| N-1 | |
|---|---|
 Raketa N-1 | |
| Země původu | Sovětský svaz Sovětský svaz |
| Rozměry | |
| Výška | 105 m |
| Průměr | 17 m |
| Hmotnost | 2 735 000 kg |
| Nosnost | |
| naLEO | 90 t |
| naGTO | 46 t |
| Historie startů | |
| Status | vyřazena |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Celkem startů | 4 |
| Úspěšné starty | 0 |
| Selhání | 4 |
| První start | 21. února1969 |
| Poslední start | 23. listopadu1972 |
| První stupeň – Blok A | |
| Motor | 30× NK-15 |
| Tah | 50,3 MN |
| Specifický impuls | 330 s |
| Doba zážehu | 125 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Druhý stupeň – Blok B | |
| Motor | 8×NK-15V |
| Tah | 14,04 MN |
| Specifický impuls | 346 s |
| Doba zážehu | 120 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Třetí stupeň – Blok V | |
| Motor | 4×NK-21 |
| Tah | 1,61 MN |
| Specifický impuls | 353 s |
| Doba zážehu | 370 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Čtvrtý stupeň – Blok G (N1-L3) | |
| Motor | 1×NK-19 |
| Tah | 446 kN |
| Specifický impuls | 353 s |
| Doba zážehu | 443 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Pátý stupeň – Blok D (N1-L3) | |
| Motor | RD-58 |
| Tah | 83,36 kN |
| Specifický impuls | 353 s |
| Doba zážehu | 600 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
N1 byl tajný nedokončenýsovětský projekt třístupňovénosné rakety, schopné vynést na nízkou oběžnou dráhu 90 t nákladu, například vesmírnou stanici nebo komponenty lodě pro výpravu k Marsu. Hlavním motorem ve vývoji byl cíldosáhnout jako první přistání člověka naMěsíci. Ve variantěN1-L3, kdy byl nosič N1 doplněn dalšími 2 stupni a kosmickou lodí, bylo dosažení Měsíce možné. Svými rozměry a určením byl srovnatelný s největší americkou nosnou raketouSaturn V, nosná kapacita na nízkou oběžnou dráhu byla přibližně o 25 % nižší.
Projekt začal v polovině 60. let 20. století, ještě za éry konstruktéraSergeje Koroljova. Nakonec se ukázal být neúspěšný – všechny čtyři testovací lety skončily katastrofou, vesměs kvůli různým problémům na prvním stupni, který sestával ze svazku 30raketových motorů na kapalné palivo. Oficiálně byl projekt ukončen v roce1976.
Další start významně upravené rakety 8L, mimo jiné s vylepšenými motory NK-33, připravovaný na konec roku 1974 se už neuskutečnil. I když byla raketa vyvíjena pod velkým tlakem, dosáhla během tří let viditelného pokroku. Stala se však nepotřebnou ve chvíli, kdy Američanépřistáli na Měsíci. Poté, coValentin Petrovič Gluško nahradilVasilije Pavloviče Mišina na pozici vedoucího vývojové kanceláře, byl program N-1 zastaven ve prospěch upřednostnění vývoje potenciálně ještě mohutnější raketyEněrgia.
Při nehodách se plně osvědčil použitýúnikový systém. Mimořádně úspěšnými se staly nové motorys uzavřeným cyklem prvního a druhého stupně, typuNK-15/NK-33/NK-43, které jsou i v současnosti (rok 2018) používány v amerických nosných raketáchAntares, jež kromě jiného slouží pro zásobováníISS.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuN1 rocket na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuN-1 na Wikimedia Commons