Původ českého názvu Německa, tj. území, které obývajíNěmci, se obvykle odvozuje od slova „němý“, jež se v češtině použilo jako označení lidí, kteří se nedovedou dorozumět česky.[6] Druhý možný výklad názvu je jeho odvození od germánského kmeneNemetů, který obýval Porýní. Moderní němčina má pro německý národ výrazDeutsche resp.die Deutschen, a Německo se nazýváDeutschland.
Do roku 1989 se v češtině běžně používal politický názevNěmecká spolková republika (zkratkaNSR)[pozn. 1], ale také název užívaný z československé strany v oficiálním styku –Spolková republika Německa (SRN)[8] (nikoliv Spolková republika Německo, jak si přála německá strana). VýrazBundesstaat se většinou překládá jakofederativní stát. Běžný byl také geografický názevzápadní Německo. Tehdy „spojenecká“Německá demokratická republika (NDR) byla z geografického hlediska, avšak jen neoficiálně, nazývánavýchodní Německo.
Slovenština dodnes používá názevNěmecká spolková republika (zkratkaNSR) a pouze v oficiálním styku (mj. mezinárodní dohody, smlouvy a podobné dokumenty, týkající se Německa a Slovenska) používá na výslovnou žádost německé strany názevSpolková republika Německo (zkratkaSRN).[9]
Nález čelistiMauer 1 z roku 1907 ukazuje, že pravěcí lidé byli na území Německa přítomni už před 600 000 lety.[10] Nejstarší dosud nalezené kompletní lovecké zbraně byly objeveny v uhelném dole vSchöningenu v roce 1995. Šlo o tři 380 000 let staré dřevěné oštěpy 6-7,5 stopy dlouhé.[11]
V údolíNeandertal byla v roce 1856 objevena vůbec prvnífosilie lidského druhu, který byl pojmenovánneandertálec. O této fosilii nazvanéNeanderthal 1 je dnes známo, že je 40 000 let stará. Důkazy o moderních lidech podobně starých byly nalezeny v jeskyních v pohoříŠvábská Alba nedalekoUlmu. Nalezeny byly také 42 000 let staré flétny, vyrobené z ptačích kostí amamutí slonoviny, které jsou nejstaršími nalezenýmihudebními nástroji,[12] dále 40 000 let stará soškaLvího muže,[13] a 35 000 let staráVenuše z Hohle Fels, které jsou dosud nejstarším objevenýmsochařským uměním.[14]Disk z Nebry, nalezený poblížNebry v zemiSasko-Anhaltsko, byl světovým registrem programuPaměť světa (UNESCO) nazván "jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů 20. století."[15]
Ve3. století přišla do Evropy řada dalších germánských kmenů:Alamani,Frankové,Chattové,Sasové,Frísové a Durynkové. Kolem roku260 začali Germáni nájezdy na římská území.[17] Po invaziHunů v roce375 a s úpadkem Říma od roku395 se germánské kmeny přesunuly dále na jihozápad. Frankové vytvořili nakonec mocnouFranskou říši. Centrum měla na území dnešníFrancie, ale ovládla iSasko aBavorsko. Východ dnešního Německa zůstal pod kontrolou Slovanů.[18]
Pod vládouŠtaufů (1138–1254) posílila německá knížata svůj vliv dále na jih a na východ do oblastí obývaných Slovany(Ostsiedlung). Severní německá města rostla a prosperovala jako členovéHanzy.[22] Počínajevelkým hladomorem v roce 1315 a končečernou smrtí v letech 1348–1350 se počet obyvatel Německa snížil.[23]Zlatá bula z roku 1356 zajistila základní ústavu říše a kodifikovala volbu císaře sedmikurfiřty, kteří vládli některému z nejmocnějších knížectví a arcibiskupství.[24]
Martin Luther v roce 1517 veWittenbergu zveřejnil95 tezí, ve kterých napadalřímskokatolickou církev a zahájilprotestantskou reformaci. Samostatnáluteránská církev se po roce 1530 v mnoha spolkových zemích stalastátním náboženstvím. To nicméně vedlo k náboženským válkám, které roku 1555 ukončilaugšpurský mír, postavený na principucuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství; neboli měšťan či šlechtic si může víru vybrat, nebo kvůli ní migrovat, poddaný nikoli). Německý kompromis ale nezabránil europeizaci protestantsko-katolického sporu, čehož výsledkem bylatřicetiletá válka (1618–1648), která německé země zpustošila.[25] Počet obyvatel německých zemí se snížil asi o 30 %.[26]Vestfálský mír (1648) mezi německými zeměmi náboženskou válku ukončil, ale říše bylade facto rozdělena do mnoha nezávislých knížectví. V 18. století se Svatá říše římská skládala z přibližně 1800 takových území.[27]
Po páduNapoleona byl v roce 1814 svolánVídeňský kongres a byl založenNěmecký spolek (Deutscher Bund) – volná liga 39 svrchovaných německých států, včetně Rakouska, které si v něm udržovalo značný vliv. Nesouhlas s restaurátorskou politikou částečně vedl k vzestupuliberálních hnutí, na něž reagovaly represe ze strany rakouského státníkaknížete Metternicha (Karlovarská usnesení). Celní unieZollverein podporovala hospodářskou jednotu v německých státech.[29]
Pod taktovkouViléma II. se Německo, stejně jako ostatní evropské mocnosti, ubralonovoimperialistickým směrem, což vedlo k třenicím se sousedními zeměmi. Většina aliancí, jichž bylo Německo dříve členem, nebyla obnovena a nové aliance ho nikam "nepustily".[32] Německo odpovědělo roku 1882 aliancí zvanouTrojspolek, uzavřenou s Rakouskem aItálií. V důsledkuberlínské konference v roce 1884 Německo nárokovalo několikkolonií včetněvýchodní Afriky,jihozápadní Afriky,Toga aKamerunu.[33] Německé represe proti africkýmHererům v letech 1904 až 1908 jsou někdy označovány za prvnígenocidu 20. století.[34][35]
Německá revoluce vypukla v listopadu 1918 a císař Vilém II. se všemi vládnoucími knížatyabdikoval. Příměří 11. listopadu válku ukončilo a Německo v červnu 1919 podepsaloversailleskou smlouvu. Přišlo o všechny své kolonie a muselo vrátit FranciiAlsasko aLotrinsko.[37] Němci smlouvu vnímali jako ponižující a nespravedlivou, čímž měla později, podle mnoha historiků, vliv naHitlerův vzestup.[38][39][40]
Německo ovšem zažilo v následujících letech bouřlivé období, kdy probíhalaokupace Porúřífrancouzskými abelgickými vojsky. V důsledku tíživýchreparací ve prospěch vítězných mocností první světové války došlo k obrovském vzestupuinflace, který vyústil v katastrofálníhyperinflaci let 1922 a 1923. Tu zastavily až zavedení nové přechodné měny (tzv.Rentenmark) a plán na restrukturalizaci válečných reparací (tzv.Dawesův plán). Okolo roku 1924 tak začala „zlatá dvacátá léta“ vyznačující se rostoucíprosperitou a obnovováním německého národního sebevědomí. Rozkvetl liberální kulturní život, především vBerlíně,Mnichově a jiných velkoměstech, ale také v místech, kde se soustředily tvůrčí síly směřující k modernímu uměleckému výrazu, jejichž příkladem je školaarchitektury zvanáBauhaus v saském městěDessau. Nicméně Německo zůstalo po politické stránce nestabilní. HistorikDavid Williamson popisuje jeho stav v období mezi lety 1924 a 1929 jako „jen částečnou stabilizaci“.[42]
Brüningova vláda se zaměřila na politiku fiskálních úspor a ponechala prostordeflaci, která způsobila vysokounezaměstnanost a zanechala mnohé Němce, zejména nezaměstnané, na pouhém minimu mezd či sociálních dávek. V roce 1932 téměř 30 % práceschopných Němců bylo nezaměstnaných.[43] Ve volbách téhož roku získalaNSDAP 37 % hlasů, ale nemohla vytvořit koaliční vládu. Po sérii neúspěšných kabinetů Hindenburg jmenoval ke 30. lednu 1933 Adolfa Hitlera, původemRakušana, novým kancléřem Německa.[44]
27. února 1933 zachvátilbudovu Reichstagu požár. Byl přijatdekret o požáru Říšského sněmu, kterým se zrušila základní občanská práva, azmocňovací zákon, který dal Hitlerovi neomezenou zákonodárnou moc. Hitler, který se nechal nazývat „vůdcem“ (Führer), a jeho pomocníci, jako byliHeinrich Himmler,Hermann Göring,Martin Borman neboRudolf Hess rychle přeměnili Německo v centralizovanýtotalitní stát. Začali systematicky potlačovat politickou levicovou opozici a pronásledovatžidovské občany,komunisty, ale také národnostní a jiné menšiny. Již v únoru 1933 byly zřízeny první německékoncentrační tábory pro oponenty režimu. V září téhož roku Německo vystoupilo zeSpolečnosti národů. Velmi brzy se Hitler začal věnovat znovuvyzbrojování země a budování početně silného vojska (Wehrmacht).[45] Byla založena organizaceSchutzstaffel (SS), která postupem času ovládla veškerý státní i bezpečnostní aparát nacistického státu.
Nacistické Německo a jeho satelity v roce 1942
V roce 1935 nacistický režim znovu zavedl povinnou vojenskou službu, odstoupil od Versailleské smlouvy a zavedlrasistickéNorimberské zákony, které byly zaměřeny především proti Židům, Slovanům,Romům ale také dalším skupinám obyvatel. Německo ve stejný rok opět získalo kontrolu nadSárským teritoriem a v roce 1936poslalo vojáky do Porýní, což bylo Versailleskou smlouvou původně zakázáno.[46]
22. července 1940 Francie s Německem podepsala příměří poté, co nacistická vojska obsadila velkou část francouzského území. Britové však německé vzdušné útoky v roce 1940 úspěšně odrazili v leteckých bojích, které jsou známy jakobitva o Británii.[53] Spojené království bylo po určitou dobu jediným vážným účastníkem boje proti mocnostem Osy. 22. června 1941 Německo vypovědělo pakt Molotov–Ribbentrop anapadlo Sovětský svaz.[54] V této době mělo Německo a další mocnosti Osy pod kontrolou většinu Evropy aseverní Afriky. Zprvu postupovala motorizovaná německá vojska velmi rychle (tzv.Blitzkrieg), dostala se až na několik kilometrů odMoskvy a na dlouhých 900 dní oblehlaLeningrad. Na začátku roku 1943 začala německá vojska po porážce v rozhodujícíbitvě u Stalingradu ustupovat z dobytých území Sovětského svazu. Jejich další porážky v těžkých bitvách vedly k definitivnímu obratu ve válce.[50]
Sovětský maršálŽukov a britský maršálMontgomery v ruinách Berlína 12. července 1945
Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem v historii lidstva a v Evropě způsobilasmrt asi 40 milionů lidí,[58] včetně 26,6 miliónu sovětských občanů.[59] Ztráty německé armády byly mezi 3 250 000 a 5 300 000 vojáky,[60] 80 % padlých vojáků zahynulo v bojích navýchodní frontě.[61] V průběhu válečného konfliktu, v neposlední řadě v důsledku plošného bombardování měst v Německu letectvem Velké Británie a Spojených států, včetněbombardování Hamburku aDrážďan, přišly o život přibližně dva miliony německých civilistů.[62]
Jedním z nejhrůznějšíchzločinů Německa za druhé světové války bylholokaust, nacistickým Německem prováděné systematické pronásledování a hromadné vyvražďování etnických a jiných velkých skupin obyvatelstva. Oběťmi holokaustu se stalo asi šest milionů Židů, mezi 220 000 a 1 500 000Romů, 275 000 osob s mentálním nebo zdravotním postižením v rámciAkce T4, tisíceSvědků Jehovových ahomosexuálů. Státními a vojenskými útvary byly zavražděny stovky tisíc politických protivníků nacistického režimu.[63] Bylo zabito cca šest milionůUkrajinců aPoláků. Přibližně 2,8 milionusovětských válečných zajatců bylo zabito nebo zemřelo v důsledku nelidského zacházení. NacistickýGeneralplan Ost, který měl pro německé obyvatelstvo vytvořitživotní prostor na východě, chystal po vítězné válcegermanizaci, vysídlení alikvidaci Čechů,Poláků, Rusů a dalšíchslovanských národů.[64]
Prohra ve válce pro Německo znamenala ztrátu území východně od řekNisy aOdry včetněexklávyVýchodní Prusko avysídlení milionů etnických Němců z dřívějších východních území Německa a z okupovaných zemí. Jak v Německu, tak v zemích osvobozovaných od německé okupace[65] došlo k masovému znásilňování žen.[66] V důsledku bombardování během války bylo zničeno mnoho měst a vznikly obrovské ztráty na kulturním dědictví.
