Namibie, plným názvemNamibijská republika, jerepublika na západním pobřeží jižníAfriky. Na severu sousedí s Angolou, na severovýchodě seZambií, na východě s Botswanou a na jihu s Jihoafrickou republikou. Na západě ji omývají vodyAtlantského oceánu. Má rozlohu 824 292 km² a přes 3 milióny obyvatel, což představuje nejmenší hustotu zalidnění v Africe (3,7 ob./km²) a je druhou nejřidčeji obydlenou zemí světa po Mongolsku. Hlavním městem země je městoWindhoek, kde žije kolem 320 tis. obyvatel. Namibie (dříveNěmecká jihozápadní Afrika) získalanezávislost v roce1990 jako jedna z posledních afrických zemí, a to od Jihoafrické republiky, která ji pod názvemJihozápadní Afrika přechodně spravovala.
Německý kostel a památník kolonistům ve městě Windhoek
Původními obyvateli území byliDamarové aSanové. Na konci 15. století se na dnešním území Namibie vylodiliPortugalci, ze severu přišly kmenyOvambů,Hererů aNamů. Hererové s Namy a dalšími kmeny začali vést boje o půdu. Situaci vzájemných sporů využiliNěmci k obsazování země. V roce 1883 získal německý obchodník A. Lüderitz od Namů zátoku (dnes pojmenovanou)Lüderitz Bay.Angličané v té době již měli v drženíVelrybí zátoku. Na zakoupeném území v okolí dnešního městaLüderitz (celkem 40 000 km²) Němci v roce 1884 vyhlásiliprotektorát. V roce 1894 byl zlomen odbojhotentotských kmenů a Němci začali s intenzívním osidlováním.[2]
Němečtí vojáci a statkáři zabírali domorodým kmenům pastviny a zabavovali dobytek. V roce1904 proti útlaku kolonizátorů povstaly kmeny Hererů a Namů; povstání bylo potlačeno a mělo za následek tři roky trvajícígenocidu, které padlo za oběť asi 65 z 80 tisíc Hererů a asi polovina z dvaceti tisíc Namů. Zbývající byli uvězněni v koncentračních táborech, kde museli vykonávat otrocké práce pro Německou říši a velké množství jich zahynulo. Jejich veškerá půda byla císařským dekretem zkonfiskována a rozdělena mezi bílé farmáře.
Od roku1915, kdyJihoafrická unie obsadila tuto původně německou kolonii, byla správa území výhradně v rukou vlády v Pretorii, ačkoliv Jihoafrická unie ani pozdější Jihoafrická republika nikdy územíde iure nepřipojila. Bílí obyvateléJihozápadní Afriky byli zastoupeni v Jihoafrickém parlamentu. Od roku1926 existovalo Zákonodárné shromáždění, v němž byla zastoupena Národní strana a Německý svaz Jihozápadní Afriky; domorodému obyvatelstvu aktivní ani pasivní volební právo uděleno nebylo. Na místní úrovni hráli jistou roli většinou dosti servilní kmenoví náčelníci, se kterými udržovalo velice omezené kontakty jihoafrické Ministerstvo pro bantuské záležitosti. První projevy namibijské lidové iniciativy se objevovaly až v 50. letech v podobě odborových hnutí, o jejichž vznik se zasloužili hlavně jihoafričtí odboráři. V Jihoafrické unii se zároveň formovala Organizace studentů Jihozápadní Afriky. Z jejich řad vyšli pozdější vedoucí představitelé organizacíNárodní unie Jihozápadní AfrikyFanuel J. Kozonguizi aZedekia Ngavirue aLidová organizace Jihozápadní Afriky (SWAPO)Mburumba Kerina. Tito lidé se zasadili o vznik politické, nacionalistické, někdy až radikální alternativy k hierarchické kmenové, ze své podstaty nenárodní politice.
Hlavní silou vozbrojeném boji za nezávislost byla organizace SWAPO (Lidová organizace Jihozápadní Afriky) v čele seSamuelem Nujomou. Při získání nezávislosti byl Sam Nujoma Národním shromážděním, vzešlým ze svobodných a spravedlivých voleb, zvolen prezidentem. Politický vývoj Namibie je ve znamení jasné převahy jedné strany (opakovaně potvrzované volbami) SWAPO, která není příliš ohrožována opozicí. Přestože Nujoma v souladu s ústavou opustil v roce2005 prezidentskou funkci, nadále zůstal patrně nejvlivnějším namibijským politikem.
Na severovýchodě Namibie na územíCapriviho pruhu vypuklo roku 1994 separatistické povstání.[3]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Namibie.
