Národní úřad pro letectví a vesmír, zkráceněNASA (anglickyNational Aeronautics and Space Administration, NASA) je agentura federální vlády USA zodpovědná za civilní kosmický program, za všeobecný výzkum vesmíru a za výzkum v oblasti letectví.
NASA začala fungovat1. října1958, přičemž převzala veškeré zaměstnance a objekty NACA – čtyřilaboratoře a zhruba 8000 zaměstnanců. Do NASA přešel rovněž personál a prostředky armádníABMA a částiNámořní výzkumné laboratoře.
Neil Armstrong, Michael Collins, Edwin „Buzz“ Aldrin – posádka Apolla 11Na vrcholu měla NASA k dispozici přes 4 % státního rozpočtu, ale nyní nemá ani 0,5 %Znak NASA1959–82 a od1992pečeť NASARaketa Saturn V
Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájenprogram Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhyMěsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USAJohn F. Kennedy ve svém projevu z25. května1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájenprogram Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.
Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požárApolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. PosádkaApolla 11 přistála na Měsíci20. července1969.
Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci1972 letemApolla 17[2] (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geologHarrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou veVietnamu.
V roce1973 NASA vypustila svoji první družicovou stanici –Skylab. Pro stanici byl využit upravený modul S-IVB, který byl normálně montován buď jako 2. stupeň nosičeSaturn 1B nebo jako 3. stupeň nosičeSaturn 5. Hmotnost stanice, včetně připojené lodi Apollo byla téměř 91 tun, průměr až 6,7 metru, délka 35 metrů, vnitřní objem 354 m³.[3] Vystřídaly se na ní tři tříčlenné posádky, ale již v roce 1975 byla opuštěna, o čtyři roky později zanikla v atmosféře Země.
Po vítězství USA vzávodech o dosažení Měsíce se obě mocnosti začaly orientovat na vzájemnou spolupráci. V programuSojuz-Apollo se 17. července 1975 se americká loď Apollo spojila se sovětskýmSojuzem 19.[4] Tento projekt znamenal zahájení mezinárodní spolupráce ve výzkumu vesmíru a mnohé projekty, které existují dnes, mají počátek v té době.
Raketoplán startuje jako raketa, ale přistává jako letadlo.Atlantis dosedá na přistávací dráhu Kennedyho kosmického střediska
Od druhé poloviny 70. let se hlavní úsilí NASA soustředilo na projektraketoplánu. Do roku1985 byly postaveny 4 raketoplánySpace Shuttle, zamýšlené jako opakovaně použitelný dopravní prostředek naoběžnou dráhu Země. První z nich,Columbia, odstartoval12. dubna1981. Lety raketoplánů však byly podstatně dražší než se původně plánovalo a katastrofaChallengeru v roce1986 ukázala jejich bezpečnostní vady.
Raketoplány byly využívány i k čistě vojenským letům (program některých expedic byl zcela tajný), ale jejich vědecký přínos byl značný. V roce1990 vynesl raketoplán na oběžnou dráhu kolem ZeměHubbleův vesmírný dalekohled (společný projekt sESA, začátek významnější spolupráce obou organizací) a posádky raketoplánů na něm provedly i několik oprav a vylepšení přímo na oběžné dráze při pěti servisních misích.
Od roku 1984 NASA zahájila práce na další americké vesmírné stanici na oběžné dráze Země, její vypuštění se plánovalo roku 1992, nazvána bylaFreedom. Průtahy s vývojem a rostoucí náklady vedly roku 1991 k přizvání partnerů z Evropy, Japonska a Kanady a roku 1993 i spojení s Ruskem. Zrodila se takMezinárodní vesmírná stanice, společný podnik ruskéhoRoskosmosu, americké NASA, evropskéESA, japonskéJAXA a kanadskéCSA.
V roce 1995 se raketoplán poprvé připojil k ruské orbitální staniciMir. Od roku 1998 pak na oběžné dráze Země začala výstavbaMezinárodní vesmírné stanice (ISS), ke které americké raketoplány uskutečnily řadu letů. Druhá katastrofa potkala program Space Shuttle 1. února 2003, kdy se nejstarší z flotily raketoplánů, Columbia, rozpadl nadTexasem. Na vině bylo poškození tepelné izolace na křídle, způsobené izolační pěnou odpadlou při startu zvnější nádrže. Poté byly lety raketoplánů dočasně zastaveny. Obnoveny byly v červenci 2006. Definitivně éra Shuttlů skončila misíSTS-135 raketoplánuAtlantis v červenci 2011.