Mapa Německa, rok 1947, čtyři okupační zóny, části Německa obsazené Polskem a Sovětským svazem a Sársko
Po kapitulaci Německa bylo jeho území rozhodnutímspojenců rozděleno do čtyřokupačních zón. Hlavní městoBerlín obdrželo zvláštníčtyřmocenský status a byly v něm vytvořeny čtyři sektory. Všechny zóny a sektory přijaly více než 6,5 milionů etnických Němců vyhnaných z bývalých východních oblastí Německa a jiných oblastí do té doby obývaných Němci.[72]
Západní okupační zóny Německa, ovládané Spojenými státy americkými, Velkou Británií a Francií, byly sloučeny23. května1949 a vytvořily Spolkovou republiku Německo (Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD, česky SRN). Ze sovětské okupační zóny se stala7. října1949Německá demokratická republika (Deutsche Demokratische Republik, zkratka DDR, česky NDR). Neformálně byly tyto státní útvary známé jako „Západní Německo“ a „Východní Německo“. Hlavním městem NDR se stalVýchodní Berlín. Spolková republika Německo zvolilaBonn jako prozatímní hlavní město (vážným kandidátem byl takéFrankfurt nad Mohanem), čímž zdůraznila svůj postoj, že vytvoření dvou německých států považuje za umělé a pouze dočasné řešení a že se Berlínu v budoucnosti vrátí jeho funkce hlavního města znovusjednoceného Německa.[73]
Západní Německo bylo založeno jako federální parlamentní republika se „sociálně tržním hospodářstvím“ (soziale Marktwirtschaft). Od roku 1948 se západní Německo stalo hlavním příjemcem finanční a materiální podpory ze strany USA při poválečné obnově, poskytnuté evropským zemím podleMarshallova plánu, a využilo ji k rychlé přestavbě průmyslu.[74]
Spolkovým parlamentem SRN byl v roce 1949 zvolenKonrad Adenauer prvním spolkovým kancléřem (Bundeskanzler) a v tomto úřadu zůstal až do roku 1963. Pod jeho a následně podErhardovým vedením země zažila prudký a dlouhotrvající hospodářský růst, který začal již počátkem roku 1950. Do historie vešel jako „německý hospodářský zázrak“ (Wirtschaftswunder). Západní Německo se v roce1955 připojilo kNATO a bylo zakládajícím členemEvropského hospodářského společenství v roce1957. Přes denacifikaci byl ve státní správě vysoký podílbývalých nacistů, a to včetně kancléřeKiesingera a prezidentaScheela.[68][75][76]
Východní Německo bylo začleněno dovýchodního bloku s politickou a vojenskou kontrolou ze stranySSSR. Zůstaly v něm silné sovětské vojenské jednotky a země se stala členemVaršavské smlouvy. Ačkoli Východní Německo prohlašovalo, že je demokratické, politická moc byla vykonávána pouze předními členypolitbyra komunistické strany, zvanéSjednocená socialistická strana Německa (SED), podporované tajnou službouStasi (Staatssicherheit)[77] a řadou dílčích organizací kontrolujících téměř veškeré dění ve společnosti. Byla zavedenaplánovaná ekonomika a země se později stala členemRVHP.[78]
Zatímco východoněmecká propaganda byla založena na domnělých a některých skutečných výhodách tamějších sociálních programů a neustále hrozila invazí ze strany SRN a západních „imperialistů“, velké počty občanů NDR se snažily uniknout do Spolkové republiky za svobodou a prosperitou.[79] Do poloviny roku 1961 to bylo ještě částečně možné přechodem nebo přejezdem z východní do západní části Berlína. V onom roce však byla postavenaBerlínská zeď, která prakticky znemožnila východním Němcům útěk doZápadního Berlína a odtud do západního Německa. Tato zeď napříč Berlínem a na celé hranici Západního Berlína s územím NDR se stala symbolem celé tzv.železné opony mezivýchodním azápadním blokem istudené války mezi nimi, a proto se její pád v roce 1989 stal nejen symbolemznovusjednocení Německa a zásadních změn, které se posléze uskutečnily v jeho východní části (tzv.Wende), ale také symbolempádu komunismu v celé Evropě a dokonce i v Sovětském svazu samotném.
Na začátku 70. let 20. století se napětí mezi východním a západním Německem zmírnilo, k čemuž rozhodující měrou přispěla tzv.Ostpolitik, kterou prosadil spolkový kancléřWilly Brandt a ve které pokračoval i jeho nástupceHelmut Schmidt.[80] V následujícím období se postupně normalizovaly i vztahy Spolkové republiky s dalšími zeměmivýchodního bloku. S Československem uzavřela SRN dne 11. května 1973 tzv.Pražskou smlouvu. Československý prezidentGustáv Husák vykonal v dubnu 1978 oficiální návštěvu Spolkové republiky Německo.[81]
Berlínská zeď obsazená občany NDR v roce 1989; v pozadí jeBraniborská brána
V létě 1989 seMaďarsko rozhodlo železnou oponu odstranit a otevřít hranice (tzv.panevropský piknik), což způsobilo emigraci tisíců východních Němců do Západního Německa přes Maďarsko.[82][83] To mělo na NDR zničující dopady. Poté docházelo k pravidelným masovým demonstracím, které získávaly stále více na podpoře (vizPondělní demonstrace,Demonstrace na Alexanderově náměstí).[84][85] V denpádu berlínské zdi zmírnily východoněmecké úřady nečekaně omezení přístupu k hranicím, což dovolilo východoněmeckým občanům cestovat na Západ.[86] Původně se zamýšlelo udržet Východní Německo jako stát, ale otevření hranic vedlo k urychlení sjednocujícího reformního procesu. Ten vyvrcholilSmlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (tzv. smlouva 4 + 2) o rok později (12. září 1990), v rámci níž se čtyři okupační mocnosti vzdaly svých práv daných v rámcibezpodmínečné kapitulace nacistického Německa. Německo vedené spolkovým kancléřemHelmutem Kohlem (vůdce koaliceCDU/CSU aFDP, vicekancléřem a ministrem zahraničí bylHans-Dietrich Genscher) se stalo prakticky opět plně suverénním státem. Tím bylo umožněno i formálníznovusjednocení Německa, které se uskutečnilo 3. října 1990 vstupem pěti zemí bývalé NDR (Neue Länder) do Spolkové republiky.[87]
Helmut Kohl roku 19893. října 1990 bylo dokončenoznovusjednocení Německa. Vnější hranice Německa jsou z roku 1990, vnitrostátní hranice ukazují stav po 29. červnu 1993.Angela Merkelová v typickém postoji
Na základě zákona přijatého 10. března 1994 (Berlin/Bonn-Gesetz) byl dosavadní provizorní stav ohledně hlavního města změněn tak, že se hlavním městem sjednoceného Německa definitivně stalBerlín. MěstuBonnu byl přiznán zvláštní status jako tzv.Bundesstadt („spolkové město“) se zachováním některých spolkových ministerstev a úřadů.[88] Přemístění vlády v dohodnutém rozsahu bylo dokončeno v roce 1999.[89]
Sjednocené Německo se aktivně podílelo na prohlubováníevropské integrace. Aktivní bylo i v rámciNATO. Zúčastnilo se napříkladoperace Spojenecká síla a po jejím skončení se angažovalo při zajišťování stability naBalkáně.Vojenské jednotky Bundeswehru byly také součástí mise NATO v Afghánistánu s cílem zajistit v této zemi bezpečnost po svržení vládyTalibanu (vizVálka v Afghánistánu).[90] Tato vojenská nasazení vyvolala jak v Německu samotném, tak mezinárodně, kontroverze, protože podruhé světové válce bylo Německo vázáno spojeneckými dohodami i vnitrostátním právem k rozmístění jednotek pouze na vlastním území k výlučně obranným účelům.[91]
V roce 2005 se jako první žena stala kancléřkou NěmeckaAngela Merkelová, která vytvořilavládu tzv. velké koalice za účasti křesťanských stranCDU/CSU a sociálně-demokratickéSPD. Po volbách v roce 2009 vznikladruhá vláda kancléřky Merkelové jako koalice CDU/CSU aSvobodné demokratické strany (FDP), jejíž předsedaGuido Westerwelle se stal vicekancléřem a ministrem zahraničí. Po volbách v roce2013 se vrátila k moci tzv. velká koalice a vzniklatřetí vláda Angely Merkelové. Od roku 2014 si pozici v německém politickém systému vybudovala konzervativní stranaAlternativa pro Německo (AfD). Roku 2018 se Merkelová stala kancléřkou jižčtvrté vlády.[92]
Mezi hlavní politické plány německého vedení na počátku 21. století patří tzv. energetická revoluce (Energiewende) pro využití udržitelných zdrojů energie (solární energie,větrná energie a další zdroje),[93] tzv. „brzda dluhu“ (Schuldenbremse), která má zajistit vyrovnané státní a komunální rozpočty, reforma německých imigračních zákonů, právní předpisy pro obecnouminimální mzdu ahigh-tech strategie pro informatizaci a další modernizaci již tak velmi vyspělé německé ekonomiky na model zvanýIndustrie 4.0.[94]
Z ekonomického hlediska bylo začleňování „nových zemí“ do znovusjednoceného Německa po roce 1990 velmi nákladné. Pro krytí těchto nákladů byly zmobilizovány nejrůznější finanční zdroje včetně (v současnosti) 5,5 % tzv. solidárního příplatku (Solidaritätszuschlag) k řadě daňových sazeb (mj. daně z příjmu obyvatelstva[95] a z kapitálových výnosů). Tento příplatek je přes několik iniciativ k jeho zrušení či alespoň snížení vybírán i nadále, téměř 29 let poznovusjednocení Německa, ale již existuje návrh zákona, který od roku 2021 počítá s jeho zrušením.[96] Použití těchto významných finančních prostředků není transparentní, neboť není nijak účelově vázáno. Tyto prostředky může spolková vláda použít podle svého uvážení.[97]
Kromě značných vnitropolitických a ekonomických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo v letech 1990 až 2015 potýkalo s dočasně se zvyšující nezaměstnaností a zvětšováním sociální propasti mezi příjmovými skupinami, s nízkou porodností a z toho vyplývajícím stárnutím a dokonce úbytkem obyvatelstva.
Velká vlnaimigrace zvláště z muslimských zemí od roku 2015 (ale i dříve) přinesla vážné problémy se začleňováním přistěhovalců do společnosti.[98][99] V souvislosti s tím se projevilo zesílení pravicového i levicovéhoextremismu. Mnoho Němců má pocit, že se nemohou na veřejnosti k těmto problémům svobodně vyjadřovat.[100]Ústřední rada Židů v Německu (Zentralrat der Juden) vyjádřila velké znepokojení nadantisemitskými tendencemi, které se projevují i v mešitách v německých městech.[101]Válka Izraele s Hamásem, která vypukla v roce 2023, vedla k prudkému nárůstu antisemitských a protiizraelských nálad mezi muslimskými přistěhovalci v Německu.[102]
Podrobnější informace naleznete v článku Německá vlajka.
Německá vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se třemi vodorovnými pruhy, černým, červeným a žlutým.
Státní (služební) vlajka navíc nese štít s upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem.
Podrobnější informace naleznete v článku Německá hymna.
Německá hymna je 3. sloka písněDas Lied der Deutschen (českyPíseň Němců). Celá píseň má tři sloky, od roku 1952 se používá pouze poslední. Hudbu složil rakouský skladatelJoseph Haydn, má totožnou melodii jako někdejšírakouská císařská hymna. Slova původní básně napsal německý básníkAugust Heinrich Hoffmann von Fallersleben.
Na severu sousedí Německo s Dánskem (délka hranic 67 kilometrů), na severovýchodě s Polskem (442 kilometrů), na východě s Českem (811 kilometrů), na jihovýchodě s Rakouskem (815 kilometrů; bez hranice vBodamském jezeře), na jihu se Švýcarskem (316 kilometrů; s hranicíexklávyBüsingen, ale bez hranice v Bodamském jezeře), na jihozápadě s Francií (448 kilometrů), na západě s Lucemburskem (135 kilometrů) a s Belgií (156 kilometrů) a na severozápadě s Nizozemskem (567 kilometrů). Délka německého pobřeží podélBaltského aSeverního moře činí 2 389 km[107], celková délka hranic pak 3 757 km (bez hranic v Bodamském jezeře).
Německo se nachází naeurasijské kontinentální desce, přesto se vyskytují slabázemětřesení, především vPorúří.
Alpy, které vznikly třetihorním zvrásněním kontinentálních desek, jsou jedinými německými velehorami. Na hranicích s Rakouskem leží nejvyšší hora Německa –Zugspitze o nadmořské výšce 2962 metrů.Středoněmecká vysočina nabývá směrem od severu k jihu na výšce a rozloze. Nejvyšší se nachází veSchwarzwaldu – 1493 metrů vysokýFeldberg, následován 1456 metrů vysokýmGroßer Arber vBavorském lese. Vrcholy o výšce vyšší než 1000 metrů mají dáleKrušné hory, Smrčiny, Švábská Alba a pohoříHarz, které je izolovanou částí Středoněmecké vysočiny s nejvyšší horouBrocken o nadmořské výšce 1142 metrů. V severní části Německa se nachází jednotlivé kopce vyšší než 100 metrů, z nichž nejvyšší je Hagelberg v geomorfologické části Flaming v Braniborsku.Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande vŠlesvicku-Holštýnsku. Rovněž ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází nejhlubší zatopený bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dněHemmelsdorfer See severoseverovýchodně odLübecku. Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně hnědouhelnéhodoluHambach východně odJülichu v severním Porýní-Vestfálsku.
Nejvýznamnější německou řekou jeRýn, který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsouNeckar,Mohan,Mosela aRúr.Ekonomický význam Rýna je značný, jedná se o jednu z hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa aEvropy.