Namibijská vlajka o poměru stran 2:3 sestává z diagonálního pruhu červené barvy s úzkými bílými okraji (lemy), který vlajku rozděluje na modré, levé, horní (žerďové) a zelené, pravé, dolní (vlající) trojúhelníkové pole. V modrém rohu leží žluté slunce s dvanácti trojúhelníkovými paprsky po obvodu. Paprsky jsou od jeho středu odděleny modrým prstencem.
Namibijský státní znak je tvořen štítem, na kterém je obraz namibijské vlajky a stojí na podnoží z pískuNamibské pouště. Nad ním jeklenot sestávající ze zelenétočenice posázené šesti zlatýmiroutami. Nad ní stojí v přirozených barváchorel jasnohlasý s rozepjatými křídly.Štítonoši jsou dvapřímorožci (opět v přirozených barvách) stojící na podnoží z písku, na kterém je rozprostřena rostlinaWelwitschia mirabilis se třemi červenými květy. Na bílé stuze pod podnožím je anglické heslo UNITY • LIBERTY • JUSTICE (českyJednota, svoboda, spravedlnost).
Namibie leží v jihozápadní části Afriky na pobřeží Atlantského oceánu. Na severu má 1 376 km dlouhou hranici s Angolou, na severovýchodě 233 km se Zambií, na východě 1 360 km s Botswanou a na jihu 855 km s Jihoafrickou republikou. Pobřeží Atlantského oceánu na západě je dlouhé 1 572 km. S rozlohou 825 418 km² je 33. největším státem na světě, 15. největším v Africe a 10,5× větším než Česká republika. Z Afriky zabírá asi 2,7 % rozlohy.
Namibie je členem spousty mezinárodních organizací na africkém kontinentu. Je členským státem např.Africké unie,Jihoafrického rozvojového společenství neboJihoafrické celní unie. Po vyhlášení nezávislosti se stala také 50. členemSpolečenství národů.[4] Největším obchodním partnerem pro Namibii je její sousední země Jihoafrická republika. Kromě regionální spolupráce s africkými zeměmi, udržuje vztahy s Evropskou unií, Čínou a USA. Vzhledem ke společné koloniální historii (1884–1915) udržuje mimořádně intenzivní vztahy s Německem. Každoročně zemi navštíví téměř 100 000 německých turistů, proto pro zemi mají velký ekonomický význam.
Namibie má na africké poměry celkem dobrou síť silnic, vybudovanou německými kolonisty a modernizovanou jihoafrickými dělníky v 80. letech. Významným přístavem jeWalvis Bay (Velrybí zátoka), přes níž se do země dováží a vyváží většina zboží.HDP dosahuje 6500USD na hlavu, což je na africké podmínky mimořádné. Mezinárodní obchod je úzce provázán s Jihoafrickou republikou a zeměmiCommonwealthu. Měnou jenamibijský dolar, který je navázán na jihoafrický rand v poměru 1:1. 7 % obyvatelstva je evropského původu. Tato skupina obyvatel má oproti původnímu obyvatelstvu značně vyšší kupní sílu.
Těžba zajišťuje 25 % příjmů Namibie a proekonomiku Namibie je velmi důležitá. Namibie je čtvrtým největším producentemuranu na světě.[5] V roce 2018 uranový důl Husab vyprodukoval přes 3 000 tun uranu, což představovalo 6 % celosvětové produkce uranu,důl Rossing v roce 2019 vyprodukoval přes 2 100 tun uranu, což představovalo 4 % celosvětové produkce uranu.[6] Země je významným producentemdiamantů, těží se zde ale takézinek,uran,stříbro,rudyolova,mědi azlata. VAtlantském oceánu, v blízkosti Namibie, jsou ložiskazemního plynu, která mají být v budoucnu vytěžena.[7]
Odhady z roku 2022 naznačují, že dva průzkumné vrty v Orange Basin by mohly obsahovat dvě a tři miliardy barelůropy. Očekávané příjmy by mohly transformovat namibijskou domácí ekonomiku a usnadnit cíle udržitelného rozvoje.[8]
Cestovní ruch je hlavním přispěvatelem (14,5 %) k HDP Namibie a vytváří desítky tisíc pracovních míst (zhruba 18 % všech pracovních míst).[9] Země je navštěvována především za účelemekoturistiky.[10]
Namibijci jsou většinou příslušníkyOvambského kmene (50 %),Kavangové 9 %,Hererové 7 %,Damarové 7 %,Namové 7 %,Sanové 3 %. Zastoupení ostatních kmenů je velice nízké. Obyvatelstvo smíšeného bělošského a černošského původu („barevní“) tvoří 6,5 % populace. V roce2006 žilo v Namibii 40 000Číňanů. Běloši tvoří 7 % populace a jedná se hlavně o potomkyPortugalců,Nizozemců,Němců,Britů aFrancouzů. V roce 1960 tvořili běloši 14 % populace.[12]
75 % – 80 % Namibijců je gramotných.
