Nasciturus je dosudnenarozené dítě (zpravidla odpočetí doporodu), které je způsobilé nabývat, za podmínky, že se narodí živé,subjektivní práva.

VDeklaraci práv dítěte, která byla podepsána roku 1924Společností národů, je poprvé řečeno, že dítě má právo na ochranu již před narozením. V roce 1945 byla Společnost národů nahrazenaOrganizací spojených národů, která 20. listopadu 1959 vyhlásilaChartu práv dítěte, jež se stala předchůdcemÚmluvy o právech dítěte, přijaté 20. listopadu 1989Valným shromážděním OSN. V České republice začala platit k 1. lednu 1993. Tato úmluva stanovujeobčanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dítěte a její dodržování kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN. Úmluva definujedítě jako lidskou bytost mladší 18 let.^[1]

Podlečeského práva je nenarozené dítě hodno ochrany, konkrétně jde o čl. 6 odst. 1Listiny základních práv a svobod, podle nějž má každý právo na život a lidský život je hoden ochrany již před narozením. To znamená, že se blíží povaze ústavně garantované hodnoty (ústavodárce se zavázal ho chránit právě tím, že ho označil za hodnotu). Na úrovni trestní je plod chráněn podle skutkových podstat několika trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159–163TrZ), trestného činunedovolené nakládání s lidskýmembryem alidským genomem (§ 167 TrZ) a také jako speciální případ trestného činuublížení na zdraví spočívající ve vyvolání potratu nebo usmrcení plodu [§ 122 odst. 2 písm. g) TrZ].

Plod je dále chráněnsoukromým právem. § 25občanského zákoníku stanoví: „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodiloživé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“ Ohled na zájmy dítěte odpovídá dávné zásaděnasciturus iam pro nato habetur quotiens de commodo eius agitur (ten, kdo se má narodit, pokládá se již za narozeného, kdykoli se jedná o jeho prospěch). V případě pochybností se pak stanoví vyvratitelnáprávní domněnka, že se narodilo živé.^[2] Význam nascitura je především vdědickém právu, neboť zemře-lizůstavitel před narozením svého dítěte, může se stát toto dítě jehodědicem. Zemře-li dítě až po porodu, stává se samo zůstavitelem a jeho dědický podíl připadne jeho vlastním dědicům, kdežto narodí-li semrtvé, má se za to, že se nikdy dědicem nestalo a na jeho místo nastupují ostatní dědicové.^[3]

• Dědické právo
• Pojmy soukromého práva