Na jihu má na německém územíDunaj délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůříAlp. Dunaj teče směrem do Rakouska a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsouIller,Lech,Isar aInn.Na východě Německa má na německém územíLabe délku 725 kilometrů. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsouSála aHavola.Hranici Německa a Polska z větší části tvoříOdra, jejím nejdůležitějším přítokem jeLužická Nisa.
Celé povodíVezery leží v Německu. Vzniká soutokemWerry aFuldy a odvodňuje severní část Německa.Emže (Ems) teče v severozápadní části Německa.
Přirozená jezera na německém území jsou převážně ledovcového původu. Největší německá jezera se proto nachází v předhůří Alp aMeklenburské jezerní plošině. Největším jezerem, které leží celé na německém území, jeMüritz, ležící v Meklenburské jezerní plošině. Největší jezero na německém území jeBodamské jezero, o které se ale Německo dělí s Rakouskem a Švýcarskem.
Na východě Německa se nachází mnoho velkých jezer, která se nachází v zatopených bývalýchhnědouhelnýchdolech.
VSeverním moři se nachází souostrovíSeverofríské ostrovy aVýchodofríské ostrovy. OstrovyHelgoland aNeuwerk jsou rovněž obydlené. Severofríské ostrovy představují zbytky zatopené pevniny, které zůstala pod hladinou moře po snížení a následném zaplavení. Východofríské ostrovy jsou bariérové ostrovy, které vznikly příbojem a pohybem pobřežních písčin.
Celé území Německa patří kmírnému klimatickému pásmuStřední Evropy v převládajícím západním prouděním vzduchu v přechodném pásmu mezi oceánským a kontinentálním klimatem. Podnebí v Německu je ovlivňovánoGolfským proudem, celoročně převažují příznivé teploty.Střední roční úhrnsrážek je v letech 1961–1990 700 milimetrů. Střední měsíční množství srážek je mezi 40 milimetry v únoru a 77 milimetry v červnu.Nejnižší naměřená teplota byla v Německu -45,9 °C; byla naměřena 24. prosince 2001 vFuntensee. Nejvyšší teplota byla registrována 8. srpna 2003 vNennigu vSársku a činila +40,3 °C.
Zprvohor pochází na území Německa krystalické horniny jakorula ažula, které se nachází ve Středoněmecké vysočině, např. v pohoříHarz. Sedimenty zRheinisches Schiefergebirge (Porýnské břidličné vrchoviny) taktéž pochází z prvohor, zdevonu a spodníhokarbonu. Vyzvednutí hornin a vytvoření pohoří proběhlo v pozdnímpliocénu.Na severu v Porýnské břidličné vrchovině se nachází karbonská souvrství, ve kterých se nachází veliká ložiskačerného uhlí vPorúří.
Vmesozoiku, vdruhohorách se vytvořily horniny, které převládají v jižní a východní části Německa. Ve Falci, vDurynsku, částiBavorska aSaska pochází podloží hornin ztriasu, časného mesozoika. PohoříJura (předevšímŠvábská aFranská Alba) pochází z doby jury. Z trias v Německu, z kterého pochází většinapískovců, v pohoří Jury ale převažujevápenec.
Vtřetihorách následovalaeroze, zarovnání terénu a vytvoření nížin.
Aktivnívulkanismus není v Německu pozorován, vulkanické horniny ale dosvědčují dřívější vulkanickou činnost.Nachází se především v pohoříEifel. V pohoří Eifel jsou prameny s výskytemoxidu uhličitého,gejzíry atd.
Německo se nachází naeurasijské kontinentální desce, přesto se vyskytují slabázemětřesení, především vPorúří.
Na území Německa převládají drnopodzolové půdy a lesníhnědozemě.Drnopodzolové půdy se nejčastěji vyskytují na písčitých aštěrkopísčitýchledovcovýchusazeninách v Severoněmecké nížině. Lesní hnědozemě se vyskytují nejčastěji v Středoněmecké vysočině.
Německo leží v mírném klimatickém pásmu. Značnou část jeho území původně pokrývaly listnaté a jehličnaté lesy, které byly z velké části vykáceny a jen výjimečně je v nich uchována původní skladba dřevin. Flóra na území Německa se mění podle nadmořské výšky, geologického podloží a klimatických podmínek na daném místě. Od západu k východu ovlivňuje vegetaci zejména přechod od oceánského ke kontinentálnímu podnebí.
V listnatých lesích se nejčastěji vyskytujebuk lesní tvořícíbučiny, případně se podél řek a jezer stále nachází řídké nivní lesy, v nichž dominujebuk adub. V Alpách a německých středohorách se vyskytují lesy i na pozemcích s poměrně velkým sklonem.Pionýrskými dřevinami jsou na německém územíbříza aborovice. Jehličnaté lesy se dnes nahrazují dříve velmi rozšířenými listnatými. Bez lidského vlivu by se tzv.potenciální vegetace na německém území, jako ve většině zemí v mírném klimatickém pásmu, skládala především z lesa. Výjimku tvořívřesoviště abažiny, dále alpínská a subalpínská společenství zBavorských Alpách, veSchwarzwaldu, vKrušných horách. Alpínská a subalpínská stanoviště mají obvykle chudé půdy, nižší teploty vzduchu a leží ve vyšších polohách. V Německu se ve větší míře než dříve vyskytují i různé zavlečené rostliny, jako např.akát. V dnešní době je zalesněno 29,5 % území, čímž má Německo jednu z největších ploch lesa v Evropě.[zdroj?]
Největší podíl obdělané plochy slouží k pěstováníobilí (ječmene,ovsa,žita apšenice). Dále se pěstujíbrambory akukuřice, což jsou plodiny dovezené z Ameriky. Z průmyslových plodin se nejčastěji pěstujeřepka olejná. Z ovocných stromů se nejčastěji vyskytujíjabloně. V údolí řek, např.Mosely,Ahru aRýna jsou provozovány vinice.
Původní druhysavců v Německu žijí nejčastěji v lesích. V lese žijí různé druhylasic,daněk evropský,jelen evropský,srnec obecný,prase divoké ališka obecná.Bobr avydra se vyskytují méně často, v poslední době ale stoupají jejich stavy.Mnozí velcí savci byli v Německu vyhubeni:pratur v roce 1846,medvěd hnědý roku 1835,los evropský byl hojný ještě ve středověku,divoký kůň byl vyhuben v 19. století,zubr na přelomu 17. a 18. století avlk roku 1904.V současné době se do Německa vrací vlci a losi z Polska a Česka,[zdroj?] kde stoupají jejich stavy.
Populaceorla mořského, ptáka, jenž je ve znaku Německa, čítá asi 500 párů, především vBraniborsku aMeklenbursku-Předním Pomořansku. Z dravých ptáků se v Německu nejvíc vyskytujekáně lesní apoštolka obecná,sokol stěhovavý je mnohem vzácnější. 50 % populaceluňáka červeného hnízdí právě v Německu, ale kvůli intenzifikaci zemědělství klesají jeho stavy.V Německu žije mnoho druhů ptáků, kteří profitují z přítomnosti člověka, jako např.holub hřivnáč,kos černý (původně čistě lesní pták),vrabec asýkora. Tyto druhy ptáků jsou v zimě přikrmovány, v obchodech je bohatá nabídka krmení pro ptáky. Různé druhyhavranů aracků se zase přiživují na skládkách. Zvláštností je celosvětově zcela nejsevernější hnízdištěplameňáků[108] vZwillbrocker Venn v Severním Porýní-Vestfálsku.
Dříve v řekách často se vyskytujícílososi byli v průběhuindustrializace v 19. století vyhubeni, ale v 80. letech 20. století se znovu v německých řekách objevili. Posledníjeseter byl v Německu uloven roku 1969. V rybnících se chovají např.kapři, a to již od dob Římanů.
Na pobřeží Severního a Baltského moře žijícítuleň obecný byl v minulosti téměř vyhuben. V poslední době se jeho stavy zvýšily na několik tisíc exemplářů.
Mapa územního členění s městy (počty obyvatel v roce 2012)
Celkem se zemědělsky využívá 53,5 % německého území, lesy pokrývají 29,5 % území. 12,3 % jsou zastavěné plochy a dopravní infrastruktura. Vodní plochy zaujímají 1,8 %, zbývající 2,4 % jsou ostatní plochy, většinou skály a povrchové doly.
V německém názvosloví se aglomerace často nazývajíBallungsgebiete. Největší aglomerací je hustě zalidněná oblast ve spolkové zemiSeverní Porýní-Vestfálsko, která zahrnuje velkoměstaKolín nad Rýnem,Düsseldorf,Dortmund aEssen se všemi městy a obcemi v jejich spádovém území. Pro tento tzv. metropolní region Rýn-Rúr (Rhein-Ruhr) je vykázán celkový počet obyvatel 10,68 milionu. Region Lipsko-Drážďany je nazýván Střední Německo (Mitteldeutschland) a vykazuje dohromady 2,4 milionu obyvatel.
Německo je rozděleno na 16spolkových zemí, které jsou souhrnně označovány jakoBundesländer.[109] Každá spolková země má vlastní ústavu[110] a disponuje značnou autonomií. Nejrozsáhlejší spolkovou zemí jeBavorsko (70 552 km²), nejméně rozsáhlouBrémy (404 km²); nejlidnatější jeSeverní Porýní-Vestfálsko (525 obyv./km²), nejnižší hustota obyvatel (72 obyv./km²) je vMeklenbursku-Předním Pomořansku.
Německo hostilo summit G8 vHeiligendammu 6.-8. června 2007
Hlavní směry německé zahraniční politiky jsou stabilní spojení se zeměmizápadního světa (Westbindung) a tzv.evropská integrace. Od roku 1990 hraje Německo ve spolupráci s Francií rozhodující a vůdčí roli v rámci EU. Německo je od roku 1950 členemRady Evropy a v roce 1957 podepsaloŘímské smlouvy, základy pro dnešníEvropskou unii. Hlavním prvkem bezpečnostní politiky a vyjádření prozápadní politiky je členství vNATO, kam země vstoupila roku 1955. Dále je Německo členemOECD,G4,G8,G20,Světové banky aMMF. Německo se v EU také snaží prosadit více sjednocený politický, ekonomický a bezpečnostní aparát.[112][113]
Německo má síť 227 zahraničních diplomatických misí[114] a udržuje vztahy s více než 190 zeměmi.[115] V roce 2011 bylo největší přispěvatelem do evropského rozpočtu (20 %)[116] a třetím největším přispěvatelem do OSN (8 %).[117]
V roce 1999 vláda kancléřeGerharda Schrödera vymezila nový základ německé zahraniční politiky tím, že se v rámci rozhodnutí NATO zapojila doválky v Kosovu v rámciOperace Spojenecká síla. Němečtí vojáci byli oficiálně posláni do boje poprvé od roku 1945.[118]
Po svém založení v roce 1949 nesměla Spolková republika Německo zpočátku mít vlastní ozbrojené síly. Pokorejské válce a také kvůlisovětské politice v tzv. východním bloku jí bylo západními spojenci povoleno znovu vytvořit plnohodnotné ozbrojené síly. Nejprve byla v roce 1951 založena polovojenská Spolková pohraniční stráž (Bundesgrenzschutz). V roce 1955 seZápadní Německo stalo členemSeveroatlantické aliance (NATO).
V Německé demokratické republice vzniklaNationale Volksarmee (Národní lidová armáda), která byla v roce 1990 v důsledku sjednocení Německa rozpuštěna. Personál a výzbroj byly částečně začleněny do celoněmeckých ozbrojených sil.
Ozbrojené síly (Bundeswehr) jsou rozděleny do složek, kterými jsouHeer (armáda a speciální jednotky rychlého nasazeníKommando Spezialkräfte),Marine (námořnictvo),Luftwaffe (letectvo), Ústřední zdravotní služba (Zentraler Sanitätsdienst der Bundeswehr) a základny ozbrojených sil (Streitkräftebasis).
V roce 2024 se vojenské výdaje odhadovaly na 2,12 % německého HDP, čímž se Německo dostalo do středu ve srovnání s ostatními členy NATO.[119] V absolutních číslech byly německé vojenské výdaje v roce 2023 sedmé nejvyšší na světě.[120]V době míru je Bundeswehr pod vedením ministra obrany. Během válečného stavu by se vrchním velitelem stal kancléř.[121]
V roce 2024 sloužilo v Bundeswehru 180 517 vojáků. Z toho je 112 704 dočasných vojáků, 57 333 vojáků z povolání, 10 152 dobrovolně vojenskou službu a 328 dobrovolně vojenskou službu v rámci vnitřní bezpečnosti.[122] Ozbrojené síly mají také 34 600 záložníků, kteří se pravidelně účastní cvičení obrany a zahraničních misí.[123] Podle SIPRI bylo Německo v roce 2023 pátým největším vývozcem zbraní na světě.[124]
Trestní a soukromé právo je kodifikováno na národní úrovni vStrafgesetzbuch aBürgerliches Gesetzbuch. Německý trestní systém usiluje o rehabilitaci zločince a ochranu veřejnosti.[128] S výjimkou drobných trestných činů souzených jedním profesionálním soudcem a závažných politických trestných činů jsou všechna obvinění posuzována smíšenými tribunály, kde společně předsedajípřísedící (Schöffen) a profesionální soudci.[129][130]
K roku 2016 byla míra vražd v Německu na minimu 1,18 vraždy na 100 000 obyvatel.[131] V roce 2018 klesla celková kriminalita na nejnižší úroveň od roku 1992.[132]
Německo je surovinově relativně chudá země, hospodářství je převážně soustředěno v sektoru průmyslu a služeb.