Namibie má téměř nejnižší hustotu zalidnění na světě – na kilometr čtvereční připadá jen 2,5 osob. Podle humanitární organizaceČlověk v tísni je průměrný věk obyvatel 20 let a Namibijci se dožívají průměrně padesáti let. Více než pětina (20 %) dospělých obyvatel je nositeli onemocněníAIDS. V zemi chybí dostatek lékařů, na jednoho lékaře připadá asi 9 000 obyvatel.[13]
Úředním jazykem je angličtina. Do roku1990 byly úředními jazyky takéněmčina a afrikánština. Když se Namibie osamostatnila od Jižní Afriky, nová vláda Namibie se chtěla vyhnout obvinění z upřednostňování afrikánštiny či němčiny. Proto se angličtina stala jediným úředním jazykem Namibie. Afrikánština, němčina a oshiwambo byly uznány jako regionální jazyky.
Polovina všech obyvatel Namibie má jazyk oshiwambo jako svůj první jazyk, zatímcoafrikánština je nejvíce rozšířeným komunikačním jazykem, u mladší generace je tímto jazykemangličtina. Afrikánština i angličtina se používají především jako druhý jazyk, vyhrazený pro veřejnou sféru komunikace, ale menší komunity rodilých mluvčích těchto jazyků existují po celé Namibii.
Zatímco oficiálním jazykem je angličtina, většina bílých obyvatel mluví buď německy, nebo afrikánsky. Dokonce i dnes, 100 let po skončení německé koloniální éry, jeněmčina hlavním obchodním jazykem. Afrikánsky hovoří 60 % bílé komunity, německy 32 %, anglicky mluví 7 % a portugalsky 1 %. Portugalsky mluví černoši a běloši z Angoly.
↑ Africa and the Commonwealth of Nations.ThoughtCo [online]. [cit. 2022-07-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ World Uranium Mining - World Nuclear Association.www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-07].Dostupné online.
↑ Mining and Minerals.trade.gov [online]. [cit. 2022-07-07].Dostupné online.
↑ Namibia.U.S. Department of State [online]. [cit. 2021-02-07].Dostupné online.
↑ Namibia: Orange Basin Potential Shoots Up to Billions of Barrels.allAfrica.com [online]. 2022-04-08 [cit. 2022-07-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2010-07-18 [cit. 2022-07-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-07-18.
↑ Tourism in good shape – Minister.The Namibian [online]. [cit. 2022-07-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2016-12-27 [cit. 2022-07-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-27.
↑Singh, Lalita Prasad.The United Nations and Namibia. [s.l.]: East African Publishing House, 1980.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie.www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2013-12-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-17.
↑Namibia. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
↑CRANDALL, David P.The Place of Stunted Ironwood Trees: A Year in the Lives of the Cattle-herding Himba of Namibia. 1. vyd. London: A&C Black, 2000. S. 39–57.
↑abHAVELKA, Ondřej. Náboženství afrických etnik Himbů a Hererů: nejvyšší bůh Mukuru a jeho násilná transformace v Trojjediného.Dingir. 2022, roč. 25, čís. 3, s. 86–88.
FIALA, Vlastimil.Strany a stranický systém Namibie. Olomouc: Iuridicum Olomoucense ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, 2013. 133 s.ISBN978-80-87382-44-8.
KLÍMA, Jan.Dějiny Namibie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 273 s.ISBN978-80-7422-375-4.
GETTA, Jelizaveta.Jak se tlumočilo a tlumočí v Namibii. Pohled na mezijazykovou a mezikulturní komunikaci v Namibii od dob koloniálních až po současnost. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019.ISBN978-80-7308-918-4 (print),ISBN978-80-7308-919-1 (online).
Bertelsmann Stiftung.BTI 2010 — Namibia Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
Bureau of African Affairs.Background Note: Namibia [online]. U.S. Department of State, 2011-04-04 [cit. 2011-08-19].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Namibia [online]. [cit. 2011-08-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-23. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Pretorii.Souhrnná teritoriální informace: Namibie [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-24 [cit. 2011-08-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
GREEN, Reginald Herbold.Namibia [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.svg)
