zdroj?]
Kolem 7 % jsou stoupenci původního místního náboženství, jistého druhu monoteistické víry, kde velkou roli hraje bohyně Eijebong a ostrov duchů Buitani.[zdroj?]
Oficiálním jazykem jenaurština, kterou využívá 96 % obyvatel. V Nauru se mluví takéanglicky. Angličtina se uplatňuje převážně ve státní správě a v obchodu.[zdroj?]
Hospodářství, ekologická devastace a státní bankrot
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Nauru.
Fosfátové pole
Stav a vývoj nauruského hospodářství je těsně spojen s těžboufosfátového hnojiva, které patří k nejlepším na světě (jeho čistota je kolem 90 %). O vzniku fosfátových ložisek existuje více teorií, většinou se vychází z toho,[zdroj?] že se jedná oguano, tedy ptačí exkrementy.[zdroj?]
Těžba fosfátového hnojiva začala již kolem roku 1900, během dalších desetiletí pak stoupala, zůstala však v rukou zahraničních společností. Jejich zestátněním roku 1970 pak začal vývoj, který přímo katapultoval Nauru mezi nejbohatší země světa v přepočtu na obyvatele. Vývoz fosfátu se ještě roku 2000 podílel 75 % na tvorbě národního důchodu.[zdroj?]
Bezohledná těžba fosfátového hnojiva však mimo bezpříkladného růstu životní úrovně měla i dalekosáhlé negativní důsledky. Zásoby fosfátu se začaly chýlit ke konci, zejména pak většina plochy ostrova byla změněna v jakousi vyschlou měsíční krajinu, zemědělství je dnes možné jen na úzkém pobřežním pásu, kde se nacházejí i obydlené obce ostrova.[zdroj?]
K tomu se přidává i pochybná investiční politika různých vlád Nauru. Kromě založení vlastníuniverzity byla zřízena i státní rejdařská společnost a státní letecká společnost (která občas v důsledku nedostatku peněz naletecký benzín či potřebné opravy a údržbu musí pozastavit svou činnost). Nauruská vláda investovala i do různých nemovitostí, známým se stal zejménamrakodrapNauru House v australskémMelbourne (zde znám pod přízviskemBirdshit Tower –Ptačincová věž).[zdroj?]
Když se ukázalo, že zásoby fosfátu docházejí a že investované zisky byly minusovým obchodem, snažilo se Nauru katastrofu odvrátit. Nauru se mělo stát daňovým rájem, ovšem poté, co v nauruských bankách začala ruská mafie prát své peníze[zdroj?] a USA proti tomu důrazně protestovaly, z tohoto úmyslu sešlo; Nauru obdrželo též značnou částku od Austrálie za to, že na svém území zřídilo uprchlické tábory (Nauru Detention Centre), kde Austrálie internovala různé imigranty, zejména zAfghánistánu, kterým byl odmítnut vstup do Austrálie.[zdroj?]
Australská vláda též navrhla přemístit obyvatele Nauru na jeden neobydlený ostrov před severním australským pobřežím, což by však znamenalo vzdát se státní suverenity; tento návrh byl odmítnut.[zdroj?]
Bureau of East Asian and Pacific Affairs.Background Note: Nauru [online]. U.S. Department of State, 2011-01-26 [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Nauru [online]. Rev. 2011-05-25 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-17. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Manile.Souhrnná teritoriální informace: Nauru [online]. Businessinfo.cz, 2009-06-23 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
CROWL, Philip A.; LOVE, Edmund G.US Army in WWII: Seizure of the Gilberts and Marshalls [online]. Washington DC: Department of the Army, 1955, rev. 2003-12-04 [cit. 2009-06-04]. KapitolaCHAPTER III: Preparing for the Attack.Dostupné online. (anglicky) – americké operace proti Nauru během útoku na Gilbertovy a Marshallovy ostrovy
FOSTER, Sophie; KISTE, Robert C.Nauru [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
HADEN, Jack D.NAURU: A MIDDLE GROUND DURING WORLD WAR II [online]. Rev. 2001-04-11 [cit. 2009-06-04].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-08. (anglicky) – Nauru za druhé světové války
.svg)