Německo je největší evropská ekonomika a 4. největší ekonomika na světě. V roce 2021 vytvořilohrubý domácí produkt (HDP) ve výši 4 837 miliard USD, na jednoho obyvatele činil HDP 58 350 USD (PPP).[133] V hrubém národním produktu na osobu bylo Německo v roce 2021 na 17. místě na světě.
V sektoru služeb pracovalo v roce 2006 63,8 % obyvatel, v průmyslu 33,4 % a v zemědělství 2,8 %. Služby produkovaly v roce 2006 68,5 % národního důchodu, průmysl 30,2 % a zemědělství 1,3 %. Ovšem v poslední době německou ekonomiku čím dál více brzdí nedostatek pracovních sil, způsobený extrémně nepříznivým demografickým vývojem. Odhaduje se, že v roce 2030 bude německé ekonomice chybět na 5,2 milionu kvalifikovaných sil, z toho 2,4 milionu vysokoškolsky vzdělaných odborníků. V tomto směru se ukázalo také neprozřetelným sedmileté omezení pracovního trhu pro zaměstnance z bývalého východního bloku, které vstoupilo v účinnost po rozšíření EU roku 2004.[134]
Německo je na světové špičce v automobilovém, elektrotechnickém, strojírenském a chemickém průmyslu. V letech 2003–2008 bylo největším světovým vývozcem zboží.[135]
Vývoj hospodářství v Německu podruhé světové válce (resp. po konstituování dvou německých států) byl poznamenán skutečností, že tři tradiční průmyslové oblasti dřívějšího Německa, a siceHorní Slezsko,Sasko aPorúří, se ocitly ve třech různých státech (Polsko,NDR aNSR). Proto měly zcela odlišné podmínky pro svůj další rozvoj. Horní Slezsko připadlo téměř celé Polsku. Ze Saska bylo strojové vybavení mnoha továren po válce odvezeno jako reparace doSovětského svazu. V Porúří (s městy jakoDortmund,Essen a Duisburg) hrály významnou roli po dlouhou dobu i nadále těžký průmysl a těžba uhlí. Pro Německo je sice finančně výhodnější uhlí dovážet, což se v posledních letech projevilo v téměř úplném útlumu těžby černého (kamenného) uhlí, přesto však zatím zůstává spolu s USA na předním místě ve světě v těžbě hnědého uhlí (hlavně ve Východním Německu) i v jeho spotřebě.
Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu. Zemědělství je z hlediska výrobních metod vyspělé. Plně zaměstnáno je v něm jen kolem 2-3 % práceschopného obyvatelstva. Mnoho zemědělců vykonává tuto činnost vedle jiného zaměstnání. Orná půda představuje 34 % plochy státu, 4 % orné půdy jsou zavlažovány.
Z 500 největších firem světa je 37 německých, z nichž 30 firem je označováno za společnosti zobrazené vakciovém indexuDAX (Deutscher Aktienindex). Tyto společnosti jsou vesměs činné nejen na německém nebo evropském trhu, nýbrž celosvětově.
Důležitým měřítkem významu německých koncernů je tzv.tržní kapitalizace (Marktkapitalisierung), která se zjišťuje násobením počtu akcií společnosti jejich aktuálním kurzem naburze cenných papírů veFrankfurtu nad Mohanem. Ke dni 23. prosince 2015 byla jako největší vykázána chemická společnost Bayer (sídlo:Leverkusen) s kapitálem 96,0 miliardeur, následována koncernem SAP s kapitálem 89,8 miliard eur. Třetí byla automobilkaMercedes-Benz (82,9 miliard eur), čtvrtýSiemens (79,0 miliard eur) a pátáDeutsche Telekom (76,3 miliard eur). Na devátém místě se umístila automobilkaBMW (Bayerische Motorenwerke) s kapitalizací 63,5 miliard eur,[136] přičemž téměř polovina akcií byla v drženíStefana Quandta aSusanne Klattenové, syna a dcery průmyslníkaHerberta Quandta (1910–1982).
Pořadí velikosti společností z indexu DAX je ovlivněno skutečností, že automobilka Volkswagen (VW) má dva druhy akcií. Jen tzv. zvýhodněné akcie (Vorzugsaktien, zkráceněVorzüge) v hodnotě 70,0 mrd. Eur jsou vedeny v indexu DAX, zatímco kurzy tzv. kmenových akcií (Stammaktien, zkráceněStämme) lze nalézt pouze v seznamuPrime Standard bez tržní kapitalizace. Je známo, že zhruba polovina všech akcií VW je přímo či nepřímo (přesPorsche Holding) držena dvěma podnikatelskými rodinami, a sice rodinamiWolfganga Porscheho a Ferdinanda Piëcha, což jsou vnuci zakladatele firem Volkswagen aPorsche,Ferdinanda Porscheho. Volkswagen je jedna z největších automobilek světa a patří jí mj. 100 % akciíŠkody Auto. V roce 2014 měla celkově 592 600 zaměstnanců.[137]
V důsledku nezvládnutého přechodu na výrobuelektromobilů se německýautomobilový průmysl ocitl v krizi.[139][140] Volkswagen v roce 2024 plánoval, že poprvé ve své historii zavře výrobní závody v Německu.[141]
První dlážděné silnice na území dnešního Německa založili jižŘímané. První státní silnice byly na německém území postaveny v 18. století. Rozvoj automobilismu dal výstavbě silnic nové impulsy. První dálnice světa,AVUS v Berlíně, byla postavena již v roce 1921. Silniční doprava vystřídala ve druhé polovině 20. století železniční dopravu v množství přepraveného nákladu.Německo mělo k 1. lednu 2007 12 531 kilometrů dálnic, 40 711 kilometrů spolkových silnic, 86 597 zemských silnic a 91 520 kilometrů okresních silnic.
V roce 2006 zemřelo na německých silnicích 5094 lidí, počet mrtvých má klesající tendenci. V Německu jsou v obcích velice časté pěší zóny, zóny s maximální rychlostí 30 km/h atd.
Německo disponuje železniční sítí o délce asi 35 000 kilometrů. Denně je vypraveno přibližně 50 tisíc osobních a nákladních vlaků.
Rychlovlak ICE na nádraží v Kolíně nad Rýnem
K 2. lednu 1994 byly sloučenyDeutsche Bundesbahn (příslušná pro západní část Německa) aDeutsche Reichsbahn (příslušná pro východní část Německa) do akciové společnostiDeutsche Bahn AG, která organizuje velkou část železniční dopravy v Německu. Vedle Deutsche Bahn AG je v Německu asi 350 menších regionálních železničních dopravců. Stát v Německu financuje údržbu železniční sítě a dotuje regionální dopravu. V regionální dopravě i dálkové dopravě jezdí vlaky většinou podle taktového jízdního řádu. Na dálkových trasách jezdí expresní vlakyICE na tratích o celkové délce asi 2000 km. Kromě toho je spojení v rámci sítě vlaků Intercity (EC/IC). Podíl železnice na nákladní i osobní přepravě do roku 2005 klesal, od té doby má opět stoupající tendenci.
Letiště ve Frankfurtu nad Mohanem je nejdůležitějším letištěm společnostiLufthansa a třetím největším letištěm v Evropě co do počtu odbavených osob, v objemu přepraveného zboží je největším letištěm Evropy. Frankfurtské letiště ročně odbaví více než 50 miliónů osob.MnichovskéLetiště Franze Josefa Strausse přepraví ročně 32 miliónů osob, jeho význam se zvětšuje. Velká města jako jsouHamburk,Kolín nad Rýnem,Düsseldorf,Stuttgart a další disponují rovněž mezinárodními letišti. Německo má celkově 430 letišť a má největší hustotu přistávacích a startovacích drah na světě.
Německo je jedním z největších exportérů světa, proto je závislé na své námořní flotile. Disponuje několika velkými modernímipřístavy zařízenými i prokontejnerovou přepravu zboží. U Severního moře jsou to přístavy v Hamburku (dostupný přes dolní tokLabe),Bremerhavenu a Wilhelmshavenu, u Baltského moře je významný přístav v Lübecku. Značný podíl zahraničního obchodu se realizuje přes přístavy v sousedních zemích, především v Nizozemsku (hlavně přístavRotterdam). V plánu jsou rozsáhlé modernizace přístavů, mj. prohloubení koryta řek Labe (v Hamburku) a Vezery. Po prohloubení přístavu JadeWeserPort veWilhelmshavenu tam budou moci přistávat největší kontejnerové lodě světa. Osobní námořní doprava, v současnosti hlavně výletními loděmi (Kreuzfahrtschiffe), se koncentruje do přístavů v Bremerhavenu a v Kielu. Důležitý pro lodní dopravu je průplav mezi Severním a Baltským mořem (Nordsee-Ostsee-Kanal). Německé pobřeží Baltského moře, v Meklenburském zálivu, je nejnebezpečnější částí baltského pobřeží.
V Německu je dobře rozvinutáříční plavba, země má hustou síť vnitrozemských přístavů a průplavů. Nejdůležitější splavné řeky jsouRýn,Mohan,Vezera aLabe. Významné jsou vnitrozemské říční kanály, z nichž nejvýznamnějšími jsou Středoněmecký průplav, kanál Dortmund-Ems, kanál Rýn-Herne a Elbe-Seitenkanal. Kanál Dunaj-Mohan překračuje hlavní evropské rozvodí a umožňuje plavbu zeSeverního aBaltského moře doČerného moře. Říční přístav v Duisburgu na soutoku Rýna a řeky Ruhr s ročním obratem 70 miliónů tun zboží ročně patří k největším říčním přístavům světa. Ve spojení se železniční přepravou z Číny je důležitý pro projektNové hedvábné stezky.
Léky jsou po automobilech druhý největší německý vývozní artikl. Reklama proslulého lékuAspirin z roku 1927
Díky značné výkonnosti německého průmyslu je tato na plochu relativně malá země již dlouhá léta jedním z největších světovýchexportérů aimportérů, přičemž dosahuje značného přebytku obchodní bilance. V roce 2010 vyvezlo Německo zboží za 1259 miliarddolarů, zatímco dovozy činily 1055 miliard, přebytek obchodní bilance tedy dosáhl výše 204 miliard.[142] V roce 2017 byla výše německých vývozů již 1448 miliard dolarů, kdežto dovozy činily 1167 miliard. Z toho rezultoval přebytek obchodní bilance 281 miliard.[142]Francie podle této statistiky v roce 2017 vyvezla zboží za 535 miliard dolarů,Spojené království za 445 miliard a Česko za 180 miliard (28. místo na světě).[142]
Nejdůležitějším obchodním partnerem Německa je v současnostiČína, na druhém místě jsouSpojené státy americké před Francií. V roce 2016 dosáhl německo-čínský obchod v obou směrech objemu 170 miliardeur, tj. přibližně 4 515 miliard Kč. KancléřkaAngela Merkelová navštěvuje Čínu každoročně, za dobu svého působení na vrcholném postu do září 2019 již 12krát. Vždy je doprovázena významnými německýmimanažery, jejichž cílem je dosáhnout dalšího rozvoje vzájemného obchodu. Při její doposud poslední návštěvě bylo 5. září 2019 podepsáno 11 smluv o hospodářské spolupráci. Jednou z nejvýznamnějších nových smluv je dohoda francouzsko-německého koncernuAirbus o rozšíření montáže dopravního letadla typuAirbus A320 v již existující výrobně čínské společnosti AVIC Aircraft Corporation ve městěTchien-ťin. Další smlouvy se týkají mj. energetiky a elektromobility. Společnost ALBA Group bude spolupracovat s velkoměstemŠen-čen v oboru zpracování odpadů. FirmaSiemens bude kooperovat s čínskou státní společností SPIC při výrobě plynových turbín pro energetiku. Největší německá a evropská pojišťovnaAllianz se dohodla s čínskou velkobankouBank of China na prohloubení spolupráce při financování a pojišťování hospodářské výměny mezi oběma zeměmi. Úspěšná jednání mezi německou a čínskou delegací nebyla nijak ovlivněna aktuálními událostmi v Hongkongu.[143] Kancléřka Merkelová ovšem zmínila nutnost poklidného vyřešení současné situace v této autonomní čínské provincii. Čínský předseda vládyLi Kche-čchiang odpověděl na tuto zmínku v tom smyslu, že Čína „je schopná ukončit chaos v Hongkongu a znova tam nastolit pořádek v rámci zákonů“. Zahraničí se může podle něj spolehnout na to, že Čína má pro to „moudrost“.[143] Podle názorušéfredaktora německého zpravodajskéhowebuT-Online.deFloriana Harmse „diktuje Čína pravidla vzájemné spolupráce i Německu“.[144]
Vzdělávací systém v Německu je organizován hlavně v rámci jednotlivýchspolkových zemí. Volitelná je docházka do mateřské školky pro všechny děti od tří do šesti let, po které následuje povinná školní docházka po dobu alespoň devíti let.