Od 90. let 20. století NASA čelila ztenčujícímu se rozpočtu (v posledních letech asi 16 mld. dolarů ročně). Devátý ředitel NASA Daniel S. Goldin proto prosadil přístup nazvaný „rychleji, lépe, laciněji“, který měl snížit náklady na kosmické lety. Tento přístup byl kritizován a přehodnocen po ztrátě sondMars Climate Orbiter aMars Polar Lander v roce 1999.
Přistání malého vozítkaSojourner miseMars Pathfinder na Marsu v roce1997 si získalo značnou pozornost veřejnosti. Menší zájem si vysloužila dosud fungující družiceMars Global Surveyor, uvedená na oběžnou dráhu kolem rudé planety ve stejném roce. Od roku2001 jí na oběžné dráze dělá společnost další sonda –Mars Odyssey, která hledá stopy bývalé vulkanické aktivity a působení vody na Marsu.
Po úspěšném přistání dalšího vozítka –Spirit – na Marsu pronesl14. ledna2004 americký prezidentGeorge W. Bush projev, ve kterém vytyčil svojivizi budoucnosti americké kosmonautiky po očekávaném ukončení provozu Shuttlů (tehdy plánovaném na rok 2010, poslední let proběhl v červenci 2011) a dostavění stanice ISS (která bude pracovat nejméně do roku 2020). Podle ní se měli lidé vrátit na Měsíc do roku2020 a vytvořit tam stálou základnu. Ta měla sloužit jako pokusná stanice i jako potenciální základna pro další výpravy. Výhledově se předpokládal let na Mars. Kosmické lodi a nosné rakety potřebné k realizaci vytyčených cílů měly být vyvinuty vprogramu Constellation.
Program Constellation zahrnoval vývoj nosných raketAres I aAres V s nosností cca 25 a 188 tun na LEO; kosmické lodiOrion určené jak pro dopravu kosmonautů k ISS, pro lety k Měsíci, a v dlouhodobém výhledu i dále do kosmického prostoru a k Marsu; lunárního moduluAltair a tahače EDS, který měl dopravit sestavu Orion-Altair od Země k Měsíci. Při vývoji se maximálně využívaly technologie (a dodavatelé) programu Space Shuttle. Program dospěl ktestu Aresu I v říjnu 2009, ale na jaře 2010 byl, po několikaměsíčním rozvažování, zrušen. Důvodem byly přílišné finanční náklady a zpožďování vývoje.
Podle nejnovějších informací by měla první lidská posádka přistát na Marsu mezi lety 2035–2040.[chybí zdroj]
Ještě roku 2010 byl náhradou za těžký nosič Ares V zahájen vývoj raketySLS (Space Launch System), rovněž odvozené od Shuttlů, s nosností 70–129 tun na LEO. V průběhu roku 2011 padlo rozhodnutí o transformaci lodě Orion vMPCV (Multi-Purpose Crew Vehicle, víceúčelová pilotovaná loď), jež měla sloužit jako záchranná loď pro posádku ISS, v budoucnosti i letům k Měsíci, asteroidům a výhledově k Marsu.
Pokračující úvahy o znovudobytí Měsíce a dobytí Marsu vedly v roce 2017 k zahájeníprogramu Artemis, který v současnosti předpokládá návrat lidí na Měsíc v roce 2025 nebo 2026, přičemž zatím absolvoval první let kolem Měsíce s lodí bez posádky (Artemis I). Jádrem programu jsou raketa SLS a kosmická loď Orion, počítá se ale také s permanentní vesmírnou staniciGateway na oběžné dráze kolem Měsíce. Součástí projektu je také intenzívní spolupráce se soukromými dodavateli různých služeb a techniky, např. přistávacích modulů, skafandrů nebo lunárních vozítek.[5]
Také běžnou dopravu astronautů a jejich vybavení na oběžnou dráhu Země pro NASA svěřila soukromým výrobcům a provozovatelům kosmické techniky, vyvinuté po roce 2006 s finanční podporou NASA vprogramu COTS. Od roku 2012 létají k ISS nákladní lodiDragon aDragon 2 (Cargo Dragon) společnostiSpaceX a od roku 2020 také verze lodiDragon 2 (Crew Dragon) určená pro dopravu osob. O rok později začaly dopravovat náklad také lodiCygnus společnostiNorthrop Grumman. Další mise byly přiděleny přiděleny společnostemSierra Nevada (pro lety nákladní lodiDream Chaser) aBoeing (pro lety s astronauty v lodiStarliner), které však dosud nedokončily nezbytné testování svých strojů.
