| Natan Alterman | |
|---|---|
 Nathan Alterman v roce 1952 | |
| Rodné jméno | נתן אלתרמן |
| Narození | 14. srpna1910 Varšava,Kongresové Polsko,Ruské impérium |
| Úmrtí | 28. března1970 (ve věku 59 let) Tel Aviv,Izrael |
| Místo pohřbení | Hřbitov Kirjat Ša'ul |
| Národnost | izraelská (od roku 1948) |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Povolání | básník,dramatik,novinář,překladatel |
| Ocenění | Bialikova cena Izraelská cena |
| Politická strana | Rafi |
| Představenstva | literární hnutí Jachdav (v čele sAvrahamem Šlonskim |
| Choť | Rachel Marcus |
| Partner(ka) | Rachel Marcus |
| Děti | Tirza Atar |
| Rodiče | Yitzhak Alterman |
| Příbuzní | Nathan Slor (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Natan Alterman (hebrejskyנתן אלתרמן;14. srpna1910Varšava,Kongresové Polsko,Ruské impérium –28. března1970Tel Aviv,Izrael) byl izraelskýbásník,dramatik,novinář apřekladatel. Ačkoli se nikdy neangažoval v politice, měl velký vliv nadělnicko-sionistickou politiku, a to jak před vznikemStátu Izrael, tak po něm.
Natan Alterman se narodil veVaršavě vKongresovém Polsku (tehdy součástRuského impéria). V roce 1925, když mu bylo 15 let, se s rodinou přestěhoval do Tel Avivu, kde pokračoval ve studiu naGymnáziu Herzlija.
Když mu bylo 19 let, odjel doPaříže studovat naPařížskou univerzitu. O rok později se rozhodl odejít doNancy, kde studovalagronomii. Přestože udržoval blízký kontakt se svou rodinou a přáteli vTel Avivu a navštěvoval je o prázdninách, strávil tři roky ve Francii a byl velmi ovlivněn setkáními s francouzskými umělci a spisovateli. Když se v roce 1932 vrátil do Tel Avivu, začal pracovat v zemědělské školeMikve Jisra'el, ovšem brzy ji opustil a začal pracovat jako novinář a básník.
Zasloužil se o přivezenísemen rajčete Marmande do Izraele, kde bylo až do 60. let 20. století hlavním druhém pěstovaným v zemi.[1]
Altermanova první vydaná básnická sbírka se jmenuje Kochavim ba-chuc („Hvězdy venku“) a vyšla v roce 1938. Tato sbírka, jak říká izraelský kritikBinjamin Haršav, ho prosadila jako významnou osobnost moderní hebrejské poezie.[2]
Jeho další významnou knihou byla „Radost chudých“ (hebrejskyשִׂמְחַת עֲנִיִּים, 1941). Jedná se o fantasmagorii sestávající z 31 vzájemně propojených básní z pohledu ducha mrtvého muže, který je posedlý živou ženou, kterou miluje – obrácený příběhOrfea aEurydiky. Mrtvý muž chce svou živou lásku ochránit před válkou a chudobou, ovšem ze všeho nejvíc ji chce vtáhnout do svého světa. Jeho plány jsou neustále mařeny, protože ho i světýlko svíčky zažene zpět.