Vysoké školství se skládá z univerzit, technických univerzit, jiných vysokých škol a vysokých odborných škol. Zajímavostí je, že nejprestižnější univerzitní instituce v zemi se nenacházejí v hlavním městě. Nejdůležitější univerzitním městem v Německu jeMnichov. PodleŠanghajského žebříčku (edice 2021), který tradičně hierarchizuje nejkvalitnější vysoké školy po celém světě, jsou nejlepšími školami v zemiMnichovská univerzita (48. nejlepší na světě) aTechnická univerzita Mnichov (52.).[145] Mnichovská univerzita má především velkou fyzikální tradici, k jejím absolventům patříWilhelm Röntgen,Max Planck,Werner Heisenberg neboOtto Hahn. Němci mají v první stovce žebříčku ještě dvě školy. Jedna z nich,Univerzita Heidelberg (57.), má slavnou historii. Je to nejstarší univerzita v Německu. Vznikla jako třetí univerzita ve Svaté říši římské (po pražské a vídeňské). Založena byla roku 1386. Do první stovky Šanghajského žebříčku 2021 se vešla ještěUniverzita v Bonnu (84.). Historický význam má například téžUniverzita Tübingen, kde studovali filozofovéSchelling aHegel nebo básníkHölderlin,Univerzita Georga Augusta v Göttingenu, kde studovalSchopenhauer čiBismarck, neboHumboldtova univerzita v Berlíně.
Relativní nekonkurenceschopnost německých univerzit vůči slavným americkým a britským univerzitám typuHarvardu čiCambridge je dána i tím, že německý vědecký výzkum se tradičně nesoustřeďuje jen kolem univerzit, ale Němci věří i v systém vědeckých ústavů. Nejslavnějším z nich jeSpolečnost Maxe Plancka (známa spíše pod názvem Institut či Ústav Maxe Plancka, neboť pojem institut je v názvu všech jejích 86 divizí). Organizace byla založena roku 1911 a i její hlavní sídlo je v Mnichově. Prestiž institutu je mimořádná, například roce 2021 se umístil vNature Indexu (hierarchizujícím veškeré vědecké instituce podle počtu publikací v časopiseNature) na třetím místě na světě (poČínské akademii věd a Harvardově univerzitě).[146] Na šestém místě tohoto žebříčku se navíc umístila další německá neuniverzitní instituce,Helmholtzova společnost (Helmholtz-Gemeinschaft Deutscher Forschungszentren), která sdružuje 18 vědeckých center.Fraunhofer-Gesellschaft je největší německou vědeckou společností specializující se naaplikovaný výzkum.
Institucemi vědeckého výzkumu jsou v Německu hlavně univerzity, technické univerzity a vysoké odborné školy. Univerzity v Německu jsou zařízení oprávněná vydávat titulydoktora,profesora adocenta. Existuje také řada veřejnoprávních a soukromých výzkumných institucí. Mezi významné veřejnoprávní instituce patříDeutsche Forschungsgesellschaft aFraunhofer-Institut. Výzkumem ve svých oborech se zabývají také velké hospodářskékoncerny jako jsou automobilky nebo chemické společnosti (existuje např. Spolkový svaz výzkumných výrobců léčiv –Bundesverband Forschender Arzneimittelhersteller s cca 90 členskými firmami).
Podle oficiálních údajů ke dni 30. září 2022 mělo Německo 84 270 625 obyvatel,[1] což je činí nejlidnatější zemí Evropské unie, po Rusku druhou nejlidnatější v Evropě a18. nejlidnatější na světě.[147]Hustota zalidnění je 225 obyvatel na čtvereční kilometr. Celkováprůměrná délka života je 80,19 let (77,93 let pro muže a 82,58 let pro ženy). Podle odhadů z roku 2011 činila plodnost 1,41 dítěte na ženu či 8,33 narození na 1000 obyvatel, což je jedna z nejnižších na světě. Od 70. let v Německuúmrtnost překonáváporodnost.[148] Nicméně od roku 2010 je Německo svědkem zvýšené porodnosti a míry migrace,[149] částečně za to může nárůst počtu dobře vzdělaných migrantů.[150][151] Většina imigrantů přicházela z jižní a východní Evropy a usazuje se v městských oblastech.[152]
Německo má chronicky jednu z nejnižších porodností na světě, což patří mezi jeho vůbec nejvážnější problémy a stává se velkou hrozbou pro budoucnost státu. Od roku 1972 počet zemřelých neustále překračuje počet narozených. V roce 2006 měla německá rodina 1,37 dítěte na ženu. V roce 2007 poprvé po deseti letech porodnost stoupla a narodilo se 684 862 dětí (1,38 dítěte na ženu). V následujících letech ale dále klesala až k 665 126 živě narozeným dětem roku 2009 (1,36 dítěte na matku).[153][154] Dalším drobným výkyvem se dostala k hodnotě 1,39 dítěte na matku, což je tedy 677 947 živě narozených dětí v roce 2010. Ovšem v následujícím roce opět spíše klesala. Tento vývoj má za následek rychlé stárnutí a úbytek obyvatelstva. Od začátku roku 2003, kdy Německo dosáhlo počtu 82 536 680 obyvatel, ubylo do 1. ledna roku 2011 i přes výrazný příliv imigrantů více než 785 000 obyvatel.[155] K 31. prosinci 2007 žilo na území Německa 82 217 800 obyvatel na ploše 357 104 čtverečních kilometrů. Německo patří mezi země s vysokou hustotou zalidnění, což je důsledkem především odsunu a emigraceetnických Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce. Asi 75 milionů obyvatel Německa (tj. 91 %) má německéstátní občanství. Z těchto má 7,9 miliónu migrační minulost. Mezi nimi je 4,3 miliónů občanů ze zemí bývaléhoSovětského svazu (51 procent) a Polska (34 %), kteří mají německý původ a přistěhovali se do Německa. Hovorově se jim říká ruští Němci. Dále to jsou v Německu dlouhodobě žijící cizinci a jejich rodinní příslušníci, včetně jejich dětí narozených v Německu, kteří si požádali o německé občanství.
V roce 2013 bylo Německo na 3. místě co do počtu populace imigrantů.[156]Uprchlíci překračují v roce 2015 německou hranici veWegscheidu v Dolním Bavorsku
VZápadním Německu probíhající tzv. „hospodářský zázrak“ byl od konce40. let až po60. léta20. století podstatně podpořen třemi přistěhovaleckými vlnami, které pomohly zamezit vzrůstajícímu nedostatku pracovních sil. Nejprve přišlo po druhé světové válce do tří západních okupačních zón asi dvanáct milionů německých uprchlíků a vyhnanců. Poté od vzniku obou německých států v roce1949 až do postaveníberlínské zdi v roce 1961 se z východního Německa do Německa západního přestěhovalo asi 3,1 milionu Němců; opačným směrem to bylo 400 000 lidí. Od poloviny padesátých let započalo ve velkém rozsahu zaměstnávání cizinců. Nově příchozím pracovníkům, kteří byli najímáni především na základě bilaterálních smluv, se ve veřejných debatách říkalo "hostující dělníci"(Gastarbeiter). Dohody o náboru pracovních sil uzavřelo Západní Německo s Itálií (1955), se Španělskem a Řeckem (1960), s Tureckem (1961), s Portugalskem (1964) a nakonec s Jugoslávií (1968). Další smlouvy byly uzavřeny s Marokem (1963–1966) a s Tuniskem (1965). Počet Turků vzrostl z 8 700 v roce 1961 na více než jeden milion v roce 1974. U pracovní migrace předcházely mužské pracovní síly příchodu dalších rodinných příslušníků.
Pohyb, který v polovině padesátých let 20. století začal jako úředně organizovaná a časově omezená pracovní migrace, plynule přešel v polovině 70. let 20. století do skutečné imigrační situace.[157]
V roce 2009 byl zaznamenán slabý odlivturecké menšiny; do Německa imigrovalo asi 30 tisíc Turků, zatímco z Německa se do Turecka odstěhovalo asi 40 tisíc převážně německých občanů tureckého původu. V roce 2010 žily v Německu asi 3 miliony Turků.[158]
V letech 2008 a 2010 celkově Německo opustilo více lidí, než kolik se do Německa přistěhovalo.[158]
V roce 2014 žilo v 81milionovém Německu skoro 7 milionů obyvatel jiné státní příslušnosti. 96 % z nich žilo na území dřívějšíhoZápadního Německa a (celého) Berlína.[159] V roce 2011 mělo 1,6 miliónutureckoustátní příslušnost. Ze zemí Evropské unie žije v Německu 2,1 milionu obyvatel, z toho je 520 tisícitalské státní příslušnosti, 468 tisícpolské, 283 tisícřecké a 38 tisíc obyvatel má české občanství. Z evropských zemí, které nejsou členy Evropské unie, žije v Německu 3,2 milionu lidí. Z toho jeden milion lidí pochází ze zemí bývaléJugoslávie.
V roce 2016 mělo přistěhovalecký původ 22,5 % obyvatel Německa.[160] Ve věkové skupině do 5 let bylo přistěhovaleckého původu 36 % všech dětí v Německu.[161] Počet lidí s kořeny na Blízkém východě se od roku 2011 zvýšil o 51 % a počet lidí s africkými kořeny se zvýšil o 46 % na 740 tisíc.[160] VeFrankfurtu nad Mohanem tvoří lidé s přistěhovaleckým původem 51,2 % obyvatel.[162] V roce 2018 pobývalo v Německu nelegálně na 230 000 migrantů. 60% migrantů pobíralo podporu v dlouhodobé nezaměstnanosti.[99]
V roce 2022 bylo přistěhovaleckého původu 28,7 % obyvatel Německa.[163] V roce 2023 požádalo o azyl v Německu 352 000 lidí, což je nejvíce od roku 2016, kdy bylo žadatelů o azyl 722 370. Mezi žadateli o azyl nejsou zahrnuti lidé z Ukrajiny. Nejvíce žadatelů o azyl v roce 2023 bylo zeSýrie,Afghánistánu a Turecka.[164] V roce 2023 se do Německa přistěhovalo 1 933 000 lidí, včetně 276 000 zUkrajiny a 126 000 zTurecka, zatímco 1 270 000 lidí z Německa emigrovalo. U německých státních příslušníků od roku 2005 převládá emigrace z Německa nad imigrací. V roce 2023 byla čistá imigrace do Německa 663 000 osob, což je pokles z rekordní čisté migrace 1 462 000 lidí v roce 2022,[165] která zahrnovala více než 750,000 válečných uprchlíků z Ukrajiny.[166]
V září 2024 uzavřelo Německo dohodu s keňskou vládou o otevření německého pracovního trhu pro 250 000 migrantů zKeni.[167] Podobné migrační dohody uzavřelavláda Olafa Scholze sIndií,Marokem,Nigérií,Kyrgyzstánem a několika dalšími státy.[168] Německá vláda by chtěla každoročně přijmout 400 000 kvalifikovaných zahraničních pracovníků, včetně 90 000Indů,[169] kteří by na pracovním trhu nahradili stárnoucí německou populaci.[170]
Z původních etnických menšin žije v Německu 15 až 50 tisícDánů (zdroje se různí), 50 až 60 tisícFrísů, 60 tisícLužických Srbů a asi 70 tisícRomů. Německo je po USA druhým nejčastějším cílem imigrantů na světě.[171] Od roku2015 se Německo zmítá vevropské migrační krizi. V letech 2015 a 2016 přišlo do Německa téměř 1,2 milionu migrantů.[172]
Němčina je úřední a převažující jazyk v Německu. Je to také jeden ze 24 úředních a pracovních jazyků v Evropské unii (EU)[173] a jeden ze tří pracovních jazykůEvropské komise. V rámci EU je němčina také nejrozšířenějším mateřským jazykem se zhruba 100 miliony rodilými mluvčími.[174]
Standardní němčina, zvanáHochdeutsch, jezápadogermánský jazyk blízce příbuzný dolnoněmčině,nizozemštině a fríštině. V menší míře je také příbuzná s vymřelýmivýchodogermánskými a dnešnímiseverogermánskými jazyky. Nejvíce německých slov je odvozeno z germánských větví indoevropské jazykové rodiny.[176] Významná menšina slov je odvozena z latiny a řečtiny, ale také z francouzštiny. V poslední době přibývá mnoho slov převzatých z angličtiny. Tento způsob vyjadřování je známý jakoDenglisch. Psaná němčina používá latinku. Německé dialekty jsou četné tradiční územní nebo i lokální útvary. Dají se vystopovat ke starým germánským kmenům (mj.Alemané,Bavoři,Frankové,Chattové aSasové) a jsou v mnoha směrech odlišné od útvarů standardní němčiny v lexiku,fonologii a syntaxi.[177]
K šíření znalostí němčiny a německé kultury v celosvětovém měřítku slouží v roce 1951 založenýGoethe-Institut se sídlem v Mnichově, se 12 pobočkami v Německu a 159 pracovišti po celém světě, mj. i v Praze a vBratislavě.[178] Institut je nazván podle básníkaJohanna Wolfganga von Goethe a je finančně podporován německým ministerstvem zahraničí.
Podle sčítání z roku 2011 je nejrozšířenějším náboženstvím v Německukřesťanství, ke kterému se hlásí 66,8 % z celkového počtu obyvatel.[179] Ve vztahu k celkové populaci: 31,2 %Římskokatolická církev; 30,8 %Evangelická církev v Německu (je svazem zemskýchluterských akalvinistických církví); 4,8 % jako součást jiných křesťanských vyznání (včetně evangelické svobodné církve,německyEvangelische Freikirche, s 0,9 %, stejně jako ostatních protestantů mimo EKD).[180] Kpravoslaví se přihlásilo 1,3 %, zatímco kjudaismu 0,1 %. Ostatní náboženství zaujímají 2,7 %.