A spolupráci se soukromými subjekty NASA rozvinula také v případě nástupce Mezinárodní vesmírné stanice, kterou bude nutné po roce 2030 nahradit. Nové koncepty soukromých vesmírných stanic poskytovaných pro programy NASA vznikají ve spolupráci se společnostmiAxiom Space (Stanice Axiom),Blue Origin (Orbital Reef) aVoyager Space (Starlab).[6]
Nejznámější zařízení NASA jeKennedyho vesmírné středisko (KSC) naFloridě, kosmodrom, ze kterého od roku 1968 startují všechny americké pilotované kosmické lodě. I když byly pilotované kosmické lety ve Spojených státech přerušeny od léta 2011, z KSC nadále startovaly nosné rakety s družicemi a sondami NASA. Pilotované lety byly obnoveny v květnu 2020 letemCrew Dragon Demo 2. Dalšími předními centry NASA jsouMarshallovo středisko vesmírných letů (MSFC) v alabamském Huntsville, ve kterém byla vyvinuta raketa Saturn 5 a orbitální stanice Skylab aJet Propulsion Laboratory (JPL), jejíž inženýři zkonstruovali řadu družic a vesmírných sond, počínaje první americkou družicíExplorer 1.
Střediska a zařízení NASA mohou být podle účelu rozdělena na komunikační centra a teleskopy; kosmodromy a konstrukční střediska; výzkumná centra a konečně zkušební základny. Z historických a administrativních důvodů některá slouží více účelům.
Centrála NASA je umístěna veWashingtonu. Středisko sdílených služeb (Shared Services center) leží na pozemcíchStennisova vesmírného střediska u zálivu St. Louis ve státě Mississippi.
Nově zvolený americký prezidentDonald Trump nominoval 4. prosince 2024 do funkceadministrátora NASA (nejvyššího představitele agentury)Jareda Isaacmana. Isaacman je úspěšný americký podnikatel v oblasti platebních systémů, ale současně zkušený soukromý pilot a účastník dvou kosmických letů, které sobě i členům svých posádek financoval. Při svém druhém letuPolaris Dawn v září 2024 absolvoval vůbec první soukromývýstup do volného prostoru v historii. Protože tuto nominaci musel schválitamerický Senát, Trump 20. ledna 2025, v den převzetí úřaduprezidenta USA, jmenoval zastupující administrátorkou agentury (Acting Administrator)Janet Petro, ředitelkuKennedyho vesmírného střediska, aby funkci vykonávala do schválení řádného ředitele.[7][8] Návrh na Isaacsonovo jmenování 30. dubna 2025 podpořil výbor pro obchod, vědu a dopravu Senátu,[9] definitivní schválení by musel provést celý Senát.[10] Jednání bylo naplánováno na začátek června, ale Trump 31. května 2025 nominaci Isaacmana stáhl. Bílý dům změnu postoje vysvětlil potřebou, aby příští vedoucí pracovník NASA byl v naprostém souladu s prezidentovým programem America First.[11] Trump poté 9. července 2025 jmenoval zastupujícím administrátorem NASASeana Duffyho,ministra dopravy ve svém kabinetu.[12]
↑KUBALA, Petr. Červenec 1975: let Sojuz-Apollo.Instantní astronomické noviny [online]. 2005-7-7 [cit. 2011-10-17]. Čís. 583.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-27.
↑Gravitics Inc. On January 5th, NASA announced that the agency will increase its investment in next generation space stations by $99.5 million.X.com [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-03-06].Dostupné online.
↑FOUST, Jeff. Second Trump administration begins with confusion on acting NASA leadership.SpaceNews [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-01-21].Dostupné online. (anglicky)
↑Janet Petro - Kennedy Space Center [online]. [cit. 2025-01-21].Dostupné online. (anglicky)
↑KRAUS, John. The Senate Committee on Commerce, Science, and Transportation has voted in favor of Jared Isaacman’s nomination to be the next NASA Administrator, advancing his nomination to the full U.S. Senate.X.com [online]. 2025-04-30 [cit. 2025-05-06].Dostupné online.
↑CLARK, Stephen. Trump nominates Jared Isaacman to become the next NASA administrator.Ars Technica [online]. 2024-12-04 [cit. 2024-12-08].Dostupné online. (anglicky)
↑FOUST, Jeff. White House to withdraw Isaacman nomination to lead NASA.SpaceNews [online]. 2025-05-31 [cit. 2025-06-02].Dostupné online. (anglicky)
↑HOLMES, Samantha Waldenberg, Kristen. Trump names Transportation Secretary Sean Duffy as interim head of NASA | CNN Politics.CNN [online]. 2025-07-10 [cit. 2025-07-11].Dostupné online. (anglicky)
_(19_April_2002).jpg)