Když v roce 1942 dorazily dosionistické židovské komunity vBritské mandátní Palestině první zprávy oholokaustu, napsal Alterman báseň, kterou lze označit za sarkastickouparafrázi židovské modlitby. V této básni Alterman píše: „Na křik našich dětí, zastíněných lešením, jsme neslyšeli běs světa. Vždyť jsi nás vyvolil ze všech národů, miloval jsi nás a měl jsi nás rád. Vždyť jsi nás vyvolil ze všech národů, z Norů, Čechů a Britů. Když kráčejí k popravištím, židovské děti rozumu, vědí, že jejichkrev nebude počítána mezi ostatní a jen volají na matku odvrať svou tvář“. V roce 1943 napsalmakamu „Švédský jazyk“, v níž ocenil ochotuŠvédska přijmout židovské uprchlíky zDánska.[3]
V roce 1943 napsal také báseň kritizující papežePia XII., která je vystavena v památníkuJad vašem.[4]
V letech 1945–1947 odsuzoval v novináchDavar represivní opatřeníBritské armády a chválil ilegální lodě, které v rozporu s britskou politikou vyloďovaly na pobřeží zeměŽidy, kteří přežili holokaust. Nejznámějším článkem je „Chvála italského kapitána“ z roku 1945 (hebrejskyנאום תשובה לרב חובל איטלקי).[5]
Na začátkuprvní arabsko-izraelské války v roce 1948 napsal řadu vlasteneckých básní, z nichž nejznámější je „Stříbrný talíř“ (hebrejskyמגש הכסף). Tato báseň, která se stala kanonickým textem, jenž se čte vden vzpomínek na padlé vojáky Izraele, vznikla jako reakce na slovaChajima Weizmanna, která pronesl v prosinci 1947 po přijetíplánu OSN na rozdělení Palestiny:Žádný stát není nikdy předán na stříbrném podnose… Plán rozdělení nedává Židům příležitost, ale možnost.
Ve své básni popisuje scénu podobnou biblickémuzjevení na hoře Sinaj, kde Židé čekají na přijetí židovského státu, stejně jako kdyžizraelské kmeny čekaly na přijetítóry. MístoMojžíše sestupujícího skamennými deskami však lidé vidí dva neznámé mladé lidi, chlapce a dívku, zraněné a téměř mrtvé vyčerpáním. Na otázku: „Kdo jste?“ odpovídají: „Jsme stříbrný podnos, na němž vám byl předánžidovský stát.“
Překládal dílaShakespeara,Molièra,Racina a ruská díla dohebrejštiny ajidiš. Napsal text slavné písněKalanijot odMoše Vilenského, kterou zpívalaŠošana Damari.
Některé Altermanovy básně se staly populárními písněmi, např. „Nekonečné setkání“ (hebrejskyפגישה לאין קץ). Jedna z epizod 3. série izraelského seriáluŠtisel naNetflixu je pojmenována podle jedné z jeho básní „První úsměv“, která je během seriálu čtena na vzpomínkovém obřadu.[6]
V 50. letech 20. století se stavěl protistannému právu, které bylo uvaleno na arabské občany Izraele (do roku 1966), a také silně podporoval dělnické boje, jako byla stávka námořníků v roce 1952, kterou potlačila vládaDavida Ben Guriona.
Pošestidenní válce se stal Alterman jedním ze zakladatelůHnutí za Velký Izrael, díky čemuž se ocitl ve spojenectví s pravicovými aktivisty, proti nimž v dřívějších dobách své kariéry výrazně vystupoval. Kritizoval Davida Ben Guriona (který v té době zastával sice pouze funkci poslanceKnesetu, ale i přesto měl velký vliv) za přílišnou ochotu vzdát se území dobytých během války za mírovou dohodu.
V roce 1946 Alterman obdrželČernichovského cenu za překlady herFaidra odJeana Racine aVeselé paničky windsorské odWilliama Shakespeara.
V roce 1947 obdržel Ruppinovu cenu za knihu „Radost chudých“.
V roce 1957 mu byla udělenaBialikovu cena za literaturu.[7]
V roce 1967 obdržel opět Černichovského cenu za překladyMoliérových her.
V roce 1968 mu byla udělenaIzraelská cena za literaturu[8]
V roce 2011 byl jeho portrét vybrán na izraelskou bankovku.[9] Alterman je od roku 2016 zobrazen na izraelské bankovce o hodnotě 200nových izraelských šekelů.[10]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuNathan Alterman na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuNatan Alterman na Wikimedia Commons