Geograficky je protestantství soustředěno hlavně v severních, středních a východních částech země. Většinou se jedná o členy EKD, kteří zahrnujíluterány,reformované a sjednocenou církev, jejichž tradice sahají až kpruské unii z roku 1817. Katolíci jsou soustředěni na jihu (zejména v Bavorsku) a západě. V Německu počet příslušníků tradičních historických církví klesá, což souvisí hlavně sesekularizací společnosti a církevní daní.
V roce 2011 se 33 % obyvatel označilo jakoagnostici,ateisté nebo jinak seneprofilující nábožensky. Nevěřících je nejvíce ve státech bývalého východního Německa a velkých metropolitních oblastech, kde se většina obyvatelstva identifikuje jako ateisté.[181][182]
Islám je v zemi druhým nejpočetnějším náboženstvím. Podle zprávy o migraci za rok 2015 tvořili muslimové 5,4 až 5,7 % obyvatel Německa.[183] Většina muslimů jsousunniti aalevité z Turecka, ale také je tu menší početší'itů,ahmadíjů a jiných větví.[184] Roste podíl muslimů ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu nebo z Afriky. Němečtí muslimové, velká část tureckého původu, nemají od státu plné oficiální uznání náboženské komunity.[182]
Ostatní náboženství, která zaujímají méně než procento německé populace[180] jsoubuddhismus se 250 000 stoupenci (zhruba 0,3 %) ahinduismus s asi 100 000 stoupenci (0,1 %). Ostatní náboženské komunity v Německu mají pod 50 000 stoupenců každá.[185]
Německá kultura je definována především společným jazykem. V průběhu dějin mnoho představitelů německé kultury, filozofie a vědy odešlo z Německa, většinou však zůstali spjati s Německem. Jako příklady emigrace z politických důvodů v 19. století lze uvést básníkaHeinricha Heineho a filozofa a ekonomaKarla Marxe. Po zánikuSvaté říše římské v roce 1806 až do roku 1871, kdy vznikloNěmecké císařství, byly v důsledku nevýrazné společné identifikace německy mluvících lidí a roztříštěnosti státní organizace v rámciNěmeckého spolku jak německá kultura, tak i věda důležitými sjednocujícími prvky německého národního uvědomění. Již předtím ovšem vznikl pojem „země básníků a myslitelů“, zakládající se na dědictví velkých osobností jako byliJohann Wolfgang von Goethe,Friedrich Schiller aImmanuel Kant. Toto kulturní dědictví je dodnes živnou půdou německého vlastenectví. Na počátku 20. století patřilo tehdejší Německo k předním kulturním a vědeckým národům. Také díky německéklasické hudbě, která mohla těžit z odkazuLudwiga van Beethovena,Richarda Wagnera,Johannese Brahmse a dalších velkých skladatelů, i díky německému výtvarnému a filmovému umění byla německá kultura na počátku 20. století jednou z nejvyspělejších v celosvětovém měřítku. Nástup nacismu v 30. letech 20. století a s ním spojená početná emigrace vynikajících německých vědců a spisovatelů, z nichž mnozí byližidovského původu, přinesly úpadek německé vědy a kultury, který trval až do koncedruhé světové války. Trvalými nebo dočasnými emigranty se stali napříkladAlbert Einstein,Kurt Tucholsky,Thomas Mann a jeho bratrHeinrich Mann,Bertolt Brecht,Lion Feuchtwanger,Hannah Arendtová a mnoho dalších.
Systematickou propagací německé kultury v zahraničí se zabýváGoethe-Institut.
Na počátku 20. století byli němečtí architekti předními představiteli klasickémoderny.Walter Gropius,Ludwig Mies van der Rohe,Peter Behrens,Erich Mendelsohn a škola architekturyBauhaus udali směr, kterým architektura kráčí dodnes.[201] Ukázkovým dílem modernismu byla Gropiovatovárna Fagus vAlfeldu.[202] Také monumentální architektura v době nacismu výrazně ovlivnila tvář německých měst. Následkem bombardování v období 2. světové války byla zcela nebo částečně ztracena původní centra mnoha německých měst (Brémy,Frankfurt nad Mohanem,Mnichov,Norimberk,Drážďany a jiné), řada z těchto center byla po válce, i za cenu vysokých nákladů, rekonstruována.
Řada z uvedených staveb byla zapsána na seznamSvětového dědictví UNESCO, jako první to byla katedrála v Cáchách v roce 1978. K roku 2019 má Německo na seznamu již 46 položek. Krom jednotlivých staveb jsou to celá historická centra městLübeck,Bamberg,Řezno,Quedlinburg,Výmar,Stralsund,Wismar a přístavní čtvrti vHamburku. Tam míří většina turistů, ale na oblibě získávají i nákladně zmodernizované industriální památky, například v hlavním městě Berlíně nebo v mnoha velkoměstech Severního Porýní-Vestfálska.
V Německu se nachází přes 6000 muzeí, ke kterým patří soukromé i veřejné sbírky, zámky a zahrady. K největším a nejvýznamnějším patříNěmecké muzeum vMnichově, celosvětově největší přírodovědeckotechnické muzeum. Významné je téžGermanisches Nationalmuseum vNorimberku se sbírkami umění od rané historie do dnešní doby.
Rozhlasové a televizní vysílání ovlivnili ve svých počátcích němečtí vynálezci. Příjem televizního a rozhlasového vysílání probíhá jak pozemními vysílači, tak přes družicové vysílání. Rozšířená je ikabelová televize. Od roku 2003 probíhá digitalizace televizního a rozhlasového vysílání, je plánována kompletnídigitalizace. Někteří poskytovatelé nabízí televizní a rozhlasové vysílání i přes Internet, v rámci protokoluIPTV jako součást širokopásmového připojení. Německo má duální rozhlasové vysílání, veřejnoprávní rozhlas a mnoho soukromých rozhlasových stanic, které jsou financovány reklamami.
V Německu existuje veřejnoprávní televize, mezi jiným staniceARD aZDF, jakož i soukromé televizní společnosti, k nimž patří ProSiebenSat.1 Media AG,RTL Group, MTV Networks Deutschland, NBC Universal Deutschland, Tele München Gruppe, jakož i regionální poskytovatelé televizního vysílání. Vedle volně přijímaného televizního vysílání existuje v Německu také digitální placená televize. Nejznámější poskytovatel placeného televizního vysílání je Premiere, mnoho témat (mj. sport) pokrývá Sky.
Film má v Německu velkou tradici.Studio Babelsberg vPostupimi, vzniklé roku 1912, je nejstarším filmovým studiem na světě (později zde byly ateliéryUFA, kde vznikla řada propagandistickým filmů Třetí říše, i východoněmeckáDEFA).[207] V tomto studiu vznikla řada snímků německého expresionismu, který sehrál v dějinách světového filmu zásadní roli.[208] Jeho představiteli byli například režisérFriedrich Wilhelm Murnau, tvůrce klasického snímkuUpír Nosferatu, neboRobert Wiene, tvůrceKabinetu doktora Caligariho. Perlami německého expresionismu jsou i dva snímky, jež spojuje česká tematika:Golem, zrození aPražský student. Ve Studiích Babelsberg vznikl i slavný filmMetropolis RakušanaFritze Langa, nejnákladnějšíněmý film v historii, často označovaný za první filmovésci-fi. Slavnou filmovou režisérkou 30. let bylaLeni Riefenstahlová.
Německá kuchyně je velmi mnohotvárná a liší se region od regionu. Známé jsou především vydatné a těžké pokrmy jako je vepřové koleno a uzenévepřové maso skyselým zelím, kadeřavákapusta s čajovkou, jakož i různéeintopfy. Eintopf je jídlo z jednoho hrnce, v hrnci se vaří, dusí a peče úplně všechno od masa přes luštěniny až po zeleninu. Tato vydatná jídla mají v Německu tradici díky relativně severní poloze, kdy v zimě byl nutný vydatný příjemkalorií. Regionální kuchyně je velice různorodá a ovlivňovaná kuchyněmi ze sousedních zemí. V dnešní době se v Německu jako i jiných evropských zemích přechází od těžkých k lehčím pokrmům.
Především v severním Německu se připravují různorodé pokrmy zbrambor, na jihu je tradičníknedlík anudle.V Německu se k snídani jí chléb a pečivo s různými pomazánkami, s širokým výběrem uzenin a sýrů, oblíbené je zde vařené vejce, i vejce na hniličku, pije se čaj či káva, přičemž přednost dávají Němci kávě. V poledne se konzumuje teplé jídlo, večer se často podává studená večeře formou studené mísy (tzv. Kalteplatte).
V Německu jsou velice oblíbené různé druhy sladkého pečiva a koláčů s ovocnou nebo tvarohovou náplní, různé druhy oplatek. Odpolední svačinu tvoří tzv. Kaffee und Kuchen (káva a dort).
Sport má v Německu vysokou společenskou prestiž. V ročníku 2009/10 bylo přibližně 27,6 miliónu německých obyvatel členy 91 000 sportovních klubů a oddílů.[219] V počtu medailí získaných naolympijských hrách (pokud sečteme olympijské výsledky Německa, západního Německa, východního Německa i tzv.společného německého týmu, jež se olympiád zúčastňoval v letech 1956–1964) je Německo třetí nejúspěšnější zemí na světě.
Řada vynikajících sportovců reprezentovala bývalouNDR, kde ale po pádu komunistického režimu vyšla najevo existence systému státem řízenéhodopingu.[222][223]
Největší lidovou slavností v Německu jeOktoberfest. Jde o největší pivní festival světa, konaný od roku 1810 v Mnichově. Dávno však již není jen o pivu, návštěvníky baví i řadapouťových atrakcí a koná se během něj mnoho jiných veselic.[228]
↑Obdobné překlady existují v češtině i v případě dalších politických (úředních) názvů států, např. Republik Österreich (doslovaRepublika Rakousko) je česky nazýváno jako „Rakouská republika“, Fürstentum Liechtenstein (doslovaKnížectví Lichtenštejnsko) je česky nazýváno jako „Lichtenštejnské knížectví“, Konungariket Sverige (doslovaKrálovství Švédsko) je česky nazýváno jako „Švédské království“, atd.[7]
↑Světová banka.GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14].Dostupné online.
↑ Report for Selected Countries and Subjects.IMF [online]. [cit. 2023-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑CENTRE, UNESCO World Heritage. Germany - UNESCO World Heritage Convention.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-11-13].Dostupné online. (anglicky)
↑The Venus of Hohle Fels [online]. 14 May 2009 [cit. 2009-05-14].Dostupné online.
↑ Nebra Sky Disc / Unesco memory of the World.www.unesco.org. 2013.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CLASTER, Jill N.Medieval Experience: 300–1400. [s.l.]: New York University Press, 1982.Dostupné online.ISBN0-8147-1381-5. S. 35.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOWMAN, Alan K.; GARNSEY, Peter; CAMERON, Averil.The crisis of empire, A.D. 193–337. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. (The Cambridge Ancient History; sv. 12).ISBN0-521-30199-8. S. 442.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑McBrien, Richard.Lives of the Popes: The Pontiffs from St. Peter to Benedict XVI. [s.l.]: HarperCollins, 2000. S. 138.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pojmenování germánských národů na obecný pojem „Němci“ („Germáni“) má podle historika Herwiga Wolframa své kořeny v této době. Tvrdí, že šlo obranný krok ze strany papežství označit je jako cizáky, částečně kvůli nejistotě papežství a také odůvodnit útoky na ně, vizWolfram, Herwig.'The Roman Empire and its Germanic Peoples. [s.l.]: California University Press, 1997. S. 11–13.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NELSON, Lynn Harry.The Great Famine (1315–1317) and the Black Death (1346–1351). [s.l.]: University of KansasDostupné online.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PHILPOTT, Daniel. The Religious Roots of Modern International Relations.World Politics. January 2000, s. 206–245.doi:10.1017/S0043887100002604.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MACFARLANE, Alan.The savage wars of peace: England, Japan and the Malthusian trap. [s.l.]: Blackwell, 1997.Dostupné online.ISBN978-0-631-18117-0. S. 51.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gagliardo, G.Reich and Nation, The Holy Roman Empire as Idea and Reality, 1763–1806. [s.l.]: Indiana University Press, 1980. S. 12–13.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑100 maps. Redakce Black, John. [s.l.]: Sterling Publishing, 2005.ISBN978-1-4027-2885-3. S. 202.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STEINHAUSER, Gabriele. Germany Confronts the Forgotten Story of Its Other Genocide.Wall Street Journal. 2017-07-28.Dostupné online [cit. 2022-03-20].ISSN0099-9660. (anglicky)
↑OLTERMANN, Philip. Germany agrees to pay Namibia €1.1bn over historical Herero-Nama genocide.the Guardian [online]. 2021-05-28 [cit. 2022-03-20].Dostupné online. (anglicky)
↑CROSSLAND, David. Last German World War I Veteran Believed to Have Died / Spiegel Online.www.spiegel.de. 22 January 2008.Dostupné online [cit. 25 March 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOEMEKE, Manfred F.;FELDMAN, Gerald D.; GLASER, Elisabeth.Versailles: A Reassessment after 75 Years. [s.l.]: Cambridge University Press, 1998. (Publications of the German Historical Institute).ISBN978-0-521-62132-8. Kapitola Introduction, s. 1–20.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KLEIN, Fritz.Versailles: A Reassessment after 75 Years. Redakce Boemeke Manfred F.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1998. (Publications of the German Historical Institute).ISBN978-0-521-62132-8. Kapitola Between Compiègne and Versailles: The Germans on the Way from a Misunderstood Defeat to an Unwanted Peace, s. 203–220.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KEYLOR, William R.Versailles: A Reassessment after 75 Years. Redakce Boemeke Manfred F.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1998. (Publications of the German Historical Institute).ISBN978-0-521-62132-8. Kapitola Versailles and International Diplomacy, s. 469–505.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Williamson.Germany since 1815: A Nation Forged and Renewed. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2005. S. 186–204.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PROLOGUE: Roots of the Holocaust [online]. The Holocaust Chronicle [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑WIEGREFE, Klaus. The Road to World War II: How Appeasement Failed to Stop Hitler.Der Spiegel. 2009-09-02.Dostupné online [cit. 2023-05-06].ISSN2195-1349. (anglicky)
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Smlouva o neútočení: K uzavření paktu Molotov–Ribbentrop přispěly i západní mocnosti.Reflex.cz [online]. 2019-08-24 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑JIRSA, Luboš. Jak před 80 lety začala válka. Neznám slovo kapitulace, hlásal Němcům Hitler | Svět.Lidovky.cz [online]. 2019-09-01 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑ Poláci dodnes počítají své oběti druhé světové války.Reflex [online]. 1. února 2017.Dostupné online.
