Je autorem řadyportrétů celebrit své doby, byl také autorem prvních leteckých fotografií na světě. Nadarovy průkopnické pokusy dostat fotografický přístroj do vzduchu odstartovaly éru leteckého průzkumu a fotografie, na níž mnohem později navázalo kontinuální pořizování obrazů Země z vesmíru.[2]
Narodil se vPaříži (ale některé zdroje uvádějíLyon). V roce 1848 pracoval jako karikaturista pro novinyLe Charivari, ale v roce 1849 si založil vlastní časopisyRevue comique aPetit journal pour rire. Váhal, zda má dát přednost medicíně, psaní nebo kresbě karikatur, až jednoho dne dostal od kamaráda fotografickou kameru.[3] V roce 1853 udělal v Paříži své první fotografie, v roce 1858 jako první na světě udělal ve stejném městě letecké snímky z balónu.[4] Byly to vůbec první fotografie ze vzduchu, Nadar si nechával radit od svého krajanaAimého Laussedata. Tuto událost zachytil na karikatuře kreslířHonoré Daumier.
V roce 1861 získal povolení fotografovat pařížské stoky akatakomby. Po fotografiích těchto míst byla v té době velká poptávka, čehož si byl Nadar vědom. Zároveň věděl, že není snadné se do těchto míst dostat a také chtěl experimentovat s elektrickými světly podle jeho vlastního návrhu, které používal ve studiu.[5] Zjistil, že i s elektrickými světly je nutná expozice příliš dlouhá, pro užití lidí jako modelů, proto je nahradil figurínami, které oblékal jako dělníky, návštěvníky apod. Jediným živým modelem, byl od sám na vlastním autoportrétu. Projekt byl publikován jako poutavá fotografická esej nazvaná „Paříž nahoře i dole“, publikovaná v roce 1867. Fotografie katakomb Nadarovi přinesly značnou publicitu.[6]
Nadar se také zapsal do dějin malířství. Přátelil se s mnoha pařížskými avantgardními malíři. V dubnu1874 jim poskytl prostory pro podnik, pro který se později ujal název První impresionistická výstava. Zúčastnilo se jí 31 umělců, mj.Claude Monet,Edgar Degas,Camille Pissarro,Paul Cézanne, kteří vystavili 165 katalogových položek.[7]
PseudonymNadar používal se svolením otce i jeho synPaul Nadar.[8] Postupem času se estetické portréty Nadara staly obětí konvencionalizmu a komercializace. Místo velkorozměrných snímků s nejmenšími detaily namokrých kolódiových deskách se Nadar začal věnovat lukrativnějšímcarte de visite. V roce 1871 zavřelfotografické studio naBoulevard des Capucines a přestěhoval se do ulice d’Anjou 51. Ateliér začal vést jeho synPaul Nadar se svou matkou, avšak zaměřil se na zisková a populární témata a zůstal u banální roviny fotografie, kterou dotvářel pomocí dekorativního pozadí, hraných vymyšlených póz a bohatých rekvizit.
Nadar se do činnosti studia nezapojoval a ani neschvaloval změny, které v něm nastaly. Uprostřed 80. let se otec se synem usmířili, což vedlo ke společnému podniku s názvemEntretien de M. Nadar avec M. Chevreul, le jour de son centenaire (Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin). Jednalo se o rozhovor s lékárníkemMichelem Eugenem Chevreulem, který Nadar řídil a Paul fotografoval. Soubor fotografií, který se objevil v časopiseL'Illustration v roce 1886, je považován za průkopnickou práci v historii vývojefotografické reportáže a první foto-rozhovor.
V roce 1886 převzal Paul Nadar vedení podniku. Po vzoru svého otce začal fotografovat z balónu, v roce 1890 se vydal na cestu z Evropy doTurkestánu ve stopách bývaléHedvábné stezky a fotografoval navštívená místa. Používal nové zařízeníKodak a brzy se stal zástupcem této společnosti.
Paul Nadar se v roce 1895 stal oficiálně majitelem ateliéru svého otce a vedl jej až do své smrti v roce 1939. Během několika dalších let jej vedla jeho dcera Martha, ale nakonec byl uzavřen. Celé studiové vybavení, negativy i fotografie Nadara staršího i Paula Nadara prodala francouzské vládě druhá manželka Paula Nadara Anne.
V roce 1863 Nadar sestrojil na svou dobu obrovskýbalónLe Géant, s nímž se pokusil cestovat podobně jako hrdinové Vernova románuPět neděl v balóně (který vyšel v témže roce). Projekt ale skončil v roce 1874 neúspěchem. Ještě však běhemobléhání Paříže 1870–1871 zorganizoval balónovou přepravu, která v 66 balónech přepravila z obleženého města 11 tun zásilek (2,5 mil. dopisů).
Nadar jako pseudonym po nějaký čas používal i jeho bratr Adrian (Adrien Tournachon), a označoval jím své fotografie. Tento podpis způsobil zmatek a byl příčinou soudní pře mezi oběma bratry, která trvala od března 1856 do prosince 1857. Soud nakonec svolil používat pseudonym pouze Felixovi jako jedinému uživateli pseudonymu. Tento proces je jedním z prvních svého druhu, který se zabývá autorstvím fotografa. S laskavým svolením svého otce používal dále pseudonym Nadar jeho syn Paul.[8]
La Robe de Déjanire, 3 tomes, première édition publiée sous son nom Félix Tournachon, Recoules, Libraire-Commissionnaire, 1845 ; Michel Lévy, 1862 ; E. Dentu, 1882,Texte sur Gallica.
Quand j'étais photographe, Editions du Seuil, 1994.ISBN2-02-022918-8
À terre et en l'air. Mémoires du "Géant", avec une introduction de M.Babinet, de l'Institut, E. Dentu Texte sur Gallica :édition, 1865
L'Hôtellerie des Coquecigrues, E. Dentu,
Le Miroir aux Alouettes, Michel Lévy frères, 1859.
↑GOJDA, Martin.Nadar byl první, 150 let letecké fotografie [online]. dejiny.nln.cz [cit. 2010-08-23].Dostupné online.
↑abPILNÁ, daniela.Nadar: Francouzský titán fotografie [online]. lightgarden.cz, 20.01.2010 [cit. 2010-08-23].Dostupné online.
↑BENTON, Charles C.Notes on Kite Aerial Photography [online]. Charles C. Benton [cit. 2009-09-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-12. (anglicky)
↑Catacombs, Paris [online]. metmuseum.org [cit. 2023-02-08].Dostupné online.
↑Behold Félix Nadar’s Pioneering Photographs of the Paris Catacombs (1861) [online]. openculture.com, 2019-11-06 [cit. 2023-02-08].Dostupné online.
↑WALTHER, Ingo F. (ed.).Malířství impresionismu 1860–1920. Praha: Taschen/Nakladatelství Slovart, 2003. 712 s. Kapitola Feist, Peter H., Impresionismus ve Francii, s. 136.
↑abGIRARDIN, Daniel; PIRKER, Christian.Controverses, une histoire juridique et éthique de la photographie. [s.l.]: Actes sud, Musée de l'Élysée, 2008.ISBN9782742774326. S. 24–25.
↑GENS D’IMAGES PRIX NADAR.Gens d’Images Prix Nadar [online]. Paříž: Gens d’Images [cit. 2009-03-18].Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-30. (francouzsky)