↑ŠTĚTKA, Jan. Osa Berlín-Řím: 80 let od paktu fašistů s nacisty.Dotyk.cz [online]. 2016-10-29 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑DOLEJŠÍ, Milan. Z nebe přišlo vítězství i smrt. Bitva o Británii byla prvním německým klopýtnutím.ČT24 [online]. Česká televize, 2020-07-10 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑KRUPKA, Jaroslav. Operace Barbarossa: Hitler předběhl Stalina a rozpoutal neslýchaná zvěrstva.Deník.cz. 2021-06-22.Dostupné online [cit. 2023-05-06].
↑KRUPKA, Jaroslav. Nejzáhadnější rozhodnutí Adolfa Hitlera: Ze slabosti vyhlásil válku USA.Deník.cz. 2021-12-11.Dostupné online [cit. 2023-05-06].
↑ŠAJTAR, Jaroslav. Vylodění v Normandii: Jak Hitlera zničila největší obojživelná operace všech dob.Reflex.cz [online]. 2022-06-06 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑STEINBERG, Heinz Günter.Die Bevölkerungsentwicklung in Deutschland im Zweiten Weltkrieg: mit einem Überblick über die Entwicklung von 1945 bis 1990. [s.l.]: Kulturstiftung der dt. Vertriebenen, 1991.ISBN978-3-88557-089-9. (German)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Leaders mourn Soviet wartime dead / BBC News.news.bbc.co.uk. 9 May 2005.Dostupné online [cit. 18 March 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Podíl Ruska na válečném úsilí a obětech.Reflex [online]. 11. května 2015.Dostupné online.
↑Overmans, Rüdiger.Deutsche militärische Verluste im Zweiten Weltkrieg. [s.l.]: Oldenbourg, 2000.ISBN3-486-56531-1.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑William J. Duiker.Contemporary World History. Wadsworth Pub Co, 2009.ISBN978-0-495-57271-8. str. 128.
↑Winter, JM.The Oxford Companion to World War II. Redakce Dear, I; Foot, M. ebook. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2003.ISBN9780191727603. Kapitola Demography of the war.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NIEWYK, Donald L.; NICOSIA, FRANCIS R.The Columbia Guide to the Holocaust. [s.l.]: Columbia University Press, 2000.Dostupné online.ISBN978-0-231-11200-0. S. 45–52.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fleischhauer, Jan.Nazi War Crimes as Described by German Soldiers [online].Spiegel Online, 8 April 2011 [cit. 2011-04-08].Dostupné online.
↑BEEVOR, Antony.Berlin: The downfall 1945. [s.l.]: Penguin, 2003.ISBN978-0-14-028696-0. S. 31–32, 107–108, 409–412.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OVERY, Richard.Nuremberg: Nazis on Trial [online]. BBC History, 17 February 2011 [cit. 2011-03-25].Dostupné online.
↑ab Mýtus německé denacifikace. Tady jsou fakta.Echo24 [online]. 30. června 2017.Dostupné online.
↑ Německé masakry na Češích v květnu 1945 zůstávají nepotrestány.Novinky.cz [online]. Borgis, 5. května 2009.Dostupné online.
↑ Měli podíl na hrůzách nacismu, dostávají penzi pro válečné oběti. Německá zpráva šokovala historiky.Aktuálně.cz [online].Economia, 22. listopadu 2016.Dostupné online.
↑Evans, Richard.The Other Horror, Review ofOrderly and Humane: The Expulsion of the Germans After the Second World War, by R.M. Douglas [online]. New Republic [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑WISE, Michael Z.Capital dilemma: Germany's search for a new architecture of democracy. [s.l.]: Princeton Architectural Press, 1998.ISBN978-1-56898-134-5. S. 23.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Vliv nacistů na poválečné německé vlády byl větší, než se myslelo. Úřady to prozkoumají.Reflex [online]. 27. listopadu 2016.Dostupné online.
↑ Spiegel: Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa?.Český rozhlas [online]. 7. března 2012 [cit. 2021-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01.
↑maw/dpa.New Study Finds More Stasi Spooks [online].Der Spiegel, 11 March 2008 [cit. 2011-10-30].Dostupné online.
↑PROTZMAN, Ferdinand. Westward Tide of East Germans Is a Popular No-Confidence Vote / The New York Times.www.nytimes.com. 22 August 1989.Dostupné online [cit. 30 October 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KIENINGER, Stephan. Fifty Years since Ostpolitik. How Willy Brandt’s Diplomacy Transformed Europe.Aicgs.org [online]. The American Institute for Contemporary German Studies, 2019-10-21 [cit. 2022-01-24].Dostupné online.
↑Eröffnungsseite des 1. Goldenen Buches der Stadt Bonn, opendata.bonn.de/node/902/downloadIm Cache, staženo 10. listopadu 2015 (německy).
↑ „Panevropský piknik“ - maďarsko-rakouská hranice padla.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-01-24].Dostupné online.
↑MATULÍK, Rostislav. Panevropský piknik je dodnes záhadou.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-01-24].Dostupné online.
↑ Opomíjené datum. Bez demonstrací v Lipsku by jen tak Berlínská zeď nepadla.iDNES.cz [online]. 2019-09-03 [cit. 2022-01-25].Dostupné online.
↑ The demonstration that took down East Germany.DW.COM [online]. [cit. 2022-01-25].Dostupné online. (anglicky)
↑KRUPKA, Jaroslav. Před 30 lety se začala hroutit Berlínská zeď. Její pád odstartoval omylem.Deník.cz. 2019-11-09.Dostupné online [cit. 2022-01-26].
↑ Před třiceti lety se Německo opět stalo jedním státem. Některé propasti však dodnes nezmizely.ČT24 [online]. Česká televize, 2020-10-03 [cit. 2023-05-06].Dostupné online.
↑Gesetz zur Umsetzung des Beschlusses des Deutschen Bundestages vom 20. Juni 1991 zur Vollendung der Einheit Deutschlands [online]. Bundesministerium der Justiz, 26 April 1994 [cit. 2011-04-19].Dostupné online. (German)
↑ Brennpunkt: Hauptstadt-Umzug.Focus. 12 April 1999.Dostupné online [cit. 19 March 2011]. (German)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DEMPSEY, Judy. Germany is planning a Bosnia withdrawal.International Herald Tribune. 31 October 2006.Dostupné online [cit. 7 May 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MERZ, Sebastian.Still on the way to Afghanistan? Germany and its forces in the Hindu Kush [PDF]. Stockholm International Peace Research Institute, November 2007 [cit. 2011-04-16]. S. 2, 3.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-01.
↑ Angela Merkelová je opět kancléřkou. Německý parlament ji zvolil již počtvrté.Lidovky.cz [online]. 2018-03-14 [cit. 2018-03-23].Dostupné online.
↑Government declaration by Angela Merkel [online]. ARD Tagesschau (German), 29 January 2014 [cit. 2014-12-15].Dostupné online.
↑Jak do Německa [online]. 2019-06-27 [cit. 2019-09-29].Dostupné online.
↑ Většina Němců by od roku 2021 mohla přestat platit daň na rozvoj bývalého východního Německa.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2019-09-29].Dostupné online.
↑Debatte um Abschaffung des Solidaritätszuschlags. „Die Diskussion läuft idiotisch“. (Debata o zrušení solidární přirážky. „Diskuse probíhá idiotsky.“ARD, www.tagesschau.de/inland/solidaritaetszuschlag2.html, 2. října 2007 (německy).
↑ Kvůli migraci vydají Němci do roku 2022 dva bilióny korun.Novinky.cz [online]. Borgis, 20. května 2018.Dostupné online.
↑ab Integrace uprchlíků v Německu: nečekaně drahý maratón.Novinky.cz [online]. Borgis, 26. dubna 2018.Dostupné online.
↑ Mehrheit der Deutschen äußert sich in der Öffentlichkeit nur vorsichtig.Die Welt [online]. 22. května 2019.Dostupné online.
↑ Německo po útocích proti Židům: „Vpustili jsme sem statisíce antisemitů“.Echo 24 [online]. 18. října 2023.Dostupné online.
↑ Skandál v Německu. Ministerstvo tajilo obavy z odstavení jaderných reaktorů.Seznam Zprávy [online]. [cit. 25.dubna 2024].Dostupné online.
↑ Zelená dohoda přinese Unii blahobyt, tvrdí německá ministryně. Podle ní je EU víc než jen bankomat na peníze.Lidovky.cz [online]. 4. července 2024.Dostupné online.
↑ Německý ministr kritizuje plány na odklon od uhlí. Klimatu neprospějí, tvrdí.iDNES.cz [online]. 2. listopadu 2023.Dostupné online.
↑ Skončí spalováky v roce 2035, nebo ne? Mohou rozhodnout i volby, které lidé ignorují.Aktuálně.cz [online]. 9. května 2024.Dostupné online.
↑Germany [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2025-10-18].Dostupné online. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie.www.eghn.org [online]. [cit. 2009-01-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-20.
↑ Archivovaná kopie.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2013-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-03.
↑Declaration by the Franco-German Defence and Security Council [online]. French Embassy UK, 13 May 2004 [cit. 2011-03-19].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-27.
↑Freed, John C. The leader of Europe? Answers an ocean apart.The New York Times. 4 April 2008.Dostupné online [cit. 28 March 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The German Missions Abroad [online]. German Federal Foreign Office [cit. 2015-05-07].Dostupné online.
↑The Embassies [online]. German Federal Foreign Office [cit. 2012-07-18].Dostupné online.
↑United Nations regular budget for the year 2011 [online]. UN Committee on Contributions [cit. 2011-05-06].Dostupné online.
↑ Germany's New Face Abroad /Deutsche Welle.www.dw-world.de. 14 October 2005.Dostupné online [cit. 26 March 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Defence Expenditure of NATO Countries (2014-2024) [online]. NATO, 2024-06-18 [cit. 2024-07-15].Dostupné online. (anglicky)
↑NAN TIAN, DIEGO LOPES DA SILVA, XIAO LIANG AND LORENZO SCARAZZATO.TRENDS IN WORLD MILITARY EXPENDITURE, 2023 [online]. SIPRI, 2024-04 [cit. 2024-07-15].Dostupné online. (anglicky)
↑Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland, Artikel 65a,87,115b [online]. Bundesministerium der Justiz [cit. 2011-03-19].Dostupné online. (German)
↑ Personalzahlen.www.bundeswehr.de [online]. [cit. 2024-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-01. (německy)
↑ Auftrag.www.bundeswehr.de [online]. [cit. 2024-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-14. (německy)
↑PIETER D. WEZEMAN, KATARINA DJOKIC, MATHEW GEORGE, ZAIN HUSSAIN AND SIEMON T. WEZEMAN.TRENDS IN INTERNATIONAL ARMS TRANSFERS, 2023 [online]. SIPRI, 2024-03 [cit. 2024-07-15].Dostupné online. (anglicky)
↑MERRYMAN, John; PÉREZ-PERDOMO, Rogelio.The Civil Law Tradition: An Introduction to the Legal Systems of Europe and Latin America. [s.l.]: Stanford University Press, 2007.Dostupné online.ISBN978-0-8047-5569-6. S. 31–32, 62. (anglicky)
↑ Homepage.Bundesverfassungsgericht [online]. 2014-12-13 [cit. 2024-08-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ » The Federal Constitutional Court: an Introduction German Law Archive.germanlawarchive.iuscomp.org [online]. 2021-06-20 [cit. 2024-08-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑JEHLE, Jörg-Martin.Criminal Justice in Germany: Facts and Figures. [s.l.]: Forum-Verlag Godesberg 68 s.Dostupné online.ISBN978-3-936999-51-8. S. 23. (anglicky)
↑CASPER, Gerhard; ZEISEL, Hans. Lay Judges in the German Criminal Courts.The Journal of Legal Studies. 1972-01, roč. 1, čís. 1, s. 135–191.Dostupné online [cit. 2024-08-21].ISSN0047-2530.doi:10.1086/467481.
↑ Intentional Homicide Victims | Statistics and Data.dataunodc.un.org [online]. 2019-07-26 [cit. 2024-08-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Germany's crime rate falls to lowest level in decades – DW – 04/02/2019.dw.com [online]. [cit. 2024-08-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ Německo - Souhrnná teritoriální informace.kurzy.cz [online]. [cit. 2022-09-21].Dostupné online.
↑NORRIS, Floyd. A Shift in the Export Powerhouses / The New York Times.www.nytimes.com. 20 February 2010.Dostupné online [cit. 27 March 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Aktien-Analyse: Volkswagen. Staženo elektronicky jako PDF od analytické společnosti GeVestor (zdarma).
↑SCHIFRIN, Matt; MURPHY, Andrea. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.Forbes [online]. [cit. 2025-09-03].Dostupné online. (anglicky)
↑HOLUB, Petr. Komentář: Německá ekonomika má problém, kvůli elektromobilům.Seznam Zprávy [online]. 29. března 2024.Dostupné online.
↑ Chlouba německého průmyslu stojí nad propastí. Firmám, na kterých Češi bohatnou, hrozí bankroty.e15 [online]. 12. srpna 2024.Dostupné online.
↑ Volkswagen chce zavřít nejméně tři německé továrny a zrušit desetitisíce pracovních míst.Novinky.cz [online]. 28. října 2024.Dostupné online.
↑abHARMS, Florian: Trotz Krise in Hongkong. Deutschland und China bauen wirtschaftliche Zusammenarbeit aus. (Navzdory krizi v Hongkongu. Německo a Čína rozšiřují svoji hospodářskou spolupráci.) T-Online.de,[2], 6. září 2019, 10:42 hod. (německy).
↑HARMS, Florian a TROTZ, Martin: „China diktiert die Regeln – auch Deutschland“ (Čína diktuje pravidla – i Německu). T-Online.de,[3], 06. září 2019, 11:03 hod. (německy).
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-05].Dostupné online.
↑ 2021 tables: Institutions | Annual tables | Nature Index.www.natureindex.com [online]. [cit. 2022-01-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17.
↑Country Comparison :: Population [online]. CIA [cit. 2011-06-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-06.
↑Demographic Transition Model [online]. Barcelona Field Studies Centre, 27 September 2009 [cit. 2011-03-28].Dostupné online.
↑The Local [online]. [cit. 2014-09-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25.
↑The New Guest Workers: A German Dream for Crisis Refugees [online]. Spiegel Online, 28 February 2013 [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑More skilled immigrants find work in Germany [online]. Deutsche Welle [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑German population rises thanks to immigration [online]. Deutsche Welle [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑International Migration 2006 [online]. UN Department of Economic and Social Affairs [cit. 2011-03-18].Dostupné online.
↑BADE, Klaus L.Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s.ISBN80-7106-559-5. S. 314–316.
↑abČTK. Migranty už Německo neláká, odcházejí i němečtí Turci.Lidovky.cz [online]. 2010-08-05 [cit. 2018-01-04].Dostupné online.ISSN1213-1385.
↑Population and employment: Population with migrant background – Results of the 2010 microcensus [online]. 13 March 2012 [cit. 2014-09-28].Dostupné online.
↑Pressemitteilung Nr. 158 vom 20. April 2023 [online]. Statistisches Bundesamt, 20. dubna 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Germany: Asylum applications rose sharply in 2023.Deutsche Welle. 9. ledna 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Germany: Net immigration sinks sharply in 2023.Deutsche Welle. 27. června 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DW, Reuters.Ukrainian refugees push Germany's population to record high. [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Německo přijme čtvrt milionu migrantů z Keni.Novinky.cz [online]. 15. září 2024.Dostupné online.
↑ How is Germany handling its migration partnerships?.Deutsche Welle. 2. září 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Německo potřebuje každoročně přijmout 400 000 zahraničních pracovníků pro kompenzaci stárnutí svých obyvatel.Kurzy.cz [online]. 16. prosince 2024.Dostupné online.
↑ Germany to ease immigration law to attract skilled workers.Deutsche Welle [online]. 22. července 2023.Dostupné online.
↑European Commission.Official Languages [online]. [cit. 2014-07-29].Dostupné online.
↑Länderkunde – Deutschland, Österreich, Schweiz und Liechtenstein im Querschnitt. Redakce Marten Thomas. [s.l.]: Inform-Verlag, 2005.ISBN3-9805843-1-3. S. 7. (German)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑evropská komise.Special Eurobarometer 243: Europeans and their Languages (Survey) [online]. Europa (web portal), 2006 [cit. 2011-03-28].Dostupné online. European Commission.Special Eurobarometer 243: Europeans and their Languages (Executive Summary) [online]. Europa (web portal), 2006 [cit. 2011-03-28].Dostupné online.
↑Evropská komise.Many tongues, one family. Languages in the European Union [online]. Europa (web portal), 2004 [cit. 2011-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-30.
↑ Sprechen Sie Deutsch?.The Economist. 18 March 2010.Dostupné online [cit. 16 April 2011].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abdestatis.de (Zensusdatenbank des Zensus 2011) [online]. Federal Statistical Office of Germany, 9 May 2011 [cit. 2011-05-09]. S. Zensus 2011 – Page 6.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (German)
↑ Eastern Germany: the most godless place on Earth | Peter Thompson | Comment is free | guardian.co.uk.www.guardian.co.uk. London: Guardian, 2012-09-22.Dostupné online [cit. 2012-09-22].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Muslimisches Leben in Deutschland. [s.l.]: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, June 2009.Dostupné online.ISBN978-3-9812115-1-1. Kapitola Chapter 2: Wie viele Muslime leben in Deutschland?, s. 80, 97. (German)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie.www.bmi.bund.de [online]. [cit. 2015-11-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-30.
↑Religionen in Deutschland: Mitgliederzahlen [online]. Religionswissenschaftlicher Medien- und Informationsdienst, 31 October 2009 [cit. 2011-03-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-28. (German)
↑ Nobelovu cenu za literaturu získala rumunská Němka Herta Müllerová.iDNES.cz [online]. 2009-10-08 [cit. 2022-03-21].Dostupné online.
↑ Global book market distribution by country 2017.Statista [online]. [cit. 2022-03-21].Dostupné online. (anglicky)
↑ Svět se mění, literatura taky, upozorňuje Frankfurtský knižní veletrh.ČT24 [online]. 2019-10-16 [cit. 2022-03-21].Dostupné online.
↑CHASE, Jefferson. Leipzig Book Fair: Cultural sideshow with a serious side.Deutsche Welle [online]. 2015-03-13 [cit. 2022-03-21].Dostupné online. (anglicky)
↑FEYFAR, Petr. Festival v Bayreuthu – tradice a její zlomy.Literární noviny [online]. [cit. 2023-04-21].Dostupné online.
↑PRICE, David.Albrecht Dürer's Renaissance: Humanism, Reformation, and the Art of Faith. [s.l.]: University of Michigan Press 376 s.Dostupné online.ISBN978-0-472-11343-9. (anglicky) Google-Books-ID: 8P2fr6kkSQoC.
↑NOBLE, Bonnie.Lucas Cranach the Elder: Art and Devotion of the German Reformation. [s.l.]: University Press of America 236 s.Dostupné online.ISBN978-0-7618-4337-5. (anglicky) Google-Books-ID: zza73rddamcC.
↑DESHMUKH, MarionF.Max Liebermann: Modern Art and Modern Germany. [s.l.]: Routledge 593 s.Dostupné online.ISBN978-1-351-55878-5. (anglicky) Google-Books-ID: 5iwxDwAAQBAJ.
↑SELZ, Peter.German Expressionist Painting. [s.l.]: University of California Press 570 s.Dostupné online.ISBN978-0-520-02515-8. (anglicky) Google-Books-ID: wGqz5SKkQSkC.
↑MICHALSKI, Sergiusz.New Objectivity: Painting, Graphic Art and Photography in Weimar Germany 1919-1933. [s.l.]: Taschen 232 s.Dostupné online.ISBN978-3-8228-2372-9. (anglicky) Google-Books-ID: i1fn6BDAu5YC.
↑MACPHEE, Anne; POLKE, Sigmar.Sigmar Polke: Back to Postmodernity. [s.l.]: Liverpool University Press 186 s.Dostupné online.ISBN978-0-85323-911-6. (anglicky) Google-Books-ID: fSNJUYL6Zi0C.
↑STEFFENS, Martin.Karl Friedrich Schinkel 1781-1841: An Architect in the Service of Beauty. [s.l.]: Taschen 96 s.Dostupné online.ISBN978-3-8365-3749-0. (anglicky) Google-Books-ID: V63ZjgEACAAJ.
↑HELÁN VAŠKŮ, Kateřina. Fabrika Fagus v Alfeldu: Továrna z učebnic architektury.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-12-31 [cit. 2023-04-20].Dostupné online. (anglicky)
↑ Mies van der Rohe opět září. Berlín opravil galerii za 3,6 miliardy korun.Aktuálně.cz [online]. 2021-05-05 [cit. 2023-04-20].Dostupné online.
↑CAHA, Lukáš. Žádné ruiny ani opuštěné kolosy. Mnichovský olympijský park žije i 44 let poté.Aktuálně.cz [online]. 2016-10-15 [cit. 2023-04-20].Dostupné online.
↑KORDOVSKÁ, Marie. Sochař architektury, který vystavěl Německo z válečných trosek. Sto let Gottfrieda Böhma.Earch.cz [online]. 2022-06-22 [cit. 2023-04-20].Dostupné online.
↑ UFA: Německý filmový zázrak a fascinující expresionismus.Topzine.cz [online]. 2010-01-01 [cit. 2021-12-30].Dostupné online.
↑GEIST, Kathe.The Cinema of Wim Wenders: From Paris, France to Paris, Texas. [s.l.]: UMI Research Press 184 s.Dostupné online.ISBN978-0-8357-1805-9. (anglicky) Google-Books-ID: LolZAAAAMAAJ.
↑MOELLER, Hans Bernhard; LELLIS, George L.Volker Schlondorff's Cinema: Adaptation, Politics, and the "Movie-Appropriate". [s.l.]: SIU Press 396 s.Dostupné online.ISBN978-0-8093-2451-4. (anglicky) Google-Books-ID: vklENsQfiI8C.
↑JOHNSTON, Sheila. A Star Is Born: Fassbinder and the New German Cinema.New German Critique. 1981, čís. 24/25, s. 57–72.Dostupné online [cit. 2023-04-20].ISSN0094-033X.doi:10.2307/488043.
↑URANG, John Griffith. "Zur Sache, Schätzchen": Visual Pleasure and New German Cinema.German Studies Review. 2014, roč. 37, čís. 1, s. 109–130.Dostupné online [cit. 2023-04-20].ISSN0149-7952.
↑ELSAESSER, Thomas.New German Cinema: A History. [s.l.]: Rutgers University Press 456 s.Dostupné online.ISBN978-0-8135-1391-1. (anglicky) Google-Books-ID: zli0AAAAIAAJ.
↑ Nikde v Africe dostalo Oscara.iDNES.cz [online]. 2003-04-16 [cit. 2021-12-30].Dostupné online.
↑ Hollywood: "Das Leben der Anderen" gewinnt den Oscar.Die Welt. 2007-02-26.Dostupné online [cit. 2021-12-30]. (německy)
↑KAISER, Alfons.Karl Lagerfeld: A Life in Fashion. [s.l.]: Cernunnos 384 s.Dostupné online.ISBN978-1-4197-6630-5. (anglicky) Google-Books-ID: rB5MzwEACAAJ.
↑ Die Jahrhundert-Sportler.Focus [online]. [2006] [cit. 2009-02-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-13. (německy)
↑ Archivovaná kopie.www.volleyhall.org [online]. [cit. 2019-05-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29.
↑ Temná kapitola sportu: NDR a doping.ČT sport [online]. Česká televize, 2010-09-28 [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑BRABEC, Luboš. Příběh monstra NDR: hokej přes palubu, doping měnil životy i pohlaví.iSport.cz [online]. [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑SOKOLOVÁ, Dana. První adventní neděle: Připomeňme si pravou symboliku a historii adventních věnců.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑DRAHNÝ, Stanislav. Vánoční stromek: Zvyk který přišel z Německa a Češi se mu bránili.Reflex.cz [online]. 2013-12-24 [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑HAMR, David. Vánoční štola v Německu: Stojí i přes 500 korun, na přípravu originálu musíte mít povolení.Český rozhlas Liberec [online]. 2016-12-15 [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑PELIKÁNOVÁ, Jindřiška. Nejstarší vánoční trh v Německu slaví 585 let.Zpravy.tiscali.cz [online]. 2019-12-19 [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
↑KINDLOVÁ, Veronika. Oktoberfest: Dvě stě deset let na Terezině louce.Český rozhlas Sever [online]. 2020-10-03 [cit. 2022-03-23].Dostupné online.
FULBROOK, Mary.Dějiny moderního Německa : od roku 1918 po současnost. Praha: Grada, 2009. 304 s.ISBN978-80-247-3104-9.
MACGREGOR, Neil.Německo: vzpomínky jednoho národa. Překlad Martin Pokorný. Praha: Argo 656 s.ISBN978-80-257-3345-5.
MÜLLER, Helmut; KRIEGER, Karl Friedrich; VOLLRATH, Hanna, a kol.Dějiny Německa. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 609 s.ISBN80-7106-712-1.
%2c_by_Augustus_Tholey_.jpg)
_workshop_-_Martin_Luther_(Uffizi).jpg)
.jpg)
-en.png)
.jpg)
.svg)
_(FRA_-_FRF_-_EDDF)_AN1980085.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
